2. divize, vězení

Zde se nachází kasárna druhé divize a vězení, které má tato divize na starost.


Uplynul nějaký čas od bitvy s Reimei. Seireitei se pomalu zase začalo stavět na nohy, stejně jako většina v bitvě zraněných. Bylo běžné vídat na ulicích shinigami ještě stále obvázané nebo dokonce z berlemi, ale důležité bylo, že dychtili se vrátit do práce. Nemocnice byla stále ještě plná, ale většina z těch, co tam nyní leželi, se těšila na uzdravení v brzké či vzdálené době. Nejhorší bylo za nimi, ale ještě mnoho je toho čekalo. Město bylo poničené, lidé se stále ještě pohřešovali, stále hrozilo nebezpečí, že se tu někde skrývá nepovšimnutý nepřítel. Ovšem vzduch byl teplý a napětí z něj pomalu vyprchávalo... Byl konečně po dlouhé době čas takéna odpočinek.

Kasumi Haruka

Na dotaz souhlasně přikývla a následně se oba přemístili shunpem před brány kasáren 2.divize. Tak jdeme, jdeme... Pobídla Raidena a vešla do prostor kasáren. Bylo potřeba projít chodbou na několika rozích, ale její pokoj už z venčí byl jasné viditelný, neboť na jejích dveřích vysela cedulka s nápisem 'Klepat' a za tím několika vykřičníky.
Jsme tu... Oznámila a obrátila se na Raidena. Hm... myslí, že bys mohl počkat venku? Já to jen rychle najdu a budu tu hned. Hlesla a pozorně jej sledovala.

Tomisura Raiden

Objevil se společně s Kasumi ve 2. divizi. Spokojeně se rozhlédl, jelikož se to tu moc nezměnilo, tak se pouze zasmál a následoval jí dál k jejímu pokoji. S radostí si prohlédl tu cedulku a přimaloval tam další vykříčník tužkou co se válela v rohu chodby. Na její otázku jestli počká venku odpověděl: "Dobrá, šmírovat budu tedy jindy." Mile se usmál a opřel se o zeď vedle dveří. Pohlédl ke stropu a zamumlal: "Ty jsi nechala opravit ti díru co jsem tu jednou vytvořil?" Koukal na opravený strop. Díra nikde nebyla... byla to záhada! Byla to jeho díra!

Kasumi Haruka

Při té přidané poznámce na něj jen 'pohodila' takový ten výraz, jako že 'To asi ne.' a zaplula do svého pokoje. Když tam Raiden tak stál u té zdi, bylo odtamtud slyšet jen to bouchnutí od přivírajících se dvířek od skříni. Ona na druhé straně ještě poslouchala, co si tam tak pro sebe mumlá, jelikož tomu bylo trochu hůře rozumět, ale dala si to dohromady.
Po menší chvíli se rozevřeli 'dveře', z nichž následně 'vystoupila'. Jistě, že... Přece tu nenechám propadávat členy. Víš, jak by jim to ušetřilo cestu? Dostalo se mu konečně odpovědi, během toho, co si ještě narovnávala rukávy.
Obrátila se a dovřela dveře. Můžeme... Oznámila a usmála se na Raidena.

Tomisura Raiden

Zamrkal a prohlédl si jí. Mírně se začervenal a nabídl jí packu. "Vypadáte přenádherně, mladá slečno. A kampak plánujete zajít s vaším přítelem?" optal se s milým hlasem a pak se ještě zahleděl na tu díru. "Taky fakt, proč jim vše ulehčovat. Kde jsou ty časy kdy jsem byl v této divizi s tebou a věrně ti sloužil," zaculil se a vykročil pomalejším tempem ven z 2. divize. Tiše si prohlížel co se kde změnilo. Byl to nezvyk být opět tady.

Kasumi Haruka

Zlehka přikývla, jen náznakem se jakoby uklonila... Děkuji..... a chytila se jeho ruky. Pn sám přeci toto navrhl. Tak, snad přemýšlel i nad tím, kam jít. Nahodila na chvíli tázavý pohled.
Stejným tempem jako on vykročila dále k východu. Opakovaně se takřka neslyšeně zasmála. Ty časy jsou no... pryč... Ale to je možná i lépe. 8.divize tě potřebuje více... více, než druhá. Šeptla si pro sebe s pohledem mírně skloněným k zemi.
Před nimi již bylo vidět sluneční světlo, pronikající dovnitř skrze vchod. A konečně vyšli ven před kasárny, na čerství vzduch. Zhluboka se nadechla. Tak kam, Raidy?

Aki Maki

Seděl tedy pořád ve vězení, oči upřené do země. "Taková díra, jak se vůbec mohli opovážit mě sem strčit...?" Zanadával si tak pro sebe a potom začal prstem kreslit na zemi Watashiho, i přes jeho tuhé srdce se mu po něm stýskalo.

Tomisura Raiden

Spokojeně se zadíval na slunce a dlouze se zamyslel. Nějakou dobou váhal a až pak promluvil: "Slyšel jsem cosi o kavárně U Vysmátého Arrancara a nebo je tu jeden podnik. Je dost zpustlý, ale před pár lety tam vařili výborně. Jmenuje se to Tobitatsu! Docela rád bych se tam po padesáti letech podíval znovu, ale nechám výběr na tobě," domluvil tiše a něžně jí chytil za packu a vtiskl na ní malinký polibek. Pak se pomalou chůzí vydal k bráně 2. divize a doufal, že ho bude pomalu následovat. Jinak podle všeho bylo pěkné počasí takže nebylo kam spěchat, mohli si užít dlouhý den spolu. Byl moc šťastný a to vše jen díky ní.

Kasumi Haruka

Na delší dobu se odmlčela a rozmýšlela. U Vysmátého Arrancara to znala a o tom druhém místě, co zmínil, snad ani nikdy neslyšela. Snažila si to nějak vybavit... T... Tobi... Tobi... Tobitatsu.... Ne... Nějak si prostě na něco takového nemohla vzpomenout a tak bylo asi jedno, jestli to místo znala, či ne. Na druhou stranu si připomněla, že už před delší dobou od jisté osoby slyšela o nějakém podniku, kde se vaří velmi dobře ale atmosféra tam vládne jak po bitvě. Vzhledem k době, by to i sedělo, ale aby jim to prostředí nijak nepokazilo náladu. To snad ale nebude možné a přeci to nemusí být identická místa.
Než si tohle v hlavě rozebrala, Raiden už kráčel kupředu. Vzpamatovala se a rychle popoběhla vedle něj. A jak jsi říkal to Tabi... Tobitatsu... Jaké to tam je, si nepamatuješ? Chápu, že se to od té doby mohlo změnit, ale alespoň to. Zajímala se, jak hleděla před sebe.
Asi... nebyla jsem tam... Neznám to, takže, možná bych šla tam...? Prohodila trochu jako mimo.

Tomisura Raiden

Lehce se usmál a promluvil: "Je to takové zapadlé místo. Kdysi hojně navštěvované, vařilo se tam opravdu výborně, ale zaslechl jsem, že teď to moc mlaďáků nezná. Je to kousek od 6. divize. Cestu si pamatuji dobře." Pomalu vyrazil směrem 6. divize a lehce jí svíral tlapku. Tiše se zahleděl na slunce a zasmál se. Po chvilce zašeptal velmi milým tónem: "Kasumi? Co si myslíš o manželství mezi Shinigami?" Doufal, že to neznělo moc osobně. Tato otázka mu už nějakou dobu vysela v žaludku. Ovšem, necítil se ještě "zralý" na manželství, ale začínal o tom uvažovat. Ke Kasumi cítil to co nikdy v životě k tomu málu žen co měl. Pomalu se začínal červenat a proto raději postupoval uličkama dál k jejich cíly.

Kasumi Haruka

Jakmile se zmínil o šesté divizi, opět se snažila si v mysli vybavit nějaké takové místo, podle jeho popisu, ale po chvíli to vzdala - Definitivně, a raději jej následovala k tomu tajemnému místu.
V tom tichu zaslechla zmínku svého jména a zpozorněla.
Zapřemýšlela, nenapadlo jí, co tak asi od ní čeká za odpověď. Co si o tom... Nějak jsem nad tímto nepřemýšlela. Co říct, nevidím v tom něco... něco narušitelného. Tož, co si pamatuji, má matka a otec.... oba byli shinigami a byli k sobě vázáni i tímto oficiálním poutem. Následně se na delší dobu odmlčela a ke konci se na něj pohlédla, jako by chtěla z jeho výrazu něco vyčíst. Proč? A co je tvým názorem?

Tomisura Raiden

Dlouze se odmlčel, jelikož jeho otázku otočila k němu. Po chvíli si tedy mírně odkašlal a zamumlal: "No, jednou bych s jednou, s jednou osobou tohoto svazku chtěl dosáhnout." Zase se začervenal a pevněji jí stiskl ruku. Pokračoval s ní tedy dál, až ke konci oficiálního rozmezí 2. divize. Mírně se rozhlédl a chvíli vypadal, že neví kudy dál, což se ovšem nakonec změnilo. Zahl doleva a stále svíral Kasuminu ruku. Šel klidnou chůzí a nehrbil se. Kráčel pěkně vzpřímeně, aby byla poznat jeho výška a mile se usmíval i na kolem-jdoucí. Moc si to užíval. Po delší době svlékl uniformu a opět je s Kasumi. Jen doufal, že tentokrát babča nepřeruší jejích romantiku nějakým motejlem. Pro jistotu by měl nejspíš vydat rozkaz k nelítostnému zneškodnění narušitele jejich plánů. Ovšem k tomu se nějak nedostal.

Kasumi Haruka

Jen na moment a opravdu jen nepatrně, jen mírně v jeho obličeji zahlédla překvapení. Ona to tak ale nevnímala, byla zvyklá dotazovat se na tutéž věc osoby, jenž se na ní tázala první. I když jej poslouchala, na jeho odpověď už nijak nereagovala. Ne slovně, alespoň. Chytila se jej kolem jeho ruky a postupovala dále spolu s ním.
Když se zastavil a hledal cestu kudy kam, napadlo jí, že jestliže tam dlouho nebyl, jestli nezapomněl kudy kam, ale nakonec se rozhodl a mohli pokračovat v cestě.
Honily se jí hlavou různé myšlenky. Raidene... Ty jsi někdy přemýšlel o tom, co bude?... dál?... Optala se jen tak a vstoupila do ticho, které tu chvíli vládlo.

Tomisura Raiden

Pokračoval stále dál a něžně jí držel za pacičku. Přitom se mírně červenal. Ovšem když na něho promluvila, opravdu dost ho zaskočila. V tu chvíli zastavil a pohlédl na ní. Nevěděl co říct, začínal se i mírně potit. Nechtěl jí lhát a tak nakonec promluvil klidným a mírně zamilovaným hlasem: "Kasumi, popravdě od té bitvy... myslím na to co bude s námi dál... každou chviličku. Já... já prostě... nevím kdy se může něco špatného stát a tak... prostě no... jak tě miluji... přemýšlím o nás." Nějak to ze sebe vykoktal, ale spíš než aby něco vysvětlil, tak se do toho ještě víc zamotal. Navíc, začal rudnout mnohem víc než před chvilkou. Prostě, nevěděl jak se správně před ní chovat.

Kasumi Haruka

Zastavila hned po něm, jakmile se vyrovnala do jeho 'lajny' vedle něj a pozvedla k němu hlavu, aby zjistila, co se stalo. Z jeho odpovědi toho ale moc nerozpoznala. Hlavně se zadrhával a házel páté. přes deváté. Možná to znělo klidně ale vypadal dosti zmateně. Přeci jen jej asi malinko tímto dotazem zaskočila. Tiše se nadechla a udělala asi dva, tři kroky dopředu a stále ho sledovala. Jen chtěla upoutat jeho pozornost, aby zastavila tu jeho zmotanou odpověď. Asi to nebyla dobře zvolená otázka pro tuto situaci. Dopovíš to když tak, až si někde sedneme, ano? Dodala a doplnila to o milí úsměv. Bylo vidět, jak pomalinku se zase rozchází k pokračování v cestě.

Hikaku Kioshi
Po nějakém čase shunpování se dostal až k cíli tedy do kasáren druhé divize přesněji k vězení kde by mohl někoho zastihnout "Halo je tu někdo řekl trochu hlasitěji?"

Aki Maki

Uslyšel řvát nějakýho blázna, vstal a došel si blíž k mřížím doufajíc že ho uvidí, ale ne. "Jéj, otrava..." Zasednul si zase na své místo do kouta, nakonec si ale to lenošení nějak rozmyslel, přeci jen čas tady může využít jinak, tréninkem bez užití reitsu.Začal vybíhat zdi, ale vždy spadnul u třetího kroku. "Zatraceně.." zamumlal a pokusil se znova, ale noha mu zase ujela a on spadnul zádama přímo na zem. "kru-ci..." zaklel a začal se pomalu zase zvedat. "vrátím jim to všem...všem ukážu, že mě neměli takhle lehce podceňovat, měli se mě zbavit když ještě mohli..." Začal žvatlat dost potichu, přeci jen by ho mohl někdo slyšet. "Tak, pojďme...!" Nabudil se a orzběhl se proti zdi, vyběhl, povedl se mu dokonce i třetí a čtvrtej krok, nohy měl teď vedle sebe, rychle se odrazil spádky na zem, ale hlavou se švihnul o strop, přeci jen místnost nebyla moc vysoká.

Zhruba o 30minut později

"Kde to...?" Pomalu se začal zvedat ze země, když v tom ucítil palčivou bolest v hlavě. "Ááá...!" Syknul dosti silně. "Kruci..." Znovu zaklel a pomalu vstal. "I přes překážky..." Prohlásil a znovu se dal do tréninku, tentokrát si zkoušel různé bojové chvaty beze zbraně, přeci jen jeho velkým vzorem je Yoruichi.

Hikaku Kioshi
Stále se nikdo neojevoval ale zato nedaleko od něj slyšel jakési zvuky vydal se k nim a došel k nějaké cele a zaslech tichým hlasem jenom "měli se mě zbavit když ještě mohly" když chvíli poslouchal jestli něco nezaslechne konečně se vynořil z poza rohu "A hele koho pak to tu máme ty jsi ten kterého jsem tady vyslíchal." řekne a v zápětí dodá "Je tady někdo z vedení"

Aki Maki

"Nic neví..." Prohlásí potichu a dá se znovu do tréninku, někdo takovej ho nezajímá, brzy bude patřit k jeho objetem.

Arinoki Kenkyoshou

Když jsem došel ke kasárnám 2.divize, tak jsem tedy vstoupil a poptal jsem se nějakých shinnigami kde se nachází důstojník 2.divize...bylo mu řečeno že trénuje a místo kde přesně trénuje...proto se tam Arinoki ihned vydal a když tam dorazil, všiml si že tam je s důstojníkem 8.divize, kterého také potřebuje...přistoupil k nim a vytáhl svitek na kterém bylo psáno a začal číst..."Po bitvě s Reimei zcizil neznámý počet zločinců zbraně z bitvy. Nyní s nimi ohrožují a zabíjejí obyvatel Rukongaie. Podle dstupných informací je to organizovaný jednotný gang, který má na svědomí zatím oficiálně dvě oběti. Podle předchozího vyšetřování zemřel jeden zeřbář ve východní části Rukongaie a kousek dál byl na ulici ráno nalezen známý hazardní hráč Yosuke Togunava. Oba byli zabiti katanou. Nic víc není známo." poté promluvil znova...."Mohli bysme vyrazit hned?"..

Akai Tsuki

Otevřel oči a zíral na strop. Byl taky šedaví a první co ho napadlo bylo, že by potřeboval vymalovat. Poté sjel pohledem na okno. Ležel a pozoroval ho. Posadil se a zíral před sebe. Bojovalo se nebo ne? řekl si v duchu a pohlédl na své dlaně. Vše vypadalo tak nedotčeno nějakou válkou. Pohlédl vedle sebe, kde spala Kure. Klidně oddechovala. Zatřásl hlavou a pousmál se Blbost, žádná bitva nebyla řekl si a mrsknul sbeou do postele, až Kure zaskákala na místě. Jenže spala dál. I on zavřel oči a zkusil usnout, usnul. Po chvilce ho probudila ostrá bolest na boku a on na to místo pohlédl. Začal krvácet. Rychle seskočil a vrhnul se do šuplíku pro pár obvazů a obvázal si tu ránu. Při tom pohlédl do zrcadla, co měl na dvěřích a všiml si různých ran na svém těle. V ten moment si vzpoměl.Takže se opravdu bojovalo řekl si a sledoval zrcadlo. Vrátil se do postele, kde si opět lehl a zase sledoval strop. Nevěděl, jak se dostal sem ani kdo vyhrál. Jenže Kure byla v pořádku, to bylo to hlavní.

Aki Maki

"Výborně, takže vypadnu z týhle díry...!" Došel ke mřížím a počkal až mu někdo otevřel, přeci jen trest si odseděl už jak dávno, misi dostal, tak proč by ho nepustili.

Hikaku Kioshi
Když přišel kapitán sedmé divize a oznámil jim co se děje,řekl "Dobrá půjdeme ale nejdříve musíme najít někoho z vedení této divize měl jsm za úkol najít Inowashiho Kumu jednoho z těch vězňů kteří se hledali ovšem byl už mrtví a myslím že ruhá divize by potřebovala vidět místo činu zda nešlo o vraždu."

Akai Tsuki

Chvilku ležel a usnul. Nějakým způsobem se dostal do svého vnitřního světa. Seděl na jednom kameni a vlasy mu rozdrbal svěží vítr. Byl tady velice rád. To prostředí .....a k tomu to nejkrásnější stvoření na světě. Chun řekl klidně. Chun byla za ním a seděla. Pozorovala prostředí a pak pohlédla na něj. Dlouho si tu nebyl Tsuki řekla klidně a položila hlavu před něj. Zhluboka se nadechla a pak vydechla a Tsuki měl dost práce, aby se udržel na nohouch. Noták Chun a dal ji ruku na nos. Její oči se koukli na tu ruku a to způsobilo, že šilhala. Tsuki se rozesmál. Budu sem chodit opravdu častěji řekl ještě s náznakem pobavenosti. Chun ho pozorovala a nevěděla, čemu se směje. Pouze kývla, narovnala a odrzaila se od země. Ve vzduchu roztáhla křídla a letěla někam pryč. Usmál se a pak se vrátil zpět. Otevřel oči a pohlédl na strop. Měl bych si dojít do nemocnice řekl a pohladil si tu ránu. Sedl si a pak slezl z postele. Přehodil přes sebe shinigamské roucho a pak se ještě podíval na Kure. Ta na něj jen krátce pohlédla a pak se vrátila ke spánku. Až přijdu, půjdem si spolu sednout do koruny stromů řekl. Kure pouze souhlasně zavrčela a spala dál. Tsuki otevřel okno a skočil na protější strom a pak na zem. Seskočil do jedné zadní uličky a tou se rozhodl jít až do nemocnice 4. divize.

Tougou

se jako na zavolanou objevil u Akiho cely. Uvolnil kidou, které ho poutalo, a otevřel ji.
"Z rozhodnutí Centrály 46 jsi na podínku propuštěn... Musíš ale dokázat svou věrnost Gotei 13 spoluprácí na misi kapitána sedmé divize," pokynul lehce hlavou k Arinokimu. Potom přikročil k Akimu a položil mu ruku na rameno. Aki v tu chvíli ucítil bolestivé štípnutí, ale za chvíli to přešlo. "Taky na sobě budeš mít tuhle kidou štěnici. Asi nemusím říkat, co bude následovat, jestli se ukáže, že máš nějaké nekalé úmysly..."