7. divize

_____________________________________________

Aki Maki

Aki seděl ve své kanceláři, lokty měl položené na velkém stole, prosty propletené a koukal na hodiny na zdi. Aki si procházel posledních několik měsíců životní krizí, prostě se nudil. V Soul Society bylo krásně, nově vystavěné město vypadalo líp než kdy předtím, celá ta katastrofa lidi spojila a i když byly občas nějaké mezidivizní spory, které byly vždycky, tak se všem vlastně žilo v míru krásně. A to bylo ono, mír. Akiho nenaplňovalo sedět ve své kanceláři a pomáhat s tréninkem novým členům.
Konec pauzy..
Pravil klidným hlasem, když se hodiny zastavily na celé hodině. Následně k sobě opět přitáhl složku s papíry kterou postupně začal listovat a na každý papír hodil svůj krásný podpis. Takhle to vypadalo poslední dobou často. Jednalo se o schvalování nových členů, či dalších výstaveb.

Akiyama Sawai

Sawai bola tiež zaneprázdnená prácou s papierovaním. Nevadí jej to, ale určite by radšej robila niečo iné. Niektoré papiere sa jej pomiešali s papiermi pre kapitána, a tak ich len dávala na stranu, aby mu ich potom zaniesla. Skončila práve s jedným stohom a pomaly sa postavila, až stolička zavŕzgala z toho, ako často na nej presedí. Zobrala do náruče menší stoh papierov a vykročila zo svojej kancelárie. Keby ju práve skoro neporazili dvaja noví členovia divízie, ktorí preleteli tesne okolo nej, tak by tento deň nebol až taký zlý. Po ich vydesenom ospravedlňovaní a zmiznutí za roh, než by ich táto creepy, desivá a neobľúbená shinigami spálila na uhol a a ich mŕtvoly by hodila hollow - aspoň také historky o nej kolovali v divízii, si fúkla do ofiny a pokračovala ďalej na svojej ceste ku kapitánovi celkom pomalým a možno aj lenivým krokom. Prebehlo jej hlavou ich stretnutie na akadémii pri jej tréningu, ako sa stala narýchlo jeho zástupcom a hneď na to ho ešte stihli zatknúť. A od tej doby, okrem drbov, nepočula o ňom nič. Až keď ho pustili a prevelili ju k nemu. Alebo si to priamo vyžiadal? Na to si odpovedať nevedela a možno aj keby odpoveď poznala, stále by sa vo svojej mysli chcela domáhať vysvetlenia, prečo práve ju chcel za svojho zástupcu.
Pri týchto jej myšlienkach si ani nevšimla, že už sa blíži k jeho dverám. Zastavila sa a jednou rukou zaklopala, pričom si druhou pridržovala papiere.
"Taichou, priniesla som vám papiere," oznámila mu hneď ako otvorila dvere, vošla dovnútra a za sebou dvere zatvorila. "Polovina z nich sú nejaké návrhy od členov divízie a polovina sú nejaké písomnosti o prijatia potravín do skladu jedálne a veci podobného charakteru," rozprávala ďalej bez prestania, zatiaľ čo pomaly vykročila k jeho stolu. Pozrela sa naňho až keď bola uňho, ale skoro okamžite sa pozrela na jeho stôl, kam by mohla tieto papiere položiť.

Aki Maki

Aki takto dělal asi deset minut. Postupně ho to více a více znásilňovalo do hlavy a on více a více padal na stůl. Nakonec to skončilo tak, že ležel s tváří položenou na stole a pravou rukou dál podepisoval papíry. Jakmile se ovšem ozvalo zaklepání, tak se zase rychle narovnal. Vešla jeho věrná podkapitánka!
Ah, to jste vy..
Pravil Aki s klasickým úsměvem. Byl rád, že měl jako jeden z mála opravdu výborně pracující podkapitánku, která dost papíru řešila za něj. Bohužel né všechno se takto dalo řešit.
..už jsem chtěl říct, že vás rád vidím..
Pravil Aki opět s úsměvem a nahodil trochu vyděšený výraz na papíry, které Sawai držela. Aki zavřel složku a vložil jí do zásuvky ve stole. Následně Sawai ukázal místo na stole, kam může papíry pro něj položit.
Výborně, vyřešíme to zítra. Posaďte se Sawai. Už dlouho jsme si nepopovídali..
Pravil Aki s ledovým klidem a ukázal na křeslo, které bylo u stolu proti němu. Sice bylo trochu menší, než to Akiho, ale i tak vypadalo docela pohodlně.

Akiyama Sawai

Bolo jej hneď jasné, že podkapitánka nesúca ďalšiu prácu nie je práve vítaná, ale čo už. Práca je práca a tú je treba dokončiť, než sa jej viac nakopí. To však Akimu nemusela hovoriť. Jej kapitán to vie, pretože sama si pri vstupe do jeho kancelárie všimla, že už má toho dosť hotové.
Jeho celkom vtipnú poznámku prešla klasickým mlčaním, ale následne sa naňho podozrievavo zadívala, keď z neho vyliezlo to desivé slovo "povídání". Keby si mala vybrať medzi stovkou ďalšieho papierovania plus počúvanie entuziastických nováčikov ako hovoria o svojich snoch a cieľoch a "rozprávaním sa", vybrala by si radšej to prvé.
Nech mala v hlave hocijaké myšlienky a rôzne nápady, ako túto ponuku odmietnuť, zhrnula ich jediným slabším povzdychnutím a rezignovane sa posadila do kresla, keď odložila papiere na stôl. Ako sa posadila, upravila si kimono, aby bola pripravená na niečo, proti čomu sa mečom bojovať nedá. Dokonalo sa narovnala a položila si ruky na kolená a keby nedýchala a nemrkala, vyzerala by snáď ako porcelánová bábika, keďže tie väčšinou bývajú upravené a dokonalo posadené vo vitríne.
"Tak hovorte," vyzvala ho s pokojným a tichým hlasom, keď dokončila svoj menší rituál, a uprela naňho svoj prirodzený chladný pohľad bez náznaku úsmevu.

Aki Maki

Aki s úsměvem pozoroval, jak se Sawai připravuje na jejich povídání. Bylo to opravdu vtipné, vždycky si docela užíval pohled na jeho chladnou podkapitánku a její komunikační schopnosti.
No..myslel jsem, že mluvit budete spíš vy. Já mám v plánu se spíš ptát..
Pravil a položil se do svého křesla. Lokty si položil na opěradla a s lehce nakloněnou hlavou, a samozřejmě úsměvem na tváři, koukal na Sawai.
Došlo mi, že jsme si ještě pořádně nepopovídali, od toho menšího incidentu s Razaki-taichou. Tehdy nás ten otrapa dost nepříjemně vyrušil..
Pravil Aki opět s úsměvem. Vždycky byl držka a i přes jeho dobré chování mu dělalo problém se hezky vyjadřovat o určitých lidech.
Víte, abych s někým mohl takto spolupracovat, potřebuji mít v člověka absolutní důvěru. A vy jste prokázala, že vám mohu věřit. Proto jsem si vás nechal ihned převelet k nám. Ale rád bych, aby jste i vy měla důvěru ve mě. Takže začneme jednoduše, jak se vám zatím ve vaší nové funkci líbí?
Během celého rozhovoru Aki neuhnul pohledem. V tomhle byl opravdu dobrý.

Akiyama Sawai

Zadívala sa na Akiho a okrem občasného mrkania sa ani nepohla. Ale hneď jeho prvá veta ju nenechala vnútorne chladnou, pretože aby rozprávala ONA, tak to už býva veľký problém. No, chudák Aki nevie do čoho sa to teraz namočil. Nuž, nič mu na to nepovedala, aj keď svojim mlčaním dala jasne najavo, že ona až tak hovoriť nebude.
Pri jeho ďalších slovách nastala v jej myšlienkach menšia dilema. Mohla by ho teoreticky pokarhať za to, že o inom kapitánovi takto hovorí, ale zase rozumie tomu, že návšteva kapitána Izumi Razakiho nebola dvakrát príjemná. A teraz ju tak napadlo... nemohol by sem kapitán Izumi znovu vletieť a zatknúť Akiho, aby sa mohla vyhnúť tomuto rozprávaniu? Hlavne aj tomu, že zatiaľ ako jediný s ňou dokázal najdlhšie udržať očný kontakt, z čoho tiež bola vnútorne nervózna, ale rozhodla sa, že ani ona neuhne pohľadom - boj s pohľadmi začína!
"Ako v tej minulej, ktorá bola v podstate rovnaká," odvetila mu na jeho otázku a ďalej to nekomentovala. Bola zvedavá, ako dlho Aki vydrží toto "rozprávanie sa" so Sawai.

Aki Maki

Co si budeme, tato odpověď ho značně překvapila. Ale Aki se nevzdával, zvlášť pokud šlo o takovýto souboj. Dokonce mu dále nedělalo problém udržovat oční kontakt. Zvládl zahodit morče na ulici, prčo by nezvládl něco takového.
Zajímavé.
Odpověděl Aki s opravdovým zájmem. I když ho tedy trochu zaskočilo, že jeho, takovou legendu, přirovnala k práci s jiným kapitánem.
Není nic, na co by jste se ráda zeptala, popřípadě si postěžovala na nějaké nedostatky?
Pravil Aki a pravou rukou si podložil bradu a upřeně se dále díval na Sawai. Na tváři si samozřejmě držel svůj už typický úsměv, na který si zřejmě Sawai už zvykla, protože..mno..kdo kdy viděl Akiho bez úsměvu.

Akiyama Sawai

Akiho reakcia bola pre Sawai viac než uspokojivá, pretože čakala, že povie, aby sa vrátili do práce, ale aj tak zotrvávala vo svojej pozícii a nepočkala, dokiaľ ju nevyzve sám. Lenže to, čo povedal, neboli slová slobody, ale pretrvávajúceho uväznenia a utrpenia.
"Určite," prikývla na jeho otázku. Ak si Aki myslel, že mu dá nejakú plnohodnotnú a rozvinutú odpoveď v podobe viac ako jednej rozvinutej vety, tak sa veľmi mýlil. "Je to vaša mačka na tom okne za vami?" opýtala sa s úplným pokojom. Nemusela ani pohnúť pohľadom, nejakého zvieraťa by si za ním všimla, ale pravdou je, že tam žiadna mačka ani nebola. Bola pripravená v momente zmiznúť, keby sa náhodou ohliadol a v hlave si rovno vymýšľala výhovorku, ktorú by mohla použiť. Stačila by sekunda, určite by stačila sekunda na to, aby sa jej podarilo ujsť! Ujsť do jej kancelárie, kde má tie úžasné krásne papiere, ktoré potrebujú jej podpis! Tie papiere, ktoré sa s ňou nerozprávajú, nevyžadujú od nej žiadnu odpoveď a sú pekne ticho. Otázkou však bola, či sa Aki naozaj otočí. Nevedela o ňom nič, ale bola to prvá vec, ktorá jej napadla a vedela minimálne o dvoch mačkách, ktoré sa v Seireitei nachádzajú.

Co ovšem mohlo Sawai dost překvapit, byl fakt, že tam skutečně zvíře bylo. Z okna bylo vidět na nedalekou střechu. Na ní seděla černá kočka - zvíře, na které se snažila napálit svého kapitána. Z té dálky to možná nebylo úplně poznat, ale chybělo jí jedno oko. To druhé bylo rudé. Dívala se přímo na Sawai. Potom si olízla packu a šla pomalu pryč.

Aki Maki

Aki jakoby náhle zamrzl v ledovci.
Ko-kočka..?
Pravil ještě aby se znovu ujistil. Říkala ale za oknem, kočka si přece neumí otevřít okno, no ne? Nemělo by mu hrozit žádné nebezpečí. Ale, co když jo? Mají velký drápy, s tím můžou udělat spousty věcí. Aki však nehodlal nic nechat náhodě. Aniž by se Sawai nadála, stál za ní, levou ruku měl položenou na jejím rameni a koukal se z okna ven, kde opravdu..byla kočka! Ne..pirátí kočka!
Děkuji za varování.
Pravil klidným hlasem a Sawai dvakrát poplácal po rameni, následně ruku sundal.
No, děkuji vám za příjemný rozhovor. Už jsem vás určitě zdržel až až..
Pravil milým tónem a o krok ustoupil. Zhluboka se nadechl. Přežil další útok od té divé zvěře.

Akiyama Sawai

Jemne nadvihla obočie, keď uvidela kapitánovu reakciu. Tak moment. Kapitán sa bojí mačiek? Vyzerá to, že bude mať od teraz v kancelárii spoločníka, ktorá bude odháňať Akiho od ďalších rozhovorov. Ale kde takú mačku zohnať? To bude riešiť neskôr. Teraz je čas na útek. Lenže Aki sa neotočil, ale zrazu sa objavil za ňou. Na chvíľu sa jej asi aj zastavilo srdce, keďže jeho rýchlosť ešte nikdy nezažila. Pred ním asi len tak neutečie, bude potrebovať tú mačku!
Avšak, na jej prekvapenie, tá mačka tam naozaj bola. Prekvapene zamrkala a prižmúrila oči, či je to skutočná mačka alebo len halucinácie, ktoré majú obidvaja. Dívala sa mačke do oka, akoby pomaly videla v ňom samú seba. Nakoniec sa však vydala preč a ona sa mohla venovať kapitánovi, ktorý ju bude ďalej vypočúvať. Ale nie! To sa nekonalo. Ohliadla sa naňho a skúmavo si ho prezerala. Zrejme si ho takto prezerala necelú minútu, a pritom mlčala. Nakoniec po tom minútovom tichu sa postavila a otočila sa k nemu čelom.
"V poriadku. Aj ja ďakujem," povedala nakoniec a uklonila sa. "Odoberiem sa k svojej práci. Pekný deň," dodala ešte a narovnala sa. Ešte chvíľku si ho skúmavo prezerala, pozrela sa na okno a potom späť na Akiho. Následne sa otočila k dverám, a pokiaľ už nemal, čo viac povedať, čo by ju zastavilo, odobrala sa smerom k svojej kancelárii.

Aki Maki

Aki sledoval okno, dokud kočka úplně nezmizela. Následně se vnitřně troch zastyděl, že dal před Sawai najevo svůj strach z koček, ale každý hrdina má svůj kryptonit.
Hezký den..
Pravil pouze s milým úsměvem, když Sawai odcházela. Takto zíral na dveře, dokud se zcela nezavřely a následně se ještě radši jednou přesunul k oknu, aby se ujistil, že je ta kočka opravdu pryč.
Tak..co podnikneme dnes, ty hrdino..
Pravil Aki svému odrazu v okně. Následně se ke sklu přiblížil, lehce na něj dýchl a rukávem svého Haori vyleštil malou šmouhu na okně. Spokojeně se usmál.

Akiyama Sawai

Zatvorila za sebou dvere a vydýchla si. Akiho spoločnosť jej neprekážala, pokiaľ s ňou nesúťažil v pohľadoch alebo nechcel s ňou nejaký rozhovor. Ale tak to má s každým. Možno by sa raz mohla trochu otvoriť, ale teraz už na to myslieť netreba. Možno sa nad tým zamyslí až pri nejakom ďalšom rozhovore s hocikým. Jediný prípad, kedy niekomu niečo prezradila, bol jej Akachi. Po ceste do kancelárie myslela na to, kde je mu koniec a najmä to, či niečo pri jeho hľadaní neprehliadla.
Vošlado svojej kancelárie, kde sa posadila za stôl a myšlienky na nezvestného kapitána sa rozplynuli. Najskôr si skontrolovala zásobu lízatiek s jej obľúbenou príchuťou, ktorú mala schovanú v stole, ale na jej zhrozenie zistila, že už žiadne nemá. Smutne si povzdychla, zobrala si posledný stoh papierov, ktorý jej ešte ostával pre dnešný deň.
"Teraz by sa mi hodilo niečo s čerešňovou a višňovou príchuťou," poznamenala si tak pre seba s trochu zasneným podtónom, keď odkladala vypísané prvé papiere.

Sawai došla v klidu do své kanceláře. Vše vypadalo naprosto normálně, její sbírka lízátek byla kompletní a nic se nedělo. Co by se taky mělo dít, byl mír a lásky čas! No ale něco se přeci musí dít, nemůžeme se tu bavit o lízátkách.
Fukutaichou, fukutaichou..!
Ozývalo se furt dokola a onen hlas se stále zesiloval. To asi tak, jak jeden ze členů divize běžel dlouhou chodbou ke dveřím její kanceláře. Zde se zastavil a pěstí začal bouchat do dveří.
Fukutaichou..!
Řval furt dokola a pokračoval v "klepání".

Akiyama Sawai

Odložila prvé papiere na stranu a išla vypisovať ďalší, lenže zrazu počula, ako ju niekto volá. Trochu jej zacukalo obočím. Ak to bude zase nejaká hovadina, asi poruší všetky možné pravidlá a odstrelí ho kidom. Nie, netreba si zhoršovať reputáciu, už takto ju považujú za desivú, chladnú a držia sa od nej ďalej. A toto bude možno aj niečo dôležité. Možno. Ak to nebude zase nejaký nováčik, ktorému došlo, že nemajú jeho obľúbený koláč v jedálni.
Pomaly sa postavila a šla k dverám, aby vyšla na chodbu a pozrela sa von. Lenže shinigami ju už našiel, kedže ten krik bol na druhej strane dverí, do ktorých tak šialene búchal. Ona už tou dobou stála pri dverách a prudko ich otvorila a hodila na shinigamiho prísny pohľad. Na to kričanie mu nič nepovedala, vlastne nepovedala vôbec nič. A ak jej náhodou nedal päsťou alebo na ňu nespadol, keďže nečakane prudko otvorila dvere, ostala stáť a nespustila chladný pohľad od shinigamiho, ktorý ju tak strašne zháňal.

Jakmile se dveře otevřely, shinigami okamžitě o dva kroky odstoupil a nervózně polknul. Ano, byl to nějaký nováček. Nikdo jiný by takhle neřval a nebouchal na dveře podkapitanky sedmé divize.
T..t..ta..m..
Vykoktal ze sebe shinigami a pravou rukou ukazoval na konec chodby, odkud přiběhl. Očividně chtěl, aby s ním Sawai šla, ale neměl dost odvahy na to, aby jí on sám vedl. Takže bylo jen na Sawai, jestli šla.

Akiyama Sawai

Nespúšťala z neho oči, keď začal cúvať a koktať. Následne sa pozrela smerom, ktorý ukazoval a chvíľku chodbu pozorovala. Potom sa pozrela späť na shinigamiho a zatvorla za sebou dvere, pričom ho znovu ďalej pozorovala. Nakoniec vykročila tým smerom. Čo by to tak mohlo byť, čoho sa sám shinigami bojí. Aj keď to bol nováček, pochybuje, že by ich malo vystrašiť len tak voľačo. Ale potom si spomenula na kapitána. Dokonca aj on sa niečoho bojí, niečoho tak triviálneho ako sú mačky. Takže došla k záveru, že nech je na konci tej chodby čokoľvek alebo ktokoľvek, musí si zanechať chladnú hlavu a nervy.

Nováček stále nervózně přešlapoval a neměl ani nejmenší odvahu na to se podívat Sawai do očí. Naštěstí se poté rozešla sama a on za ní pouze poslušně cupital.
Nějakou chvíli jste šli, vždycky když se blížila nějaká odbočka, ten pouze nováček potichu zašeptal, kam se má Sawai vydat. Brzy už ale nemusel ani nic říkat, protože to Sawai slyšela sama. Nekkyo..
Co s tím tady mám dělat..?!
Rána.
To nemáte další rýži..?!
Další rána. Ano, vešli jste do jídelny, kde nervózní Nekkyo rozlámal několik židlí a házel stoly přes celou místnost. Uprostřed toho ležela rozbitá porcelánová miska a rýže. Očividně neměl přílohu ke své sladko-kyselé omáčce s kuřecím.

Aki > Na dveře kapitánovy kanceláře někdo zaklepal. Pokud Aki nechal osobu vejít, uviděl mladého muže s dlouhými středně dlouhými vlasy a jantarovýma očima. Na pravé straně obličeje měl tetování. "Dobrý den, kapitáne." Byl to Ruyichi Mito. Syn kapitána deváté divize a kapitánky desáté divize, ve které pod vedením své matky působil. Byl jedním z důstojníků. "Vím, že jsme ještě neměli příležitost ke skutečnému seznámení. Jmenuji se Ruyichi Mito. Potřeboval bych vás o něco požádat." Uklonil se.

Akiyama Sawai

Pomaly kráčala a nechala sa navigovať od toho shinigamiho. A radšej dávala pozor. Nechcela spadnúť do nejakej pasce, ktorá mala slúžiť ako riadny vtip. Problém však bol väčší, pretože s týmto si nevedela rady ani ona. Ten parchant z 11. divízie. To bola jedna z vecí, ktoré Akimu nevedela odpustiť, pretože keď sa on flákal niekde mimo kasárni, ona musela riešiť tohto blba. A to nebolo jednoduché. A keďže ho prijal samotný kapitán, ona ho vyhodiť nemohla.
Zastavila sa v jedálni, prekrížila si ruky na hrudi a hodila nevraživý pohľad na Nekkya.
"Čo je to tentokrát?" opýtala sa chladne a ďalej temným pohľadom prebodávala Nekkya. O tomto nechcela aspoň týždeň počuť, ale vždy si niečo vymyslí. Ďalšiu hovadinu, aby tu robil bordel.

Aki Maki

Aki stál zrovna u okna, když se ozvalo zaklepání. Ani nestihl oné osobě říct, aby vkročila. No, prostě vkročil sám. Aki ještě nějakou dobu stál u okna a koukal z něj. I když mladý Ruyichi už mluvil. Po nějaké chvilce se Aki otočil a pohlédl se stálým úsměvem na mladého Yoshira.
To jsem mohl čekat, že budeš Yoshirův kluk. Kdo by sem ke "mně" jinak takhle vtrhl..
Pravil Aki klidným hlasem. Slovo "mně" trochu zdůraznil, přeci jen furt nebyl zrovna člověk, kterého by někdo tiskl v sexy prádle na titulní stranu Ban-Kaie.
Spusť tedy..
Pravil a milým gestem pravé ruky mu předal opět slovo. Ruce si mezitím založil za záda a nespouštěl oči z Mita.

Sawai -> Nekkyo se s ohněm v očích podíval na svojí podkapitánku. Tahle ženská taky naháněla sakra strach, ale on byl šupák, který nebral ženský vážně. Takže i kdyby ho byla téměř určitě schopná tady na místě zmlátit do kuličky, pro něj to byla jen malá holka.
Dali mi rýži do mokré misky! Vyklouzla mi a další mi už prý nedají, už jsou jen nudle..!
Zakřičel naštvaně Nekkyo. Mezitím chytl další židli a hodil jí do protější stěny. RIP židle.

Akiyama Sawai

Sawai pokračovala v zlom zazeraní, aj po tom, čo sa na ňu pozrel, a počúvala jeden z ďalších jeho úžasných príbehov, ktoré ju vnútorne začínali vytáčať. Samozrejme, že zase mal sprostý dôvod, prečo sa tak rozčúlil. Čo iné? On je agresívny stále. Zničil by pol divízie, aj keby mu jeho vinou spadlo pero  na zem.
"Nabudúce si dajú pozor. Buď si teraz dáš nudle alebo nič. Každopádne to tu vráť do pôvodného stavu. hovorila mu ešte s ako-takým pokojom, ale už tušila, že bude mať zase nejaké reči a odmietne. Na neho nič iné neplatilo, len kapitán. A bolo by fakt blbé, keby si s jedným shinigamim neporadila ako podkapitánka, a dokonca bol ešte z jej divízie.

Aki > Samozřejmě, že tam Mito nevtrhl. Jak už jsem psal v minulém příspěvku, počkal, až ho kapitán pustí dovnitř. Je to slušný mladý muž.
Byl trošku smutný z toho, že mu kapitán nevyká, ale rozuměl tomu. Byl pořád ještě hodně mladý a chyběl mu respekt, který si ostatní zasloužili. Věřil ale tomu, že jednoho dne si ten svůj získá taky. Nebo to možná bylo prostě tím, že byl synem jiného kapitána, který se s kapitánem sedmé divize znal trochu víc.
"Jsem členem desáté divize. Při zničení Seireitei jsme přišli o spoustu vzácných knih a starých dokumentů, do kterých se zaznamenávaly údaje o důležitě postavených lidech v Gotei 13. Část mého týmu pracuje na obnovení těchto důležitých papírů, já osobně se na to ale snažím dívat i trochu jiným pohledem. Vím o vaší minulosti a jsou tací, co by pod vaše jméno napsali bývalý kriminálník. Chtěl bych to pojmout trochu jinak. Obcházím kapitány a snažím se o nich získat nové informace, které bych mohl zaznamenat, aby se na nás příští generace mohly podívat a nebyli jsme pro ně jenom jménem na papíře. Jinými slovy bych jim v tomhle případě chtěl víc ukázat, kdo přesně byl kapitán sedmé divize. S vašim dovolením." Uklonil se.

Aki Maki

Aki koukal dále se stejným výrazem na Mita. Nechal ho samozřejmě domluvit. Následně se pouze otočil o 180° a pohlédl opět z okna. Takto pár vteřin koukal, zřejmě přemýšlel.
Posaď se chlapče..
Pravil klidným hlasem. No, byly tu pouze dvě místa, kam by se mohl posadit. Velké bílé křeslo, které bylo v čele velkého stolu. Nebo menší, které bylo přímo naproti přes stůl. Takže bylo asi jasné, kam by si měl šupák sednout. Aki se opět otočil na patě.
Jsem to ale nezdvořák, postavím alespoň na čaj..!
Pravil nakonec a ukazováčkem a prostředníčkem pravé ruky si lehce zaklepal na spánek, jako já hlava děravá. Poslední dobou pil čaj rád. Přešel k menšímu stolku v rohu místnosti. Vytáhl dřevěnou skřínku, kde bylo několik druhů čajů.
Udělám mátový, snad to nevadí..
Pravil s klidem a nechal vařit vodu a dal se celkově do přípravy čaje. No, během přípravy čaje přeci nemohl mluvit, takže na chvilku zavládlo zřejmě trapné ticho. Nakonec Aki na stříbrném podnose donesl dva hrnky s čerstvým čajem. Vedle byly dvě menší nádobky, jedna se třtinovým cukrem a druhá s mlékem. Následně se posadil naproti mladému shinigami. Sám si vzal svůj hrnek s čajem, krásný duhový, a začal čaj lžičkou s klidem míchat. Na tváři měl samozřejmě úsměv.
Dobře. Kde bych měl začít?
Zeptal se Aki. Tohle pro něj mohl být poměrně zajímavý rozhovor. Možná na tom záleží, v jakém světle ho uvidí budoucí generace. A Aki chtěl, aby si ho lidé pamatovali.

Sawai -> No, zde to bylo jednoduché. Klučina se prvně trochu zamrazil, když viděl pohled jeho podkapitánky. Zároveň viděl ale i pohledy ostatních shinigami, kteří byli v místnosti s nimi. Bylo tu i hodně nováčků a ti museli vědět že není taková srábotka! Na sucho polkl.
Na úklid tu snad máme lidi. A co je tak těžkého na udělání další rýže..!
Zakřičel nakonec celý rudý a kopl do stolu vedle něj. Samozřejmě všechno jídlo a nádobí co bylo na stole..no..umřelo s ním.