9. divize

Nacházíte se v deváté divizi.

Součástí deváté divize je i redakce časopisu Ban-Kai.

Důležité:

Židle, na které seděl kapitán deváté divize, byla otočená čelem k oknu. Kanceláří se ozývalo tiché chrápání. Yoshiro se rozhodl, že je nejvyšší čas na spací pauzu. Navíc předtím, než se vydal do říše snů, se pojistil tím, že ho nikdo nepřistihne, takže si o něm ani nikdo nebude myslet, že zanedbává svojí práci! Tedy, samozřejmě, pokud by ho vyrušil někdo, kdo ho zná, nejspíš by ho to vůbec nepřekvapilo.
Na dveře lepící páskou přilepil pevnou niť, která byla spojena se zvonečkem. Ten byl zavěšený za kus dřeva, který trčel ze zdi v rohu místnosti. Bylo to dokonale promyšlené. Ve chvíli kdy někdo přijde, zvoneček zazvoní, Yoshiro se probudí a bude předstírat, že pracuje. Co by se asi tak mohlo pokazit?

Jeho kroky ho vedly opět za jeho dobrým přítelem, kapitánem 9. divize. Už vypadal o něco lépe, než když tu byl posledně. Trochu se vykrmil (už nevypadal jako zombie), docela i vyspal a k tomu si pořídil zbrusu novou pásku na chybějící oko. Vlastně měl celou sadu. Otoko-san ho skoro násilím donutil je nosit a tím propagovat novou módu v Seireitei, a to dizajnové pásky přes oči. Yasumaru to moc nechápal, ale docela se mu některé z těch pásek líbily, především tahle s vyšitým slunéčkem sedmitečným, takže je nosil.
Když dorazil ke kanceláři kapitána, začal otevírat dveře a s úklonou vešel. "Promiňte," uvedl svou přítomnost.

<--- 7.divize

Kioshi Hikaku

Pomalu kráčel od svých kasáren až sem. Měl v plánu setkat se s kapitánem Ruyichim. Doufal, že bude mít taky volnou chvíli. Měl toho hodně co mu chtěl říci. Haruka seděla v Hikakově kapuci a držela se ho kolem krku. "Jdeme za takovým zajímavým pánem, ne abys zlobila." Její vypláznutý jazyk mluvil za vše, ale vypadala u toho natolik roztomile, že Hikaku ani nepomyslel na vyhubování. Dokráčel až ke kanceláři, ale těsně před tím tam viděl někoho vcházet, nejspíš to byla nějaká žena. Nechtěl rušit a tak tedy zůstal stát venku.

Ve chvíli kdy Yasumaru otevřel dveře, se kus dřeva trčící ze zdi i se zvonkem utrhl. Když to spadlo na zem, udělalo to dost nepříjemný kravál, který nebohého kapitána deváté divize probudil. Nutno podotknout, že to nebylo moc příjemné probuzení, protože leknutím sebou škubl a i se židlí se skácel na zem. Udělal několik sudů směrem do středu kanceláře a nakonec skončil na boku. Loktem se opřel o zem a do dlaně si položil hlavu. Samozřejmě se snažil předstírat, že to měl předem připravené, takže se svýma ospalýma očima zamrkal na Yasumara, usmál se a vydal ze sebe ochraptělé - "Tadá!"

hleděl překvapeně na kapitána ležícího před ním. Potom začal tleskat.
"Skvělá choreografie, Ruyichi-taichou, bravo!" řekl a myslel to naprosto bez ironie. "Vidím, že jste již v plném zdraví a dobré mysli. To jsem rád!" dodal potom s úsměvem. "Možná jsem si vybral nevhodnou chvíli, asi bych měl přijít, až nebudete zaneprázdněný..." přešlápl na místě a čekal, jestli ho Yoshiro vyhodí nebo ne. Očividně dělal něco velice důležitého.


Hikaku -> Nechtěl jsi rušit kapitána v jeho hrátkách s neznámými slečnami, to bylo asi moudré. Ovšem ani tak ses nenudil. Kapitán sedmé divize samozřejmě budil pozornost, takže netrvalo dlouho a někdo tě oslovil. Byla to žena s kratšími, tmavými vlasy a mandlovýma očima. Nejdřív kolem tebe prošla, ale potom se vrátila, když si uvědomila, koho vidí.
"Kapitán Kioshi? Vás tady často nevídáme, vlastně si troufnu tvrdit, že to je poprvé... Co vás přivádí?" zavedla velice nenuceně konverzaci.

Jak se zdálo, Yasumaru to sežral i s navijákem a Yoshiro si tedy mohl oddechnout. K žádnému ztrapnění nedošlo. Tedy, snad. Sebral se ze země a když stál pevně na nohou, oprášil si oblečení. Haori na sobě teď neměl, což bylo dobře. Existovala celkem velká pravděpodobnost, že by si jej zašpinil. Fluffy tu neustále tahal nějaký bordel a občas se jen tak bezdůvodně vymočil na podlahu. No, na tom černém oblečení to tolik vidět nepůjde.
"Yasumaru!" oslovil morčátko a ukázal na židli u stolu, aby se posadil. "No, už je to lepší," řekl s úsměvem a podíval se na svoji ruku, kterou mu Genma před měsícem přidělal zpátky k tělu. "Ačkoliv musím říct, že občas v ní cítím nějaké podivně brnění. Nic, co by se nedalo přežít, ale dokáže to být otravné," přiznal.

pochopil gesto a šel si sednout. "Určitě se to časem spraví. Člověk nemůže čekat zázraky přes noc!" pronesl jedno z mouder našich babiček a usmál se na Yoshira. Pravda byla, že za ním Yasumaru přišel jen pro trochu lehké konverzace, ale neslušelo se kapitána otravovat s něčím tak triviálním, takže si samozřejmě připravil i výmluvu pro svou přítomnost tady. "Víte, kapitáne... teď když je všechno zase v normálu... tak nějak... přišel jsem za vámi pro radu. Nejsem pořád ještě zařazený do Gotei 13 a po pravdě nevím, jak a kam bych se měl zařadit..." začal trochu nervózně proplétat ruce v klíně do podivných figur.

Ještě než se Yoshiro posadil naproti Yasumarovi, přišel k malé skříňce u protější zdi a vytáhl z ní dva keramické kalíšky. Jeden položil před Yasumara a druhý naproti němu, kde se kapitán deváté divize posadil. "Nejsem si úplně jistý tím, jak vám zrovna s tímhle můžu pomoct, ale třeba na něco přijdeme," řekl a zpod stolu vytáhl láhev něčeho velice podivného. "Tohle by nám mohlo pomoct," začal nalévat do kalíšků. Vypadalo to dost podivně. Rozhodně ne jako něco, co by se mohlo pít. A určitě to nevypadalo chutně.
"Zkoušel jste s tím zajít za Razakim? Víte, jak je teď velkej šéf, tak by vám s tím asi mohl pomoct." Láhev znovu zavřel a nechal jí položenou na stole.

se koukal docela nedůvěřivě na tekutinu, kterou Yoshiro naléval. Když ani po několika zamrkání nepřišel na to, co by to mohlo být, raději to nechal stát v kalíšku a nenápadně sledoval, jestli to Yoshiro bude pít. Nechtěl se ztrapnit. Možná to mělo mít nějaké aromaterapeutické účinky nebo to byl klystýr na dutiny, aby se jim lépe přemýšlelo, člověk nikdy neví. Ovšem Yoshirova poznámka rychle převedla Yasumarovy myšlenky zase k tématu a kromě toho ho uvedla do docela velkých rozpaků.
"Co-cože? Za Izumim-taichou? Vlastně soutaichou? Ne... ne, to asi není dobrý nápad, on... určitě má hodně práce, nemůžu ho přece zdržovat se svými problémy..." snažil se najít nějaké racionální zdůvodnění toho, že by se za Razakim prostě bál jít.

Yoshiro na Yasumara nechápavě zamrkal. Jeho samotného by nikdy nenapadlo, že Razakiho může rušit. Vždyť byli přátelé. A ti se neruší! Tedy, jsou jisté příležitosti, které by ani přátelé neměli narušovat, nicméně Razaki byl taková kancelářská osůbka a navíc ani neměl přítelkyni nebo manželku, takže by ho ani nešlo rušit v nějakých choulostivých situacích.
Yoshiro se nakonec napil té podivné věci, kterou měl před sebou a spokojeně zavrněl. "No, jak myslíte. Ale hádám, že by asi bylo nejlepší, kdyby jste za ním zašel. Máme teď několik volných divizí, jak jistě víte," naznačil nenápadně, že by se Yasumaru zase jednou mohl navléct do kapitánského haori.

Izanami

Jó, byl to další nádherný den v překrásných kasárnách té nejúžasnější divize!
..No, dobře, až tak hezky nebylo a kasárny architekturou taky nic moc, ale co, Izanami se zrovna dneska rozhodla pro krásný pohled na svět..
Takže bylo úžasně!
Každopádně, Izanami neměla naprosto co dělat, a tak se procházela ve svém obvyklém nádherném oblečení po kasárnách. Byl to super den na procházku...
.. A tak se jen tak toulala po kasárnách, a tak nějak vůbec nekoukala na cestu. Kdo ví, kde by se taky mohla objevit. Ale to jí teď až tolik zase nezajímalo. Hlavně, že ještě existuje světlo!

Kioshi Hikaku

Zrovna se škrábal na hýždích, když ho vyrušila jakási žena. Muselo to vypadat vtipně a Hikaku se pořádně styděl. "Zdravím." přestal z drbáním a obě ruce nechal volně spuštěné vedle těla. "Jdu za kapitánem Ruyichim, teď když je vše v pořádku a máme všichni trochu volného času, můžu za ním zajít s něčím osobním." Říkal to pohotovým tónem, nešlo taky o nic velkého. "Máte pravdu, myslím, že jsem tu poprvé." Nepamatoval si, že by tu kdy byl.

sledoval Yoshira, jak se přece jen napil té podivné tekutiny. Takže to bylo poživatelné? A určené k požívání? Yasumaru to chtěl vyzkoušet, ale to už kapitán řekl další věc, která ho zaskočila.
"Ah, to ne, víte, asi bych nechtěl velet. Jak by mě vlastně někdo mohl brát vážně, po takové době, co jsem tu nebyl? Tedy... už to není tak, že bych nechtěl být kapitán vůbec, hrozně rád bych se ujal... ale ne, to je jedno, stejně je to nemožné. Ale nejsem si jistý, jak by mě přijali v jiné divizi než v šesté, zkrátka Kuchiki mimo šestou a to všechno... však víte..." pokrčil rameny a konečně se dostal ke kalíšku, který pozvedl k ústům a chtěl tím zakončit nepříjemnou chvilku. Jakmile se napil, úplně ztuhl. Ta chuť byla... No řekněme to tak, že Yasumaru nebyl vybíravý a zároveň byl natolik slušně vychovaný, aby vždycky snědl a pil to, co dostane na návštěvě, a ještě to pochválil, ale v tomhle případě to všechno muselo jít stranou. Po chvíli váhání Yasumaru pomalu všechnu tekutinu zase vyplivl do kalíšku a ten postavil zpět na stůl trhavým pohybem. Stálo ho veškerou sílu vůle, aby ovládl svůj obličej a zachoval si reprezentativní výraz.


Hikaku -> "Hm, tak osobním?" pozvedla žena obočí a prohlédla si tě od hlavy k patě a zase zpátky. "No, kapitán má teď zrovna společnost... Nevadilo by vám, kdybych si vás na chvíli vypůjčila, než bude mít čas? Po pravdě jdete jako na zavolanou, kapitáne," pronesla tónem obchodníka. "Mám tu jistý projekt a bylo by velice milé, kdybyste k němu přispěl i vy..."

Kioshi Hikaku

Poškrábal se ve vlasech. "No to má, ale co když brzy odejde a on taky?" Zeptal se, ale zvědavost mu nedala se nezjistit víc o projektu. "A o co přesně by šlo? Nevím co si mám pod pojmem projekt představit." Netušil co po něm ta žena bude chtít, ale pokud jde o peníze, dostane hodně málo nebo nic.

Yoshiro sledoval jak Yasumaru plive jeho masterpiece a snažil se u toho tvářit profesionálně a chápavě. Ačkoliv lehce nadzdviženému obočí se vyvarovat nedokázal. Pro teď se rozhodl nerozebírat to, jestli mu to chutná nebo ne. Jeho reakce byla dost výmluvná. Kapitán si odkašlal.
"No, myslím, že Kuchiki mimo šestou je lepší než Nekuchiki v šesté. Mám s tím vlastní zkušenosti," připomněl Yasumarovi staré (dobré) časy, kdy ještě bělovlas působil v šestce. "Nemyslím si, že by to byl problém," řekl a očima nenápadně pozoroval Yasumarův kalíšek. "Nechutná?" zeptal se nakonec zvědavě a schoval rty z dlaněmi do kterých si opřel obličej. Samozřejmě se škodolibě usmál, ale to jednooký princ z pohádky neviděl.

"Ale Ruyichi-taichou, posledně, když nebyl Kuchiki v šestce, to náhodou fungovalo velice dobře!" složil Yoshirovi rafinovaný kompliment a usmál se na něj v naději, že zamaskuje, že vyplivl pití. Bohužel to vypadalo, že si toho Yoshiro všiml. "Ehm... promiňte, je to na mě trochu moc... exotické..." snažil se omluvit a cítil se hrozně. Teď si říkal, že to měl vydržet a spolknout to, protože takovéhle chování bylo nevyslovitelně buranské!

"To je v pořádku, Yasumaru," zasmál se Yoshiro. "Možná jsem tam dal trochu moc cibulové šťávy. Ono to s tím kokosem nechutná moc dobře, když se to přežene. Já jsem si ale celkem zvykl, takže už jsem vůči tomu obrněný. Když nad tím ale přemýšlím, tak jsem tam možná neměl dávat tolik majonézy. Hijikata mi ale říkal, že by to mohlo fungovat, hmm," řekl a zamyšleně přitom hleděl do stropu. "Nicméně! Děkuji za kompliment, ale oba moc dobře víme, jak mě tam členové přijímali," backfireoval to přímo na Yasu-chana. "Když vám nechutná mé Lahodné kokosové pohlazení, chtěl byste ochutnat Jahodový polibek?" zeptal se nadšeně.

Izanami

Nu, bylo na čase přestat s flákáním! Bylo potřeba něco udělat... nemohla přece jen tak chodit po kasárnách, by jí někdo chytil, a byl by průšvih!
No, ale mohla se jen tak procházet někde jinde...
..To byl ovšem dobrý nápad! Izanami nevystrčila nohy ze Seireitei za dlouhou dobu, a na nějakou jen tak procházku už vůbec ne. Teď přišel ten správný čas!
Izanami se tedy vydala do svého pokoje. Přemýšlela, že by se převlékla, ale rozhodla se, že ne. Ve své bílé bude v lese vypadat jako víla. To bude cool. A nikdo to neuvidí, alespoň si trošku odpočine....
Izanami se usmála, a vydala se ven z pokoje. Už udělala prvních pár kroků směrem ven...

Izanami

"Ňú Júžiši zas tenhleten ňuf.." pronesla, když si všimla ultrakawaii kocourka Fluffyho, kterého už znala z předtím. Byl to ďábel v krabičce od sirek, ale co se dalo dělat, byla to nejvíc fluffovatá a kawaii krabička v okolí.
"Co myslíš? Půjdeš se mnou na procházku? Půůůjdeeeeš?" ptala se, mezitím co dělala divné roztomilé obličeje a drbala Fluffyho, jak jen drbat šlo. Dělal svému jménu doopravdy čest.

Izanami

Když Špagetron potřeboval do Seireitei poslat stealthy evil masterlorda, prostě stvořil Fluffyho.
Byl totiž dokonalý. Izanami drbala a drbala, a bylo jí jedno, že Fluffy zrovna neskáče radostí. On určitě chtěl... ale to se na evil masterlorda nehodí.
Každopádně, Fluffyho odpověď byla pro Izanami jasná.
"Nojó, ja věděla, že nya." pronesla, zasmála se a vzala si Fluffíka do náručí. Mezitím, co ho drbala, se konečně vydala mimo kasárny až do neurčitého místa v přírodě někde v Rukongai.

--> Louka na kraji Rukongai

udělal bezelstný kukuč.
"Ale proč ne... zní to dobře!" souhlasil bez většího přemýšlení. Bylo přece logické, že když Yoshiro dal do jednoho ze svých výtvorů naprosto příšerné ingredience a chutnalo to děsivě, podruhé už takovou chybu neudělá! Navíc Yasumaru dostal z toho názvu chuť na jahody, aby si zpravil náladu po té hrůze.

Yoshiro se na Yasumara mile usmál a začal rukama šmátrat pod stolem. Za chvíli vytáhl láhev, která obsahovala nějaký zelený sliz. Vzal Yasumarův kalíšek a s jeho obsahem mrskl za sebe, kde bylo okno. Z pod něj se ozval nějaký výkřik, ale to bylo vedlejší. Otevřel láhev a začal tu podivnou hustou věc nalévat Yasumarovi do kalíšku. "Je to moje specialita. Konečně jsem našel využití pro ten podivný plevel, co mi roste pod oknem," řekl a mrkl na jednooké morčátko.