Jak do Seireitei přišla inspekce

Jak jste si asi nemohli nevšimnout, hra je teď právě plná bojů, násilí a napětí... a to je dobře, přece jen, je to Bleach! Ale možná na vás občas přijde taková podivná nostalgie a vy si říkáte... kéž bych si mohl zahrát něco klidného, něco oddechového, něco, u čeho se zasměju! Jak to vyřešit? Přece fillerem! :-D
P.S. Všechny postavy jsou v klidu a míru v Seireitei, nikoho nechce Centrála 46 zabít... a tak :-D
P.P.S. Nováčci mohou hrát, ale předem upozorňuji, že nekvalitní příspěvky nebo příspěvky proti pravidlům budou bez varování mazány, nejsme tady v Akademii, že ano :-)



Shounagon Sei

poklepávala svou holí nervózně o zem. Za prvé ji nervovalo to, jak pomalu se slézali po ránu kapitáni na poradu, a za druhé ji nervovala zpráva, kterou se jim chystala sdělit. Když se konečně všichni (nebo aspoň nadpoloviční většina, což je taky slušné) sešli, odkašlala si a bez popřání dobrého rána, jelikož dobré rozhodně nebylo a ano nebude, začala.
"Tak děcka, mám pro vás jednu velice důležitou zprávu. Je taky dost špatná, ať si neděláte zbytečné naděje. V noci jsem dostala urgentní upozornění... od samotného Krále Soul Society. Víte, jak se pořád říká, že o něm ani nevíme a že je mu možná úplně jedno, co tady tropíme? No... asi to není pravda. Jeho posel mě totiž laskavě informoval, poté co mě probudil a vytáhl z postele ve dvě ráno - sváděl to na nějaký časový pásma nebo co - že nám sem Král co nevidět pošle inspekci. Prý si ověří, jak jsou na tom jednotlivé divize a jejich důstojníci, včetně spolupráce mezi kapitány a podobné věci... No... řekla bych, že nemusím pokračovat, co? Inspekce dorazí někdy během zítřka... a to je sakra málo času, lidi! Takže do práce!" ukončila svůj proslov mírně hysterickým zařváním. Byla ještě moc mladá na to, aby byla sesazena z pozice vrchní kapitánky!

Satoshi
Jelikož bylo nesmírně pošmourno, nějak jsem se na kapitánskou poradu dostavil, což byl u mě přece jenom zajímavý a netradiční počin. Proto jsem slyšel to, co Sei získala za informaci. Inspekce...? Co to bude zase za otravu... A ještě všech divizí...? Doufám, že si naivně nemyslí, že půjdou i za mnou. pomyslel jsem si a pak Sei zvýšila na konci hlas, tak jsem ironicky poznamenal Jinak řečeno, máme se snažit, abychom nepoškodili tvé jméno... Jest tomu tak?

Yoshiro

Yoshiro si dal ruku před ústa, protože zíval. Vypadalo celkem zmoženě. Asi měl rušnou noc nebo tak něco. To co říkala kapitánka poslouchal, ale ještě mu to nedošlo. Chudák. Kdyby tak věděl, že úklid, uspořádání knih, kontrola toho, jak ostatní vrací knížky a všechny tyhle práce, které se týkají knihovny, jsou na něm. Ještě uběhla tak minuta. Pak mu to došlo. Začal se dusit tím, jak strašně rychle začal mluvit. Vlastně nezačal, protože mu to mluvení zaskočilo ještě před tím, než se z jeho úst ty slova dostaly. Křečovitě zvedl ruku a snažil se to rozdýchat. "Cože?.." Zeptal se nechápavě.

Kasumi Haruka

Přichází ještě značně unavená. Takto brzo po ránu se ještě na poradu netáhla, to si bude ještě dlouho pamatovat. Tedy, vlastně nebude, když ještě takřka spí, snad se jí to do historie zapíše jen jako děsivá noční můra.
Po tom, co So-taicho domluví je už opět jakš takš vzhůru. Ale jakmile si srovná, co obnáší to, co zrovna oznámila Sei, z hloubi duše si přeje, ať je to fakt jen jeden ze zlých snů, z kterého se může probudit. Bohužel, nebylo tomu tak. V tichosti si povzdechla a radši nekomentovala ten přednes, který jí již od brzkého rána zkazil den.

Akio Ukitake

Pomalými kroky kráčel na poradu. Měl předtím fůru času a tak se po cestě ještě zastavil u Vysmátého Arrancarra. Jak se tak blížil ke kasárnám 1.divize a přemýšlel, jak je ten život krásný, když jste jedním z třinácti nejmocnějších lidí v Seireitei, všichni z vás mají respekt a papírování za vás dělá podkapitánka. Navíc člen vaší divize pálí nejlepší alkohol široko daleko. Dorazí ke dvežím, které lehkým zatlačením otevře a vejde dovnitř. Všimne si všech přítomných uvnitř a ještě zaslechne- , co? Inspekce dorazí někdy během zítřka... a to je sakra málo času, lidi! Takže do práce! a následně nějaké připomínky kapitánů. S nejvážnějším obličejem, kterého je schopen odpoví kapitánce: Svého hodináře nechám osobně popravit, to mi věřte! Koutky mu škubou v náznaku úsměvu.

Shounagon Sei

sledovala s vzrůstající touhou někoho zabít ironické, šokované i ležérní reakce kapitánů. Potom si vzala šumák.
"Tak co tady ještě stojíte?!" vyštěkla potom, ignorujíc vše, co bylo řečeno, a překvapivě rychlým krokem na někoho, kdo se opíral o hůlčičku, odešla někam pryč, asi do své pracovny.

Yasumaru

byl jeden z těch, co na poradu nedorazili. Neudělal to schválně! Prostě byl jen strašně unavený a pekelný motýl ho ne a ne probudit. Nikdy nebyl zrovna ranní ptáče, pokud nemusel... Takže si zatím spokojeně vyspával na futonu se vzorem javorových listů, zatímco motýl si začal ožužlávat starou hašlerku, kterou našel přilepenou neznámo proč na zdi.

Akio

Se zmateně koukne na Sei.Je nějaká rozrušená. Měla by si odpočinout. Z shihakusha vytáhne jablko a s chtí se do něja zakousne. Pak se pomylými kroky vydá zpět do kasáren 13. divize když dostal sprdung za to, že tu ještě stojí. O pár minut později s klidem a ohryzkem v ruce dojde až do kasáren divize a nohy jej automaticky navedou do kanclu.

Satoshi
Jakmile Sei zmizela a stejně tak Akio, jako první z kapitánů, jsem se odporoučel i já, jakmile jsem užil dveře, našel jsem si nejbližší okno a vyskočil ven a pokračoval jsem do své laboratoře.

Kasumi Haruka

Jak na horský dráze... Pronesla si pro sebe tiše, když Sei opouštěla místnost. To nebylo moc na dlouho... Jako by nám to nemohla zdělit přes pekelné motýli, když už je poslala, aby nás vzbudili... Pokračovala jsem polohlasně a rozhlédla jsem se po zbývajících přítomných, když zrovna zahlédla toho šílence Satoshiho, jak si krátí cestu odsud. Je to pravda... To, co se o něm říká... Mírně se pousměje, neboť víc to asi tahle po ránu nesvede a obratem si to zamíří ke své divizi.

Yoshiro

Stál tam na místě a zmateně mával rukama. Oni snad vůbec nechápali, co se děje. Yoshiro to přece nikdy nemůže zvládnout jen s jednou divizí. Knihovna byla obrovská. Musel by se taky zapojit.. A .. To byla práce.. Takhle to nefunguje. Všiml si Kasumi, která tam ještě zůstala a něco ho napadlo. Rozběhl se za ní. "Haruka-taichooooooou! Haruka-taichooou!!" Zakřičel.

Kasumi Haruka

Cukla sebou, když zaslechla, jak kdosi volá její jméno. Poznala Yoshirův hlas, ale nebylo jí jasné, co se děje. Otočila se na něj a se stejně tázavým hlasem, jako nechápavým výrazem v obličeji hlesla. Ano? Ruyichi-taicho... Co se děje? Tohle byl opravdu neobvyklý úkaz, že po ní někdo něco chce. Většinou, když už, byla to So-taicho, ale tomuhle opravdu nerozuměla.

Yoshiro

Zhluboka se nadechl, ale znovu se začal dusit. Když se mu nějak podařilo rozdýchat to. "Tohle je tragédie..Budu potřebovat pomoc těch vašich tajných jednotek..Víte.. Knihovna.. Je strašně velká a bude se všude muset vytřít prach, poskládat knihy a tak..Určitě bych to zvládl i sám, ale mám toho na práci ještě víc.. Ta moje kancelář vypadá... No.. Nechtěla by jste to vidět.. " Zasmál se a poškrábal se ve vlasech.

Kasumi Haruka

Yoshiro mluvil celkem rychle, jako by nebylo času nazbyt, ale vždyť je ještě celý den před námi. Měla co dělat, aby něco z toho všeho pochytila. Trochu zmateně přikyvovala vždy, když trochu ve své řeči zpomalil. Aha, jestli tomu rozumím, chcete abych poslala nějaké shinigami... aby vám pomohli při uspořádání knihovny? Nevidím v tom velký problém, tak nějak pomůžu. Usmála se. Hai, to teda fakt nechtěla... Jsem ráda, že toho nemám v kanceláři tolik. Proběhlo jí hlavou při pomyšlení, že kancelář bude asi dnes její nejmenší starostí.

Yoshiro

Když Kasumi souhlasila, oddechl si. Teda aspoň trošku. Ona ta pomoc v knihovně určitě hodně pomůže, ale pořád tu ještě bude plno práce. Yoshiro se trochu uklonil. "Arigato..Omluvte mě.." Pak se otočil a dal se do cesty směrem ke kasárnám. Desátá divize teď zažije peklo. Yoshiro věděl, že si musí pohnout, jinak babka chytne enrage a všechny je nakrmí šumákem, že prasknou. A tomu se chtěl Yoshiro vyvarovat.

Izumi Razaki

Odložil jsem pero a natáhl si nohy na stůl... veškeré papírování bylo hotovo, na měsíc dopředu. Ač to znělo divně, tak mi ta byrokracie fakt chyběla. Byla to příjemná změna od všeho toho bojování a válčení. Skoro to vypadalo, že bych si mohl dát den volna. To se mi nestalo už ani nepamatuju. S pocitem, že život snad nemůže být lepší jsem se trochu zaklonil a odpočíval

Tomisura Raiden

Na poradě jen zíval. Včera ponocoval nad papírováním co měl u sebe v kanclu. Právě teď měl pořádat divizní závody: Kdo hodí vlaštovku dál! Jenže nějak mu to překazila tato zákeřná porada. Navíc jakmile zjistil, že se blíží nečekaná inspekce suše polkl a v očích se mu objevilo zděšení. Jeho divize byla v totálním bordelizačním módu. Všude bylo jen samé saké, vlaštovky a odpočinkové gauče. Podřízení nebyli podřízení, ale přátelé a vztahy s jinými divizemi byly velice napjaté. Ale no což, jakmile porada skončila rozeběhl se jak vyplašený zajíc do divvize. Jakmile otevřel dveře do kanclu... čekal ho dárek od divize... v sekundě byl zasypaný tisíci papírových vlaštovek. Jeho kancelář byla přeplněná touto nádhernou zábavou. Jenže teď... to tu nesmělo být. Jakmile to uviděl, myslel si, že bude lepší se jít někam oběsit. Nakonec ho napadl skvělý plán! Zapálit se i s kanclem! Rychle sehnal bedýnku saké a polil se jím aby lépe hořel. Jenže... v tu chvíli kolem něho šlo pár členů divize a jakmile to viděli, saké mu zabavili, takže měl jak po chlastu, tak po hoření. Nechtěl se zapálit bez saké! Prostě jen rezignovaně sedl před dveře kanclu a čekal na zázrak v podobě někoho na pomoc!

Ryuuka Hosentsu

Nic netušící jsem ležel v opilém stavu před hlavní budovou desáté divize, kde se nacházela i kancelář kapitána. Nikdy by mě nenapadlo, že by se sem mohla dostat inspekce, naštěstí jsem o tom nevěděl, tak to bylo dobré. Co oči nevidí, to nikomu neublíží že? "zZzzZZz" Vzdychal jsem ospalým hlasem s jedím otevřeným okem. Včerejší večer byl opravdu drsný, místo toho abych aspoň z části zkontroloval knihovnu, tak jsem se opíjel s ostatními Shinigami. Naštěstí nejsem kapitán a nemusím se o všechno tak starat... "zZzZzZz"

Yoshiro

Aby byl co nejdřív v kasárnách, běžel, takže ta cesta netrvala tak dlouho. Kasárny už byly před ním, tak ještě trochu přidal. Proběhl kolem Ryuuky a vběhl dovnitř. Pak se zastavil. "Eee?" Otočil se a zamířil ven. Zastavil se u Ryuuky a koukal se na něj přísným pohledem. "Ryuukooooo!!!" Zakřičel tak nahlas, že by to probudilo i medvěda při zimním spánku.

Ryuuka

Poklidně jsem spinkal s anime snoplíkem u nosu :3. Když v tom se tu objevil neuvěřitelně očekávaně kapitán. "ÁghrááááÁÁÁjh" Zakřičel jsem chrlavým hlasem a vyskočil jak raketa do dvoumetrové výšky, přičemž jsem se bouchl o konec střechy. Pak jsem spadl a chytl se za hlavu. "Taichou? Co se děje? Křičíte tady jak kdyby vám někdo, připoutanému k nemocničnímu lůžku v řetězech, trhal všechny končetiny. Vždyť je krásné ráno, papíry udělám odpoledne, jako vždycky.." Pronesl jsem a trochu zívl nevyspavostí.

Izumi Amaru

Stál jsem na žebříku, balancující s hromadou knížek na ruce. Druhou rukou jsem dával knížky na správná místa v regálech. Sice to nebylo moc záživné, ale někdo to dělat musel. Knížky pomalu ubývaly až mi zůstala v ruce jediná. Ale jak to náhoda chtěla přirozeně patřila do police protější. Zkusil jsem se teda natáhnout abych jí dal do té správné police. Ale nemohl jsem dosáhnout. Skočil jsem tedy ze žebříku a dopadl na bok knihovny. Knížku jsem umístil do správnýho regálu, ale najednou jsem si všiml, že se úhel mezi zemí a knihovnou zmešuje. Stejně jako vzálenost mezi knihovnou a oknem. Jen několik metrů vedle kapitána a podkapitána za zvuku tříštícího skla dopadla z žuchnutím knihovna, na které bylo nalepené něco černého
ééééé taicho, fukutaicho... ahoj

Myamoto Usagi

Na zprávu o blížící se inspekci jsem nijak výrazně nereagovala. Tedy aspon ne viditelně. Tohle je špatné.......opravdu moc špatné! Kam to všechno jenom schovám!?! Stačilo mi si jen vzpomenout na poslední sérii ještě nevydaných fotografii pro Ban-Kai a nemohla jsem se nadechnout. A to jsem si ani nepamatovala, co tam všechno máme. Zničit to nemůžu...to prostě nejde, ale jestli na to příjdou........Musím to promyslet. Se zachmuřeným výrazem jsem vyšla z místnosti a vydala se pomalu do kasáren deváté divize. Cestou jsem se snažila přijít na nejlepší řešení jak zamaskovat ty tuny pochybného materiálu do časopisu. Jako by nestačilo, že si zrovna předělávám kancelář....

Yoshiro

Yoshiro už se chystal vynadat Ryuukovi za to, co tu dělá, ale v tom proletěl Amaru oknem a vyrušil ho. Yoshiro zrudl a dokonce snad i přestal dýchat. Nevěděl, jestli je má oba zabít nebo je zaúkolovat do konce života. Pak prostě vydechl a uklidnil se. "Poslouchejte mě oba dva..Zítra do Seireitei přijedou nějací chlápci, co tu udělají inspekci, takže dneska musí všichni makat na 1000%...Všechno musí bát dokonalé... Takže, Ryuuko.. Znič všechen chlast, co máš pod postelí. Vlastně.. Nechci, aby v kasárnách desítky byla jediná flaška s alkoholem..Amaru, to okno zasklíš.. Je mi jedno, jak to uděláš, ale uděláš to. Haruka-taichou souhlasila s tím, že nám druhá divize pomůže s úklidem knihovny. Je to zlatá ženská ta Kasumi... No..Pomůžete jim.. Já se musím postarat o to, abych zjístil, kdo ještě nevrátil knížky a dávno měl.. Možná si jednoho z vás vezmu sebou.." Opřel se o sloup, vedle kterého stál a čekal, co mu na to ti dva poví.

Kasumi Haruka

Jak překvapivě rychle se objevil, tak taky kapitán 10.divize zmizel. Zatřepala trochu hlavou, neboť se to seběhlo všechno tak rychle, že pomalu ztrácela přehled. Jedno bylo ale jisté! Musí se dostat co možná nejrychleji do kasáren a svolat divizi, aby udělila všem patřičné rozkazy a mohla si jít po svých. Při pomyšlení, že by mohla jít chtít inspekce do sklepa jí proběhl mráz po zádech. Čelém zad! A pokračovala ve své původní cestě.

Ryuuka

Ze slov kapitána jsem ospale pochytil zhruba polovinu. Chytl jsem se dvěmi prsty za bradu a začal nahlas přemýšlet, aby to vypadalo cool. "Hmmmmmmmm" Podíval jsem se na nebe a opět. "Hmmmmm, áno áno.. mmm." Po té jsem se podíval na Amara. "Á, ahoj." A pak zase na kapitána. "EEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE?!!!! Zničit chlast?!! To si děláte srandu?! Je to to nejcenější co mám a navíc mám tam kolem dvaceti láhví." Pronesl jsem a zase začal přemýšlet. "Už to mám! Taichou, uspořádáme velký divizní večírek, který se bude jmenovat.. Velký divizní večírek! Ano ano, tam vychlastáme všechen chlast a inspekce bude spokojená. Druhá divize zasklí co je třeba, poukláá knihy a dá dopořádku zbytek. MMMM ano ano, dneska mi to pálí!" Pověděl jsem a zívajíc čekal na odpověď.

Izumi Amaru

Celý svět se mi zamotal. Nebo to možná bylo tím kotrmelcem co jsem spolu s knihovnou právě absolvoval. Taicho já rychle to sklo do okna... já jsem... nehoda, to sem opravdu... vykoktal jsem Moje kariera je v troskách... vzdychnul jsem, když jsem vztal z polámané knihovny