6. divize, rezidence klanu Kuchiki

Aki -> "Jistěže ne. Do čela divize se vždy musí postavit ten nejschopnější a můj bratr se nenarodil pro velení," odpověděla na tvoje obavy. Když ses zeptal na její jméno, podívala se na tebe trochu skepticky, ale rychle to skryla. Ona si vždy dávala záležet, aby byla informovaná, ovšem vypadalo to, že to se nedalo říct o nových kapitánech Gotei 13, přestože nejsou žádní nováčci v řadách třinácti dvorních jednotek. "Kuchiki Hikari," představila se způsobně. Bylo to vlastně svým způsobem milé, že ji někdo neznal. Byla to příjemná změna.

Yasumaru

Popíjel čajík a chápavě kýval hlavou. Jistě to je pochopitelné Suki-san. Přeci jen byl kapitánem tak dlouho...zvyk je železná košile...nebo tak nějak je to staré přísloví... Usmál se a vzal si sušenku.

V tu chvíli přiletěl do místnosti pekelný motýl a usadil s u Yasumara. Pak mu v tichosti předal nějakou zprávu, načež Yasumaru nadzvedl obočí.

Opravdu? Zajímavé... Řekl a položil šálek na stůl načež přešel k oknu, odkud vypustil motýla ven.
Suki-san...budu muset jít, omlouvám se, ale jistá neodkladná záležitost, kterou musím vyřešit. Jakmile ji dořeším, tak se vrátím a budeme moci pokračovat, kde jsme skončili...nicméně... Přešel pomalu k Suki a zahleděl se jí do jejích hnědých očí.
Je zde něco co vám musím říct...něco co nesnese odkladu. Položil jí ruce na ramena a pak velmi něžně promluvil.
Miluji vás Suki. Vždy jsem miloval a vždy budu. Vím, že je to hloupé a že vy...už máte svého snoubence. Ale mé city se k vám nezmění...takže kdyby jednoho hloupého dne jste cítila to samé, tak já zde budu čekat...navždy....věrně... Pak Suki políbil. Bylo to dost nečekané a bylo to pusou na pusu!!!
Pak se zvedl a bez dalších slov, než Suki mohla něco říct vyšel ze dveří. Jakmile stanul za dveřmi, na jeho tváři se objevil škodolibý úsměv.
Hra začíná...Yasumaru!

Akio

Instinktivně skoro stínu jednu vrazil mezi oči, naštěstí pro stín a nejspíš i pro něj byly jeho reakce krapet opožděné, takže se holka stihla vymáčknout.
Vrchní kapitán? Mě? Podíval se na své malé kalhoty, protože v šestce nenašel moc lidí vysokých jako on ochotných mu kalhoty půjčit. A taky na svou holou hruď, která musela tu mesindžerku vzrušovat tak, že až mlčela.
Mohl bych se, aspoň obléct? Nechci, aby první co ze mě vrchní kapitán uvidí byly moje bradavky.

Taiketo Suki

Jejich rozhovor se po většinu času vyvíjel normálně, jen posledních několik minut se zvrhlo podivným způsobem. Když Yasumaru položil Suki ruce na ramena a začal ji vyznávat lásku. Nezmohla se kapitánka na nic jiného než jen na to, že nechápavě otevřela pusu.
Nějak tomu nemohla uvěřit. Opravdu se to děje? Yasumaru - její nejlepší přítel, bývalý kapitán, autorita ji teď něžně drží a říká, že ji miluje. Byla ohromena a v rozpacích.
Jeho chování bylo vůbec dneska dosti neobvyklé. Oslovoval ji Suki-san... To nikdy nepoužil... A ta přehnaná upřímnost, Suki měla dojem, že si Yasumaru spíš své emoce nechával pro sebe. Že by se změnil za tu dobu, co se neviděli? Co se mohlo stát, že jeho chování bylo rozdílné?
Miluje mě? Bude čekat... Ale j-já mám snoubence, dvě děti... Tohle by se zadaným říkat nemělo. Blesklo ji mysli.

A pak ten polibek. Suki nestačila nic udělat, ani se odtáhnout. Prostě se políbili. Nebo spíš ona byla políbena. Zrudla. Její tváře připomínaly rajče. Nemohla ani mluvit, jak byla emocionálně rozrušená.

"Yasumaru..." šeptla, když už byl pryč.

V kanceláři bylo ticho, jen Sukiiny myšlenky se bouřily uvnitř její hlavy. Kapitánka snad ještě nikdy nebyla tak zaskočena...

Aki Maki

Na tváři si stále držel milý, klidný úsměv. Aki se snažil vypadat trochu na úrovni, ale zároveň se snažil chovat k Hikari, jako by byla jako on. Žádné extra formality, myslel si, že by se jí to mohlo líbit mnohem více.
Věřte mi, že já jsem vašeho bratra jako kapitána velmi uznával..
Prohlásil a levou ruku si položil na levou rukojeť svého zanpakuto. Bylo to pro něj mnohem příjemnější, než nechávat ji viset podél těla.
Kuchiki Hikari..
Zopakoval.
Doufám, že jsem vás nějak nevyrušil během vašeho tréninku na ten nástroj. Já nikdy nedokázal na nic hrát.
Pronesl. U poslední věty se lehce uchechtl. Nebyl totiž dokonce ani schopný naučit se noty.

Akio -> "Je mi líto, Ukitake-sama, vrchní kapitán trval na tom, aby to bylo okamžitě," pronesla bez rozmýšlení zahalená žena.

Aki -> Hikari mávla rukou. "Hrála jsem jen z dlouhé chvíle, takže mi to vůbec nevadí, naopak..." Podívala se na tebe s úsměvem, jako by ji něco napadlo. "Pokud tu chcete na bratra počkat a dovolíte mi dělat vám společnost u čaje, můžete ve vyrušování mé dlouhé chvíle pokračovat..." navrhla šarmantně.

Akio

Povzdechl si. Dobrá tedy, doufám že to nebude na dlouho, mám v plánu ještě nějaké věci. otočil se a shunpem se tedy vydal do kasáren 1.divize.

Aki Maki

Na pozvání s úsměvem přikývnul.
Mile rád bych si dal čaj. Obzvlášť, s tak krásnou společnicí..
Sám nahodil šarmantní úsměv. Líbilo se mu, jakou cestou se jejich společné bytí řítí. Kuchiki Hikari byla dívka velkého psotavení, o takových se Akimu zdálo několikrát. Teď tu stojí před ním, byl by blázen, kdyby odmítl čaj.

Aki -> Hikari se spokojeně usmála, když jsi neodmítl její pozvání. Pokynula ti, abys ji následoval do zahradního altánku. Mezitím nějakým záhadným způsobem instruovala personál, protože jen jste si sedli, už vám nějaké dvě ženy donesly čaj, dva kalíšky a maličké koláčky k čaji. "Děkuji, že jste přijal mé pozvání. Nemívám často návštěvy a už mě omrzelo pít čaj o samotě," pronesla Hikari a nalila sobě i tobě.

Aki Maki

Následovak Hikari. Pokývnutím poděkoval služebným, za obsloužení. Poté se opět věnoval Hikari. Na tváři měl stále úsměv.
To já děkuji vám, za vaše pozvání. Právě jsem dorazil z mise, tak je příjemné takhle sednou a na moment vypnout.
Poté opět poděkoval pokynutím hlavy, tentokrát ale Hikari samozřejmě. Převzal od ní šálek.

Aki -> Hikari si usrkla decentně čaj, a potom se na tebe zahleděla. "Smím vědět, co potřebujete probrat s mým bratrem? Možná bych vám mohla být i já nápomocna? Po pravdě v posledních dnech ho tu nevídám a pořádně nevím, kde je a co dělá... Zdá se mi, že ho nejspíš něco trápí, možná dokonce ztráta velení, kdo ví..." Začala otázkou, ale přešlo to v delší řeč. Bylo vidět, že má o Yasumara starost, a nemá si o tom s kým promluvit. "I když možná je to tím, co prožil ve světě lidí. Hádám, že když člověk přijde o oko, už není, jako býval... Ah, promiňte. Obtěžuji vás," usmála se a zmlkla.

Aki Maki

Též maličko upil z čaje.
Výborný..
Poznamenal. Poté šálek odložil stranou. Pohlédl na Hikari se svým typickým úsměvem.
Samozřejmě. Víte, přišel jsem si s ním promluvit právě o té věci s velením. S Yasumarem se znám chvíli, ale myslím, že jsme se během té chvilky dobře spřátelili.
Pravil. Během toho stále pozoroval Hikari. Byla krásná a okouzlující, ale Akiho zatím asi nejvíce zajímalo její postavení. Samořzejmě že ho přitahovala, ale dost tomu nahrával. Sem tam mezi slova udělal vteřinovou pauzu, kdy se jakože zahleděl do jejích očí.
Na jeho oko jsem se ho vlastně nikdy neptal. Když byl semnou v divizi, tak byl vždy tak usměvavý a optimisticky naladěný..
Opět zvedl šálek čaje a maličko upil.
V pořádku, vůbec neobtěžujete. Nemusíte se vůbec omlouvat prosím vás. Moc rád si s váma takto povídám, dlouho jsem neměl příležitost vést nějaké dlouhé rozhovory..
Poznamenal opět jak jinak, než s úsměvem. Hlavou přitom lehce hodil do strany, aby upozornil na své vlasy. Byl na ně hrdý, taky se o ně dobře staral. Trvalo celou věčnost, aby vypadaly upraveně neupraveně.

Aki -> Hikari se krátce zahihňala, přičemž si dala ruku decentně před ústa. Potom se na tebe zahleděla, jako by tě zkoumala. Možná zkoumala ten tvůj účes... "Řekněte mi něco o sobě, kapitáne. Přiznám se, že jsme o vás moc neslýchali, než jste dostal svou funkci. Jak to tedy s vámi bylo?" Začínalo se to nějak moc podobat rozhovoru, který jsi už dnes absolvoval. Ale Hikari určitě nechtěla slyšet hodně z toho, co jsi řekl Rickovi.

Aki Maki

Pozoroval Hikari. Jedna z Akiho nejtěžších otázek. Kdo doopravdy je. Samozřejmě věděl, že jí nemůže říct úplnou pravdu. Ale možná prozrazení nějaké menší špatnosti by taky nemuselo být na škodu, Hikari vypadala jako osoba, která opravdu oceňuje upřímnost. A tak tedy začal.
Začínal jsem v druhé divizi. Hned jsem se stal důstojníkem. Bohužel jsem se zapletl do menší šarvátky a byl jsem chvíli ve vězení. Opravdu toho lituju. Od té doby jsem přestal s jakoukoli nekalostí a svou práci dělám na 100%.
Na tváři si stále držel úsměv. Vlastně mizel pouze v případě, kdy Aki upíjel z čaje. S usmevem se totiž nepilo nejlépe.
Ale přestaňme řešit pracovní věci. Jak jste si mohla všimnout, tak jsem velice usměvavý. Mám rád duhu. Hrozně se mi líbí všechny ty barvy. V kanceláři mám dokonce květinu, pojmenoval jsem ji Airisu. Je to vlastně růže, ale každý lístek má jinou barvu. Opravfu úchvatné. Někdy ji musíte vidět.
Poté se zarazil.
Promiňte mluvím moc. Teď by jsem se mile rád dozvěděl něco o vás, Hikari.
Její jméno řekl opravdu sladce. Též přitom udělal maličko stydliví úsměv, jako nějaký mladý klučina.

Aki -> Hikari ti naslouchala a stále se zdvořile usmívala, dokonce to vypadalo, že ji to zajímá. "Také mám ráda květiny," řekla, když jsi chtěl vědět něco o ní, ale dál už nepokračovala, jako by to snad bylo vše.

Aki Maki

Opět se mile usmíval. Během toho dlouhého úsměvu na Hikari i dlouze pohlédl. Takovým lehce pronikavým pohledem.
Ale neříkejte mi, že to je vše. Jste jistě velmi zajímavá osoba, to poznám..
Stále ji pozoroval. Dopil dokonce psolední zbytek čaje, co měl v šálku. Poté se maličko blíže nahnul k Hikari.
Víte, mám takový nápad. Pokud je to nevhodné, tak mě kdykoliv přerušte. Možná..
Lehce se zarazil. Nadechl se, jako nesmělý chlapec a rozhodl se pokračovat. Byl to mistr divadelník.
Možná by vám pomohlo, kdybychom si začali tykat. Nikdo tu není, tak můžeme částečně upustit z těch formalit. Abych pravdu řekl, mrzí mě, že nemohu s nikým otevřeně mluvit. S vaším bratrem jsme si též začali tykat, je to úžasný muž, to vám povím. Musíte být na něj pyšná..
Dlouze promluvil.
A on na vás..
Neodpustil si poznámku.

Aki -> Hikari se na tebe usmála zpod víček. "Ale Akimoto-taichou, vy snad nevíte, že tykání navrhuje žena? Nebo se mi snad snažíte naznačit, že vaše postavení je vyšší než moje, takže můžete rozhodovat o tom, jak se budeme oslovovat?" Nevypadala uraženě ani naštvaně, nicméně tykat ti nezačala. Její výraz byl spíš laškovný, jako by čekala, jak na odmítnutí zareaguješ, a bavila se tím. "Děkuji, že máte tak dobré mínění o Yasumarovi, mnoho lidí pro něj nemá pochopení," usmála se na tebe mile. Potom se konečně vrátila k tomu, o čem jste vlastně mluvili původně. "Moje koníčky by vás nudily, kapitáne. Jsou to samé ženské věci... hraní na koto, vyšívání, ikebana... Všechny věci, kterými by se měla žena mého postavení zabývat," naklonila ladně hlavu.

Aki Maki

Poměrně ho zarazila svým odmítnutím. Podle jejího výrazu to bral, jako takovou výzvu. Nahodil opět jeden ze svých úsměvů. Něco jako TOHLE.
Neříkejte mi, že nemáte chuť maličko vykašlat se na kodex?
Maličko se předklonil, aby ho lépe slyšela. Rozhlédl se okolo sebe.
Nechci vás urazit, právě naopak. Dle mého názoru, se hrozně podceňujete. Považujete se pouze za osobu, která musí dostát rodinného jména. Ale já ve vás vidím více Hikari. Neměla jste někdy touhu dělat něco, co vám zakazuje vaše postavení?
Stále se mile usmíval. Aki věděl, že to byl poměrně riskantní krok, ale nic lepšího ho v tu chvíli nenapadalo. Hikari byla vážně dobrá, mistryně hry. Věděla, jak dostat muže do rozpaků a to teď Aki poměrně byl, i když se to snažil nedávat najevo.

Aki -> Hikari se pousmála a podívala se na tebe úkosem. "Zdá se mi, že jste tak trochu ďáblův advokát, že, Akimoto-taichou?" odpověděla. Chtěla pokračovat, jenže v tu chvíli přiběhl do zahrady někdo, koho jste ani jeden nečekali... Yasumaru. Na sobě měl jakési otrhané hadry, vlasy měl rozcuchané, přes jizvu na místě chybějícího oka neměl pásku a tak celkově vypadal nějak domláceně. Hikari na něj nejdřív zůstala civět, ale potom vyskočila a vydala se mu naproti, protože mířil k vám.




vpadl do rodinného sídla, které rozhodně nehořelo. To bylo uklidňující, ale i tak se chtěl přesvědčit, že jsou všichni v pořádku. Všude však bylo ticho. S obavami se rozběhl po sídle ve snaze někoho najít a nakonec v zahradě narazil na Hikari a překvapivě také na Akiho-san.
"Hikari!" bylo jeho první slovo a řekl ho s úlevou. Poté svou nechápající sestru objal. "Aki-san, rád vás vidím živého a zdravého, obával jsem se, že i vás chytili, a nebo hůř!" Ovšem bylo vidět, že má velice naspěch. "Kde je matka, Hikari?" zeptal se naléhavě.
"Je... je na návštěvě u přítelkyně..." odpověděla jeho sestra nechápavě. Yasumaru přikývl a pustil ji z náruče. Podíval se na Akiho.
"Aki-san, zůstaňte prosím teď s mou sestrou. V okolí se možná pohybuje nebezpečný zločinec, který vypadá jako já. Nepřemýšlej o tom, prostě mi věř!" zarazil otázku od Hikari, ještě než přišla. Potom jí něco zašeptal do ucha. "Tohle bude naše heslo, kdyby sis nebyla jistá jestli jsem to já. Řekni to i Akimu-san, ale opatrně... ten člověk se dokáže skrýt pomocí kida, takže může být kdekoli. Dávejte pozor! Já musím jít!" Všechno to vychrlil a zase zmizel v domě, než stačili Aki nebo Hikari něco říct.

Yasumaru věnoval asi půl minuty tomu, aby nikoho svým vzhledem nevyděsil, a to spočívalo v tom, že ze sebe rychlostí blesku strhal hadry a místo nic si oblékl první věc, co mu přišla pod ruku. Naštěstí to byla celkem normálně vypadající yukata a ne třeba noční košile jeho sestry, i když jemu by to asi bylo celkem jedno. Ještě si velice rychle zavázal jakýsi erární pás plátna přes jizvu. Víc se zdržovat nechtěl. Nyní se potřeboval přesvědčit, jestli je v pořádku i Suki-chan. Naštěstí kasárna 6. divize nebyla daleko.

"Suki-chan? Suki-chan!" volal Yasumaru a prohlížel všechna obvyklá místa, kde by mohla být Suki, počínaje její kanceláří. Bohužel ani nevěděl, zda byla v kasárnách, ale někde začít prostě musel. Nevšímal si toho, že se na něho někteří členové divize dívali divně... Naopak, ještě se jich zeptal, kde je jejich kapitánka a jestli ji v poslední době viděli.

Taiketo Suki

seděla za stolem a tvářila se dost podivně - připomínalo to šok. Minuty ubíhaly a Suki stále setrvávala v zamyšlené pozici.
Tomu prostě nemůžu uvěřit... Možná tu za celou dobu byly jisté náznaky, Yasumaru se ke mně vždy choval moc hezky a... Někdy pohled jeho očí prozrazoval... On něco prozrazoval?!
Schoulila se na židli a zajela si prsty do svých dlouhých vlasů.

"Saké to spraví!" zahalekala nakonec, vytáhla z tajného šuplíku láhev saké a pořádně si přihnula. Až ji líčka zčervenala.

Pak slyšela ten hlas, zrovna když se ji teplo začalo rozlévat tělem a její zmatené myšlenky se trochu ztlumily, měla pocit, že slyší své jméno.
"Yasumaru?" Zvedla se ze židle, otevřela dveře do kanceláře, aby jej pustila dál. Na kapitánčině vzhledu bylo poznat, že něco úplně není v pořádku, ale ani Yasumaru nevypadal klidně.

se právě chystal bez zaklepání do kanceláře vpadnout, takže když Suki otevřela, málem do ní vrazil.
"Suki-chan!" vykřikl ještě jednou, ale tentokrát s úlevou. "Jste v pořádku? Není vám nic?" ujišťoval se a při tom mimoděk ji vzal za lokty a pečlivě si ji prohlížel, aby se přesvědčil, jestli jí ten zlosyn něco neprovedl. Ty jeho řeči byly opravdu zneklidňující a Yasumaru se bál, že Suki-chan udělal něco hrozného... Její výraz mu na klidu nepřidal. Suki si mohla všimnout, že vypadá jinak, než když ho naposledy, vlastně ani ne tak dávno, viděla. Vypadal více potlučeně a rozcuchaně, asi jako kdyby nějaký čas strávil v táboře nucených prací, kde ho občas někdo mlátil.

Taiketo Suki

málem dostala čelo, ale naštěstí k té fatální srážce nedošlo. Když ji Yasumaru poté vzal za lokty a začal s prohlídkou, její nervozita a podezření stouplo. Navíc ten alkohol, neměla si tolik loknout. Teď už byly její emoce jak na horské dráze.
"J-Jsem! V naprostém... Tedy... Za to vy vypadáte jinak, myslela jsem... že se teď asi nějakou dobu po TOM neuvidíme." šeptla. Její kaštanové oči jej taky zkoumaly.

"Co ty šrámy? To jste stihl spadnout na schodech?" řekla zmateně.
Na oplátku se zase dotkla jeho rukou, chytla Yasumarovi dlaně a jemně je stiskla, jako by ho tím chtěla konejšit.
"Musíme si to vysvětlit... Vůbec tomu nerozumím..."

Aki Maki

Stál jako omráčený.
Co ten tu dělá..?!
Pomyslel si Aki. Už očekával problém, ale Yasumaru vypadal, že o Akiho menší akci neměl nejmenší tušení. Proto Aki nahodil velmi překvapený výraz. Vlastně celou dobu co tam byl, tak nevydal ani hlásku. Pouze přikývnul Yasumarovi, když ho poprosil o hlídání Hikari. Po tom co se Yasumaru vytratil, pohlédl na Hikari.
Abych pravdu řekl, tak nemám nejmenší tušení o co tu šlo..
Pravil s vážnou tváří a šel blíže k Hikari.
Ale vypadá to, že mi váš bratr nakázal, že se od vás nesmím vzdálit ani na krok..
Přeci jen to nevydržel a musel se usmát. Doufal, že tím Hikari maličko pomůže po psychický stránce. Přeci jen jí začínal nejspíš mít rád.

"Po TOM? Po čem? Suki-chan, co vám provedl? Jestli vám ublížil, tak přísahám..." Moc si neuvědomoval, že momentálně asi to, co říká, nedává Suki smysl. Taky tiskl na oplátku její dlaně a propaloval ji pohledem. Musel vědět, co se stalo! Co ten odporný had udělal! Jestli Suki-chan byť jen zkřivil vlásek...


Aki -> Hikari vypadala, že moc nevnímala, cos říkal. Dívala se na tebe jako opařená a nehýbala se z místa. "Akimoto-taichou? O čem to Yasumaru mluvil? Vy jste snad věděl, že se mu něco stalo? Že ho někdo unesl?!" vychrlila na tebe otázky. Tvářila se tak, že jestli se k ní ještě přiblížíš, tak tě asi pokouše.

Aki Maki

Koukal na Hikari, protentokrát bez úsměvu.
Hikari, já nevím vůbec co se tu právě stalo. Přišel jsem navštívit vašeho bratra, abych si s ním promluvil o funkci kapitána a...
Zarazil se. Pohlédl do země a zhluboka se nadechl a vydechl. Vypadalo to, jako by se chystal na něco velkého. Nakonec pohlédl se studem na Hikari.
Víte, neumím bankai. Jsem asi jediný kapitán co ho nesvede a chtěl jsem poprosit vašeho bratra, jestli by mi nepomohl. Je mi to opravdu trapné.
Pořád koukal na Hikari. Tvářil se opravdu smutně, zmateně a zahanbeně.
Dokonce mám strach, že mi kvůli tomu odeberou post víte..
Vypadal při tom opravdu přesvědčivě.

připadalo, že si dneska vůbec nerozumí. Každý jako by mluvil o něčem jiném... Zmatenost se pořád stupňovala. Suki připadalo, že Yasumaru nemá ani ponětí o tom, že ji před chvílí vyznal lásku a políbil ji. Možná si ohledně toho připadá nesvůj, tak to prostě vytěsnil z mysli a dělá jako by se mezi námi vůbec nic nestalo. To je divné.
"Vy se mě ptáte po čem?... Ale mě nikdo nic neprovedl, já jsem v naprostém pořádku... Vždyť vy sám jste tu před chvílí byl!..." Pak se lehce začervenala, musela to říct. Protože on se choval, jako kdyby o tom vůbec nevěděl. "Vyznal... Vyznal jste se mi a pak to políbení..." Sukiiny kaštanové oči se raději podívaly do země, cítila se rozrušená a navíc... Takovou debatu spolu nikdy nevedli.