7. divize

Hikaku

Všichni členové až na pár výjimek postávalo na nádvoří, když se najednou uprostřed tohoto prostoru oběvil jejich kapitán. Neměl dobrou náladu jak se zdál. Všichni tedy radši ustoupili a vytvořili kolem něj kruh. "He?" koukl na ně překvapeným výrazem. "Vím že jsem na vás zatím moc nezapůsobil, ale co mám dělat když zatím nemám co řídit. Sedmička nemá žádné zaměření jako například ti tupci z jedenáctky. Ale je na čase s tím začít něco dělat." Řekl s klidným tónem a jeho výraz byl také najednou milejší. "I když nepředpokládám, že se ten artefakt, který se teď nachází u kapitána dvanácté divize, dostane do sedmičky. Pro jistotu zdokonalíme zapespečení. Prosím všechny schopné členy v oblasti Kido, aby vytvořili bariery kolem i uvnitř této divize. Další skupinu prosím aby se rozdělila do hlídek po třech a hlídala všechny možné vstupy. no a dvanáct z vás poprosím aby se dostali do blízkosti ostatních kapitánů, pokud to bude možné a podávali informace o jejich jednání." Rozdal rozkazy a na závěr dodal. "Chvíli to ještě vydržte prosím. Věřte že o sedmičce se zanedlouho bude mluvit jen v dobrém, ale hlavně, bude se o ní vědět." Jeho předchůdce nemělo moc lidí v lásce a Hikaku ještě neměl možnost svou divizi nějak proslavit nebo zviditelnit. Odebral se do své kanceláře, kde přemýšlel nad sedmičkou, nad tím jak jej vidí ostatní kapitáni a tak dále.

___________________________________________

Hikaku

Po tom co usnul na stole a konečně si odpočal měl již lepší náladu. Divize byla zajištěná a tak se rozhodl zajít za kapitánem, kterého si ze všech dvanácti vybral za jistým účelem. Bylo na to ještě brzy, ale nic jiného se stejně nedělo. "Tak co Kabashi? Jsi připraven?" s těmito slovy se v kanceláři vznesli do vzduchu všechny papíry, které leželi na stole, bylo to díky použití shunpa.

Sai Kazuma

Po odchodu z baru jsem si to namířil přímo do sedmé divize přesně, jako jsem měl v plánu. Bylo mi celkem špatně z toho všeho, co jsem vypil, ale pořád se to dalo vydržet. Nicméně jsem nevypadal zrovna v nejlepší kondici. Dorazil jsem do divize a podíval se před sebe. "Možná bych se mohl někoho zeptat co se děje. Vypadá to, že mají všichni dost práce s přípravami... něčeho... Hikaku dál asi nějaké rozkazy..." Jako vždy jsem nebyl poblíž, když se v mé divizi něco důležitého dělo... Možná bych se měl o takové věci více začít zajímat. Přišel jsem za nejbližším členem divize... "Čau, co se tu děje? Propásl jsem něco důležitého?"

Yuriko Hotaru

Sai měl štěstí, členKA , kterou oslovil byla Yuriko, která kontrolovala veškeré plnění rozkazů, které Kapitán rozdal.

Vycítila jsem reitasu, které pravděpodobně patřilo tomu shinigamimu, který měl ke kapitánovi blízko, tu a tam se kolem mě mihnul, když šel za kapitánem do kanceláře. "Ahoj, kapitán nám zadal rozkazy, které by měli dopomoct k tomu aby se sem nedostal ten artefakt o kterém jsi už jistě slyšel. Mimochodem ty musíš být Sai, ráda tě poznávám. Neznala jsem jeho tvář, ale jeho hlas se mi zdál být příjemný.

Sai Kazuma

Členka divize, jež mi odpovídala na mou otázku, se mi zdála povědomá... Párkrát jsem ji tady potkal, ale nikdy jsem s ní nemluvil. Vcelku mě překvapilo, že si mě pravděpodobně slepá shinigami pamatuje, když ostatní kteří mají zrak naprosto v pořádku nikoli... "Jo, taky tě rád poznávám..." chtěl jsem ještě dodat její jméno, bohužel jsem ho neznal. "Je tady něco, co bych mohl udělat? Taky bych rád nějak pomohl...

Yuriko

Po jeho prvního větě se usmála a dodala "Yuriko."Podle intonace jí bylo hned jasné že chtěl říct její jméno, vnímání zvuku bylo to v čem vynikala. Usmála se ještě víc po položení otázky. No kapitán tady není a myslím že mu zůstali na stole nějaké papíry, můžeš mi jít pomoci s nimi. O zbytek se postarají ostatní členové.

Sai Kazuma

Členka sedmé divize nějak vycítila, že jsem chtěl říct její jméno a představila se mi... Slepí lidé mají lepší vnímání, než jsem si myslel. Nicméně jméno měla hezké... celkově musím uznat, že to byla hezká ženská. Byl mi dán úkol... teda spíše návrh, abych jí šel pomoct s papírováním. Tuhle činnost jsem zrovna nemiloval, když jsem byl podkapitán užil jsem si toho už dost. Ovšem neměl jsem proti jejímu návrhu žádné připomínky... přece jen jsem to byl já, který chtěl nějak pomoct své divizi. "Ok, proč ne... Yuriko-san." Pověděl jsem a pak si uvědomil jednu skutečnost... Já sám v jedné místnosti s ní? Při pomyšlení jak tam budeme sami jsem se trochu začervenal a šel směrem ke kanceláři kapitána.

Yuriko

Sai měl smůlu, po příchodu do kanceláře se ukázalo že žádné papírování zde na práci nebylo. Kapitán si pravděpodobně všechno udělal sám. Tudíž opravdu nezůstal s Yuriko sám v místnosti moc dlouho. Kapitán asi chtěl vynahradit Yuriko to jak se o všechny ty papíry starala celou tu dobu co tady nebyl.

Yuriko překvapeně koukala na čistý stůl bez jediného papíru. "Hmm.. začíná se do toho zase dostávat ... No Saii vypadá to že kapitán se nám do papírování nějak zažral, tudíž nemáme co na práci.... Ještě bychom mohli znovu zkontrolovat zda všichni plní své rozkazy, ale jak jsem se byla předtím přesvědčit. Všichni dělají co jim bylo zadáno." Yuriko si prohlédla veškeré papíry, se kterými kapitán naposled pracoval. "Ty znáš kapitána dobře viď? Nevíš proč zkoumal spisy všech kapitánů?" otázala se s velkou zvědavostí Saie. Věděla jak dobří přátelé s kapitánem jsou a to jí přivedlo k další otázce. "Ale je to podivín, že?" Usmála se a směřovala ven z kanceláře, kterou zase zamkla. Ještě předtím však zalila všechny kytky na balkóně.

Sai Kazuma

Po příchodu do kanceláře jsme zjistili, že jsou již všechny dokumenty vyřízené... Hikaku se překonal a konečně místo toho aby chrápal na stole, se do toho pustil. No, alespoň jsem se o to nemusel starat já. Yuriko musela být také dost zaskočená, jelikož pokud si dobře vzpomínám, papírování dělala vždy ona místo něj... vlastně od doby kdy se stál kapitánem, tohle je poprvé, co se toho dotkl. "Netuším, co měl s těmi spisy v plánu... ale jak ho znám, určitě to bude nějaká prkotina." Na její názor o kapitánovy jsem se pousmál... "Jo, to teda je... magor jak se patří... ale to já jsem taky, možná proto spolu dobře vycházíme..." Pověděl jsem a pomyslel si, že v Seireitei pravděpodobně nenajdete žádného normálního jedince. Počkal jsem až Yuriko zalije všechny kytky a poté se vydal stejně jako ona pryč z kanceláře. Neměl jsem nic na práci... Byl bych rád, kdyby se tu už něco zajímavého stálo...

Yuriko


Yuriko se tvému názoru ohledně kapitána zasmála. "Eh.. vlastně já a Hikaku si také dost rozumíme. Takže jednoduše řečeno. Sedmá divize je plná magorů." Nemohla se přestat smát, ale po tom co vyšla ven si uvědomila jednu věc. Už dlouho si s kapitánem nepovídali jako přátelé. Mohl si na její tváři vidět náznak zármutku. "Saii, nemyslíš si že se Hikaku je poslední dobou nějaký ustaraný? Jakoby se něčeho bál, myslím že to má něco společného s tím že je kapitán." Měla o svého starého přítele opravdu strach.

Sai Kazuma

Nevěděl jsem, že si jsou Yuriko-san a Hikaku nějak blízcí... měl jsem ten dojem, že za něj jen vykonává jeho otravné povinnosti, kterých se chce zbavit... jako papírování... Když se na jejím obličeji objevil ten smutný výraz, nabral jsem dojmu, že v tom má prsty náš skvělý kapitán sedmé divize, Hikaku. "Že by se něčeho bál? Ustaraný? Ničeho jsem si nevšiml..." Pomyslel jsem si, ale neříkal jsem to nahlas... Nechtěl jsem znít jako nechápavý a necitlivý člověk. "No, ať je to cokoliv, on si s tím určitě poradí... není to už malý kluk, který by potřeboval pořád vést za ručičku... je to kapitán..." Pověděl jsem Yuriko-san a dál ji následoval... nevěděl jsem kam má namířeno, ale stejně jsem neměl co dělat...

Yuriko


"Asi máš pravdu" Odvětila na jeho slova a mířila dál přes dvory kasáren. Cestou kontrolovala veškeré přípravy a se vším byla docela spokojená. "Nevím Saii co máš v plánu teď, ale já to tady budu pořád obcházet, není to tak jednoduché, když nevidíš.Musíš se všech pořád ptát jak jsou na tom a plně jim důvěřovat." Opravdu záleželo na tom jestli se k Yuriko ostatní členové chovají fér a při tom se neflákají. Ale jak si se sám mohl přesvědčit, vše bylo opravdu tak, jak řekli.
 
Problém byl v tom že tady nebylo absolutně nic co bys mohl dělat, všichni někde lítali. Yuriko ti řekla o všech rozkazech, které kapitán zadal a tak sis tedy mohl sám vybrat co budeš dělat, jeden člověk navíc na tom či onom místě nikdy není na škodu.

Sai Kazuma

Stejně jako Yuriko-san, jsem i já kontroloval po jejím boku ostatní členy divize... Pokud by jí někdo zalhal, měl by dost velký problém se mnou. Nejsem jeden z těch, kteří řeší situace mírumilovně a diplomatický... dávám přednost vtlouct rozum do někoho pěkně starou osvědčenou metodou, násilím. Nicméně všichni plnili své úlohy přesně, tak jak jim bylo sděleno... Ale je tady pořád možnost, že se někdo rozhodl jen potloukat kolem, aby to vypadalo, že něco dělá. Počkat... to jsem byl já. "Tak já půjdu prozatím asi na hlídku... zatím se měj, Yuriko-san." Rozloučil jsem se a šel na nejbližší místo hlídky. Zdálo se mi to jako nejvhodnější role pro někoho jako jsem já a kdyby se něco stálo, stráž to pravděpodobně pozná jako první, jelikož se kolem divize vztyčovala bariera.

Kaneyama Inari

>>> Kasárny 4. divize

Během cesty do kasáren sedmé divize se její nálada znovu změnila. Přestala myslet na to, že se její a sestřina cesta rozešla, vždyť se budou vídat i nadále, a začala přemýšlet nad tím, co ji čeká teď. Doufala, že ji členové divize přijmou mezi sebe. Čím více se blížila ke kasárnám, tím nervóznější byla. Když byla jen několik metrů od brány, zastavila se a zhluboka se nadechla. Už od doby, kdy byla na akademii, si přála nastoupit do divize tak, aby si ji všichni zapamatovali. Ještě chvíli stála a pak se s úsměvem rozběhla branou.
"Tak jsem t...." Inari branou neproběhne. Zastaví ji bariéra, které si předtím nevšimla. Když do ní prudce narazí, odhodí ji kousek zpátky a ona se svalí k zemi. Chvíli jen tak leží a pozoruje modré nebe, než si uvědomí, co se vlastně stalo. Trochu se zvedne a lokty se zapře o zem. "Bariéra? Proč tady mají sakra bariéru? To tam nechtějí nikoho pustit?!" Pomalu se zvedne na nohy, chytí se jednou rukou za hlavu a dojde k bariéře.
"Halóóóó? Je tam někdo?" Druhou rukou zaklepe na bariéru a a pak kousek odstoupí, aby si ji prohlídla. Na akademii jim říkali, jak se dají takovéhle bariéry lehce zničit. Tu hodinu nejspíše prospala. Navíc... určitě ji tu mají z nějakého důvodu a kdyby se jí pokusila zničit, mohli by to taky brát jako útok.

Yuriko

Obcházela vše znova a znova. Vše se zdálo být v naprostém pořádku až do té chvíle než za ní přiběhl jeden z členů že se tady objevil jakýsi narušitel. Okamžitě se přesunula na místo o kterém ji řekli.

Přišla zrovna ve chvíli kdy Inari položila otázku jestli tam někdo je. Její hlas ji přišel přívětivý a nešlo z něj poznat nic nekalého. Nechala odstranit bariéru a vykročila směrem k dívce. "Ano jsme tady." Na tváři se ji objevil přívětivý úsměv.

Kaneyama Inari

Bariéra najednou zmizela a k Inari vykročila nějaká dívka. "No huráááááá!" Je ráda, že jí někdo slyšel a nebude tu muset kdo ví jak dlouho postávat. Přiskočí k dívce a začne ji zběsile třást rukou. "Zdravím! Já jsem Kaneyama Inari... právě jsem vyšla z akademie a byla jsem zařazena do vaší divize. Měla bych se tu někde hlásit!" Z jejího hlasu jde slyšet velké nadšení. Pak pustí dívce ruku a zamíří do kasáren, kde se po pár krocích zastaví a začne se rozhlížet. "Páni... tak tohle jsou kasárny sedmé divize? Vypadá to tu lépe, než jsem čekala!"

Yuriko

Pravděpodobně si Inari hned oblíbila, nebyla si tím tak úplně jistá,a le sedmá divize takovou střelu potřebovala. "Em." Hodlala se taky představit, ale Inari vtrhla do kasáren.
Yuriko se zasmála a vydala se za ní. Vztyčila ruku na znamení. "Obnovte bariéru." Došla k té neřízené střele a pořádně se nadechla. "Ano musí to být krásný pohled." Yuriko znala každý kout kasáren podle hmatu a tu a tam i podle pachu, ale toužila po jednom, taky je vidět. "Tak co chceš udělat prohlídku? Mimochodem jmenuji se Yuriko Hotaru."

Kaneyama Inari

"Krásný pohled? Ano... je to naprosto úžasné! A prohlídka by byla skvělá!" Její nadšení bylo každou chvíli větší a větší. Ačkoliv na těch kasárnách nebylo nic příliš zajímavého, Inari prostě fascinovali. Do divize se opravdu těšila a nemohla uvěřit tomu, že tu po tolika letech konečně stála. S úsměvem pohlédla na Yuriko a teprve teď si všimla jejího obvazu kolem očí. Zaregistrovala ho i předtím, ale nevěnovala mu příliš velkou pozornost přes všechno to nadšení, které v sobě nedokázala udržet. Uvědomí si, že byla možná až příliš hrrrr. "Eh... omlouvám se.... nechala jsem se trochu unést svými pocity." Řekla omluvně a poškrábala se vzadu na hlavě.  "Moc mě těší, Hotaru. A za tu prohlídku bych byla ráda." Trochu se zklidní. Teď je shinigami a měla by se podle toho i tak chovat.

Yuriko

Usmála se nad jejím "slitováním" a otočila se směrem k ní. "Ne to je v pořádku, jsem za to naopak ráda, dokážu se ehm ... vřít do tebe a nějak zvláštně to prožívat skrze tebe. Opravdu jí to hřálo u srdce a byla za to ráda. "Teď tady probíhají obranné přípravy, mezi divizemi se potuluje jakýsi artefakt, který není dobré mít v divizi na konci tohoto cvičení. Divize ve které zůstane bude prohlášena za nejméně připravenou. Má to prověřit i mladé kapitány, jako je například ten náš, Hikaku Kioshi." Yuriko nepředpokládala že by se artefakt mohl dostat zrovna sem, na sedmičku stejně skoro nikdo nemyslí, ale kdyby ona byla některým z kapitánů, zamířila by právě sem. "Tak pojď." pronesla a vydala se rovnou za nosem ke vstupním dveřím budovy s přízemím a jedním patrem, hlavní budovy kasáren.

Kaneyama Inari

Poslouchala, co jí Hotaru říkala o té prapodivné hře. "Tak proto tu je ta bariéra!" Řekla si zamyšleně nahlas sama pro sebe a pohlédla směrem k bariéře, která byla u vstupu do divize. "A ví se, ve které divizi to je teď?" Optala se a vykročila kupředu, aby jí náhodou neutekla. Když Hotaru dohnala, zařadila se vedle ní. Cestou na ni několikrát mrkla, ale jen nenápadně, jako by se obávala toho, že si toho všimne. Ještě nikdy se nesetkala s někým, kdo byl slepý. Viděla sice pár slepých duší v Rukongai,... jednu nebo dvě..., ale nikdy s nimi nebyla v přímém kontaktu. Musí být hrozné nic nevidět. Ale zdálo se, že to zvládala skvěle a nevadilo jí to. Musela mít skvěle vyvinuté všechny ostatní smysly.
"A jaký je vlastně náš kapitán?" Tohle bylo něco, co jí opravdu zajímalo. Doufala, že to tu nevede nějaký namyšlený trouba nebo nějaká trasořitka. Když pak obě došly k jakési velké budově, Inari si ji začala prohlížet, a podle té velikosti usoudila, že se nejspíše jedná o hlavní budovu.... nebo něco takového.

Yuriko

"Podle toho co víme by se měl artefakt nacházet v ruku kapitána dvanácté či páté divize. Ti dva se od sebe poslední dobou nehnou. Upřímně, celá sedmá divize si šušká něco jako že spolu netráví čas jen kvůli tomu artefatu, jestli mi rozumíš." Zasměje se a pokračuje dál. Cestou ti ukáže nějaké místnosti včetně kanceláře podkapitána, kterého tato divize postrádá. Vycítila jak na ni koukáš, ale byla na to zvyklá, tak to nechala být. Posadila se na jednu z laviček u okna v přízemí po tom co ses ji zeptala na kapitána. "Jaký je kapitán? No všichni ho tu měli za podivína, než zmizel, ale po tom co se vrátil se choval nějak jinak, ani já ho tak neznám. Snaží se být dobrým kapitánem, ale chvíli mu bude trvat než se do toho dostane. Člověk je to ale milý a hodný, i když občas taky nemá své dny, jako každý. Myslím že se ti bude líbit. I když jsem ho nikdy neviděla, říká se že je to i docela fešák." Pak otočila hlavu směrem k tobě a nahodila krásný úsměv. "Zajímá tě ještě něco? Jen se ptej."

Kaneyama Inari

"Jako že spolu ti dva něco mají?" Vydala ze sebe hlasitě překvapeným hlasem, když jí konečně došlo, co tím nejspíše myslela. Pokud byli uvnitř hlavní budovy nějací shinigami, donesla se ta otázka až k nim. Pro ně to však nejspíše nebyla žádná novinka. Inari se na tváři objevil úšklebek. Vždy, když ty dva potká, bude myslet právě na tohle. Hotaru jí pak naštěstí začala vyprávět o jejich kapitánovi, takže se její myšlenky začali zabývat něčím jiným než tím, jaký vztah mají mezi sebou kapitáni páté a dvanácté divize. Inari se posadila vedle své vypravěčky a začala pozorně poslouchat. Podle toho, co jí řekla, se zdálo, že je kapitán zajímavá osoba. "Nevím, na co bych se ještě optala, ale pokud mě něco napadne, zeptám se." Odvětila Inari zamyšleně.

Yuriko

Zvedla se a ukázala směrem na schody vedoucí někam do prvního patra. "Připomínáš mi mě, když jsem tady byla poprvé, tenkrát mě provázel Hik... Kapitán Kioshi." Zatím jí nechtěla říkat o přátelství s kapitánem. Na chvíli se však zamyslela. Hikaku vycházel dobře jak s ní tak se Saiem a pár dalšími členy, ale s těmi v menším měřítku. Možná se i této slečně bude chvat tak přátelsky, navíc když Sai možná co nevidět odejde, všimla si jeho síly, začínal být podobně mocný jako Hikaku. Možná to byla jen domněnka, ale byla tady možnost že by Saie mohli jmenovat kapitánem.

Yuriko

"Saii, uklidni se prosím. Jsem si jistá že ten artefakt nemá. Za prvé správy se touhle divizí šíří rychle, to víš. A ke komu se dostávají první, když tady není kapitán?" nepotřebovala odpověď na její otázku, kterou položila dost ironicky. "Vím kde je artefakt teď, v akademii se koná sešlost čtyř kapitánu což mě docela znepokojuje a konkrétně se nachází u kapitána páté divize. Kapitán neposlal ty špehy na výzvědy jen tak, dobře věděl co dělá, klidně se o tom jdi přesvědčit. Opravdu si myslíš že jsem tak hloupá že bych si nezkontrolovala, koho jsem pustila do divize. Podívá se tvým směrem, tedy spíš na tebe otočí hlavu a zvýší své reiatsu. Znamená to jedině "Neser!"