4. divize

Nacházíte se v kasárnách čtvrté divize.

Součástí budovy je i nemocnice, ve které se postarají o vaše zranění a další bolístky.

Důležité:

Trénink Wilhelm Gure a Izumi Akira ---> 


Wilhelm Gure

Dopajdal jsem do 4. divize. Byl jsem pošramocený na celém těle a sice jsem se mohl uklidňovat tím, že proti Akiře jsem neměl šanci, ale přesto jsem měl na jazyku kyselou chuť porážky. Přesto jsem se usmíval a hned po vstupu do kasárny začal hledat nějakého doktora.

Genma

"Tak, a je to!" zavřel spokojeně dveře od ledničky, která byla momentálně plná karamelových věnečků. Zrovna do posledního z nich přidal dostatečnou dávku sedativ, že by to uzemnilo pterodaktyla. Samolibě se pousmál a oprášil si symbolicky ruce. Vtom dovnitř nakráčel nějaký shinigami. úplně bez pozvání! "Hm?!" udělal trochu hrozivě Genma, jako by to byla výhrůžka, když se otáčel na toho neznámého muže.

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na muže, který právě dělal kdoví co s věnečky. Radši jsem se neptal, ale to co přidával nevypadalo jako sirup. Zdravím. Omlouvám se, že vcházím bez vyzvání, ale asi akutně potřebuji doktora. řekl jsem s ledovým klidem, zasněným pohledem a nepřítomným úsměvem, ačkoliv ze mě vytékala krev z desítek řezných ran po tréninku s Akirou. Lehce se mi třásly nohy, ale přesto jsem se bez vyzvání bál posadit.

Genma

"Opravdu?" zamručel a sledoval krev, která dělala na podlaze loužičky. Nejspíš udělal zasviněné cestičky po celé nemocnici místo toho, aby někoho požádal o pomoc už při vstupu. Ale to Genmovi bylo celkem jedno, on to vytírat nebude. "Jestli vám záleží nějak zvlášť na vašem oblečení, tak se svlíkněte, pak si lehněte támhle," instruoval zasněného mladíka a jal se připravovat si svoje náčiní.

Wilhelm Gure

Tak nějak jsem pokýval a prohrábl si rukou vlasy. Nedošlo mi to, ale teď jsem měl ve svých bílých vlasech krev... tedy, více krve než předtím. Svlékl jsem si vnější (černou) část svého shinigami pyžama a lehl si na operační stůl (?). Byl jsem ještě uvolněnější než jindy. Možná to bylo vědomím, že doktor mi pomůže. Možná velkou ztrátou krve.

Genma

byl překvapený, že se ho ten muž vůbec nezeptal, jestli je doktor, a hned se mu vydal na milost. No, naštěstí pro Wilhelma Genma doktor byl. Naneštěstí pro Wilhelma byl Genma doktor, který si docela potrpěl na klasické postupy a moc neholdoval kido léčení, pokud to nebylo nevyhnutelně nutné.
"Dobře, tak se podíváme..." otočil se k pacientovi. "Máte hodně drobnějších ran a pár větších, to budeme muset zašít, ale nebojte, není to nic vážného. Nejdřív to ale musíme desinfikovat..." V ruce se mu objevil sprej, který obsahoval desinfekční roztok, a na tváři se mu mihl mírně sadistický úsměv, když se jal stříkat tím Wilhelmovi po všech ránách. "Trochu to zaštípe..." zamumlal u toho. Pokud mu překáželo ještě nějaké oblečení, tak ho prostě rozřezal.

Wilhelm Gure

Stále jsem se na Genmu mile usmíval, ale po tvářích mi stékaly slzy. Bože proč? zeptal jsem se v duchu a podíval se na onoho doktora. Nestačilo by kido léčení? zeptal jsem se s dokonale klidným hlasem. Tedy... skoro... dokonale. Ne, řekněme si to na férovku, znělo to trochu jako skučení umírající hyeny.

Genma

spokojeně zaznamenal, že léčba probíhá podle plánu, to podle slz ve Wilhelmových očích.
"Víte, já vám to vysvětlím. Problém kidou léčení je v tom, že se do vašich duševních částic začnou cpát cizí duševní částice, které je nutí se opravovat rychleji, než je pro vás přirozené. Sice to funguje a je to rychlé, ale zdaleka ne tak kvalitní jako samovolné léčení bez pomoci kida. A proto, když není spěch, raději to dělám takhle," uzavřel svou přednášku, během které držel ukazováček důležitě vztyčený před Wilhelmovým nosem. "Dobrá. Teďka vám to zašiju," začal si chystat ostrou, zahnutou jehlu s jakousi tlustou nit.

Wilhelm Gure

Jen jsem položil hlavu a mile se usmíval. Když vytáhl jehlu, podezřívavě jsem si ji prohlídl, ale naštěstí ne. Nebyla to žádná sadistická jehla s háčky, nebo tak něco. Přesto jsem byl celkem nervózní při slovech "není na spěch" a "zašít". Ovšem jednu výhodu tato léčba měla. Ať už se mi hlava motala z únavy, nebo ztráty krve, bolesti se podařilo veškeré tyto pocity odplavit.

Genma¨

nebyl až tak krutý, jak by se mohlo zdát, takže když zašíval větší rány, umrtvil jejich okolí pomocí nějaké lékařské kido techniky.
"Tak co jste vlastně prováděl?" dal se do hovoru, zatímco se činil jehlou na Wilhelmově těle.

Wilhelm Gure

Celkem se mi ulevilo, když mi alespoň umrtvil okolí ran, abych mu tam nezešílel (ještě víc) bolestí. Když se mě zeptal, co jsem dělal, ani jsem nad tím moc nepřemýšlel a rovnou prohlásil: Trénoval s důstojnicí Akirou. Poté mě ještě napadlo, zda nebudu vypadat blbě, že mě porazila žena. Na druhou stranu, ti co znají Akiru...

Genma

"Ach tak..." zamumlal roztržitě, protože netušil, kdo je Akira. Nicméně při tréninku padaly někdy těžké rány a porážka od ženy nebylo podle Genmy nic potupného, takže to chápal. Navíc podle všeho, co věděl, mohl Wilhelm zápas klidně vyhrát, i vítěz si může odnést nepěkné šrámy. "Notak doufám, že vám to k něčemu bylo a příště se nenecháte tak zřídit," poznamenal.

Wilhelm Gure

Raději jsem to dále nerozvíjel a jen sledoval Genmu, jak zašívá. Jen tak jsem prohodil: Jste dobrý lékař, už vám to někdo řekl? zamyslel jsem se: Je to sice logické, když jste ve čtvrté divizi, ale přesto... já třeba umím léčit hodně dobře, ale jen pomocí kido. povzdechl jsem si a podíval se do stropu. 
Dívat se, jak vám někdo zaráží jehlu do těla a nic s tím nedělat je celkem... vysilující. I když je to doktor.

Genma

se uchechtl. Bylo na čase, aby taky už někdo uznal jeho kvality. Tenhle klučina to odhalil hned při první prohlídce, ale našli se tací, které Genma léčil v jednom kuse a málem ani nepoděkovali.
"Díky, dělám, co můžu," řekl jen a potom udělal uzel na niti a ukousl její zbytek. "Tak! Tohle by bylo. Teď ještě něco pro posílení..." přešel ke skříni a vytáhl odtamtud velkou sklenici plnou hnědozelených kuliček. Dvě vyndal a podal je Wilhelmovi. "Tohle snězte a budete za chvíli jako novej!" Nutno říct, že dost nelibě zaváněly.

Wilhelm Gure

Doufám, že je to aspoň placebo efekt a i přes ten zápach to nakonec bude chutnat, jako nějaké ovocné bonbony, nebo tak něco. řekl jsem s lehkým úsměvem. Placebo efekt byl, je a bude uznáván skoro všemi doktory světa, ale měl jsem takový pocit, že tohle nebude ten případ léčby. Vložil jsem jednu kuličku do úst zeptal se: Obě najednou? a rozkousl tu první.

Genma

se široce usmál. Už z toho bylo jasné, že to nebude chutnat o nic líp, než to vonělo... Byla to pravda. Chutnalo to strašně, až ti začaly slzet oči a chtělo se ti hned to vyzvracet. "Bylo by to nejlepší," pokývl a sledoval, jak ti chutná jeho specialita.

Wilhelm Gure

Druhou kuličku jsem si do úst doslova hodil, rychle rozdrtil mezi stoličkami a spolkl. Pak ze sebe jedním dechem vychrlil rychlostí mexického drogového dealera: Mohl byste mi prosím dát trochu vody? vypadal jsem, že to potřebuji.
Pak mi ale došlo, jaký typ lékaře tohle je a jaké já mám dnes štěstí v neštěstí (nebo naopak) Akirou počínaje a léčbou konče: Tyto léky se nesmí zapíjet tak po dobu 30 minut, že? zeptal jsem se oddaně.

Genma

"Ale kdepak..." pronesl rozvážně a velice volným krokem došel k umyvadlu, kde natočil vodu do sklenice a stejně se zase vrátil. Podal ti vodu. "Pijte, kolik potřebujete!" zazubil se. "Dám vám jich pár do zásoby a zanedlouho budete zase fit!" dodal a už odsypával kuličky do menší láhve.

Wilhelm Gure

Moc vám děkuji. usmál jsem se a nejdřív jsem vodu trochu vykloktal a pak až začal pít, pomalými doušky, kterými jsem si vypláchl celou ústní dutinu. Stejně to moc nepomohlo. Sledoval jsem, jak mi Genma připravuje kuličky a povzdechl si. Nejsem si úplně jistý, jestli je to třeba. Ale... vy jste tu doktor.

Genma

"Přesně tak!" vrhl po tobě přísný pohled. Když naplnil lahviču do půlky, zavřel ji a podal ti ji. "Takže dvakrát denně, dokud je nedoberete. Nemůže vám to uškodit!" dodal a založil si ruce na prsou.

Wilhelm Gure

Jistě. usmál jsem se na doktora a vzal si od něj tu láhev. Pak si začal oblékat svrchní část shinigami pyžama. Celou dobu jsem si v duchu opakoval, jak si doma odpočinu, vytáhnu stehy a doléčím se pomocí kida...
Budu se snažit nijak nevysilovat, pokud to nebude nezbytně nutné. Prohodil jsem ještě k Genmovi, když jsem si na záda zavěsil svůj jedenapůlmetrový meč.

Genma

"A za dva dny přijďte na kontrolu," dodal ještě, když byl Wilhelm na odchodu. Nevěděl sice, jestli tady bude, ale rozhodně to byl obvyklý postup, který by se měl dodržet. Prohlídku zvládne určitě i sestra, pokud to bude nutné. Aby případně věděla, co a jak, začal Genma hledat Wilhelmovu složku, do které chtěl napsat, co s ním prováděl a proč. Najít ji samozřejmě měl hned na začátku, ale jeho na papírování nikdy moc neužilo.