4. divize, nemocnice

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro se dost lekl, když se před ním objevil brýlatý doktor. Čekal totiž nečekaný (tehe) útok od Genmy, takže kdyby neměl tak vytrénované reflexy, nejspíš by sáhl po Datenshi a ... No, nechme to radši být.
Byla to ale celkem úleva, když si uvědomil, že to není špejložrout. Až teď si vlastně uvědomil, že se čtvrtá divize neskládá jenom z kapitána a Genmy. Díky bohu. Jeho reiatsu ale pořád cítil, což neznamenalo nic dobrého.
Musel se teď ale soustředit na doktora, který přišel zachránit Baru.
Yoshiro přikývl. "Ano, jsem tu s ní," odpověděl na první otázku. "Bohžel, nemůžu. V tomhle stavu jsem jí našel a nic jsem z ní nedostal." Až teď si bělovlasý kapitán začal uvědomovat, že stav jeho třetí důstojnice vlastně může být docela vážný. Chytil Igaka za rameno, čímž na chvíli přerušil jeho pokus o získání informací přímo od Baru.
"Doktore, zachraňte jí," řekl dost vážným tónem. Doktor na to určitě nebyl zvědavý a nejspíš ho to i otravovalo. No, co se dalo dělat. Yoshirovi na jeho členech záleželo.

Igaku

Hodil na Yoshira jediný pohled, který říkal něco jako - To je co čtvrtá divize dělá pořád, ale zrovna teď mi v tom sám bráníte.
Pak jen suše řekl.
Nebojte se, uděláme vše, abyste svou členku co nevidět měl zpět v divizi.
Kývne na tebe a začne si prohlížet Baru. Hledal různé náznaky - podlitiny, vyrážku či různá bodnutí, které to mohla způsobit.

Baru

Když si sedla na vozík, bylo to trochu lepší. Aspoň už se neválela po zemi nebo ji někdo nemačkal při shunpování po střechách Seireitei.
"Nejsem si jistá, ale... byla jsem... byla jsem v onsenu, a ta voda... bylo v ní něco divného... Satoshi..." Dál se nedostala, protože se jí opět zamotala hlava, takže se odmlčela. Dokonce si ani neuvědomila, že už zase o kapitánovi dvanácté divize mluvila křestním jménem.

Igaku -> Žádné známky čehokoli jsi nenašel. Jen jsi viděl, že je Baru bledá a celkově projevuje náznaky nevolnosti.

Igaku

Dobrá...už nemluvte...
Zvedl se a koukl na Yoshira.
Vypadá to, že nevolnost je z vody...může jít o nějakou otravu, nebo bakterii...nezanedbeme nic...zavolám na to kapitána Daisukeho a kontaktujeme kapitána Satoshiho.
Kývnul na tebe hlavou.
Nyní už nemusíte mít strach...ani vy Baru-san!
Pak Igaku pokynul sestře, aby Baru odvezla na vyšetřovnu, zatímco on sežene kapitána.

Baru

tedy už nemluvila, i když tak nějak cítila, že by situaci mohla popsat i detailněji. Už byla z toho, jak jí bylo zle, hrozně vyčerpaná a chtělo se jí spát. Nechala se odvést někam do kasáren čtvrté divize a v duchu se propadala hanbou, že se o ní takhle tolik lidí musí starat, protože se o sebe nedokáže postarat sama.

Baru zavezli do místnosti s polohovatelným lehátkem a mnoha moderními přístroji. Sestra ji pomohla ulehnout na lehátko a poté jej napolohovala tak, že Baru seděla jako u zubaře. Igaku dorazil asi po pěti minutách a okamžitě si stoupl k jednomu z přístrojů.

Dr.Daisuke Stein

Dorazil jen chvíli po Igakovi. Když ho Baru uviděla, přišlo jí, že spánek je pro toho muže nejspíš sprosté slovo, protože nebýt Baru v jejím zuboženém stavu, byl by nejhůř vypadajícím shinigamim v místnosti.
Slyšel jsem, že se vám něco stalo v Onsenu...Baru...nic neříkejte...nevysilujte se!
Přešel k lednici, vytáhl misku s polévkou a celou jí na jeden zátah vypil. Najednou...vypadal o dost lépe.
Pokud budeme mít štěstí, Satoshi-san tu bude co nevidět a společně přijdeme na to co vám je...zatím, uděláme pár testů.
To už k Baru přistoupil Igaku s jehlou a začal jí odebírat krev. Následně vytáhl další a začal odebírat vzorek Reiatsu.

Kaneyama Sayuri

Konečně na plánku objevila tu zpropadenou knihovnu. Několikrát si u něj zopakovala cestu, aby to v půlce kroku hned nezapomněla. Takže dolů, pak párkrát vlevo kolem více lůžkových pokojů, číslo C... dobře, dobře, řekla si nakonec v duchu a pro jistotu si na jeden prázdný list ze svých papírů tu cestu jednoduše zakreslila. Podle plánku nakonec snad i našla ty správné dveře. Ono nápis "knihovna" jí v tom dost utvrdil a tak vešla a bez rozhlížení se vrhla sama najít knihu, či knihy, po kterých pátrala. Sama nevěděla, jestli jich chce projít víc, nebo jen jednu.

Satoshi
Celá 4 divize mohla už dlouho cítit, že se blíží ten, na koho čekají, protože více, než reiatsu byla cítit aura znechucení z toho, že jsem se musel zvednout od práce. Zachytil jsem první postavu, která byla po ruce po vstupu do dveří, které jsem dokonce nechal v celku a imperativně jsem pronesl Odveďte mne za Stainem.

Ruyichi Yoshiro

Než se bělovlasý kapitán deváté divize nadal, Baru byla pryč i s tím podivným brýlatým doktorem. Nevinně zamrkal a rozhlédl se. Zatím nikde neviděl špejložroutského doktora se šátkem na hlavě, takže byl ještě čas na útěk. Pomaličku se tedy vydal k východu. Stejně se ještě musel vrátit ke Konan a dětem.
Po dvou krocích mu zakručelo v břiše, což bylo jasné znamení - Tobitatsu. Už se tam těšil. Naposledy jejich lokál navštívil s Yasumarem a to už byla pěkná doba. Kde mu asi byl konec?

Satoshi -> Postava tě odvedla za Steinem. Potom odplula pryč skrz zeď.

Yoshiro -> Najednou ti ale dveře zastoupila temná silueta. Ve stínu, který tam z nějakého důvodu najednou byl, jsi zahlédl lesk ďábelských očí. "Ty někam jdeš, Ruyichi?" uslyšel jsi ze tmy zapředení známého hlasu.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro už se chystal odejít, ale v tom mu někdo zastoupil cestu. Bělovlasý kapitán deváté divize se strašlivě lekl. Dokonce u toho zapištěl jako štěně, kterému někdo šlápl na ocásek. Smutně vykulil ty svoje jantarová očka a couvl o jeden krok zpátky. Byl to on. Tmavomodrý šátek. Senbon. A ten pohled. Konečně se silueta začala vyjasňovat.
"Shiranui Genma. Opět se setkáváme," řekl Yoshiro drsně a začal pomaličku pravou nohou sjíždět po kluzké podlaze dozadu. Byla to ideální pozice, ze které mohl jednoduše tasit meč a vykrýt tak případný útok.

Genma

"Ano, setkáváme," řekl podobně neprostupným hlasem jako Yoshiro a vykročil pro změnu o krok ze stínu k němu. Přehodil si špejli do druhého koutku a změřil si Yoshira od hlavy k patě ostrým pohledem. "I když jsem nečekal, že se to ještě někdy stane."

Ruyichi Yoshiro

Přivřel oči a protáhl si prsty na pravé dlani. Kdyby náhodou musel sahat po meči, tak ať je připravený. Odkašlal si, aby nezněl jako vyděšené koťátko. "Proč jsi za mnou přišel? Chceš mě tu nahýho připoutat k lůžku a provádět se mnou nějaký pokusy? Pokud je to tvůj úmysl, tak to asi nepůjde, kamaráde!" Řekl významně a naznačil očima, že pokud se o něco doktůrek pokusí, bude se bránit.

Genma

přistoupil o další krok blíž, uchechtl se a zúžil oči.
"Neměl jsem to v plánu, ale to se dá napravit, jestli na tom trváš," procedil skrz špejli a zakřenil se, zcela ignorujíc tu část, že na to nemá ani nemyslet. Potom se na chvíli odmlčel, přičemž nespouštěl z Yoshira oči. "Kdes byl?" zeptal se úsečně. Znělo to snad trochu vyčítavě? Ne, nemožno, rozhodně ne, to se jen někomu zdálo.

Ruyichi Yoshiro

"Heee? Že se zrovna ty staráš," řekl nabručeně, překřížil ruce na hrudi a zavřel oči takovým tím lhostejným stylem. Chvíli v tom stavu setrvával, a když od Genmy nic neslyšel, jedno oko otevřel, aby si ho prohlédl. Nejspíš tu otázku myslel vážně.
"Byl jsem pryč, to ti nestačí? Kdes byl ty?" Otázka naprosto mimo. Vždyť bylo úplně jasné, kde byl. Tady! Byla to jedna z těch trapných situací, kdy se zeptáte na něco, na co by jste se ptát neměli, protože když to uděláte, budete vypadat jako pitomec. Yoshiro to potřeboval nějak uhrát, tak hodil hlavou do strany, aby Genmovi ukázal svoje krásné vlasy. To byla chvíle, kdy si konečně mohl pořádně všimnout bělovlasovy jizvy.

Genma

se zastavil a zamračil se, protože ta odpověď mu nestačila. Ovšem nehodlal vyzvídat.
"Tady," odpověděl a po chvíli dodal: "Byl jsem rok v bezvědomí, když už se ptáš," pokrčil rameny. Ne že by se Yoshiro na něco takového ptal, ale co už. Tahle celá konverzace byla už natolik zcestná, že tohle jí nemohlo uškodit. Pak si Genma všiml Yoshirovy jizvy. Zaměřil na ni svou pozornost. Mírně zakroutil hlavou. "Je vidět, že jsem tady chyběl," poznamenal a špejli nasměroval k Yoshirovu obličeji, aby bylo jasné, že mluví o neesteticky zahojené jizvě.

Ruyichi Yoshiro

Trochu se lekl, když Genma promluvil o jeho jizvě, zakryl si jí rukou a našpulil podrážděně rty. "Stejně bych tě nenechal nic s tím dělat!" odfrkl Yoshiro a zamračil se na doktora. "A proč jsi byl v bezvědomí? Ne, že by mě to zajímalo, určitě sis to zasloužil, jestli jsi někoho poutal k lůžku, tak jako mě..." Pravda byla taková, že Yoshira to celkem zajímalo, protože i když to tak nevypadá, na Genmovi mu docela záleželo. Tedy, nejspíš je to ta poslední věc, kterou by dokázal říct nahlas, ale bylo to tak.

Genma

Yoshiro se o své osudy nepodělil a Genma nehodlal zůstat zpátky. Navíc se ho dotklo, že by si podle Yoshira zasloužil být v bezvědomí. Bez varování udělal několik rychlých kroků, takže se ocitl přímo u Yoshira.
"Kdybys neutíkal, nemusel bych tě nikam poutat," zamračil se na něj z výšky. No, ne až z takové výšky, ale to, že byl o deset čísel vyšší, než kapitán, mu dělalo dobrou náladu. Potom se otočil a vydal se pryč. Ne že by už nebylo co říct nebo dělat, ale přece tu nebude Yoshira objímat a plácat po zádech, to bylo nemyslitelné. "Vítej zpátky, Ruyichi!" pronesl ještě na cestě ke dveřím, když už byl k Yoshirovi zády.

Ruyichi Yoshiro

Když k němu Genma přišel, šlo na něm vidět, že je trochu nesvůj, protože se mu nedíval do očí. Vyslechl si, co má doktor na srdci, ale ignoroval to. Vždyť to byl nesmysl! Proč by neutíkal? Když ho mučil! Pche.
Už se zdálo, že doktor odejde, jenže se zase zastavil a řekl několik slov, které by v žádném případě nečekal. Nehodlal to ale odmítat. Teď mu bylo trochu líto, že mu řekl takovou ošklivou věc jako, že si zasloužil být v bezvědomí, ale to už bylo jedno.
"Ty taky, Genmo. Ty taky." Po tom, co domluvil, prošel dveřmi ven.

Daisuke -> Testy ukázaly to, že Baru měla velice poničený obranný systém organismu, skoro jako by neexistoval. Kdyby teď onemocněla, neměla se vůbec jak bránit. Nic dalšího konkrétního se neukázalo, ale spousta údajů byla mírně mimo, i když to nebylo nic vážného.

Satoshi byl zaveden do místnosti, kde byl brýlatý doktor a kapitán 4.divize Daisuke Stein.

Dr.Daisuke Stein

Vzhlédl od výsledku testů a koukl na Satoshiho.
Ah...kapitán Satoshi...jsem rád, že jste přišel tak rychle...jde o naši pacientku...
Ukáže na Baru.
Přivezli ji sem se závratěmi, pobledlou a zesláblou. Zmínila se o jistém incidentu v Onsenu a o vás!
Přistoupil ke komunikačnímu zařízení a promluvil.
Chci aby sestry ihned připravily sterilní místnost, antibiotika a látky na povzbuzení imunity.
Pak se obrátil zpět k Satoshimu.
Co se v onsenu stalo? Potřebuji to, abych určil diagnózu! Baru-san má totálně odepsaný imunitní systém...zabila by ji nyní i rýma...můžu se zabývat důsledky ale já chci řešit příčinu...takže?

Satoshi
To, že má odepsaný imunitiní systém došlo i mě... vysvětlil jsem, že mám dostatečné znalosti o tom, co způsobuje záření. Bohužel moje výpověď diagnóze nepomůže. Čistě ze dvou důvodů. začal jsem vysvětlovat První důvod je, že Baru odešla předtím, než jsem u ní mohl zpozorovat symptomy. A druhý důvod je příčina, o které mluvíš. tímto jsem jistě chytil Daisukeho pozornost Její imunitní systém odrovnalo záření neznámého původu a doteď neznámých důsledků. Kdybych ti měl osvětlil na co jsem zatím přišel, tak řeknu tohle. Tohle záření působí na shinigami podobně jako radioaktivní záření na lidi. To znamená, že klidně může způsobit víc, než odrovnání imunitního systému. Daisuke už pravděpodobně věděl kam mířím Může z toho být nějaká forma raka pro shinigami... proto jsem nechtěl, aby mě někdo rušil od práce... V archivu nemám nic o tom záření a proto potřebuju každou minutu na to, abych našel jak se to sem dostalo. Jediné, co můžeš udělat, je udržet ji před enviromentálními chorobami dokud nepřijdu na to, co to záření je.

Dr.Daisuke Stein¨

Syknul zlostí mezi zuby.
Proklatě! Sváry staré stovky let si musí donekonečna vybírat svou daň?
Chytí se za bradu.
Igaku, dejte jí něco na posílení imunity a odvezte ji na ten sterilní pokoj. Chcu u ní mít někoho 24 hodin denně.
Promne si imaginární knírek.
Ozáření...to není dobré...Satoshi-san...děkuji za váš čas...pokud by jste objevil nějaké další důležité věci ohledně té...věci...dejte mi vědět.
Usmál se na kapitána 12.divize. Byl to záhadný člověk...divný shinigami a někdy hrůzostrašný kapitán. Ale Daisuke cítil jistý respekt vůči...tomu co byl.
Děkuji mnohokrát a omlouvám se, pokud jsem vás nějak zdržel, ale potřeboval jsem to vědět.
Pak koukne na Baru.
Budete v pořádku...nebojte.

Satoshi
Tak to vždy bylo a vždy bude. odvětil jsem na Daisukeho poznámku o starých svárech. Daisuke vypadal, že poslechl mých rad a neměl dalších otázek Ano, plánuji to prozkoumat co nejdříve a podat informace v co nejbližší době. pak jsem ale Daisukemu pokynul, aby se přiblížil a zároveň to neslyšel nikdo jiný. Pokud by to záření skutečně bylo až smrtelné, mohlo by to při cíleném útoku znamenat větší hrozbu, než můžeme zvládnout. Budu potřebovat informace o stavu naší pacientky, pak dokážeme stanovit timeline, kdyby se to stalo ještě někomu jinému. řekl jsem a předal jsem Daisukemu speciální modifikovaný iSat, který fungoval jako fax a dal se napojit na jakékoliv zařízení, které může vysílat informace. Pracovní název byl IS (Info stealer), ale zatím nebyl na trhu, takže nemůžu použít nový název.

Dr.Daisuke Stein

Povzdechl si nad Satoshiho slovy. Byla tak smutná a tak pravdivá.
Pak přikývl na souhlas.
Vypadá to, že pro přežití nejen Baru-san ale i mnoha dalších bude nezbytné aby jsme oba měli ta nejčerstvější data od toho druhého.
Koukne na moderní iSat. Vždycky takový chtěl, ale tyhle věci stály majlant.
Má to nějaký manuál?