7. divize

Kaneyama Inari

Od poslední mise, kdy se vrátila trochu potlučená, toho neměla příliš na práci. Měla sice na dnešek nějaké ty povinnosti, ale jelikož dělala všechno na poslední chvíli, tak jí ani příliš netrápily. Svůj volný čas trávila tím, že bloudila po chodbách sedmé divize a pouštěla si vlaštovky z papírů, které si vyrobila z nějakých letáčků, které visely na nástěnce a které vypadaly nedůležitě. Když vypustila další vlaštovku a pozorovala, kam letí, všimla si trochu zničeného pekelného motýla. "Ten letí určitě pro nějakého chudáka, který bude muset na misi."

Kaneyama Inari

Když jí motýl přistál na ruce, pozvedla ji do výše očí, aby motýla lépe slyšela. Nepřinesl jí však zrovna veselou zprávu. Při vzpomínce na její poslední misi se trochu zhrozila toho, jak to dopadne tentokrát.
"Takže znovu do reálného světa... a já doufala, že pěkně dlouho nikam nepůjdu. Tebe taky nenechají odpočinout, že?" Pronesla k zmoženému motýlovi, pak mu poděkovala za zprávu a nechala ho odletět.
Ještě než se vydala do pokoje, sesbírala ze země vyrobené vlaštovky a připíchla je na nástěnku, ze které předtím letáčky vzala. Poté vyrazila do svého pokoje, kde si vzala pár důležitých věcí, které by měla mít u sebe při každé misi, a svou zanpakuto. Když byla připravená, vyrazila na místo setkání. Cestou přemýšlela, jaká mise jí čeká tentokrát.


---> Senkaimon

Shiin Hiiragi

Dorazil jsem po několika hodinové procházce do sedmé divize. Bolely mě nohy, byl jsem zpocený a místy jsem měl chuť to už vzdát, ale nějak jsem to dokázal. Najít tyhle zatracené kasárny mi trvalo celou věčnost. Skoro nikdo mi nebyl schopen odpovědět na otázku, kde se divize nachází. Nečekal jsem opak, ale stejně je to žalostné.
"Kam mám ku**a teď jít? Najít kapitána?" Pověděl jsem podrážděně a otráveně zkřivil obličej. "Kde ten kretén, ale může být?" Podíval jsem se doprava a utřel si pot z čela. "To bude zase zasr**ý den... Konečně jsem vypadl z akademie a stejně nemám vole co dělat..."
No, pro začátek jsem se rozhodl pro menší průzkum. Musím najít nějaká místa, kde bych se mohl ulejt před svými povinnostmi. Měl jsem takový pocit, že tu kapitán, Hikaku Kioshi stejně nebude, takže jsem jeho hledání posunul na dobu neurčitou.

Yuriko

Procházela kasárnami a přemýšlela nad důležitými dokumenty jejich divize. Ať si říká, kdo chce co chce, sedmá si alespoň tyto povinnosti plní. Najednou ucítila nějaké zvláštní reiatsu. Tohle ještě neznala. Ihned se objevila u nového příchozího. Podle pachu muž. "Přejete si?" zeptala se slušně a poupravila si pásku přes oči.

Shiin Hiiragi

Hledal jsem, hledal, ale zatím bezvýsledně. Žádné místo, kolem kterého jsem prošel, mi nevyhovovalo. "Bože, já jsem pi**s vybíravý... Prostě si už někde do ha**lu sednu!" Pro dnešek jsem měl chození až po krk.
Byl jsem zaneprázdněn se stěžováním si, takže jsem byl poněkud mimo. Když se u mě objevila žena s páskou přes oči, překvapeně jsem poskočil. "Ku**a to jsem lekl!... Nepliž se takhle dementně za ostatními..." Pověděl jsem a lépe si ji prohlédl. "Jo, přeju si toho hodně. Proč? Jsi nějaká zlatá rybka a splníš mi moje debilní přání?"

Yuriko


Shiin ani netušil kde se na jeho krku objevila katana. Yuriko mu udělala tenkou řeznou ránu na pravé straně krku. Nemohl umřít ani nic podobného dokonce až  při bližším pohledu bylo možno vidět tenký proužek krve."Pokud říkáš debilní přání, znamená to že jsi sám debil. Nelžeš." Řekla tónem, kterým ho chladně poslala do pr**le. "Ještě nějaké stupidní kecy?"  Dokázala být taky hrubá, když chtěla.

Shiin Hiiragi

Nebylo to poprvé, co jsem měl katanu u mého krku, ale nikdy to není nic příjemného. Raději jsem se vůbec nehýbal, protože bych to beztak zase nějak zvoral a skončil jako dullahan, mrtvý dullahan. Očima jsem uhnul do strany, díval jsem po únikovém východu.
Výraz v mém obličeji mluvil za vše, měl jsem strach a veliké nutkání utéct. Bezpochyby jsem měl obrovskou chuť pokračovat ve svých stupidních kecech, jak tomu ta ženská říkala, ale situace ve které jsem se nacházel, mě od toho odradila. Nuceně jsem se usmál a pověděl. "Ovšem, že ne..." "Krávo blbá..."
Pokud Yuriko odložila své zanpakuto, oddychl jsem si a chytil se za krk v místě řezu. "Máte tu skvělý přístup k novým členům, to se musí uznat..." "Nejraději bych tu mr**u..."
Zjistil jsem jednu užitečnou věc. Nezahrávat si s ní. Svého života si dost cením, nemám potřebu si ho více komplikovat touhle urážlivou ženou.

Yuriko


Odložila svou katanu a posadila se vedle mladíka. Promiň, ale takhle se chovat, to je neslýchané." Pak se narovnala a protáhla si záda. "Co tady tedy chceš. Říkal novým členům, takže se k nám chceš přidat?" Bylo to zcela jasné ale i tak to řekla nahlas. Ten mladík se jí nezamalouval, ale kdo je ona, aby soudila.

Shiin Hiiragi

"Promiň, ale takhle se chovat, to je neslýchané..." Zopakoval jsem posměvačně po Yuriko. "Máš s tím pi*o nějaký problém? Hééé?!" Pomyslel jsem si, ale nedával jsem najevo své vnitřní rozpoložení.
Položila mi otázku tykající se mého nového členství. "Není to snad jasné? Kdo je tady ten debil? Já nebo ty?" Na chvíli jsem musel své myšlenky pozastavit, abych náhodou neřekl nahlas něco, čeho bych následně litoval. Sundal jsem svou ruku z krku a podíval se na krev, kterou jsem tam měl. Tu jsem utřel do uniformy.
"Jo to chci. Je to problém?" Pravil jsem klidným tónem. Pak jsem si dovolil ještě dodatek. "A kdo vůbec jsi?"

Yuriko

Ne, myslím, že to problém není. Řekla, zvedla se a šla pomalým krokem někam pryč. Bylo na tobě, jestli za ni půjdeš. "Kapitán Kioshi, je momentálně pryč. Ostatně jako vždy. Ale máš štěstí, je někde v Soul Society, což se často nestává." Když už byla pěkně daleko, dodala. "Informuji ho o tvém přijetí." Nezjistila si sice jeho jméno, ale když napíše "Mladý, sprostý, nevychovaný mladík" a přidá nějaký popise, bude to stačit.

Shiin -> Než ti odpověděla, s čímž navíc docela váhala, uslyšel jsi najednou z vnitřku kasáren nějaké poplašené výkřiky. Nerozuměl jsi přesně slovům, ale bylo docela jasné, že ať už křičí kdokoli, je dost vystrašený.

Shiin Hiiragi

Yuriko byla na odchodu, konečně. Nemyslel jsem si, že s ní vydržím ještě delší dobu vést normální rozhovor. Když jsem viděl, že se zvedla, ani jsem ji už neposlouchal, takže nevím, co to vypouštěla z té své nevymáchané tlamy. "Jáásně... vím, že jsi ču**a..." Přehlušil jsem její slova svými myšlenkami.
"Co to zatraceně je?" Slyšel jsem nějaké podivné výkřiky. Neměl jsem šajnu, co to znamená. "Sex? To by mě zajímalo, jaký úchyl se rozhodl šu**t v tuhle dobu takhle na veřejnosti... Respekt..." Počkat, to nebylo ono. Tenhle druh výkřiku označoval naprosto něco jiného. Sám jsem takhle hulákal mnohokrát. "Co se tam ku**a jen děje?"
Byl jsem zvědavý? Ano. Chtěl jsem to jít prozkoumat? Ani ne. Bál jsem se, že tam bude něco nebezpečného? Ano. Vydal jsem se za tím zvukem? Ano, i když pomalým a velmi opatrným krokem. Byl jsem připravený zdrhnout, jakmile tam uvidím něco, co by mi mohlo ublížit... takže jako obvyklé.

Shiin -> Čekal jsi možná nějaké monstrum nebo vraždícího šílence, ale velice brzo se ukázalo, že nic takového to zřejmě nebude. Porozuměl jsi totiž trochu víc slovům osoby, která křičela. Teď už jsi s jistotou poznal, že to byla nějaká žena. "Moje zanpakutou! Ztratilo se mi zanpakutou!" skoro brečela, podle znění jejího hlasu. "Neviděl někdo mé zanpakutou?!" za chvíli už vyběhla z kasáren a zoufale se rozhlížela, jako by snad čekala, že své zanpakutou někde uvidí ležet. Měla velice světloučké vlasy, skoro bílé, a zdála se ti dost mladá.

Shiin Hiiragi

Čím více jsem se přibližoval k místu, odkud vycházel ten křik, tím více mi bušilo srdce. Po čele mi stékaly kapky potu. Těžce jsem polkl a opatrnými kroky jsem postupoval vpřed. Už teď jsem přemýšlel nad nejlepší únikovou cestou.
Velice se mi ulevilo, když jsem odhalil důvod toho křiku. Najednou jsem byl v pohodě a pobaveně sledoval onu ženu, která vyběhla z kasáren a začala zoufalé hledat své zanpakuto. Bylo to legrační. Dle mého názoru to přeháněla, tohle přece není důvod k breku... ty ženy...
"Ty jsi ztratila zanpakuto? Nepříjemné..." Promluvil jsem na ni a pomalou chůzi se vydal jejím směrem. "Chceš pomoct s hledáním?" Zeptal jsem se klidně a pohlédl jí do očí.
"Uvidíme, jestli mě tahle kun*a dokáže na nějakou chvíli zabavit..."

Shiin -> Dívka se na tebe na chvíli zadívala, a potom se k tobě vrhla, popadla tě za oblečení a začala tebou zoufale cloumat. "Prosíííím ano! Vůbec nevím, kde by mohlo být! Měla jsem ho v pokoji a najednou je pryč!"

Shiin Hiiragi

Nechal jsem sebou cloumat a vyslechl jsem si její zoufalou prosbu o pomoc. "Ok, dobře, dobře... už mě můžeš pustit..." Odsunul jsem ženu stranou a narovnal se.
"Prvně bychom měli jít důkladně prozkoumat místo činu... tedy tvůj pokoj. Je možné, že tam budou nějaké stopy vedoucí k pachateli. Většinou jsou... četl jsem o tom knihu." Vlastně to byl bulvární časopis, ale to není důležité.
Pravděpodobně pokoj už prohledala, ale vzhledem k tomu v jakém stavu se nachází, je dost možné, že něco přehlédla. Je zde také možnost, že to zanpakuto tam pořád leží a jenom si ho nevšimla. Nebylo by to nic neobvyklého.
Čekal jsem, jestli se rozhodne mě do pokoje dovést nebo bude mít nějakou výmluvu proč tam nejít. Ne každému je příjemné, když mu někdo cizí šmejdí domovem.
"Táákže, co kdybys mi cestou popsala, jak tvé zanpakuto vypadá a co naposled si s ním vyváděla? Možná jsi ho někde nechala a do tvého pokoje se ani nedostalo..." Pověděl jsem v případě souhlasu a následoval ji. "Jen tak na okraj... Jsem Shiin, těší mě."
Prozatím jsem se rozhodl zdržet svých sprostých poznámek, jelikož by ji to mohlo odradit a já bych přišel a všechnu tu zábavu.

Shiin -> Dívka neměla asi nejmenší problém s tebou ve svém pokoji, takže hned přikývla a už tě tam skoro táhla. "No, je to katana..." začala svůj popis něčím, co ti asi moc nepomohlo. "Má černou pochvu vypletenou hnědými řemínky... nic zvláštního..." popotáhla trochu, když si uvědomila, že na jejím zanpakutou není nic, co by pomohlo při hledání. "Nic jsem s ním nedělala, šla jsem večer do pokoje, postavila jsem ho vedle postele, jako vždycky! Trochu jsem si přispala, protože mám dneska volno, ale když jsem se vzbudila, už tam nebylo!" Když ses představil, taky ti řekla své jméno, i když bylo vidět, že na zdvořilosti zrovna nemyslí. "Já jsem Shachi."
Její pokoj byl o něco méně růžový a kytičkovaný, než bys čekal po pohledu na ni. Vlastně byl překvapivě normální se středním stupněm bordelu. Měla tam stolek s polštářem, nějaké naházené nádobí a oblečení, jednu velkou skříň a nějakou komodu s šuplíčky. Její zanpakutou jsi opravdu na první pohled nikde neviděl.

Shiin Hiiragi

Dostalo se mi velice podrobného popisu ztracené katany. Zapomněla jen poznamenat, že má čepel a je ostrá. No, alespoň ty hnědé řemínky by mohly pomoct při identifikaci.
"Takže zmizelo mezitím, co jsi spala... Mohla bys to upřesnit?" Přišlo mi užitečné znát přesný čas, když budeme někoho vyslýchat ohledně krádeže. Pokud to ovšem byla krádež... No, doufám, že byla... bude to potom o hodně zajímavější.
Byl jsem poněkud překvapen, když jsem uviděl její pokoj. Čekal jsem něco více... dětské, asi. Očima jsem přeletěl po pokoji a podíval se na dveře, jestli na nich nejsou nějaké znaky po vniknutí. Následně jsem zkontroloval i okna a začal se rozhlížet okolo. Hledal jsem nějaké stopy bot, které nepatřily Shachi nebo něco takového. Tohle bylo poprvé, co jsem se rozhodl řešit krádež cizího majetku, takže jsem pořádně ani nevěděl co hledat. Podíval jsem se na Shachi. "Nevšimla sis ještě něčeho neobvyklého? Něco třeba nebylo na svém místě jako by mělo být... teda kromě tvé zanpakuto..." Otočil jsem se směrem k posteli, kde měla katana postávat a lépe si prohlédl to místo. Zkontroloval jsem i prostor pod postelí, jestli se tam náhodou neodkutálelo. "A měla jsi večer otevřené okno? Zamčené dveře?" Zeptal jsem se na další doplňující otázky. Něco takového je těžké řešit, když se nacházíte v Seireitei. Lidí tady klidně můžou procházet zdmi, nic není vyloučeno.

Shiin -> Na dveřích ani oknech jsi nic zajímavého nenašel, ale to nebylo zas tak divné. Jako dveře sloužila klasická posuvná stěna, kterou bylo dost těžké nějak zabezpečit před tím, aby dovnitř někdo vešel, kdykoli se mu zachtělo. A okno tam žádné nebylo. Stopy bot jsi také nenašel. "Hmm... šla jsem spát asi v jednu... vstávala jsem v jedenáct, tak nějak," zapřemýšlela Shachi a prstem si u toho ťukala na spodní ret, zatímco očima bloudila po stropě. "Ničeho divného jsem si nevšimla... a... zamčeno jsem tedy neměla, však tady jsou ve dne v noci stráže, kam přijdeme, když tam budou takhle chrápat?!" rozčílila se na nezodpovědné shinigami, kteří neuhlídali její zanpakutou. Ač jsi hledal pozorně, nic v podobě zanpakutou jsi nikde nenašel.

Shiin Hiiragi

Nic zvláštního tady nebylo. Žádné podezřelé stopy, nic. Alespoň jsem si teda žádných nevšiml a přešla mě chuť nějaké dále hledat. Zkusíme to jinak.
"Hádám, že to zanpakuto jen tak samo od sebe neodpochodovalo pryč uprostřed noci, takže kdo to sebral?" Zamyslel jsem se a odpochodoval doprostřed místnosti. "Nějaké návrhy? Nenaštvala jsi v poslední době někoho?"