4. divize, nemocnice

Ryuuka

Poznámky o mém předchůdci a o procházení zdmi jsem jedním uchem vpustil a druhým vypustil. "Je to jen škrábnutí." Pověděl jsem mu, tak trochu jsem zkomolil své zranění z poslední tajné miste a dal si ruku na čelo - facepalm. "Běhat z divize do divize opravdu není můj styl, kruci. Kdyby mě aspoň na konci maratónu čekala odměna v podobě OP Shinigamiho, který se mě bude snažit zabít." pomyslel jsem si a upřel pohled na kapitána. "Fajn, díky, mizím. Mějte se." S těmito slovy jsem zmizel ve směru 9. divize.

Dr.Daisuke Stein

Když byl nejnovější král vrahounů a rváčů pryč z jeho kanceláře, mohl konečně mluvit s mužem.
Takže....žádáte mě o pomoc...
Odmlčel se, aby našel správná slova.
O...jaký druh pomoci mě žádáte...protože pokud jste nemocný, nemusíte o nic žádat...má nemocnice si povinuje pomoc potřebným...
Pak opřel lokty o stůl a naklonil se blíže.
Pokud je to ovšem něco jiného...poslouchám...

Chlápek se lehce pousmál.
"Ano, sháním lékařskou pomoc, ale nikoliv pro sebe... ale pro svojí vnučku. Je vážně nemocná, nikdy bych se neodvážil s ní pohnout ve stavu, ve kterém je... potřebuju pomoc toho nejlepšího a to jste vy..." řekl.
"Samozřejmě bych se vám za vaši případnou pomoc revanžoval... doslechl jsem se, že nemocnice potřebuje poměrně velké množství peněz... " dodal a přejel rukou po ebenové hůlce, kterou držel v ruce

Dr.Daisuke Stein

Se zamračil. Neměl rád, když se něco dělo dětem.
Vnučka říkáte? Hmm...to by neměl být problém...nemám sice skvělou pohyblivost ale na místo se dokážu dostat...
Postavil se a opřel se o svou hůl, zatímco popošel k oknu.
Ano...štědrý dar by se nemocnici hodil, nicméně tu nejsme proto, abychom vydělávali na utrpení jiných...vaší vnučce pomohu, i bez peněz...zdali něco darujete je jen a jen na vaší dobré vůli...
Povzdechl si...pak se pomalu otočil.
Kde najdu vaši vnučku?

Chlápek zaklepal hůlkou o zem.
"V domě... poměrně daleko v rukongai. Proto jsem jí nemohl přivést až sem. Nemyslím, že by tu cestu přečkala v celku." řekl chlápek. O penězích se už nezmínil. Nijak nerozváděl to, co jsi řekl.
"Možná si myslíte, že přeháním, když chci toho nejlepšího, ale věřte mi, že kdybych věděl, že mi pomůže kdokoliv jiný, tak bych teď byl u něj..." dodal.

Dr.Daisuke Stein

Chápu vás...pro své nejbližší chceme to nejlepší...
Popošel blíže k muži.
A o mě se tvrdí, že jsem prý zatraceně dobrý doktor...tak...zjistíme, zdali jsou ty povídačky pravda...
Vytáhl si cigaretku a zapálil si.
Pojďme tedy pomoci vaší vnučce...

Ten podivný muž se jen pousmál nad tvým porozuměním.
"Dobrá, tak tedy vyrazíme... není to blízko, ale není to ani tak daleko... jen je to trochu... stranou. Jistě chápete, že v rukongai je mnoho lidí, kteří nemají nic... a někteří z nich dokážou být velice zoufalí..." řekl a pomalu se vydal z kanceláře. Zřejmě nechtěl jít příliš rychle, abys nemusel namáhat nohu...

Dr.Daisuke Stein

Chápu...v vyrostl jsem v Rukongai...znám jaké podmínky tam jsou...
Zamkl za sebou kanclík a kulhal za chlapem ven.
A proto jsem se rozhodl, že budu pomáhat všem bez rozdílu jak to pude...a stal se doktorem...
Vydechne trochu dýmu z cigarety a přidá lehce do kroku.
Jak řekla jedna velká žena - Žít pro oběť, obětovat se pro život!

Podlaha v místech, kde se Yoshiro s Genmou na zádech, objevil, trochu popraskala. Nejdříve se rozhlédl, jestli někde neuvidí nějakou známou tvář a když mu došlo, že tak jednoduché to nebude, rozhodl se k zoufalejšímu řešení.
"Pomozte mi někdo!" zakřičel dost nahlas, aby si získal pozornost lékařů. "Mám tady raněného!" pokračoval ve svém hlasitém informování.
Všiml si, že nedaleko něj je prázdné lehátko, tak k němu co nejrychleji vyrazil a Genmu na něj položil. "Postarejte se o něj prosím. A hlavně mu řekněte, že jsem ho sem přivedl já, že se mu omlouvám a květiny mu donesu později, určitě to pochopí. Teď mě omluvte, musím někoho zachránit!" A tak rychle jak se objevil, tak i zmizel. Musel zachránit Sayuri, kterou nejspíš unesli Reimei. Nejdřív ale krátká zastávka.

> 9. divize

Franken Stein

Všiml si, že Genma něco huhlá a tak mu píchnul svalový relaxant, aby si jeho svaly zarelaxovaly a taky aby byl zticha.
Pak jej se sestrami dotáhl na sál, kde si natáhl gumové rukavice, vytáhl svůj skalpel a koukl na sestry.
Vy...ho uspěte...a vy...jděte do mojí kanceláře a přineste všechny sklenice, na kterých je v příjemcích Genma.
Pak se jeho pohled upřel na zraněného Genmu a na tváři se mu objevil úsměv.
Nebojte Genmo...dáme vás zase dokupy...možná vás i trochu vylepšíme...něco na způsob..generálky...
Pak začal operovat.

Firel
--->Senkaimon
Před kasárny čtvrté divize dorazil celkem dlouho po odeslání zprávy Sakuře. Přeci jen šel pěšky.
Když tam dorazil, zlikvidoval tu pitomou náplast od Hideyoshiho a skromně zavolal.
Je tady někdo? Otázka to sice byla pitomá, protože tady vždycky někdo je. Ale je to pravděpodobně nejpoužívanější slušné gesto při příchodu do cízí divize, aniž by někdo vtrhl někam nepozván.
Máme tady pár škrábanců, nějaké to zranění a jeden opravdu špatně klasifikovatelný případ. Shrnul jsem co všechno jim nyní nakráčelo před dveře a čekal.

Sakura
Po nějakém čase jsem dorazila do kasáren 4 divize a zamířila k nejbližšímu správci ze 4 divize. Dobrý den, chtěla bych se zeptat, kde je Fi-, tedy kapitán Dakuraito. a dřív, než jsem to dokázala doříci, uviděla jsem jej Firel-kun! zvolala jsem na něj, aby si mě všiml

Sai Kazuma
 
Dorazil jsem s Firelem a Kanou do kasáren čtvrté divize. Udržoval jsem stejné tempo chůze jako ti dva a přemýšlel, co budu dělat, až tohle dokončím. Pravděpodobně mě čeká nějaké naprosto otravné papírování.
"Je super být zase doma, co?" Pověděl jsem Kaně větu, která spíš vyjadřovala mé současné pocity, než se ptala na ty její.
"Proč jsem vůbec šel s nima?" No, nijak vážné zraněný jsem nebyl. Firel mluvit umí, takže by to tu určitě zvládl sám... Pokrčil jsem rameny a čekal, až se tu objeví nějaký člen čtvrté divize a také ta Sakura z dvanáctky.
"Někdo na tebe křičí..." Pověděl jsem Firelovi a otočil se za hlasem. Byla to nějaká holka s růžovými vlasy. Nevěděl jsem kdo to je, ale já tady neznal spoustu lidí.

Když se sestra nevracela, musel si Stein hold povzdechnout.
Ach...ty nespolehlivé sestry..
Pak si odtáhl Genmu do svého kumbálku sám. Zavřely se za ním těžké ocelové dveře a byl slyšet pouze smích.

K Firelovi, Kaně a Saiovi dorazila sestra.
Jistě...hned se na vás někdo podívá...
Posadila Firela na jedno z kolečkových křesel, Saiovi nic nebylo, tak si ho nevšímala a Kana...no u té nevěděla co dělat.
Ona...ona...nemá Reiatsu?!

Kana

Doma? Nevím jestli je to stále domov...já...jsem monstrum.
Řekla smutně.

Sai Kazuma
 
"Monstrum? To co jsi zač, z tebe nedělá monstrum, jen podivína... Monstrem se staneš teprve až se tak začneš chovat..." Koukl jsem na Kanu... "K tomu máš ještě daleko..." Dodal jsem a doufal, že jí to trochu zvedne náladu... Moc dobrý jsem v utěšování nebyl, tak uvidíme...
Poté jsem věnoval svou pozornost vyjukané sestře. "Nojo to nemá... byla součástí nějakého divného experimentu... Měli tu poslat i někoho z dvanáctky, aby se na ni podíval..." Pověděl jsem a začal vyhlížet, jestli tu už někdo není...
Nicméně sestra vypadala, že neví, co s Kanou dělat... Nedivím se jí. Něco takového určitě ještě neviděla. "Je tady váš kapitán?" Zeptal jsem se sestřičky. Ten by mohl vědět, co s tím.

Firel
V klidu jsme čekali před divizí. Na chvíli jsem se zasnil, takže jsem Sakuru vůbec neslyšel.
Do reality jsem se vrátil až poté, co mě Sai upozornil. Rychle jsem se tedy otočil na místě a zjistil kdo mě to volal.
Ahoj, Sakuro, Tohle bylo opravdu rychlé.
Když dorazila sestra a posadila mě do kolečkového křesla musel jsem mírně zaprotestovat.
Zas tak na umření mi není, potřebuju akorád srovnat tu díru v boku a pak zajít někam na oběd nebo večeři. Okomentoval jsem svoje posazení do křesla a pak jen pokračoval.
Bohužel reiatsu nemá, Pochyboval jsem, že by jí čtvrtá divize mohla nějak pomoci, tak jsem předběžně zavolal tady Sakuru.

Sakura
Zajímavosti si nikdy nenechám ujít. usmála jsem se a položila ruce před pusu, pak jsem se podívala vedle na dívku, která byla u dvou kapitánů, takže bylo dosti zřejmé, že to bude ona. Takže tohle je ona? pro ujasnění jsem se zeptala, protože třeba jich přivedli víc, trochu jsem se kolem ní prošla, abych si ji pořádně prohlédla Hm... kdybych nevěděla, že je to shinigami, řekla bych, že to je perfektně vytvořená duše. vyslovila jsem prvotní hypotézu Skutečně z ní nelze cítit žádné reiatsu, ale reiatsu se jen tak neztratí. usmála jsem se na Kanu Všechno bude v pořádku. snažila jsem se ji uklidnit

Sai Kazuma
 
"Co to..." Pověděl jsem poněkud zaskočeně. Pekelného motýla na mém rameni, který mi bude do ucha šeptat zprávu o první divizi, jsem opravdu nečekal.
Samozřejmě jsem se hned uklidnil. Co bych to byl za kapitána, kdyby mě dokázal vylekat jeden motýlek. Kapitán nejsem dlouho, ale měl bych se dát dohromady...
"No, já budu muset jít, povinnosti čekají..." Než jsem odešel, otočil jsem se na Kanu. "Hodně štěstí..." Popřál jsem ji a vyrazil pryč z kasáren čtvrté divize.
"Co ode mě asi chce? Dneska jsem ještě nestihl nic zvorat..." Proletělo mi hlavou a zrychlil jsem tempo chůze.

Firel
Seděl jsem si v křesle a sledoval, jak Sai odešel po obdržení zprávy od motýla.
Sestra se podívala na ránu a usoudila že je v pořádku.
Zatraceně, mít pár těch náplastí by nemuselo být tak špatné. Ohodnotil jsem výkon léčivé náplasti od Hideyochiho a a dál vnímal sestru, která mezitím zavedla kapačku s reiatsu.
Co?! Od kdy sakra máme v seireitei kapalné reiatsu?!!
Užasle jsem hleděl na kapačku, která rapidně doplňovala Reiryoku.
To chcůůůů. Uteklo mi mezitím, co jsem obdivoval eleganci kapačky. Jakmile jsem si to ovšem uvědomil opravil jsem se.
Eeeer.... chci říct. Mít možnost vzít si pár těle balení sebou do terénu by bylo neocenitelné.

Sakura
Vidím, že naše kapalné reiatsu se ti líbí. řekla jsem a usmála jsem se Satoshi to měl u sebe dlouho a tak jsem to navrhnula 4 divizi. pronesla jsem pyšně a stále jsem se snažila podrobně zkoumat Kanu Můžeš mi ještě něco o ní říci? zeptala jsem se v naději, že by něco málo pomohlo