4. divize, nemocnice

Kana

Posadila se na jednu z židlí a nevypadala, že by jí bylo dobře.
Byla celá bledá, viditelně se třásla a její tělo bylo pokryto jakousi vrstvou něčeho zářivého.

Firel
Ještě chvíli se soustředil na kapačku s reiatsu a jen matně vnímal Sakuru.
Celkem pozoruhodné, Satoshi si je plně vědom mojí náročnosti na reiryoku v bojích a tuhle věcičku mi dokonale utajil. Poznamenal jsem ještě ke kapačce a poté přesunul pozornost na Kanu, která tak nějak svítila.
Popravdě, po tom výbuchu bych se vsadil, že je poslední hostitel toho, co dokázalo zmutovat celé město. Ať už to bylo cokoliv, nemělo to rádo reiatsu, protože téměř nic tam reiatsu nemělo a teď, když jsme ji přenesli sem to vypadá, že má chudák problém.

Sakura
Kana na tom nebyla dobře, ale i tak se její stav zhoršoval příliš rychle. Musíme postupovat rychle. Přece z tebe nepotřebujeme chodící nekonečnou zásobárnu duševní energie, ne? pronesla jsem v legraci, ale pak už jsem ve vší vážnosti vnímala Firelův popis Tak proč jste ji přinesli sem? Nebylo by lepší, kdyby zůstala ve světě lidí a Satoshi nebo já přišli tam? vykřikla jsem, ale uvědomila si, že je to zbytečné No, teď už je to jedno, pokud chceme, aby tady zůstala, stejně s ní budeme muset něco udělat. Ale bude to těžší, protože Satoshi tady není, budeme se muset podívat do záznamů, jestli tam něco není.

Firel
Mám takový dojem že na odívání se do záznamů nemáme čas.
Odpověděl jsem Sakuře a jen co jsem to udělal Kana skolabovala.
Instinktivně jsem vyskočil z křesla, aniž si uvědomoval co že to vlastně dělám a pokusil se Kanu chytit.
Když se mu povedlo Kanu zachytit nad zemí, se šokovaným výrazem ve tváři poklekl a uložil Kanu na zem.
Ona....Umírá! Dostal jsem se zebe po nějaké chvíli.

Sakura
Dokázala jsem se udržet v klidu, ale bylo to dost těžké. Teď už nemáme na výběr, rychle, musíme ji přesunout do 12 divize a napojit ji na přístroje. rychle jsem vyřkrla Firelovi, který možná byl polomrtvý, ale pořád to bylo lepší, než zkolabovaná Kana

Mizuki Kuroshi

Právě vešel do kasáren 4. dvorní divize a rozhlížel se všude okolo. Byl velmi zvědavý, na svůj nový, ehmm... domov. Nevěděl, co očekávat. Jak rychle sem zapadne? Spřátelí se s někým? Bude tady vůbec k užitku, nebo bude spíše přítěží? Takové otázky se Mizukimu honily hlavou, když nejistým krokem pokrčoval dál. Musel najít kancelář kapitána a dát mu o sobě vědět. Nebo alespoň narazit na zástupce kapitána, nebo nějakého důstojníka. Popravdě o téhle divizi skoro nic nevěděl. Jen že kapitán se jmenuje Daisuke.
"Doufám, že navodím dobrý první dojem." doufal a usmíval se. Přitom si vzpomněl na svého kocoura, kterého si bude muset později vyzvednout. Teda pokud si jej sem bude moct vzít. Doufal, že moct bude. Přeci jen, měl jej rád a byl to jeho věrný přítel. "Byla by bez něj opravdu nuda." hlesl tiše a zastavil se u nějaké budovy. Opřel se zády o stěnu a posunul si brýle, které mu sjely. Následně si rukou prohrábl vlasy. Chvíli pak váhal nad tím, jestli tu má počkat, než na někoho narazí, nebo jestli se má dál pokoušet najít kancelář kapitána sám a riskovat při tom, že se možná ztratí. Nakonec radši, pro svou vlastní bezpečnost, zvolil tu první možnost. Zůstal opřený o stěnu a nechal osud, aby si s ním dělal, co chtěl.

Mizuki Kuroshi

Uslyšel pískání a chvíli na to zpozoroval i jeho zdroj. Byl jím nějaký bělovlasý muž, který měl v hlavě šroub, brýle, jizvu přes obličej a v ústech cigaretu. Fakt podivný maník. říkal si Mizuki v duchu. Ovšem co jeho pozornost zaujalo víc, byl pytel na mrtvoly, který měl přehozený přes rameno. Muž si jej všiml. "Bohužel ne." odvětil mu a vesele se zazubil. Pak se mu ale rozsvítila v hlavě posvěcená žárovka. "Ty jsi ze 4. divize?" optal se jej a odstoupil ode zdi. Pomalým krokem se vydal k té... zajímavě vypadající osobě. "Jinak jen ze zvědavosti, kam s tím máš namířeno?" optal se a ukázal na pytel na jeho zádech.

Franken Stein

Mah... Povzdechl si, když zjistil, že si do tebe nemůže říznout.
Když ses zmínil o 4.divizi, zbystřil a otočil se k tobě.
No...a kdybych byl? Nějakej problém?
Přehodil si pytel na druhou stranu a podíval se ti zpříma do očí. Do skladu náhradními díly...seš snad další šťoura z 9.divize, který píše své články o nemorálnosti kradení mrtvol pro recyklaci? Já ti totiž něco řeknu! Nemorální je mít jen dvoje ledviny!

Mizuki Kuroshi

Čekal, co mu ten podivně vyhlížející odpoví. "Mno kdybys byl? Táááák bych byl asi rád." odvětil a přátelsky se usmál. Sledoval, jak si přehazuje pytel z jednoho ramena na druhé. Pak krapet ztuhl poté, co dotyčný opět promluvil. "Hej, mno tak prrr. Ne, nejsem člen 9. divize. Popravdě ani nevim kde se 9. divize nachází." odvětil s úšklebkem. "Jinak nechceš s tím pomoct? Aspoň bych se tu při té příležitosti mohl porozhlédnout. Jsem totiž zdejším nováčkem." S tím se uklonil a představil. "Mizuki Kuroshi, jméno mé. Právě mě sem přiřadili." Když se opět narovnal, posunul si brýle, neboť mu málem spadly a zabodl pohled do muže před ním.

Franken Stein

Aaah? Tako nováček... Řekl a tváře se mu roztáhly do úsměvu tak širokého, že i Aki Maki byl v porovnání s ním zachmuřený.
TO je ale potom jiná! Pokud se ti chce, venku je ještě jeden pytel, tak ho schmátni a pomož mi s ním dolů...já tě pak...eto...nějak...ubytuju...
Zasmál se, celkem podezřele.

Mizuki Kuroshi

"Ano, nováček, co o svém novém, ehm, domově neví absolutně nic." přiznal se a trochu se začervenal. Bylo mu fakt trapně, že nevěděl de facto nic. "Dobrá." řekl jen a došel pro pytel. Za chvíli už stál vedle toho podivného chlápka a přes rameno měl přehozený pytel. Musel uznat, nebyl nejlehčí, ale zase nejhorší to taky nebylo. Čekal, až se podivín rozejde, neboť nevěděl, kam jít. Poslouchal je, jak mu říká o ubytování. Mizukimu se nějako nelíbila intonace toho muže. A jeho smích už tuplem ne. Ale rozhodl se to přejít bez nějakého zbytečného komentu. Radši.
"Uhmm... Jak je to tady vlastně s vedením divize?" optal se trochu nejistě, ale s úsměvem na tváři. Docela jej to zajímalo. Vždy totiž slyšel jen o kapitánovi. U jiných divizí občas něco zaslechl i o podkapiánovi, ale tady ne. Proto jej to zajímalo. Byl od přírody zvědavý, jako štěně, co poprvé otevřelo oči.

Franken Stein

No...jsme tady jedna velká rodina... Řekl úsečně.
Pak jste se oba rozešli, směrem dolů do suterénu nemocnice.
Snažíme se zachránit životy...nějaké stvořit...ale taky zkoumáme nemoci a podobně...občas tu někomu hrábne...ale věř mi to je zcela normální...
Usmál se na tebe, ale bylo to spíš jako kdyby tě chtěl znásilnit, než vřelý přátelský úsměv.
No...s vedením...kapitán je můj bratr...má kancelář ve druhém poschodí...teď je mimo, ale hádám že se brzy vrátí...
Tou dobou jste oba stanuli před masivními kovovými dveřmi.
Tak..tohle je můj kancl...dáš mi to dovnitř?
Otevřel dveře a tobě se naskytl pohled na něco co připomínalo...márnici. Plnou sklenic s orgány atd.

Mizuki Kuroshi

Šel vedle toho muže a poslouchal jeho vyprávění. Takže jedna velká šťastná rodina? optal se sám sebe v duchu a jen se tomu ušklíbl. Jeho další slova jej, mno šokoval by bylo docela silné slovo... vyvedla lehce z míry, to bylo přesnější. "Aha. Takže až tu uvidím někoho s pytlem na hlavě, jak křičí já jsem fantomas... Divit se nemám?" optal se pro jistotu. Ta představa mu ovšem přišla vtipná. Ovšem úsměv toho podivína mu zas tak vtipný nepřišel. Připadal mu dosti zvláštní, spíše šílený. Neměl z toho dobrý pocit. Ale to, že byl bratr kapitána jej opravdu překvapilo, ale zároveň i trochu uklidnilo a znervóznilo. A jéjej. Co když jsem řekl něco nevhodného? prolítlo mu hlavou jako první. Počkat... On je bratr kapitána? To bylo to, co mu nevěřícně prolítla hlavou jako další. Stanuli před nějakými kovovými dveřmi. Otázka, kterou muž položil, v Mizukim vyvolala neklid. Prostě se mu něco na tom muži nelíbilo. Jako kdyby se měl v tom pytli příště objevit on. "Jasně." pronesl však jakoby nic a došel i s pytlem do kanclu toho podivína. Vypadalo to tam jak v márnici. Ten pohled mu nijako nevadil, spíše se tvářil fascinovaně. Hlavně si prohlížel zalouhované orgány.

Franken Stein

Díky chlape, máš to u mě... Řekl zvesela a začal vybalovat pytel. Byla v něm...mrtvola...ano jak nečekané.
Kdyžtak si prohlídni nemocnici...na bráchu můžeš počkat před kanclem...věřím, že se brzo objeví...je už takový....pořádný...
S pískáním, které bylo celkem creepy vytáhl i ostatní mrtvoly a položil je na stůl. Odněkud pak vytáhl skalpel a začal řezat.
Bude fajn mít zas o doktora víc...i když...zas bude míň mrtvol.... Řekl smutně.

Mizuki Kurosi

Sledoval, jak muž vybaloval mrtvoly jednu po druhé. Ten podhled mu nijako nevadil. Spíše naopak. Zbystřil však vnímání, když řekl, že se tu kapitán brzy ukáže. "Díky za typ." pronesl s úsměvem. Přišlo mu, že se chlapík chová trochu jinak, od chvíle, kdy jsou tady uvnitř. Poté se ale jen pobaveně ušklíbl. "Nebude dost materiálů k pitvání?" Otázku si odpustit nemohl. Při pohledu po místnosti... Vážně, ten se v tom musí vážně vyžívat. pomyslel si a zakřenil se jako malé děcko. Avšak líbilo se mu tam. Mohlo to znít divně, ale přišlo mu to takové... povědomé? Možná to byla součást jeho chybějících vzpomínek, ale to už mu bylo jedno. Smířil se s tím, žé si prostě něco pamatovat nebude. Pak jej ovšem napadla jedna, pro něj důležitá, věc, na kterou chtěl znát odpověď co nejdřív. "Můžu mít ještě otázku? Jsou zde povolení domácí mazlíčci?" optal se celkem ustaraně a přemýšlel, co zrovna dělá jeho ne-přátelský kocourek.

Franken Stein

Zavrtěl hlavou. Nebude...i když je pravda že 12. divize je osvědčeným sponzorem mrtvol...a také 11.divize, ta o tom ale neví....
Ušklíbnul se. Když jsi přišel s mazlíčky, zamyslel se.
Hmmm...mazlíčci? No...já mám Pepika a nikdo si nestěžoval... Ukázal na láhev s vypreparovaným králíčkem.

Mizuki Kuroshi

Stál na místě a s úsměvem pozoroval muže před sebou. "To je taky fakt. Jedenáctá bude asi neustále zásobovat... Teda, co jsem o nich slyšel. Avšak toho moc nebylo." pronesl a kysele se zakřenil. Poté trochu zpozorněl. "Pepi..." větu nedokončil. Jen se zaraženě díval na vypreparovaného králíčka. "Aha... Mno, to jsem zrovna na mysli neměl. Já spíš myslel ty ještě stále živé mazlíčky. Jako je třeba kočka." S úsměvem se otočil na muže, který byl bratr kapitána. "Je tu ještě něco o divizi, co by stálo za zmínku?" optal se a zadíval se přitom na mrtvolu na stole.

Franken Stein

Jo takhleeee...živé...no...když to nebude chlupaté tak asi i jo..co já vím...
Když vypreparoval jednu mrtvolku a orgány naukládal do sklenice, otočil se k tobě.
Až na to, že jsme krapet zadlužení a nikdo nás nebere vážně...zhola nic...

Mizuki

Čekal, co mu řekne a poté se podrbal ve vlasech. "Fůůů. Tak to mám asi s mazlíčkem smůlu. Je chlupatej až moc." hlesl a zvláštně se zakřenil. Sledoval preparaci orgánů a v duchu je pojmenovával. Poté se na něj muž otočil a Mizuki zvedl tvář tak, aby se mu mohl dívat do očí. "Aha... Mno pokud tu už nejsem potřeba, vrátil bych se zpátky a zkusil se porozhlídnout po kasárnách." pronesl a posunul si brýle.

Franken jen zamával rukou a propustil tě. Ty jsi tak mohl jít kamkoli v divizi. Když jsi vyšel do haly, kde jsi začínal, ucítil jsi silná reiatsu blížící se k divizi.


Daisuke

Už se tak pomalu dostával ke kasárnám divize s Genmou po svém boku.
NA to, že mu dívka hrozila smrtí se cítil zatím docela dobře.
Doufám, že naše nepřítomnost nezpůsobila absolutní zhroucení divize... Řekl s úsměvem Genmovi, snažíc se uvolnit atmosféru.
Musíme zaujmout uvítací postavení, až se objeví Ruyichi san, abychom ho mohli pořádně... Zamyslí se. Uvítat... Ušklíbne se lišácky.

Mizuki

Když byl propuštěn, vydal se pryč. Vydal se zpět do haly. Došel ke zdi a opřel se o ní zády. Rukou si prohrábl vlasy a poté ruce zkřížil na hrudi. "Páni. Tak to byl... zajímavý zážitek." zamumlal si tiše a ponořil se do svých myšlenek.
Z přemýšlení je vytrhl závan silného reatsu, které se přibližovalo. Chvíli nad tím uvažoval se svraštěným čelem. Pak jej to napadlo. Možná, že to je kapitán. blesklo mu hlavou. Odlepil se ode zdi a váhavým krokem se vydal zjistit, zda je jeho úvaha správná.