2. divize, vězení

Kiryu Shihoin

Povzdychol si. Super. Ďalšia otravná misia. Paráda. povedal otrávene hneď ako Omni zmizli.
Pozrel na Kitsune. Jo asi by som ti mal vysvetliť o čo tu ide. Mám na starosti transport nejakého väzňa z Rukongai do Seireitei. povedal v skratke a zvalil sa na svoju posteľ. Mne sa tam nechce... povzdychol si. Toto najviac neznášal, misie, oficiálne veci a všetko také podobné. Liezlo mu to krkom.

Hoshi Kitsune


Poslechla si Kiryovo vysvětlení. "To věřim, mě se taky nechtělo na tu hlídku. Hmm...když nad tím přemýšlím, zní to mnohem zábavněji, než ta hlídka, na kterou poslali mě. Hned bych šla taky." řekla jsem. 
"Je možný, že by to byl osud, aby Miši neměl svojí větev? Tak trochu mi ho je líto." S těmito slovy se podívám na Mišiho, který se tvářil pořád stejně. 
Artemis mě zatahala za nohavici. Podívala jsem se na ní a ona na mě štěkla něco ve smyslu. 'Co budeme dělat my?' Jen jsem pokrčila rameny. "Netušim, co budeme dělat my." Artemis se rozzářili oči nápadem a tlama se jí roztáhla do psího úsměvu. Tvářila se nějak takhle: . Hned mi došlo, co jí napadlo. "Asi běhat, co?" Odpovědí mi bylo štěknutí.

Kiryu Shihoin

Určite to bude nuda ako vždy... prevrátil očami. Náhle sa ale zarazil a pozrel na Kitsune. Ale počkaj... nikde v tom... tamtom... papieri nebolo povedané, že si nemôžem priviesť nejakékú pomocníčku! Haha, vďaka bohu za justičné omyly... alebo jak sa to nazýva... povedal s nezvyčajným nadčením a vyskočil z postele. Ukázal na Kitsune aj Artemis. A vy idete so mnou! Keď musím trpieť ja, tak aj vy, muhahaha! zasmial sa diabolsky. Jeho nadšenie ale hneď ochablo. Aj tak to bude šialená nuda... povzdychol si. Ale bude to aspoň menej šialená nuda ako keby som šiel sám.

Hoshi Kitsune
 
Chvíli jsem na něj překvapeně koukala a zvládla jenom mrkat, Docházelo mi to trochu pomaleji, než normálně. TO kvůli tomu překvapení. Artemis to došlo o chvilku dřív a ohlédla  se na něj s pohledem vraha, jelikož jí narušil její plány. Ten však ale zmizel, když se Kiryu začal ďábelsky smát. Jedno obočí mi vyjelo nahoru, Artemis se tvářila nechápavě a oběma se nám honilo hlavou, jestli se nezcvoknul. 
"Nebude to vadit, když půjdeme taky? Abyste z toho pak neměl problém nebo tak něco." zeptala jsem se stále s tím překvapeným výrazem. "Neboj, proběhnout se můžeš pak." usmála jsem se na Artemis, čímž jsem jí rozveselila.

Kiryu Shihoin

Bah no a čo ak by som mal problémy, aspoň stratím túto pozíciu rýchlejšie. mávol rukou. Teraz to nie je dôležité. Mali by sme radšej ísť, aby sme to mali čím skôr za sebou, nemyslíš? dodal a otvoril dvere. Jeho vlastná genialita ho občas fakt prekvapovala, keďže sám by sa tam zrejme unudil na smrť.
Ohliadol sa. Tak ideš? spýtal sa a už aj vyrazil k miestu určenia celkom voľným krokom.

---> Rukongai, Věznice Kusakaji

Hoshi Kitsune

To, co řekl mě opravdu překvapilo, člověk by řekl, že víc překvapená už být nemůžu, ale opak byl pravdou. Jen nad jsem tím nechápavě zakroutila hlavou.
"Hai." odpovím a i s Artemis se vydáme za ním. 
Jen doufám, že z toho nebude malér. pomyslela jsem si, když jsem vycházela z pokoje. 

---> Rukongai, Věznice Kusakaji

<<< Kavárna U Vysmátého


Haruka Kasumi

Ať už chtěla, či nechtěla, cítila přítomnost hlídek. A ne jen těch viditelných. Na pozemcích kasáren bylo znát, že je stále v pohotovostním stavu. Jak? Moc shinigami se tam nepromenádovalo jen tak bez důvodu. Vlastně skoro nikdo. Kasumi tím byla jen mile potěšena a v klidu procházela až k hlavní budově kasáren.
,,Mikizo-san, hlášení z dnešních hlídek chci mít do večera na stole. I zprávu od stráží," prohodila k pověřené osobě, kterou potkala těsně před vchodem.
Na svém stole ve své kanceláři objevila celkem novou listinu, která tu při jejím odchodu ještě nebyla. ,,Věznice Kusakaji, hm?" pronesla, když si to pročetla a papír vrátila na roh stolu. Místo, aby si sedla, opřela se o zeď za pracovní plochou s rukama založenýma na prsou a zamyšleně kmitala očima různě po místnosti. Kdy už to tam vzdají? pomyslela si...

Dr.Daisuke Stein

Potem zbrocený, unavený s bolavou nohou dorazil kapitán 4.divize do kasáren 2.divize. Hodlal zde najít zástupce 2.divize, kterého by požádal o příspěvek pro nemocnici.
V kasárnách nikoho neviděl ani necítil...nového podkapitána ani neznal, proto podle Reiatsu nedokázal identifikovat, zdali je zde.
Pomalu došel až ke kasárnám 2.divize a zaklepal na kapitánčiny dveře.

Haruka Kasumi

Uklidila nějaký štos papíru, spolu s několika složkami do jedné z přítomných skříní a zasedla za stůl. Už hodnou chvíli vyřizovala všelijaké dokumenty a byla do toho vážně zabraná, takže jí to šlo pěkně od ruky.
Krátce před tím, než se ozvalo klepání na dveře, si všimla nového reiatsu, které se po kasárnách potulovalo. Jaká neobvyklá návštěva, pomyslela si a odsunula právě dořešenou listinu na stranu.
,,Pojďte dál," pronesla a odložila pero. ,,Kapitáne. Co potřebujete?" nemarnila čas a rovnou se ptala.

Dr.Daisuke Stein

V kanclíku našel kapitánku Kasumi. Popravdě by jej to nemělo překvapit, ale po tom, co kapitána 3.divize v divizi nenašel, jej to překvapilo, příjemně.
Dobrý den, kapitnko Kasumi. Zdvořile kývl na pozdrav, i když trošku víc, než bylo nutné u stejně postavených shinigami, ale přeci jen šlo o osobu, která byla součástí Seireitei už několik století, on byl nováček.
Sháním vašeho podkapitána, kapitánko. Nevíte kde bych jej mohl nalézt.

Haruka Kasumi

,,Haruka," dovolila si krátce opravit dalšího člověka. Dnes už minimálně třetí, pokud si dobře vzpomínala. Bylo jí vážně záhadou, proč jí všichni oslovují jménem, každopádně se jí to nelíbilo.
S překříženýma rukama se zapřela o stůl. ,,Bohužel, Shihoin je právě na misi. Počítám ovšem s tím, že by se měl co nevidět vrátit. Pokud chcete, můžu ho za vámi pak poslat do kasáren čtyřky," navrhla doktorovi. Měla za to, že podkapitánovi by převod vězně z vězení do vězení neměl trvat nijak dlouho, ale tady Stein měl jistě mnoho práce na to, aby na něj jen tak čekal.

Dr.Daisuke Stein

Přivřel oči a krapet sklonil hlavu.
Pak tedy, omluvte mou netaknost, kapitánko Haruko...
Opravdu mu bylo líto, že spletl oslovení, které měl použít. Kapitánky si vážil...byla jednou z mála shinigami, o které bylo známo, že nikdy nikoho nezabila.
Ach tak...pak byste byla velice laskavá, kdybyste jej navedla do mé kanceláře v kasárnách 4.divize.
Pokynul hlavou a připravil se k odchodu.
A děkuji mnohokrát za váš čas... Pousmál se a kývnul na rozloučenou. Pak opustil kancelář kapitánky a pak zamířil zpět do svých kasáren.

Haruka Kasumi

Kývla hlavou na znamení, že se toho tolik nestalo. I když se tvářila úplně jinak.
,,Nashledanou, doktore," pokynula Steinovi k odchodu. Pak se znova natáhla pro další papíry. Měla toho na vyřizování ještě celou hromadu a venku už obloha pěkně tmavla.

Jelikož měla Kasumi radši, když všechno udělala hned a nic nezbývalo na později, aby se to zase nenahromadilo, pokračovala s vyřizováním dlouho do noci. Během toho musela zkontrolovat ještě aktuální hlášení od hlídek a stráží, prozkoumat okolnosti kolem záhadně mizící zmrliny a burákového másla a zajistit novou objednávku pracího prášku. Z nějakého důvodu na to byl potřeba její podpis.
Nevzpomínala si, zda snad už nesvítalo, když měla hotovo a mohla si jít konečně lehnout. Ať už to však bylo jakkoliv, a třebaže kapitánka brala své povinnosti sebevážněji, nyní ještě vychrupávala ve svém pokoji a nezdálo se, že by snad měla v plánu v nejbližší době z vlastní vůle vstávat. Uprostřed hlubokého spánku se přetočila na druhý bok...

Haruka Kasumi

Řádně odpočatá se začala probouzet. Nejprve se protáhla a až po té otevřela pomalu oči. Nevypadalo to, že by někam pospíchala. Nějakou dobu sledovala strop, než se konečně pořádně probrala. Sedla si, odhrnula deku a postavila se. Pak následovala ranní hygiena a takové ty nepodstatné věci, co si každý dokáže sám domyslet. Když na sebe navlékala uniformu, z kapsi jí něco vypadlo na zem, doprovázeno hlasitou ránou. Byly to stříbrné kapesní hodinky, pro které se ihned sehla. A že už je měla v ruce, tak je otevřela, protože byly naprosto funkční a ona mohla zjistit, jaký je čas. V ten okamžik byl zázrak, že jí hodinky opět nespadli. „Kolik?!" vyhrkla zděšeně, ale dlouho se nerozkoukávala. Šupla hodinky do příslušné kapsy, popadla z ramínka na skříni haori a vyrazila rázným krokem ze svého pokoje.
Haori na sebe ani neoblékala, v kanceláři jej hodila přes opěradlo židle. Pro její klid se nezdálo, že by jí někdo sháněl, mohla si vydechnout. Stejně si však uvařila čaj. Ano, ano, nic nesklidní šok lépe než výborný a teplý čaj.

Kiryu Shihoin

-> Rukongai, Väznica Kusakaji

No konečne! povedal nadšene, keď uvidel že sú skoro pri divizii. Už sa neviem dočkať čokoládovej zmrzliny! Čo myslíš, chýbal som Mišimu? Vidíš, Miši... kedy to vidíš na dorobenie toho miesta pre Mišiho, hm? zasypal Kitsune otázkami. Vidina skorého ničnerobenia a čokoládovej zmrzliny ho nadchla... a byť nadchnutý bolo len mierne nezvyčajné... ok, bolo to veľmi nezvyčajné pre každého kto poznal Kirya dlhšie ako 5 minút. Každopádne Kiryu sa už nevedel dočkať... pohoda a ničnerobenie ho čaká! Čo by sa len mohlo pokaziť...

-> Rukongai, Věznice Kusakaji

Hoshi Kitsune

Vraceli jsme se s Kiryem a s Artemis zpátky do divize. Erina jsme bezpečně dopravili do věznice a to dokonce s úsměvem na tváři. Musel jsme mu udělat radost tím, že jsme se zbavili Togumi. A po menším odpočinku, bychom mohli dodělat Mišimu to bydlení, ale nejprve bychom se měli ohlásit kapitánce. Snad nebude malér z toho, že jsme šli s Artemis taky, když chtěli jen Kirya. Ale tak, je to když tak na něm, kdyby něco, sám to řekl. přemýšlela jsem.
Z přemýšlení mě vytrhl až Kiryův hlas. "Určitě. Nevím. Nejprve bychom měli ohlásit návrat a pak se uvidí." Odpověděla jsem mu na otázky a trošku překvapeně se na něj dívala, přece jen vždycky byl takový otrávený a s působil stylem 'Mně je všechno fuk.' a 'To je otrava.'. Najednou ale překypoval nadšením, takže překvapení bylo na místě.

Kiryu Shihoin

No, a Kiryove nadšenie zase zhaslo tak rýchlo ako prišlo. Eeeeeeh... to sa musíme ísť ešte ohlasovať kapitánke? Baaah... povedal a otrávene pretočil očami. Nechcel už čakať, chcel svoju skvelú čokoládovú zmrzlinu! A okrem toho sa bál že by kapitánka preňho mala nejakú novú nudnú úlohu... Takže čím viac sa jej vyhne, tým lepšie, bwahaha!
Okej, mám lepší nápad! povedal a na tvári sa mu objavil úsmev ktorý signalizoval že má evil plán. Ty a Artemis pôjdete za kapitánkou... zatiaľ čo ja pôjdem... uuuh... robiť... podkapitánske povinnosti! A tým myslím že absolutne nepôjdem do kuchyne kradnúť čokoládovú zmrzlinu... povedal totálne presvedčivo. Ani nečakal na odpoveď, zvrtol sa na päte a rýchlym krokom odchádzal smerom do kuchyne. Muhahahaha, ja som génius. pomyslel si.

Hoshi Kitsune

"No, jen aby věděla, že jsme zpátky ne?" řekla jsem na jeho otrávenou větu. Ano, už byl zase sám sebou. Pousmála jsem se nad tím, jenže, když se ďábelsky usmál on, začal mi nervózně cukat koutek. Určitě má něco v plánu, něco, co se mi líbit nebude. pomyslela jsem si. Poté z něj vypadl jeho "geniální" plán a vypařil se. "Proč já?" Řekla jsem ještě, jenže to už byl pryč. Nerada to přiznávám, ale sama se tam trochu bojím. blesklo mi hlavou.
"Yay! Kiryu no baka." zavrčela jsem si pro sebe. To si budu pamatovat. Ať se tou zmrzlinou třeba zadusí. pomyslela jsem si jedovatě a společně s Artemis se vydala za kapitánkou. Tedy spíš mě tam Artemis dovedla a já jen zaklepala.

Kiryu - Vešel jsi do kuchyně, ale k tvé smůle tam zrovna někdo byl. Kuchař. Když tě zbystřil, div mu nespadla brada na zem. „Podkapitáne! Přejete si?“ vzpamatoval se rychle.

Haruka Kasumi

Stála bez svého haori a se šálkem čaje, z nějž se ještě kouřilo, u prosklenné knihovny. Zamyšleně si pročítala názvy nějakých šanonů, když se ozvalo zaklepání. Kasumi střelila pohled na dveře a podle reiatsu vycítila, kdo jí poctil svou návštěvou. „Vstupte,“ pobídla Kitsune s Artemis za dveřmi a sama se otočila ke svému stolu, aby si na něj položila čaj.
„Hoshi, to je mi ale překvapení,“ pronesla s naprosto nulovou dávkou údivu. „Doneslo se mi, že jste šla s podkapitánem Shihoinem na misi, ale... kde jste ho nechala?“ tázala se, protože ho nikde nezahlédla. Přesto i jeho reiatsu se už v kasárnách objevilo.

Kiryu Shihoin

And I say heyyeyaaeyaaaeyaeyaa... spieval si Kiryu stíšeným hlasom keď vošiel do kuchyne. Mal dobrú náladu, že mu ten plán tak krásne vyšiel. A nemohol sa dočkať svojej záchrany a balzamu na dušu... čokoládovej zmrzliny!
Yo! pozdravil kuchára. Dve... nie nie, tri čokoládové zmrzlinové poháre! objednal si s úškrnom na tvári. Nemohol sa dočkať... jeho jediná láska okrem Mišiho, slaniny a iných foriem čokolády... tak strašne mu chýbala... čokoládová zmrzlina.

Hoshi Kitsune

Vešli jsme s Artemis do kapitánčiny kanceláře. Vlastně jsem tam nejprve nakoukla a až pak vešla. "Zdravím, kapitánko." pozdravila jsem jí a Artemis na pozdrav štěkla nebo, co to vlastně vydává za zvuky. Na její otázku, kde zůstal Kiryu, jsem se trochu zamračila, když jsem odpovídala. "U ledu." 
"Přišla jsem jen ohlásit, že už jsme zpátky. Mise splněna." oznámila jsem výsledek mise. Artemis mi celou dobu seděla u nohy.

Kiryu - Dle výrazu v kuchařovo tváři jsi mohl poznat, že něco není v pořádku. Kuchař dlouho váhal, při čemž se podrbal podběračkou na plešce. „Pane, víte... nevím, jak vám to mám říct, ale... rozbil se mrazák a tak se všechna zmrzlina jaksi,“ otočil se a v plastové míse ti ukázal to, co zbylo ze zmrzliny, „roztekla.“


Haruka Kasumi

„Z toho se dostane,“ pokrčila kapitánka rameny nad nepřítomností Kiryua. Na to se otočila a začala prohledávat papíry, které měla rozložené na stole.
„To je skvělé, snad všechno proběhlo hladce,“ prohodila stojíc zády ke Kitsune a zvedla jednu z listin do vzduchu. „To je ono!“ hlesla a podívala se na svou podřízenou. „Hoshi, jsem ráda, že jste podkapitána doprovázela. Zvážila jsem jeho doporučení a věřím, že nebudu svého rozhodnutí muset litovat. Počínaje dneškem se stáváte třetím důstojníkem druhé divize,“ oznámila jí Kasumi a něco si krátce poznamenala do svých dokumentů.

Hoshi Kitsune

Kéž by. povzdechla jsem si v duchu a sledovala kapitánku přehrabující se v dokumentech na stole. 
"Dalo by se to tak říci, stráže celkem překvapilo, když jsme jim dovedli usmívajícího se vězně." pousmála jsem se nad vzpomínkou na šťastného Erina nastupujícího do vězení. Poté mě ale kapitánka překvapila a mně spadla brada. Já a třetí důstojník? Nespím, že ne? Nebo jo? honilo se mi hlavou a nevěděla, co na to říct. "Já....nevím, co na to říct.......děkuji za důvěru? Jo, to je ono a budu se snažit, vás nezklamat."  Vysypala jsem ze sebe. Artemis se na mě vesele koukala a máchala při tom ocasem.

Haruka Kasumi

Na tváři se jí objevil úsměv, když viděla Kitsune tak překvapenou. Pokynula jí rukou. „To ráda slyším, zasloužila jste si to. A je to vše, co jsem vám chtěla říct. Můžete jít,“ svolila kapitánka k odchodu a sama se obrátila zpět k proskleným skříním, kam uklidila nějaký šanon. Tu si na něco rozpomněla a vyšla na chodbu, po které již zajisté Kitsune s Artemis odcházely.
„Mimochodem, vyřiďte Shihoinovi, že od něj budu čekat písemné hlášení. Od NĚJ,“ zdůraznila pro srozumněnou a zašla zpět do svého kanclu. Stihla si všimnout, že nový podkapitán není do práce zrovna hrr a mohl by svou práci zkusit hodin na Kitsune, znovu. To mu rozhodně neměla v plánu trpět.