Jak do Seireitei přišla inspekce

Baru

Ano, přesně tak, PEKLO! Je na obědě s kapitánem ve velice fluffy růžové restauraci z paralelní reality, kde místo kola vymysleli pralidé srdíčko, a kdo nevejde dovnitř?! Samotná kapitánka deváté divize, té zlé a prohnilé instituce, která na nikom nenechá nitku suchou! Baru se snažila nějak předstírat, že tu není, a zakrývat si obličej nabídkou mléčných šejků, ale stejně věděla, že je v průšvihu, protože její ať se snažila jakkoli, její kapitán nebyl zrovna z lidí, kteří by se dali přehlédnout.

Yasumaru

Když členové třetí divize odešli, zůstal tam sám s velkou krabicí. Nejdřív se snažil s ní pohnout, ale to bylo marné, tak ji aspoň otevřel. Skutečně byl uvnitř masivní, mahagonový stůl. Že se dala deska odmontovat? To nebyla rozhodně věc, které by si Yasumaru všiml nebo jí dokázal využít. Nebyl ro zrovna domácí kutil, aby se tak řeklo, hlavně proto, že měli doma spoustu sluhů, kteří dělali většinu věcí za něj. Ale ti teď měli všichni dovolenou, on sám jim ji dal! Yasumaru stál nad stolem a drbal se celý nesvůj na hlavě. Co teď??

Myamoto Usagi

Když přišla čísnice, objednala jsem si všechno možné, abych aspon jídlo mohla řádně ohodnotit i když už jen z názvů mi bylo lehce nevolno. Vytáhla jsem fotoaparát, protože jsem potřebovala nějaké snímky k článku. Navíc...tohle by mi nikdo nevěřil i kdybych to popsala do sebemneších detailů.... Pomalu jsem zaostřila a na chvilku jsem se zarazila. To je......Ukitake-taicho a jeho fuku-taicho....spolu.....tady? Proboha?! Neveděla jsem, že májí zálibu v tomhle druhu podniků........ Bezmyšlenkovitě jsem zmáčkla spoušt. Závěrka cvakla více nahlas, než bych chtěla. Zastrčila jsem rychle fotoaparát a podívala se na tu dvojici. Dobrý den. Překvapuje mně, že už máte asi všechno hotovo, když tady oba sedíte.... Snažila jsem se, to nějak zamluvit.

Akio

Místní podnik se mu opravdu nezamlouval, sicde ho tak trochu vybral, ale nečekal, že to bude až tak strašlivé. Smrad se mu zavrtával do oblečení a všeho a navíc uslyšel slabé cvaknutí, cvaknutí něčeho, co se až nehezky podobalo zvuku foťáku. Když si pak všiml toho strůjce zla...nejďábelštější z ďábelských-Usagi Myamoto. Ehm..dobrý den Myamoto...ale to víte...Baru se mě snaží přivést k rozumu...a já ji zatáhl sem...jsem už takový...co kdybyste si přisedla k nám? Navrhne jí a okamžitě se postaví, přitáhne jí jednu odporně chlupatou židli a při jednou těsnějším kontaktu jí sebere foťák, který jí viděl schovávat. Pak se vytratí na toalety. Mezitím se rozletí dveře z kuchyně a vyjde několik sluhů s tácy s jídlem a mezi nimi i žena, zžejmě majitelka podniku. Kolem ní poletoval fialový okřídlený jednorožec. Pak sluhové na stůl postupně postaví akiovo jahodové saké a vodu, rajskou polívčičku, žůžový nákyp a jahůdkový dortík. Před Baru postaví nějaký sytě červený šumivý a horký nápoj, který se vůní projeví jako svařený višňový šumák. Dále před ní postaví slaďounký předkrm a nakonec vyšli dva slušně prohlí sluhové, kteří na dlouhé tyči nesli kance nadívaného švestkami s karamelovou polevou a byli nuceni přistavit další stůl, aby se někam ten 30 kilový kanec vešel. Pak majitelka vyřvaným kabaretním hlasem promluví k Baru. Ehm...Zlato...kde je kapitán Ukitake...slyšela jsem, že mám v restauraci tak význačného hosta...ráda bych mu osobně...popřála dobré papání a žádné mlaškání, i tady Fíďa by chtěl. Zamucká k jednorožci. Akio mezitím ze záchodků i s fotoaparátem dojde a bez filmu(je li na film) jej nechá na jednom ze stolů. Když si všimne té ŽENY, tak se schová za roh.

Myamoto Usagi

Ráda si přisednu...ale nechci vás nijak rušit... Ale to už jsem seděla na můj vkus na naprosto nevkusné židly. Ukitake-taicho brzy zmizel na toalety a v tu chvíly jsem zjistila, že mi pravděbodobně ukradl fotoaparát. Dábelsky jsem se pousmála, protože jsem kartu okamžitě vyndala a uschovala tak od kud jí jen tak někdo nesebere. Pak se rozletí dveře a když spatřím majitelku jsem upřímně ráda, že mi do záběru nevlezla ona, protože by mi určitě praskla čočka. Význačného hosta.... Zadržím smích, ale to Akio vylezl už z toelety a tak se s velice škodolibím usměvem otočím na majitelku. Ale jistě kapitán Ukitake je zrovna támhle. Ukážu na roh za kterým se Akio krčil. Krást věci se nevyplácí taicho.....

Baru

uslyšela zvuk, kterého se nejvíc děsila - cvaktuní spouště foťáky. Neee, to snad ne! Ale bylo pozdě... kapitánka už k nim šla. Ta její poznámka o tom, že mají všechno hotovo, byla opravdu štiplavá... Baru jen svěsila hlavu. Už si nikdy neudělá přestávku na oběd, nosí to jen mrzutosti! Samozřejmě, jak jinak - kapitán se vypařil a nechal ji tam s tou hydrou! tedy, nic proti Myamoto-taichou, byla to skvělá mladá žena, naděje Gotei 13! Ale velela 9. divizi, chápejte! Ovšem... mělo to být ještě horší. Když Baru uviděla tu příšernou ženu, která ji svým vzhledem téměř vypálila oči, opět nahodila svůj původní výraz - A když před ni postavili její objednávku, tak byla opravdu na omdlení. Ani nevnímala, co ta ženština říkala, bylo to na ni prostě moc... Když domuvila, Baru jen chabě špitla.
"Mohli byste mi to zabalit s sebou...?" už s tím vším nechtěla mít radši nic do činění, chtěla si zalézt do kanceláře a dělat to milé, hodné papírování!

Akio

Jeho pozice byla prozrazena a jediné co mu zbývalo, byla jeho čest, i když pochroumaná. Odvážně vylezl zpoza rohu a tak nějak se pousmál na tu ženštinu. Dobrý den M-Madam?! Žena vykřikne nefalšovanou radostí a přitiskne si ochromeného Akia na svou mužnou...ehm...tedy bujnou hruď. Muš ve vašem postavení by měl vědět, že jsem slečna. Oznámí ten růžový buldozerek a začne Akia zasypávat haldou ne příliš hezkých polibků na tvář. Jakmile mu začne růžová rtěnka, sliny a ten příšerně sladký parfém patlat po obličeji, tak se jeden z nejmocnějších kapitánů Seireitei zmůže jen na pár smutných zakňučení. Když jej žena konečně pustí, jen se bezvládně sveze na přistavenou židli a jeho pohled nelze popsat proto jej uvedem na pravou míru takto. Majitelka se pak koukla na Baru. Nejdřív sníst a pak můžete jít domů! Kance tety Gertrůdy ještě nikdo neodmítl a vy nebudete první. Pohlédla na ní takto. Pak se otočila a zmizela za houpacími dveřmi spolu se svými sluhy. Akio se stále nezmohl na jediné slovo. Myu zřejmě žena ignorovala. Pokud si něco objednala, mělo by jí to dorazit co nevidět, bohůžel nikdo nevěděl, že píše recenzi a tak se o ní nikdo speciálně nestaral.

Myamoto Usagi

Když jsem viděla tu scénu ve které v hlavní roli figuroval Ukitake-taicho a majitelka růžové mučírny, neveděla jsem, jestli se mám smát a nebo ho litovat. Pak jsem si ale vzpomněla na ukradený fotoaparát a ze záhybů své shinigamské uniformy jsem okamžitě vylovila propisku. Tedy aspon to tak vypadalo, ale byl to miniaturní foták, který byl dělaný ještě ve dvanácté divizy. Nafotografovala jsem celý podle mého názoru velice ponižující proces. Poté jsem si druhou stranou, kterou se dalo skutečně psát, na kus růžového parfermovaného ubrousku, napsala několik nelichotivých poznámek k obsluze, které jsem rozhodně nechtěla zapomenout a obojí jsem zase sklidila. Po děsivých slovech majitelky jsem se nejprve podívala na Baru pak na kance a pak zpět na Baru. Položila jsem jí ruku na rameno a naprosto vážně jsem pronesla. Upřímnou soustras.

Baru

se ale nenechala jen tak něčím rozházet. Vražedné pohledy byly JEJÍ doména a žádná přerostlá bárbína v důchodu ji rozhodně nemohla zastrašit. Vrhla na její záda jeden ze svých chladný a zcela nepobavených pohledů a zvedla se. Popadla Akia, který jen bezvládně seděl, a velice rozhodně ho za sebou táhla, když kráčela ven z restaurace.
"Účet mu pošlete," řekla jen stroze, než vyšla ven, a potom byli oba pryč, na spásné, zcela nerůžové ulici. Konečně, čerstvý vzduch!

Myamoto Usagi

Jakmile jsem osiřela uprostřed tohoto děsivého růžového šílenctví, nasucho jsem polkla. Takhle toho kance budu uset jíst ještě já....... Vytáhla jsem rychle peníze, co jsem měla u sebe a zaplatila jsem za to, co jsem si objednala. Poté jsem se rychle svým nejlepším shunpem vzdálila. Když jsem byla venku z dosahu těch křiklavě nalakovaných rukou "slečny" majitelky, ulevilo se mi, jako by mi najednou od nohy spadla velká chlupatá, růžová, fluffy zátěž. Pomalu jsem se tedy vydala ke kasárnám deváté divize, abych začala zase pracovat a jak jsem procházela kolem Baru a Ukitakeho. Moc děkuji a hodně štěstí zítra s tou inspekcí od Krále, byla by vás obou obrovská škoda, dosti by se mi zůžily možnosti bulvárních článků... I přes to, co jsem řekla jsem se upřímně na Baru usmála a vyrazila jsem dál.

Baru

koukala beze slova za Myamoto-taichou. Její poslední věta se jí nechtěla vůbec ale vůbec líbit. Inspekce... od Krále... zítra?
"Umm... taichou...? Netušíte, co tím myslela?" zeptala se Baru hlasem, který se zdál milý, ale skrýval jasnou hrozbu. Ráno přece byla porada kapitánů... a Ukitake-taichou se doteď nezmínil, o co se jednalo...!

Yoshiro

Jako první místo, kde Yoshiro začne vymáhat, si vybral třetí divizi. Měl to k ní celkem blízko. Cestou si četl seznam knih, které třetí divize má. Zaměřil se třeba na Razakiho. ".. 100 a jeden způsobů, jak se starat o díte? ... Razaki má tuhle knížku už přes 50 let... Moc pěkný... Ale proč by něco takovýho měl? .. To je jedno.. Co má dál.. Zakladáci systémy pro samouky....Jak si vyplnit daně ve 143 snadných krocích....Byrokratem snadno a rychle ..... Co je to za blbosti? .. Dál.. Skippyho příběhy I-III... Ach jo..Snad bude spolupracovat" Mrmlal si pro sebe. Tohle bude muset dělat celej den.. Už teď chtěl ten papír spálit, rozdupat, roztrhat, zničit a zničit!

Izumi Amaru

Kapitáne, kapitáne ozvalo se za kapitánem a pak už cosi černého proletělo vzduchem a rozmázlo se to kousek za Yoshirem. Au au au au zasténal jsem krátce a podíval se na kapitána. Kapitáne, dokázal jsem získat zpátky 128 titulů od 5ti různých divizí! řekl jsem a začal se sbírat ze země

Yoshiro

Podíval se na Amara, který se za ním rozplácl. "Uhm?! Opravdu?" Amaru sám získal tolik knih? Ten kluk byl větší frajer, než si Yoshiro myslel. Zamyslel se, jestli by ho měl poslat někam jinam nebo ho radši vzít sebou. Pokud Razaki dostane enrage, tak by sebou měl mít někoho, kdo by mu mohl pomoct. Yoshiro by Razakiho třeba nějak zaměstnal a Amaru by se vydal hledat knihy! "Výborná práce, Amaru! .. Jdeš se mnou!" Otočil se zpátky na cestu do kasáren třetí divize a s drsňáckým úsměvem se dal do kroku. "Ohoho..." Teď ty knihy určitě získají!

Izumi Amaru

No nevěřil byste, jak byli velice koperoatovní... koproaktivní. No prostě jak spolupracovali. řekl jsem takovým tím tonem, který naznačoval, že na některé metody které jsem použil jsem nebyl úplně pyšnej. Přidal jsem do kroku abych stačil kapitánovi

Konan

V nepoužívaných skladištích ještě nebyla, a tak nejdříve měla problém je vůbec najít. Po určité časové ztrátě, která je zrovna teď velmi důležitá, konečně dorazila, tam kam měla. Prázdné skladiště. Podle prachu a pavučin všude kolem se už hodně dlouho nepoužívalo. S nádechem na posilnění vešla do skladu. Očima tikala ze strany na stranu. Snažila se být co nejvíce ticho. Kdoví co tu na ní může vybafnout. Fukushimo? Polohlasně zvolala.

Yoshiro

"O tvých schopnostech jsem nikdy nepochyboval, Amaru! Proto jsi se stal třetím důstojníkem.." Oba dva už se celkem blížili ke kasárnám trojky. Vůbec nepřemýšlel nad tím, kolik knížek může mít třeba ještě Mitoshi! Určitě měl taky dost zajímavých titulů. Snad každý kapitán a zástupce něco měl...Nejvíc Yoshira ale trápila paní vrchní, senilní, kapitánka, která si už určitě ani nepamatuje, že má přes 200 let několik knih.. Do čeho se to jen Yoshiro namočil...

Izumi Razaki

Kapitán Ruyichi a maskot-kun... copak pro vás můžu udělat? ozvalo se z okna... Z dlouhé chvíle jsem koukal z okna a fascinující náhodou jsem je uviděl. Přepadění 10té divize? Jdete vyplenit můj hrad? V tom případě vám musím říct

Spoiler:

Akio

Nakonec se Baru vzmuží, tedy zženští a po zavraždění majitelky očima jej vytáhne z restaurace. Něco o zaplacení ani nevnímá, ale jakmile cítí čerstvý vzduch a je si jist, že je v bezpečí, začne se mu do tváře vracet opět jehobledost. Z kapsy si vytáhne kapesník a setře jím ono svinstvo z obličeje. Pak projde kolem nich Myamoto. Inspekce? Jaká inspekce a z jakého království či co? Koukne nechápěve za Myou. Možná že to nám chtěla Sei sdělit..., že se blíží inspekce...to by vysvětlovalo, proč začala celá 8.Divize nosit předpisově ponožky! Koukne na Baru pohledem-co teď.

Yoshiro

Zastavil se a zamyslel se.. Chvíli jen tak koukal na Razakiho.. "No vlastně jo.. Potřebuju, aby jsi vrátil všechny knížky, které sis půjčil z knihovny.." Yoshiro na to hned skočil a nebral si žádné servítky. Neměl celý den na to, aby každému pěkně pomalu vysvětloval, proč stojí před jejich prahem. "Razaki... Dej mi ty knihy a moje zanpakuto nebude muset z pochvy.." Věděl, že Razaki se jen tak nedá.

Mitoshi
Konečně jsem dodělal všechno co jsem chtěl.
Momentálně jsem stál uprostřed zahrady v třetí divizi opřený o strom a blaženě jsem se díval na divizi, která byla nepochybně ta nejurovnanější a nejlePśí ze všech.
V tomto rozpoloźení už jsem dnes jednou byl. Chvíli potom, co jsem dostal pocit že je všechno úžasné, mé chytla mánie vše pospřehazovat.
Teď už to bylo dobré.
Stál jsem tam s klidným srdcem.
Pomalu jsem se rozešel ke svojí kanceláři, když v tom jsem načapal Yoshira a nějakého zvěda, kteří se pokoušeli sabotovat můj Ráj pořádku.
Přejete si něco taichou? zeptal jsem se Yoshira.

Izumi Razaki

Knížky z knihovny? Nejmíň 50 let jsem si žádnou nepůjčoval... ale pojď dovnitř a podíváme se po nich... řekl jsem a pokynul jsem ať jde nahoru... mimochodem, pokud chceš tahat zanpakuto, tak ho nesloží ani mistr na Puzzle...

Baru

byla chvíli velice ticho a hleděla mrtvým pohledem na Akia. A... to mi tady jako řekne... JEN TAK?! Zbledla jako mrtvola a bez varování se vrhla na prvního kolemjdoucího.
"Je to pravda, že zítra dorazí inspekce od krále? Tak JE TO PRAVDA?!" domáhala se odpovědi, zatímco tím nebožákem třásla, že mu div neupadla hlava. Když jí to potvrdil, tak se zarazila. Potřebovala se s tím nějak srovnat. Po pár minutách už se zdálo, že se s tím nějak smířila, tedy aspoň navenek.
"Kdybyste mě hledal... jsem u vás v kanceláři," řekla velice škrobeným hlasem Akiovi a aniž se na něj podívala, tak vyrazila důstojnou chůzí ke kasárnám 13. divize. Bylo jasné, že to bere dost těžce. Nemohla uvěřit, že něco takového se dozvídá až po poledni jediného dne, který mána přípravu! Kdyby se nedokázala tak dokonale ovládat, asi by se zhroutila v hysterických slzách. To nikdy nemůže stihnout! Nikdy!!
Do svých plánů opatření, která bude muset udělat, nezapomněla zahrnout také rituálí sebevraždu.

Suki Taiketo

Byl tak krásný den na procházku! Suki si radostně vykračovala ulicemi Seireitei a o nějaké inspekci nebo něčem podobně hrůzostrašném neměla ani tušení. Samozřejmě, že mířila do kasáren 6.divize. Cestou se stavila do cukrárny, kde nakoupila několik až nevkusně přezdobených koláčků a dortíků, které vypadaly skoro jako namalované a hrdě je nesla svému milovanému kapitánovi. Měla totiž podezření, že drží dietu! Byl tak neuvěřitelně hubený a bledý! Všimla si toho už ve chvíli, kdy do divize nastoupila, ale teprve teď když už měla vyšší funkci, se rozhodla začít jednat. Byla přesvědčená, že ho donutí k pobytu na sluníčku a taky k jídlu. Přeci jenom, měl by být kus chlapa aby působil vážnějším dojmem!
Nebyla daleko, takže o pár minut později došla před kasárny, kde spatřila kapitána s nějakým stolem..
"Zdravím taicho, co to tady děláte?" optala se s opravdovým zájmem v očích, držíc v ruce zabalené dobrůtky.

Yoshiro

Kývl hlavou do strany, čímž dal Amarovi najevo, aby ho následoval. Pak se sám vydal ke vchodu do kasáren třetí divize. Odtud pak Yoshiro zamířil ke dveřím Razakiho pokoje, odkud na ně předtím volal. Yoshiro byl připraven zakročit jakýmkoliv způsobem, pokud by Razaki nechtěl spolupracovat a navrátit půjčené knihy. Yoshiro se koukl na Amara a pak mu do ruky vrazil seznam s nevraceči. "To je seznam všech, co něco nevrátili.. Jsou tam i knihy, které pořád mají.. Myslím, že bude vhodné Razakimu přečíst, co by měl vrátit." To už stáli za Razakiho dveřmi. Yoshiro je odsunul. "Jsme tu.." Prohlásil hrdě.

Akio

Koukne na baru, jak třepe s nějakým neznámým chudákem. Poznamenán do konce života! Pomyslí si. Když pak Baru oznámí, že jí má hledat v kanclu a odejde, tak se zamyslí. Když teď máknu a zachovám se důstojně, mohl bych mít na nějaký čas zase pokoj s papírováním. Pak shunpem zmizí a o pár chvil později se objeví před svým kanclíkem. Je mu jasné, že je tu dříve, než Baru, i kdyby použila shunpo, stále nemohl být rychlejší. Nejdřív bych si měl udělat seznam, co je třeba. Akio pak otevře dveře do kanclu a vysype se na něj hromada papírů. Vezme jednu prošlou objednávku a z čisté strany začne psát - 1.Uklidit Kancl. Pak se zamyslí a po chvíli připíše - 2.Zamaskovat destilační kolonu, 3. Vystřízlivět Kyouheie a Hitsuta + schovat jejich a nejen jejich zásoby alkoholu ke koloně, 4.Nechat si všechny viměnit povlečení a tak využít přebytečná prostěradla, 5.Nechat všechny nosit shihakusho předpisově. U šestkysi udělá obrovyský výkřičník - nalézt ve skladu předpisové haori a schovat své nepředpisové haori. Pak jej už nic nenapadne a tak nechá svolat všechny členy a vydá se na buzerplac.