Jak do Seireitei přišla inspekce

Shounagon Sei

"No, to mi došlo, když jste řekl "právě jsem dal do pořádku 3. a 8. divizi a napadlo mě, zda byste před chystanou inspekcí neměla využití pro schopného byrokrata", podkapitáne..." pozvedla stoicky obočí. Byla vrchní kapitánka. Jestli po ní něco chtěl, bude si o to muset říct. Možná že i zauvažuje o jeho nabídce...

Baru

se rozhodla, že je čas na polední přestávku. Papírování jí šlo velice dobře, do večera by mohla mít třetinu, kterou si na dnešek určila, dodělanou. Kapitán se samozřejmě zas někde flákal a vůbec jí nepomáhal... rozhodla se tedy ještě před obědem ho jít trochu vypeskovat. Věděla, kde asi bude... Vypadal se k jeho obydlí na rybníku v zahradách třinácté divize. Dneska bylo tak krásně! Ani se jí nechtělo řvát... ale nechtěla, aby kapitán ztratil ostražitost.
"TAICHOU!" zaječela na něj ze břehu. "Ptá se na vás vaše papírování, už se mu stýská!"

Izumi Razaki

No je tu jedna věc, o kterou bych vás rád požádal so-taicho... ale myslím, že to můžu udělat potom, co mi zadáte nějakou práci... jsem multitasking maniak... zvládnu řešit 3 různé dokumenty a k tomu vést plnohodnostnou konverzaci... řekl jsem. Byl jsem v tomhle ohledu na sebe opravdu pyšný...

Akio

Z domečku vykoukne jeho hlava. Co mu vzkázat, že až se vyřídí, tak s ním budu i spát! Vyleze pomalu z domku a protáhne se. Přece už víte, že mi papírování nic neříká...dnes jsem objednal pár tisíc příruček Užíváme zanpakuto v praktickém životě a pár tun mouky! Takhle zničím divizi. Vydá se pomalu k ní. Vždy stačilo podepsat ty dokumenty, které byl těsně před koncem platnosti...proč dnes tak hrrrr. Poškrábe se na hlavě stojíc "nad" ní.(Viz jeho výška )

Shounagon Sei

Dobrý pokus, Izumi, ale trochu ses přecenil. Přijď tak za sto let a popovídáme si, pomyslela si kapitánka a ušklíbla se. To si budeš muset přivstat, aby sis tu diktoval podmínky ty.
"Až budu chtít plnohodnotnou konverzaci, navštívím svou vnučku," řekla tónem, který Razakimu naznačoval, že pokud nemá co dalšího říct, je čas, aby odešel. Mezi kapitánčiným papírováním stejně bylo tolik utajených dokumentů, že by musela Razakiho zabít, až by vše dodělal. Pravda, něco do sebe by to mělo, ale něco jí říkalo, že by jí to jen nadělalo víc problémů a papírů.

Baru

jen pozvedla obočí a radši nic neříkala.
"Oběd?" navrhla radši místo poznámek ohledně kapitána a jeho ochoty spát s papírováním. Možná se jí podaří mu vtlouct do hlavy trochu rozumu nad pár kousky dobrého sushi! Navíc to jejich divizi určitě zvedne reputaci, když budou vidět dobré vztahy ve velení, možná to i pozvedne morálku těch flákačů a ochlastů, co si říkají členové 13. divize.

Izumi Razaki

Dobrá so-taicho... pokud nechcete s ničím pomoci odejdu... nebudu vás svojí žádostí zdržovat ve chvíli, kdy máte jistě práce nad hlavu, na to bude čas po inspekci, ale myslel jsem, že byste pomoc využila... ostatně chci aby tahle inspekce proběhla hladce stejně jako vy... teda pravděpodobně jinak než vy, ale chápete mě... řekl jsem tentokrát zcela upřímně... Pokud nechtěla pomoc věděl jsem o bazénu, který byl až moc liduprázdný...

Shounagon Sei

"Nejsem si jistá, ale ujišťuju vás, že to mám pod kontrolou. Pozdravujte ode mě Antera-taichou..." pronesla vrchní kapitánka. Působila dost sebevědomě a jakože má všechno na háku. Ano... to přetvařování ji stálo dost sil, ale nemohla se snížit v očích podřízeného přece!

Konan

Zaznělo pípnutí, které znamenalo - špatné heslo. Zamračila jsem se na to. Hmmmm. Musíme na to logicky. Většina lidí si jako heslo dáva něco, co mu je blízké, nebo na co prostě nezapomene. To je ale ještě spousta možností. Když k tomu přidáme, že Date je...byl...z těch línějších kapitánů, kteří se většinou o nic nestarají. Už máme užší výběr. Aby to heslo nezapomněl, musel to slovo užívat hodně často. Až tak často, že by nikoho nenapadlo...dát ho jako heslo. Přemýšlal jsem si nahlas. S úsměvem na tváři otočím hlavu na kapitánku. Většinu lidí napadne spousta věcí, co s bývalý kapitánem souvisí, nebo které má rád. Ale nikoho nenapadne.... Přitom otočím hlavu zpět k destičce a vyťukám tam 4 písmena. Tabulka ohlásí správné heslo. V ten okamžik odjede postel stranou a na jejím místě se tevře poklop do nějakého tajné chodby. ...jeho jméno. Dořeknu, když vidím ten úspěch.

=> Schody dolů zavedou do obrovského místnosti, která je velmi dobře udržována i bez jakékoliv pomoci. Na první pohled to vypadá jako velký šedý sklep. Ale na stropě je namalována mapa celého Seireitei a na podlaze je měkký koberec. V moderních policích jsou důkladně srovnány různé spisy od A do Ž. Různé pikantnosti, snad na všechny známé lidi.

Akio

Trochu ho překvapilo, když jej pozvala na oběd. většinou to dělal on, tak mu to přišlo neobvyklé, ale jejímu výrazu nešlo říci ne, tedy pokud v sobě člověk měl alespoń špetku pudu sebezáchovy! Jen pokud platím. Nahodí svůj úsměv, kterému se také nedalo říct ne, i když nyní s tím pud sebezáchovy neměl nic společného, spíš to bylo třeba, aby dotyčný udržel Akiovu pozornost.

Izumi Razaki

Pokud jste si jistá so-taicho tak vás nebudu zdržovat... máte jistě mnoho práce... kdybyste si to rozmyslela budu ve 3. divizi ve svém kanclu... řekl jsem, pokrčil rameny a vydal se ven... Pokud vrchní kapitánka nechtěla pomoc a byla moc pyšná na to, ji přijmout, tak já se jí vnucovat nebudu...

Baru

opět mírně nadzvedla obočí. Až příliš živě si vzpomněla, jak kapitán pozval ji a dalších pár členů divize do hospody, a paj odešel bez placení.
"Třeba to tentokrát vyjde..." poznamenala a vydala se směrem z kasáren. Takové pohodové poledne... 13. divize neměla ani tušení, jaké šílenství vládne za zdmi jejích kasáren.

Myamoto Usagi

Dobrá práce. Pochválila jsem Konan a pomalu jsem sešla po schodišti do tajného sklepa. Je skvělé vedět, že mám tak dobrou fuku-taicho. Když jsem to uviděla, ulevilo se mi. Zdá se, že je jeden z našich problémů vyřešen. Nechám ti to tady na starost, ale vem si na pomoc jenom Fukushimu, nechci, aby se nějaké ty dokumety dostaly do špatných rukou....On měl za úkol to schromáždit v tom nepoužívaném skladišti na okraji kasáran. Tak to sem prosím přestěhujte. S těmito slovy jsem se otočila a zamířila jsem si to zpět do kanceláře. Tak a ted zkontroluji, jak se daří ostatní práce.

Akio

Vydal se bok po boku s Baru do jedné z restaurací, popravdě nevěděl do které, výběr nechal na Baru. Většinu času mlčel což byla novinka, něco takového nebylo obvyklé, ale to ani její pozvání. Po chvíli dosti mlčenlivé chůze s občasným rozhovorem došli k restauraci jejíž název jej dosti ochromil-Restaurace u fialového okřídleného jednorožce Fíďi. Jakmile přelouskal onen název, tak si jen povzdechl. Nový podnik?! Doufám že ceny jsou při starém. Zaúpěl když si vzpoměl načerstvě naplněnou šrajtofli. Spolu s baru vešel dovnitř. Vnitřek byl zařízen velíce flluffy. Na zemi byly růžové chlupaté koberce, na stěnách fialové froté tapety. Ve vzduchu smrděla směsice težkých sladkých vůní, z nichž většina byla nesourodá kombinace vonných tyčinek. Usadil se tedy s Baru k jednomu z červených dřevěných stolků a prohlédl si okolí. Vše zde bylo strašně fluffy, dokonce i číšnice. Akio se podíval na Baru. Ehm...dobrá volba. Řekne nervózně, ale to už k ním míří ona číšnice.

Konan

Nenápadně protočila oči nad přívalem nových povinností a úkolů. Už aby bylo po inspekci. S touto myšlenkou Konan též vyšla z tajného podzemního skladiště. Než vyšla z Dateho pokoje, zase poklop zavřela, aby nějaký čmuchal moc nečmuchal. Podle instrukcí od kapitánky zamířila do nepoužívaného skladiště na okraji kasáren. Cestou přemýšlela, že to nebude jen tak snadné přenést tajmné informace z jednoho skladu do druhého, hlavně když je to celkem daleko a určitě toho nebude málo.

Kasumi Haruka

Jak pokračovala ve čtení, dostala se dokonce i k části, kterou předtím nedočetla.
Úžasné! Perfektní! Už nemyslela na nic, okolo inspekce. Jako by neměla žádná ani být. Listovala stránku za stránkou. Čas nevnímala ani se nestarala, jak jde práce třeba ve věznici, nic.
...............
Zaklapla knihu a zhluboka vydechla. Takový klídek zase. Teď byla konečně připravená na všechno kolem. Rozmáchla se a položila si ruku s knížkou vedle sebe. Při tom z té knížky něco vypadlo. Nějaký papírek. Vzala jej a chvíli prohlížela, nechápala, co je to na něm napsaného....

Baru

Její reakce vypadala asi takto:
Opravdu nechápala, proč se kapitán tvářil, jako by to tu vybrala ona, když ji sem doslova dotáhl po té, co uviděl skrz dveře jednu z těch číšnic. Po pravdě podle ní a toho názvu si Baru původně myslela, že je to nějaký... ehm... vykřičený podnik. Ale zdálo se, že asi nebyl, nebo se alespoň snažil maskovat za restauraci.
"No... když to říkáte..." odpověděla. Říkala si, jestli se náhodou omylem nedostali do nějaké příšerné dimenze X, protože prostě nebylo možné, aby takovýto podnik vznikl v jejich starém dobrém rozumném Seireitei. A ten smrad kolem byl strašný. Jedno bylo jisté... Giovannimu se tam strašně líbilo a to byl taky jediný důvod, proč Baru hned nevypadla. Když k nim přišla číšnice a zalila je novou vlnou svého parfému, Baru jen poslepu ukázala na něco v jídelním lístku, jelikož ani nemohla udržet otevřené oči z toho návalu růžové všude kolem.

Akai Tsuki

Už jsme byl celkem naštvanej. Jdeme zpět řekl jsem a pokynul jsem rukou. Všichni ihne dpomocí shunpa zmizeli. Já se podíval nahoru, kde byla Kure, která mi hned seskočila na rameno.
Ihned jsem se dostal pomocí shunpa do kasáren a rozkázal jsem, aby si uklidili pokoje. Já osobně vešel do svého pokoje a místo úklidu jsem sebou švihnul do postele. Musím dohnat to tanní vstávání řekl jsem si a usnul jsem.

Kasumi Haruka

Ty čísla na tom papírku... To jsou data... Data.. Data?! Zděsila se. Rázem se jí rozsvítilo. Ten podpis! Ta kniha nebyla její, ale to si ani nemyslela. Jediná kniha, kterou tu mě a byla plně v jejím vlastnictvím, tu napsala ona a jen pro sebe. Mohlo jí to dojít dřív. Tahle kniha je z knihovny! Možná si nevšimne, že mu chybí. Má toho přece, jak říkal, hodně. Určitě to přehlédne. Ano, snad! Napadl jí hned ten nejlepší scénář. Vrátila papírek do knihy a položila ji na stolek. Vstala, jelikož v kasárnách ucítila změnu....

Yoshiro

Zhluboka se nadechl a kapesníčkem, který vzal ze stolu, si utřel čelo. Pravou rukou pomalu mířil k seznamu, který ležel kousek od Fluffyho. Yoshiro by tuhle práci klidně mohl hodit na nějakého jiného Ryuuku, ale potřeboval mít jistotu, že se tohle fakt splní do puntíku, tak to musel vykonat sám. A hlavně by se k tomu měl postavit jako chlap, tak proč se mu sakra tolik klepala ruka? Popravdě, bál se toho, co tam uvidí. Představoval si, jak dostává nějaké knihy od babizny. Nutno podotknout, že ta představa byla plná Yoshirovy krve. Na sucho polkl a jedním rychlým pohybem vzal papír ze stolu. Následně začal číst. Zhluboka si oddechl, když zjistil, že tam nikde nejsou kapitáni a tak.. No pak si všiml toho, že je to seznam lidí, co knihy vrátilo se zpožděním. Yoshiro se znovu začal klepat a sáhl po papíru, který byl původně pod tím, který vzal jako první. Do očí se mu nahrnuly slzy, když si všiml jmen kapitánů, zástupců a dalších nechvalně známých jmen. Zatnul pěst a odhodlaně vyskočil ze židle. Zamířil ke dveřím...

Ke kasárnám šesté divize dorazili poslíčci... nesli značně velký balík... popravdě byl obří... zazvonili u dveří a počkali, než vyjde někdo kompetentní k převzetí... bylo to určené jen pro kapitána Kuchikiho... "balíček" položili na zem a čekali, až někdo přijde...

Akio

Se usmál se na servírku a pak si objednal Fíďovu rajskou polívčičku, žůžový nákyp a jako dezert jahodový dortík. Na pití si dal jahodové saké a trochu vody. Takže Baru...máte něco na srdci? Nebo vás jen unavovalo to papírování a tak jste mě vytáhla na oběd? Mimochodem děkuji za pozvání. usměje se.

Yasumaru

relaxoval u bazénu s limonádou, ve které byl deštníček a limetka, ovšem najednou ho začalo rušit zvonění zvonku, které se opakovalo. V kasárnách asi nikdo nebyl, všichni dávali do pořádku jeho obydlí... Zvedl se tedy letargicky z lehátka a doplouhal se ke dveřím, aby zjistil, co se děje. Vypadalo to, že jim došel nějaký obří balík.
"Dobrý den... mohu vám pomoci?" optal se lidí, kteří to sem donesli.

Baru

se dost děsila, co jí přinesou, když tak polouchala názvy toho, co si dával její kapitán.
"No, vlastně jsem chtěla prostě zajít na sushi a dát si přestávku..." odpověděla mu. Rozhlédla se kolem, jestli neuvidí někoho známého... Díky bohu tam nikdo nebyl. Snad její čest tedy zůstane neposvrněna... za předpokladu, že o tomhle kapitán nebude nikde nikomu vykládat. "A taky vás přesvědčit, jak je důležité, aby papírování určiné pro kapitánův podpis dělal osobně kapitán... ale nějak mě teď přešla chuť..."

Máme tu zásilku pro kapitána Kuchikiho ze třetí divize... řekl jeden z poslíčků. Druhý vytáhl nějakej podpisovej arch. Podepíšete nám převzetí jednoho stolu mahagonového? řekl a podal kapitánovi papíry. Byl zázrak, jak 2 lidé dokázali takový mohutný stůl donést až sem...

Yasumaru

s překvapeně vykulenýma očima podepsal. Mahagonový stůl? od třetí divize?! Nevěděl, jestli to vůbec může přijmout, určitě musel být drahý! A on si přeci může stůj pořídit i sám... A navíc... vejde se mu tohle vůbec do kaceláře? Když už jsme u toho... projde to dveřmi?

Pravda byla ta, že kdyby měl Razaki zaplatit tenhle stůl, tak by musel prodat ledvinu na černém trhu... naštěstí při papírování se vždycky našly staré rekvizice nebo pozůstalosti, co nikomu nepatřily... Celé to papírování u mnoha soukromných osob se dost vyplatilo. Kromě toho bylo nanejvýš nepravděpodobné, že by stůl prošel dveřmi, naštěstí se deska stolu dala odmontovat... byl to opravdu stůl hodný kapitána, aspoň Razaki si to myslel, když ho balil. Na jeho původního majitele zapomněl i čas a stůl se dlouhá léta válel kdesi ve skladu a padal na něj prach...

Myamoto Usagi

Prohlídka pokojů a redakce byla hotová. Ležela jsem rozvalená na židly ve své kanceláři. Hmm....ted bych měla udělat něco lehčího a příjemnějšího....na důležité úkoly jsem ted nějaká unavená... Prohlídla jsem si seznam toho, co potřebuji stihnout a zastavila jsem se na sedmém řádku. Článek o nové restauraci...to mi určitě pomůže si odpočinout a já budu mít pak dosti sil na dokončení příprav... Usmála jsem se. Vzala jsem papírek s adresou a zamířila jsem si to k restauraci.
Tupě jsem hleděla na název Restaurace u fialového okřídleného jednorožce Fíďi.

Spoiler:

.............. Zavrtěla jsem hlavou. Pro jistotu jsem se znovu podívala na papírek a doufala jsem, že jsem si spletla adresu. Vážně je to tady......... Otočila jsem se na patě a chtěla jsem odejít, ale zůstala jsem jen stát zády k tomu děsivému místu. Přeci neuteču...tu recenzi stejně někdo udělat musí...hodila bych snad takový hrozný úkol na někoho jiněho?! To přeci nemůžu.... Z hluboka jsem se nadechla a otočila jsem se směrem ke dveřím. Prkeně jsem vešla do vnitř a okamžitě mě do obličeje udeřil šílený zápach a záplava růžové barvy. Takhle nějak musí určitě vypadat peklo.... Povzdechla jsem si a se zachmuřeným výrazem jsem se posadila ke stolu, který byl nejblíže u dveří.