Dolní chodby Seireitei

Toshio Ozaki

Chodili jsme podle mapy sem a tam a tam a sem, až jsme se dostali k jednomu z hlavních vstupu do dolních chodem Seireitei. Cigaretu jsem mezitím stihl dokouřit. Spadl ze mě kámen, když se nám to podařilo najít, a tak jsem si zhluboka oddychl. Opět jsem složil mapu a dal do jedné z kapes mého bílého pláště. Zatím bílého. Ohlédl jsem se na kapitánku zamnou a na toho druhého. Tak jsme tady. S těmito slovy jsem otevřel vstupní dveře. Dáma první. Řekl jsem a lehce jsem naznačil úklonu a přidržel ji dveře.

Lus Ayazaki

Chvíli se mi zdálo, jako bychom chodili stále dokola a bloudili. Už jsem myslela, že si budu muset najít cestu, ale pak jsme přeci jen dorazili ke správnému vchodu. Pochybě pohlédnu dovnitř otevřenými dveřmi a chvíli přemýšlím, jestli tam neposlat jen ty dva. Ještě nikdy jsem dole nebyla a tak ani nevím, co všechno mě tam čeká. Nakonec přeci jen vlezu dovnitř a poté počkám, až se ke mne dostane i Keiji a Ozaki.

Toshio Ozaki

Kapitánce jsem dveře podržel, ale na toho druhého jsem se vyprdl. Vyrazil jsem za kapitánkou. Ještě než jsem se ztratil ve tmě podzemních chodeb, houkl jsem na zase. Hej! Pak za sebou zavři, ještě by sem někdo vlezl a my bychom ho pak museli hledat.
Došel jsem až ke kapitánce. Chvíli jsem se rozhlížel po temné chodbě, kde snad na každém kroku byl temný stín, který mohl cokoliv ukrývat. Úplně jsem cítil, jak se mi svírá žaludek. Ehmm.... Důležitě jsem si odkašlal. ...Co teď? S otázkou jsem se podíval na kapitánku.

Keiji Kirako
Alespoň že podržel dveře kapitánce pomyslel jsem si . Vlezl jsem také dovnitř a podle pokynu jsem zavřel dveře . Poté co jsem sešel úplně dolů jsem se rozhlédl , ale všude jsem viděl jen stíny a tmu . Ten druhý co byl s námi již položil tu otázku kterou jsem chtěl říci tak jen pohlédnu na kapitánku co odpoví .

Lus Ayazaki

Pohlédnu na Keijiho a Ozakiho. Nejprve bychom si měli najít nějaké bezpečné místo, které se stane našim stanovištěm po dobu téhle mise. Poté pohlédnu na Ozakiho. Ty, jelikož by jsi se tu měl jako člen čtvrté divize dobře vyznat, uděláš značky na rozcestí, abychom se v těchto zrádných chodbách neztratili. Samozřejmě, uvědomuji si, že neoznačíš všechny rozcestí, ale nějaké záchytné body bychom mít měli. Na chvíli se odmlčím. A protože mě nenapadlo vzít vysílačky, či cokoliv jiného, čím by jsme se dorozumívali, budeme muset vymyslet nějaké signály, kdyby se něco dělo... Máte nějaké dotazy, nápady, námitky?

Toshio Ozaki

Když mluvíme o tom signálu...navrhoval bych slovo "hoří", protože na slovo "pomoc" nikdo neslyší. Navrhl jsem svůj nápad. Mezitím než ho někdo zavrhle, nebo ho snad schválí, jsem přemýšlel nad nějakým tím místem pro stanoviště. Co vím, tak tu byly většinou takovéhle úzké chodníky, ale pak jsem si vzpomněl na jeden takový výklenek ve zdi. Byl sice o trochu dál, ale když jim označím cestu, tak by to nemuselo být tak strašné. Energicky jsem vytáhl z kapsy bílou křídu - tu tam obvykle nosím, jako možnou ochranu před nadpřirozenem - a udělal na zdi kříž. Doufám, že tohle označení bude stačit. A podívám se na kapitánku. A místo pro stanoviště už mě také napadlo. Vychluboval jsem se. Takže zamnou a hlavně se nikde nezdržujte, nebo se ztratíte. Dodal jsem a vyrazil do temnoty před sebou. Přitom jsem si z druhé kapsy vyndal cigaretu se zapalovačem a zapálil si ji. Na každém rohu jsem udělal křídou šipku, která by měla směřovat ke stanovišti, ke kterému míříme.

Keiji Kirako

Jakmile domluvili , okamžitě jsem se vydal za tím klukem co byl s námi , jen opravdu velmi nerad bych se na tomto temném místě ztratil . Mezitím jsem neustále myslel na slovo hoří abych jej nezapomněl , to by taky nebylo moc dobré . Mimochodem , napadlo mě že jsem se ještě nepředstavil , to jsem ale nezdvořák . Jsem Keiji Kirako řekl jsem s milým úsměvem . Smím se zeptat jaké je tvé jméno ?

Toshio Ozaki

Jo, jo,jo...stejnak to zapomenu. Mumlal jsem s cigaretou v puse. Obrátil jsem hlavu ke Keijimu. Mně prostě říkej Ozaki. Odpověděl jsem mu, obrátil hlavu zpět dopředu a pokračoval v cestě.
Dorazil jsem k dalšímu rozcestí. Pořádně jsem se rozhlédl na jednu stranu, pak na druhou a zase na první. Pak jsem ukázal směrem k té první straně. Tudy. Zavelel jsem. Ještě než jsem vyrazil, jsem opět označil cestu šipkou. Pak jsem pokračoval v hledání toho výklenku.

Lus Ayazaki

No... pokud budeme od sebe vzdáleni nějak daleko, nemuselo by nám ani "hoří" pomoct. Ale prozatím to snad bude stačit, později vymyslíme něco jiného. Pomalými kroky jdu za Ozakim a Keijim. Rozhlížím se kolem a sleduji každé rozcestí. Je to tu jako bludiště. Doufám, že nás vede správně.

Toshio Ozaki

Řešení většinou příjde samo od sebe. Dodal jsem k Lus. Až mě to někdy děsí. Dodal jsem polohlasem pro sebe. Jak jsem tak šel dál, tak jsem začal cítit, že něco není v pořádku. Z nenadání jsem zastavil a otočil se k Lus a Keijimu. Počkat. Cítíte to taky? Odkud to jde? A hlavně....co to je? Nedůvěřivě jsem si prohlížel okolí.

Lus Ayazaki

Vzduchem se šířilo něco zvláštního. Nejprve jsem myslela, že to je jen můj špatný pocit nebo že někdo spláchl na záchodě, ale Ozaki mě rychle vyvedl z omylu. Zastavím se a rozhlédnu se kolem. V dáli spatřím něco neidentifikovatelného. Něco tam určitě je... A myslím, že brzy zjistíme co. Pomalými kroky zamířím kupředu.

To, čo sa tam napokon ukázalo, bolo naozaj absolútne nečakané. Pred shinigami stálo malé dievčatko.
"Ahooooj."

Toshio Ozaki

Podíval jsem se směrem, kam se dívala Lus. Né, že bych to chtěl vědět. Dodal jsem si pro sebe a přitom jsem vyndávál krabičku s cigaretami. Tak já se budu držet v zadu. Řekl jsem směrem k Lus a zamával na ni tou krabičkou cigaret. Pak jsem si jednu hned vyndal a zapálil. Přitom jsem pozoroval, co se děje ve předu. Čekal jsem cokoliv, ale malé děvčátko ne. Překvapením jsem vyprskl cigaretu z pusy a ta spadla do vody. K sakru. Zaklel jsem a zahleděl se smutně do vody. Pak jsem se zase podíval směrem k dítěti.

Keiji Kirako

Dítě co "tu" sakra dělá dítě ? řekl jsem s údivem směrem k Lus . Nikdy bych si nemyslel že tu potkáme zrovna dítě , cokoli jiného bych tu čekal hollow , nějáké rebely prostě cokoli jiného , ale toto mě opravdu zaskočilo .Raději budu i nadále ve střehu , kdoví co tu ta holčička pohledává , nebo jestli to není náhodou jen past .

Lus Ayazaki

Dítě? Pohlédnu nevěřícně na děvče přede mnou. Nejspíš jsem nebyla jediná, kdo byl překvapen. Začaly mě napadat myšlenky, zda nemá něco společného s Reimei. Rychle jsem však tuhle myšlenku zahnala. Co tady děláš? Optám se a nedůvěřivě pohlédnu na děvče.

Lus Ayazaki

Skloním se k děvčátku a chytím ji kolem ramen. Neboj se. Řekni nám, jak jsi se sem dostala a jestli tu je někdo s tebou. Mile se pousměji na děvče a doufám, že jí aspoň trochu uklidním. Stále jsem nechápala, jak je možné, že se sem dostala. Během chvíle ztratím na ostražitosti. Nejspíš díky myšlenkám, které by popírali to, že by tohle děvče mohlo být nebezpečné.

Lus Ayazaki

Jakmile se děvče usměje, začnu si pomalu myslet, že by mohla být v pořádku a povědět nám něco. Během chvíle však vystrčilo pazoury a poškrábe mě. V té chvíli mi již pomalu začalo docházet, že tohle byla jenom past. Na tyhle myšlenky však bylo příliš pozdě. Doplatím na svou nepozornost a pomalu začnu ztrácet kontrolu nad svým tělem a padnu k zemi. I přes mou snahu se mé tělo ani nepohne. Přesto, že je to nejspíš zbytečné se pokouším dál o pohyb. Kruci... Myšlenka, že mě ze hry vyřadilo jedno malé děvčátko, mě přímo děsila.

Toshio Ozaki

Pozoroval jsem Lus a to dítě. Měl jsem velmi podobné otázky, ale přesto jsem to nechal na Lus. Přitom jsem udělal asi dva kroky k Lus a dítěti. Chtěl jsem to dítě zkontrovat, zda nemá nějaké povrchová zraní, ale než jsem si ji stačil pořádně prohlédnout, ukázala svou pravou podobu. Překvapením jsem sebou cukl dozadu. Avšak projevila se u mě odvaha 4. divize. Než stačila Lus dopadnout na tvrdou zem, stihl jsem ji zachytit. A to ochrnutí nevypadalo dobře. Naštvaně jsem se podíval na dítě. Bakudō # 9. Hōrin Vykřikl jsem proti dítěti. Obranné kido mi šlo vždy jen průměrně, takže jsem ani moc nedoufal, že to dítě chytím. Spíše mi šlo o to, dostat to dítě dál od nás. Hééj. Taky bys mohl být o něco užitečnější a zabavit to dítě. Křikl jsem na Keijiho.

Keiji Kirako

Tušil jsem , že by to mohla být past , ale že by mohla vyřadit Lus tak to jsem opravdu nečekal . Vypadá to , že je to na mě a na Ozakim . Nemůžeme jí ublížit , je to přeci jen malá holka , budem jí muset spoutat pomocí kido . řekl jsem směrem k Ozakimu . Přiběhl jsem k holčičce asi tak na dva kroky nátahl jsem ruku a zvolal jsem Bakudō # 1 . Sai .

Toshio Ozaki

Jo jasný, malá holčička s divnýma pazourama a s úmyslem nás odrovnat, ale přesto ji nebudeme ubližovat. Řekl jsem sarkasticky pro sebe. Ale teď to nemělo cenu řešit. Nechal jsem tedy ať si Keiji poradí s dítětem a já se zatím pustil do léčení Lus. To je tedy situace a to jsme se ani pořádně nestihli rozkoukat. Říkal jsem si přitom.