4. divize, nemocnice

Baru

vrhla na Mizukiho přísný pohled, když se zmínil o kyouheiovici. Rychle si uvědomila, že už není zástupce kapitána 13. divize, takže do toho nemá už co mluvit, ale nemohla se prostě ovládnout, zvyk je železná košile. Mizuki si toho ale nejspíš nevšiml a jeho další slova už přivedla na její tvář úsměv.
"Ne, nic nechci, děkuji, Mizuki-san. Leda byste mi sem přinesl práci. Kdybych aspoň věděla, jak dlouho tady budu!" povzdechla si napůl smutně, napůl podrážděně. Byla naštvaná, že něco tak nevinného, jako je koupel, ji přivedlo do takových potíží.

Mitoshi

Zatím co sestra hledala, se rozhlížel kolem sebe. Nebylo tam fakt nic zajímavého až na různé shinigami.
Když si vyslechl jméno, s kývnutím poděkoval a chtěl se otočit, když v tom...
"Baru?!" zeptal se jako by sám sebe a pak se rychlým krokem vydal po chodbě směrem...
Asi po šesti sekundách chůze se vrátil ke slečně u počítače.
"Ach ano, kde bych ji prosím našel."

Mizuki

Uchechtnul se.
Celá vy...nevydržíte nezaměstnaná ani pět minut...i kdyby vás to mělo zabít...
Zakroutil hlavou.
Jako mohl bych se proplížit do kasáren 13 a tajně odnést vaši nástěnku...věřím, že Kyouhei má pré...ale nevím jestli by se k vám dostala, když jste na izolaci...
Hodlám se vrátit do aktivní služby...myslím...myslím, že už jsem to....překonal...
Baru musela jasně pochopit, že mluvil o té dlouhé době, co strávil zavřený v nádrži, zatímco jeho vědomí bloumalo Huecem Mundem.
Jen ještě nevím kterou divizi...Akio...už není....kapitán...a já z kapitánů nikoho pořádně neznám...je tu strašná omladina....teda krom Kasumi a Satoshiho...ti se drží svých pozic co opustili Akademii.

Mitoshi

S kývnutím poděkoval slečně za ochotu a vydal se tam, kde mu řekla, že najde Baru.
"Baru je jediná?" zeptal se sám sebe. To mu připadalo celkem divné, i když přesně nevěděl jak dlouho už je ta voda otrávená.
S těmito myšlenkami a zaklepáním vešel do pokoje, kde by měl najít Baru.

V pokoji jsi Baru nenašel...byl tam pouze černovlasý muž, kterého jsi si mohl pamatovat jako podkapitána 13.divize. Ale to už bylo dávno. Stál u okna za nímž byl pokoj a v něm Baru san v bílé posteli.

Mizuki

Ohlédl se.
Ah...Mitoshi-san..dlouho jsem vás neviděl...
Cítil jsi z něj alkohol, ale choval se jako střízlivý.
Baru vypadá to, že jste dnes na roztrhání...a já...a-asi bych už měl jít...
Poškrábe se na hlavě.

Baru

se nostalgicky usmála při vzpomínce na nástěnku ve 13. divizi. Na Mizukiho uvažování o návrat do služby vážně přikyvovala. Chápala jeho rozpoložení, však sama zažívala něco podobného, než nastoupila do redakce novin v Seireitei. Nakonec pokrčila rameny.
"Změně se nevyhneme... Žijeme v nejistých časech, velitelé se neustále mění, nevrací se z nebezpečných úkolů, jsou nahrazeni... vracejí se po dlouhé době, v tom lepším případě... Buďme rádi, že je pořád dost schopných shinigami, kteří jsou schopní se ujmout pozice kapitána." Sotva domluvila, objevil se další příchozí. "Mitoshi-san!" narovnala se mimoděk Baru v polosedu na posteli při příchodu nadřízeného. Z nějakého důvodu její první myšlenka byla na to, jestli nemá rozcuchané vlasy, ale přišlo jí nedůstojné si je teď začít upravovat... prekérní situace.

Mizuki

Pokýval zamyšleně hlavou.
To ano...dokud zde zůstávají lidé jako vy...kteří umí Gotei 13 držet pokupě, budoucnosti se nebojím.
Na tváři mu vyvstal úsměv, když vycítil na co Baru myslí.
Takže...já půjdu...zkusím 10.divizi...mají prý teď podstav a ta jejich knihovna...jo tam se mi bude líbit...
Mizuki měl takt a chtěl těm dvěma nechat jejich společné chvilky...určitě si měli co říct.
Tak se brzo uzdravte Baru...a nashledanou...vám taky Mitoshi-san.
Mizuki pak opustil místnost a vyrazil do kasáren 1.divize.

Mitoshi

Když vešel do místnosti, byl celkem hodně překvapený. Mohlo to být něco infekčního, když Baru zavřeli?
"Ano, nashle Mizuki-san" řekl když kolega shinigami odcházel z místnosti.
Pak přešel ke sklu, kterého dělilo od rusovlasé třetí důstojnice.
"Baru-san... co se vám stalo?" zeptal se přímo, bez nějakých zbytečností.

Baru

se ošila na posteli.
"No... šla jsem si dát lázeň, ale ukázalo se, že voda je nějak škodlivá... Satoshi-san to zjistil. O moc víc nevím. Šla jsem domů, ale další den, tedy dnes, mi bylo nevolno, takže jsem skončila tady..." Snažila se, aby to znělo, že vlastně o nic nejde. Spíš kvůli sobě než kvůli Mitoshimu. "Ale už je mi líp, budu v práci určitě brzo!" dodala, taktéž hlavně pro sebe, pro ujištění.

Mitoshi

Starostlivě se díval skrze sklo na Baru. Mohla se cítit dobře, ale opravdu to tak bylo?
Tady přeci jen je v těch správných rukou, tady lidé ví, co mají dělat. S touto myšlenkou se na Baru usmál.
"S prací si nedělejte vůbec starosti, máte ode mě nařízené volno... Dokud ho budete potřebovat," řekl jí rozhodně. Když se na ni díval... No prostě chtěl, aby byla v pořádku.
"Původně jsem zamýšlel, že vás zařadil do mého vyšetřovacího týmu, ale tohle všechno mění... Pochopitelně žádný strach, s Konan-san to zvládneme!"

Baru

Jakmile uslyšela o vyšetřování, seskočila z postele a málem přishunpovala ke sklu, na které přilepila dlaně a málem i nos.
"Mitoshi-san! To není nutné, jsem úplně v pořádku! Můžu se připojit k vyšetřování! To zvládnu!" Byla tak zapálená, že bylo s podivem, že sklo vydržel její intenzivní pohled a neudělala se v něm díra. Pocítila impulz dát si ruku před pusu, protože se jí zvedl trochu žaludek a zamotala hlava, ale opírala se bezpečně o sklo, takže to snad nebylo vidět. Tohle si přece nemůže nechat ujít!

Mitoshi

Proměna z nemocné redaktorky deváté divize na čipernou a aktivní vyšetřovatelku ho celkem ohromila.
V očích měla takový zvláštní dychtivý pohled... kdo by tomu odolal.
"Tak pokud opravdu tak chcete a doktoři nebudou mít nic proti, nevidím problém!" řekl a usmál se na ni přes sklo.
Pak se rozhlédl kolem sebe.
"Nemáte tam něco na přivolání lékaře?" zeptal se tiše, spíše sám sebe. Opravdu chtěl znalecký posudek, co když byla Baru nakažlivá!

Sestra zmáčkla tlačítko. Netrvalo ani deset minut a objevil se kapitán 4.divize - Dr.Daisuke Stein.

Dr.Daisuke Stein

Neměl svou cigaretu, byl přece na izolačním křídle. Opíral se o svou hůl a koukal na všechny uvnitř.
Zdravím Mitoshi-fukutaicho. Sestra mě přivolala, děje se něco s mou pacientkou?
Popošel ke sklu a koukl na Baru, nalepenou na skle.
Mile se usmál, i když to nějakým způsobem budilo hrůzu.
Baru-san..měla by jste se vrátit do postele,prosím!

Baru

"Taichou, prosím! Nemůžu tady ležet, zatímco probíhá vyšetřování! Jsem třetí důstojník, musím asistovat zástupci kapitána! Je to důležité, zdraví a možná i životy dalších shinigami jsou v ohrožení, musíte mě pustit! Už je mi mnohem líp, přísahám!" začala žadonit za sklem s široce otevřenýma očima, které upírala střídavě na Daisukeho a Mitoshiho. Nechtěla být v nemocnici! Chtěla s Mitoshim-san přicházet na kloub záhadě nebezpečné vody v onsenu! Cítila, že by to dokázala, kdyby zatnula zuby. Lhala by, kdyby řekla, že je jí už zase dobře, ale už se jí nechtělo na každém kroku omdlévat, což bylo zlepšení.

Daisuke

Se na ní přísně podívá.
A co vaše zdraví? A váš život?! Za ten jsem odpovědný já...
Koukl na Mitoshiho, pak na Baru.
Jistě vám nemusím připomínat, že jste sem byla přivezena s absolutně zničeným imunitním systémem!
Řekl nahlas.
To že se cítíte lépe je dobrá zpráva, ale neznamená to, že jste zdravá! Ve vašem současném stavu by vás zabila první rýma, první infekce z říznutí...stačilo, aby si tady podkapitán Mitoshi špatně umyl ruce, a může na vás přenést něco tak banálního, že by to bylo až smutné na to umřít, po tom všem čím jste si prošla...proto vás nemohu propustit...

Baru

"Kapitáne... a to nemáte nějaký lék, možná nějaké kidou, prostě něco, co by mě mohlo posilnit, abych mohla alespoň chodit po venku? Samozřejmě budu opatrná, jen tu nechci tvrdnout..." Doufala, že se nějaký způsob najde, i když věděla, že ani kidou ani medicína nemají neomezenou moc. "Mitoshi-san si dá určitě taky pozor a nebude... na mě... šahat neumytýma rukama..." Jakmile to vyslovila, už věděla, že to byla chyba, ale zpátky to vzít nešlo, tak se pokoušela tvářit, jakože se to nestalo.

Mitoshi

Ta zmínka o zničeném imunitním systému ho nachvilku zarazila. Jestli to opravdu bylo tak, tak nemohl nechat Baru takhle riskovat!
Obrátil se na Steina. A pak poněkud neslušně vskočil do jejich rozhovoru.
"Taicho, Baru se to stalo v Onsenu a já tam před chvílí byl vyšetřovat... Nemáte nějaký rychlý a jednoduchý test, jen kdyby náhodou?
Došlo mu, že i on by mohl být nějaký pokažený! Co kdyby mohl nakazit lidi kolem sebe...

Akio

Vřítil se na recepci nemocnice, až zvedl nějaké letáky, které tam byly.
Omlouvám se, ale tady má přítelkyně rodí! Potřebujeme doktora! Rychle!!!
Pomalu řval na sestru, ale on za to nemohl, měl strach o své tři nejbližší.

Daisuke Stein

Koukl na Mitoshiho.
Popravdě...pokud necítíte slabost, nevolnost a závratě, tak by jste měl být v pořádku. Ale raději bych vás poslal na testy...ověřil množství bílých krvinek...zjistil, jestli vaše imunita nebyla napadena...

Akio - Sestřička na tebe koukala znuděným výrazem. Zase další chlap co strašně plaší. Ale okamžitě zvedla telefon a něco do něj rychle zamumlala. Pak telefon položila. "Doktorka přijde hned." oznámila v klidu. Mezitím v klidu vstala, došla pro kolečkové křeslo a dojela s ním před Akia. "Prosím. Sem můžete posadit vaši přítelkyni."

Taiketo Suki

si připadala jako balík, který byl jen donesen na poštu a přenášen. Jako by snad ani nebyla přítomná.. Na druhou stranu měla teď dost starostí sama se sebou, takže ji bylo okolí vlastně ukradené.
"Dobrý den, sestři, děkujeme," hlesla Suki, pak se otočila na svého budoucího muže. "Posaď mě, prosím.." mumlala, nechtěla si připadat tak bezradně, že musí být nesena. Celé to bylo flustrující. Kdyby aspoň ta bolest šla ignorovat.

Akio

Přikývnul hlavou a opatrně Suki položil na kolečkové křeslo.
Děkuji...a...co co teď?
Koukl na sestru....nikdy nebyl u porodu...nevěděl co se v takových chvílích dělá.

Akio-> Sestřička se pousmála. Kývla na Akia. "Vy si tu sednete a budete čekat. Máme tu plno bezva časopisů." a ukázala směrem na hromadu už párkrát čtených časopisů.

Suki -> během několika minut přiběhla doktorka, která vypadala, jako kdyby do pěti neuměla počítat, ještě se dvěma sestřičkami.

Spoiler:

Jedna sestřička čapla tvoje kolečkové křeslo a jeli jste pryč. "Jsem doktorka Yuki Ozaki. Jak vám je? Jste prvorodička? Víte kolik dětí budete rodit?" pokládala doktorka několik zvídavých otázek a druhá sestřička zapisovala.

Baru

svěsila ramena. Vypadalo to, že doktor už se s ní nechtěl bavit, protože to považoval za vyřízené. Nikam nesměla. Podívala se smutně na Mitoshiho, na zem, a potom se začala sklesle vracet k posteli, která byla téměř jediným objektem v karanténní místnosti.

Akio

Nehodlal se posadit.
Bude v pořádku?...Měl bych být s ní...časopisy mě nezajímají...
Nahlížel sestře přes rameno, což nebyl takový problém....měl skoro dva metry.