7. divize

Yuriko

"Jako důkaz ti snad poslouží toto."Odmlčí se. "Inari, mohla bys prosím buď ztlumit nebo zvýšit úroveň svého reiatsu? Ten artefakt jeho držiteli nedovoluje nijak manipulovat s reiatsu. Promiň." Vstane a postaví se vedle Saie. "Vím že chceš dát pozor na divizi, ale měl bys věřit svému okolí a taky trochu umět číst v lidech." Špitla." A následně si v hlavě dořekla to co nahlas říct nechtěla."Zvlášť když to možná za chvíli budeš potřebovat,"

Kaneyama Inari

Zrovna ve chvíli, kdy se Inari chtěla postavit a vyrazit směrem, který Yuriko ukazovala, se tam objevil nějaký shinigami, který ji začal podezřívat z toho, že u sebe má onen artefakt. Chvíli je jen tiše pozorovala a pak vstala a postavila se před shinigamiho. "Hele... ty... nevím... kdo..." Při těchto slovech mu prstem šťouchla do hrudi a naštvaně se na něj podívala. "Nelíbí se mi, jak tady s Yuriko mluvíš!" Pak se na chvíli odmlčela, aby popadla dech. "Za prvé... přestaň ji urážet.... za druhé.... ona mě do divize vlastně nepustila, jen sundala bariéru a já si sem sama nakráčela, takže pokud už tu chceš po někom řvát, tak řvi po mě. A za třetí... pokud mi nevěříš, můžeš si mě klidně prohledat!" Pak znovu zmlkla a rozpažila ruce, které jí však při dalších slovech sjely zase zpátky dolů a zůstaly viset podél těla. "A možná mě budeš muset rozpitvat, při cestě sem jsem se stavila v kavárně... třeba mi ten artefakt někdo hodil do koktejlu a já ho mám teď v sobě!" Její naštvaný hlas se rozléhal po celé hlavní budově a pokud byla někde otevřená okna, dostal se i ven. Pak se otočila na Yuriko. "Dobrá... stejně to bude k ničemu... začne nám tady tvrdit, že jsem ho už někde odhodila při cestě sem." Ruce složila na prsou a začala uvolňovat reiatsu, při tom naštvaně hleděla koutkem oka na toho shinigamiho.

Kaneyama Inari

"Co si to sakra......" Vyjekla ze sebe Inari, když jí začal osahávat, napřáhla se a pěstí vrazila shinigamimu přímo mezi oči - alespoň doufala, že se jí to podaří. Na to, že je dívka, má v rukou poměrně velkou sílu. Nejspíše se tím skvěle bavil - s jejím reiatsu problém nebyl, což znamenalo, že artefakt u sebe nemá, takže prohledávání bylo naprosto zbytečně. Inari pak ustoupila pár kroků dozadu. "Pitomče" Odfrkla tiše - pokud však shinigami dobře poslouchal, mohl to zaslechnout - a odvrátila od něj pohled.

Sai Kazuma

Dostal jsem pěkně mířenou ránu přímo mezi oči... I když to je holka, musím přiznat, že má opravdu sílu. Ta musí určitě denně udělat minimálně stovku kliků. Po úderu jsem odletěl pár metrů a skončil vyvalený na zádech. Měl jsem mírně zvednutou hlavu a zmohl se jen na: T-to... Poté má hlava spadla na zem a pár sekund jsem zůstal nečině ležet. Následně jsem rychle vstal na nohy, narovnal si rukáv uniformy a odkašlal si. Má tvář se poněkud zkřivila bolestí. "Na holku máš pořádnou ránu, ti řeknu..." Pověděl jsem a levou rukou si pohladil místo, kde jsem byl zákeřně zasažen. Šel jsem blíž k černovlásce... "Na tohle by sis měla zvyknout... Kapitán Kioshi je asi ten největší sukničkář ve společenstvu duší."

Yuriko

Hajzle! Vyhrkla na něj a vrazila mu další ránu mezi oči. "Hikaku takový, není, znám ho kratší domu než ty, ale tohle vím. Jak tohle můžeš říct o svém příteli?" Přiběhla k tobě po tom co si znovu spadl na zem po její ráně a kopla tě do břicha.

Yuriko

Vzdechne. "Nedokážeš číst ani v hlase? Rozpoznat na co kladu větší důraz? Jde mi o to vaše přátelství. Hikaku pro mně udělal hodně, ale jeho lásku si v jeho životě zasloužila jen jediná osoba." Nevěděla zda ti došlo o kom mluví. Pak promluví na Inari."Šikovná holka."

Sai Kazuma

Na mé tváři se objevil zase můj normální a vážný výraz. Srandiček už bylo dost..."Přátelství? Nemám pocit, že bych teď udělal nebo řekl něco, co by to pošpinilo..."
Vložil jsem si ruce do kapes a na chvíli se zapřemýšlel... Neměl jsem sebemenší tušení, kdo byla ta osoba, jež si zasloužila jeho lásku. Možná mi o tom někdy říkal, ale fakt si nevzpomínám. Paměť jsem taky neměl zrovna výbornou... Pak jsem se podíval na černovlasou shinigami a pousmál se. "Opravdu šikovná..."

Yuriko

"Tvrdil si o něm něco co není pravda. Promiň možná mě to jen moc vzalo, protože on pro mě toho opravdu hodně udělal a já se mu to pořád snažím vynahrazovat." Cítila se teď opravdu špatně.

Kaneyama Inari

Po té ráně se jí trochu ulevilo a už se necítila tolik naštvaně, její výraz ji však zůstal. Inari je tvor společenský a má ráda lidi, ale když se k ní nebo k ostatním chová někdo hnusně, bude se k němu chovat stejně. A taky od něj nebylo vůbec hezké, že tu začal šířit zřejmě nepravdivé drby o kapitánovi, který je nejspíše jeho dobrým přítelem podle toho, co řekla Yuriko. Ta jí pak řekla, že je šikovná, na co jí chtěla odpovědět, že to nic nebylo, ale když se k tomuto názoru přidal i ten shinigami, jen založila ruce na prsou, ušklíbla se na něj a mlčela. Chvíli bude trvat, než z ní ta naštvanost vyprchá. Nejradši by ho ještě jednou praštila, ale zdálo se, že již složil své zbraně a další rána nebude potřeba. Alespoň prozatím.

Yuriko

"Asi máš pravdu. Je to mužská logika a jak je zámo, ta je divná." Zachychotá se. "Inari, mimochodem tohle je Sai, on je tak trochu, no, vlastně ....vlastně ho ještě moc neznám" Řene směrem ke své svěřenkyni.

Kaneyama Inari

"To sis mohl ověřit klidně i nějak jinak..." Na poslední slova nijak nereagovala. Kdyby jí to řekl v jinou dobu nebo za jiných okolností, možná by i znervózněla nebo trochu zrudla, jenže teď byla stále naštvaná. Už však o něco méně než předtím a nakonec její naštvaný výraz zmizel i z jejího obličeje. To však neznamenalo, že mu to odpustila. Nedokáže být však na nikoho příliš dlouho naštvaná, takže pokud si to nějak nepokazí, bude se možná i chovat přátelštěji.
"Těší mě." Prohodila ještě trochu naštvaným tónem Inari k shinigamimu, když jí ho Yuriko představila. S tou mužskou logikou měla pravdu. Je divná, obzvlášť pro ženské. Ty ji nejspíše nikdy nepochopí.

Sai Kazuma

Mužská logika a divná? Ani bych neřekl... já spíš nechápu tu ženskou... v ženách se vůbec nevyznám... jsou to záhadné stvoření. "No, mohl, ale... zdálo se mi to jako nejlepší řešení..." Vlastně jsem si nic ověřovat nechtěl, ale to jim samozřejmě mohlo dojít... Jaký vůl by si také ověřoval sílu shinigami tímhle způsobem. "Také mě těší, Inarinko..." Šlo poznat, že je na mě pořád naštvána... ale ono ji to nakonec nějak přejde... dřív nebo později. Nicméně jsem čekal poněkud jinou reakci na má slova. Četl jsem to v manze, tam byly ty reakce naprosto jiné... čím to mohlo být. "Chcete pokračovat v té prohlídce? Klidně se k vám přidám, když tak naléháte..." Zeptal jsem se a měl menší představu, jakou asi dostanu odpověď...

Kaneyama Inari

"Inari! Jsem Inari! Žádná Inananicosi! Prostě jenom Inari! Rozumíš?!" Inari na něj hodila další vražedný pohled a založila ruce na prsou.... jinak by mu určitě vrazila další ránu. Když se pak vnutil k jejich prohlídce kasáren, Inari bylo jasné, že by ho nejspíše nepřesvědčila, ať s nimi nechodí - přeci jen mu nemůže zakázat pohybovat se po kasárnách. A tak se jen otočila na Yuriko. "Chce se ti ještě pokračovat v té prohlídce nebo to radši zabalíme?"

Yuriko

Celou dobu se jen smála. "Ach vy jste tak..radši nic."Zachychotá se a pak jen pronese."No to záleží na vás dvou, tedy pokud Saie přijmeš Inari."Sama vykročí po schodem nahoru. Zavzpomíná si chvíli na to jak takhle blbli s Hikakem na akademii, to ještě nikdo netušil že ten hoch bude patřit mezi elitu Gotei. 13

Kaneyama Inari

"Mě je to jedno..." Odfrkla a se založenýma rukama si to namířila za Yuriko po schodech nahoru. Ruce po chvíli spustila dolů, aby se mohla chytnout zábradlí. Pokud se Sai vydal s nimi, neustále ho koutkem oka pozorovala, aby měla stále povědomí o tom, co dělá - co kdyby měl náhodou nějaké zlé plány?

Yuriko

"Tak a tady je kancelář kapitána. Dovnitř tě ale nepustím, když tady není, uznej na tolik tě ještě neznám. Ale teď mě napadá." Zajde do kanceláře a pak tam někam zahne. Konkrétně do kapitánovi ložnice, odkud mu vytáhne všechna stará haori. "Náš kapitán si své poslední haori velice zajímavě upravil, osobně se mi to líbilo a jak ho znám až se vrátí, přijde buď s haori, které bude otrhané, nebo nahý. Vezmeme tohle dolu do prádelny, tam se o to jistě postarají, musím jim připomenout změnu divizní barvy."Pak se pořádně zamyslí. "Em promiň Inari, tohle tě asi moc nezajímá co? Půjdeme dál?"

Kaneyama Inari

Následovala Yuriko až ke kanceláři kapitána, kde se zastavila. "V pohodě, já to chápu..." Když pak Yuriko zmizela v kapitánově pokoji, Inari jen na chvíli nahlédla otevřenými dveřmi do kanceláře. Nebylo tam však nic, co by jí nějak zaujalo. Jak se shinigami vrátila, začala vyprávět o tom, jak si kapitán upravil své haori a jak se možná vrátí nahý. Chvíli se nad tím pozastavila a začala přemýšlet nad tím, kam se to vlastně dostala. "Mě to nevadí, alespoň se něco dozvím." Když mluvila s Yuriko, začala se tvářit přátelsky. Na ni totiž naštvaná nebyla. Saiovu poznámku o jeho pokoji schválně ignorovala, jako by jí ani neslyšela. To, že by se tam dalo dělat spousta zajímavých věcí je však pravda. Například by ho tam mohla svázat a zamknout, aby dal pokoj. Ale kdo ví, zda by se mu to náhodou ještě nelíbilo. Když si pak Inari uvědomila, na co myslí, radši se obrátila na Yuriko. "A jakou má vlastně divize barvu?"

Yuriko

Nějak z tebe vycítila to že se zde necítíš svá. "Divizní barva...ehm...jo růžová, nádherný odstín."Vykoktala ze sebe, byla pravděpodobně trochu mimo z toho že se ti zde asi moc nelíbí. "Vše v pořádku?"

Sai Kazuma

Obě ignorovaly má slova... Ví vůbec, jak dlouho mi trvalo, než jsem vymyslel, co řeknu... Možná o tom nevěděly, ale nebyl jsem zrovna mistr konverzace... No, co už... asi jsem měl volit jiná slova. Zřejmě se začnu chovat, tak jak je u mě zvykem... to znamená žádné přetvařování. Přestal jsem se usmívat a nahodil můj obvyklý klidný výraz. Podíval jsem se na Yurko-san a poté na Inarinku. Nezdálo se mi, že je něco špatně. Co je ta holka zač? Umí číst myšlenky, že dokáže takhle odhadovat pocity ostatních? V tomto směru jsem byl já naprosto marný... A také mě zajímalo, jak mohla vědět, že je to nádherná barva, když je slepá... "Něco tě trápí, Inarinko?" Pověděl jsem a podíval se na ni smutně.

Kaneyama Inari

"Růžová?!" Vyhrkla překvapeně a pohlédla na Yuriko. Tahle barva patří k těm nejméně oblíbeným, ale nedá se říct, že by jí nesnášela. Kdyby tuhle divizi vedla ženská, možná by z toho nebyla tolik překvapená. "Jasně, vše je v pořádku, nic mě netrápí. Jen jsem se teď na chvíli zamyslela. A jsem Inari!" Její poslední slova zdůraznila. Uvědomovala si, že jí tak říká schválně, ale to ještě neznamená, že si to nechá líbit. "A kam jdeme teď?" Optala se a pak se na její tváři objevil zamyšlený výraz. Vypadalo to, že přemýšlí nad tím, kam ji zavedou teď, ale myšlenkami byla úplně někde jinde. Zajímalo by jí, jak to v divizi zvládá sestra a jak jí tam přivítali.