Jak do Seireitei přišla inspekce

Izumi Razaki

Pomalým krokem jsem se vydal na procházku. Chtěl jsem se jenom trochu provětrat. Najednou se k mým uším dostala relevantní informace "Velký divizní večírek!" uslyšel jsem. Celkem rychle jsem se přesunul k místu. Zbavujete se nepotřebných knížek? A oken? Co jsem to slyšel o party? zeptal jsem se

Yoshiro

Yoshiro vypadal fakt naštvaně. Měl zavřené oči, překřížené ruce na hrudi a podupával si pravou nohou. "Ryuuko..Ten chlast zničíš, je to rozkaz. A už nikdy ho tu nechci vidět. Alkohol je zlo! Rozumíš? " Yoshiro věděl, co udělá, jestli bude Ryuuka zase protestovat a určitě se mu to nebude líbit. Aby zástupce protestoval rozkazu kapitána? To se fakt může stát jenom v této RPG. Yoshiro čekal, až Ryuuka řekne něco jako - Ano, kapitáne, jdu na to! Pak se objevil Razaki. Yoshiro už byl fakt vytočenej. Otočil se na něj a doslova mu zařval do ksichtu. "ŽÁDNEJ VEČÍREK NEBUDE!" ... Chvilka ticha.. Foukání větru... "Ahoj, Razaki.. Tak jak se připravuješ na inspekci? A co Mitoshi?" Zeptal se.

Izumi Razaki

Rukávem jsem si otřel obličej a podíval se na Yoshira...
Sice nevím, o jaké inspekci to mluvíš a fakt nechci předstírat že vím, jak dělat tvojí práci... ale je dobrý nápad vyhazovat knihovny zavřenými okny před inspekcí? Nebo tě zase napadla Hollow knihovna? zasmál jsem se trochu
A Mitoshi... ten ještě asi nevstal... pokrčil jsem ledabile rameny

Ryuuka

Po kapitánovém výstupu jsem sklopil hlavu. "Arogantní kapitán, který nemá smysl pro umění. Arogantní kapitán, který nemá smysl pro umění. Arogantní kapitán, který nemá smysl pro umění." Opakoval jsem si pro jistotu v duchu a pak vstyčil hlavu vzhůru. "Provedu, nerad, ale .. udělám to. Víte kapitáne, bude to pro mne těžké. Praskání láhve ve mně bude vyvolávat smutné pocity, opravdu nejsem připravenej, ale zničím to. Udělám to, ano .. udělám to pro divizi. Ikuze!" Zakřičel jsem a rozběhl se do pokoje. "No to určitě, chlast nezničím ani kdyby mi to přikázal král Šalamoun." Pomyslel jsem si a přidal tempo.

Akai Tsuki

Kráčel jsem líně do společenské místnosti naší divize. Cestou jsem párkrát zívl a protáhl. Prošel jsem okolo zrcadla a zamžoural jsem na sebe Šmankote a rukou jsem si připlácl to číro co jsem měl na hlavě a šel jsem pomalu dál. Stál jsem před dveřma a že do nic vyjdu, jenže bylo zavřeno a ne pootevřeno jako vždy a tak jsem narazil do dveří. Ajo dveře a šáhl jsem po klice, druhou rukou jsem se chňapl za čelo, kde začala růst boule. Nejdříve jsem nakoukl do do místnosti Je tu někdo? a nakonec jsem tam vplul. Sedl jsem si do křesla u okna a Asi si ještě zdřímnu zavřel jsem oči a spal jsem dál.

Kasumi Haruka

Opravdu si pospíšila a dostavila se do divize. Následně zamířila do společenské místnosti s tím, že by tam mohlo být pár shinigami, kteří vstávají taky jako šílenci takhle brzo. Dveře byli otevřené a jediný, koho uvnitř místnosti našla, byl Tsuki. Večer tu je rachot a už po ránu se tu nenajde živá duše. Ale alespoň tu po sobě nenechávají binec. Pronesla, když se rozhlížela, jak to tu vypadá. Takhle to tu musí zůstat. Nevíme, když zítra inspekce dorazí. Budou si muset popíjet někde jinde... proběhlo jí hlavou, když viděla, jak neobvykle je tu čisto. Něco jí na tom nehrálo, něco tu chybělo. Někdo určitě včera zase něco rozbil a úklidem si myslel, že si to u kapitánky vyžehlí. Inu, dobře... Dneska se to rozhodla prominout. Postoupila dále do místnosti blíže k Tsukimu. Tsuki?... Tsuki! Vstávej! Máme práci! Je nutno svolat divizi! Pronto!

Akai Tsuki

Zdálo se mi o tom, že někde mlsám čokoládu spolu s nějakou dívkou, kterou jsem neznal. Tekla mi slina po bradě a pak jsem uslyšel hlas kapitánky, jak se mě snaží probudit. Ze začátku jsem myslel, že to je součást snu a pak sjme otevřel oči a vyskočil jsem na nohy. Šlápl jsem si na můj oděv a tak jsem hodil tlamu na zem. Ležel jsem tam tak na břiše a pohlédl jsem se před sebe Dobrej Haruko, děje se něco? a vstal jsem. Promnul jsem si oči a pohlédl jsem na kapitánku svým ospalím obličejem a pak na okolí.

Spoiler:

Jak jsem se sem dostal? divil jsem se a hlavně jsem se divil, co tu dělá kapitánka, ta si taky ráda přivstala, nesnášela totiž raní vstávání. Poté jsem pohlédl na jednu poličku nad gaučem, ukázal jsem na ni prstem Nechybí tamdle ta váza z křišťálu? myslím, že jsem ji sem dal já a poškrabal jsem se druhou rukou na hlavě.

Yoshiro

Yoshio se na Razakiho podíval ironickým pohledem, který říkal něco jako - 'moc vtipné'. "Hollow knihovnu mi nepřipomínej.." Mitoshi asi Razakimu zapomněl říct o té inspekci a nebo to ani nestihl. "No..Do Seireitei má zítra dorazit inspekce přímo od krále. Všichni by teď měli makat na tom, aby bylo Seireitei co nejvíc vyšperkovaný nebo nás babka zabije šumákem.." Yoshiro se zamyslel. "Což mi připomíná, že bych měl jít probudit Konan.." Otočil se a ještě zamával Razakimu. "Tak do práce, Izumi-fukutaicho!" Ještě se tiše zasmál a zmizel ve dveřích.

Izumi Razaki

Lehce jsem se uchechtl při myšlence, jak Yoshiro při každém vstupu do knihovny rejpe do každé police aby zjisil, zda se nepromění na bodlák a nezabije ho...
No jo... inspekce, jsou tak... produktivní... a pak nejde v celém Seiretei sehnat tak 14 dní žádnej alkohol... řekl jsem jako kdybych jich snad zažil už stovky...

Baru

se probudila ve svou obvyklou hodinu, vstala a nedlouho poté už kráčela po kasárnách a ostřížím zrakem sledovala veškeré dění. Jamile zmerčila nějakého ožralu, který nedošel večer domů, nebo něco nebylo v pořádku, kasárnami se rozlehl vražedný řev a vzduchem lítaly všechny možné nepředstavitelně kruté tresty, jaké dokázala vymyslet snad jen lítá mysl podkapitánky 13. divize po ránu (např. vytírání celých kasáren ponožkou)... zkrátka ranní rutina. Za nějakou dobu Baru v mnohem lepší náladě došla ke kapitánovi do kanceláře, kde však uviděla něco šokujícího, co tam pravděpodobně ještě nikdy před tím neviděla takhle brzo ráno a střízlivé.
"Taichou?!"

Tougou

se se zavátím vánku objevil před Yoshirem, spolu s ním na zemi přistálo i několik listů z venku.
"Prý potřebujete nějakou pomoc, Ruyichi-taichou..." řekl a znělo to, jako by se u toho mírně, nevyzpytatelně usmíval.

Mitoshi
Na poradě jsem byl. A potom co porada skončila jsem se bleskurychle vypařil.
Ano, Razakimu jsem zapomněl říct o inspekci. Ale momentálně jsem pobíhal v kasárnách sem a tam a dával věci na správná místa.
Popravdě to spíš bylo tak - všechny věci byly uložené správně, jenom já jsem dostal panický záchvat dokonalosti a začal je různě přehazovat, aby byly uloženy ještě líp. Zrovna v tuhle chvíli jsem držel v ruce velký obraz (který jsem dnes v ruce držel už 6x) a přemýšlel jsem kam ho dám. Vítězoslavně jsem přeběhl k jeho původnímu místu, pověsil ho tam a odběhl jsem někam jinam.
Pochopitelně, že jsem všem členům divize řekl, ať uklidí, že před velkou inspekcí příjdu na inspekci ještě já.
Prostě mi hrabalo.

Akio

Zrovbna seděl v kanceláři a vyplňoval objednávku švestek na výrobu kyouheiovice. V tu chvíli do toho jeho bordelu vstoupila baru a se šokovaným výrazem jej oslovila. S ještě více šokovaným výrazem jí odpoví. Baru?!

Baru

"Co se děje, že jste tu takhle brzo a dokonce to vypadá, že něco děláte?!" optala se naléhavě a v duhu se připravovala na nejhorší. Muselo to být něco skutečně strašného, když to donutilo kapitána k aktivitě.

Akio

Jo ták...ale..porada..skončila dřív, než jsem čekal...a skořicové pletenečky mě již nabudili natolik, že se mi nechtělo spát....a tak... papír s objednávkou nenápadně podsune pod jiný papír, do nějž narychlo načmárá pár číselných údajů a svůj podpis. ...no to víte, chtěl jsem vám trochu ulehčit. Mách rukou po pokoji, jenž vypadal nějak takto.

Hitsuto

brzy ráno jsem šel ještě lehce podnapilý po divokém večeru do našich kasáren a v hlavě jsem se snažil zjistit co jsem to vůbec celý večer dělal. Hlavou mi lítali útržky jako například popíjení s členy z divize a hned poté válení se u knihovny a povídání si s lampou v domění že je to krásná dívka.
Když jsem šel kolem kapitánovy kanceláře tak jsem si všiml Baru a snažil jsem se co nejvíc zamaskovat svůj stav "jééé Dobrý ráno Taicho, a vám taky Baru-fukutaicho" zamával jsem "Co tu děláte takhle brzo ?" řekl jsem promnul jsem si oči "Taky jdete už spát ?"

Baru

jen semknula rty a snažila se neomdlít ze závanu alkoholického dechu, který na ni dolehl směrem od právě příchozího sanseki. Chvíli na ty dva koukala, ale usoudila, že tady jsou slova stejně marná, takže si nabrala co největší pakl papírů, jaký unesla, a odnesla si ho ven na sluníčko, kde začala v příjemném, jarním počasí pracovat. Cestou ještě seřvala několik členů divize, které poslala do kapitánovy kanceláře pro další dokumenty. Přece se s tím nebude tahat sama!

Konan

Sladce spala v Yoshirově posteli. Podle výrazu její tváře se jí zdál nějaký příjemný sen, protože se usmívala. Normálně už by ji asi sluníčko probudilo, ale dneska zrovna moc nesvítilo, i když mělo. A navíc ten vítr. Při takovém chmurném počasí se nikomu moc nechce z postele.

Akisha Shihomaru

Velice dobře naladěná jsem vešla do společenské místnosti. "Dobré ráno." Pozdravila jsem hned co jsem postřehla přítomné. Co se asi děje, že tu hned po ránu takhle živo, většinou tu bývám první. Stouhle myšlenkou jsem se posadila do křesla. "Co se stalo, že jste tu hned takhle po ránu???" Zeptala jsem se kapitánky.

Myamoto Usagi

Kličkovala jsem chodbami kasáren deváté divize, až jsem se konečně dostala před svou kancelář. Otevřela jsem dveře a zůstala stát na prahu. Zdá se, že už to sem všechno nastěhovali....to je skvělé...o jednu starost méně. I když to budu muset ještě všechno přendat do nových skříněk....... Překročila jsem ten labyrint, který jsem měla v kanceláři a posadila jsem se za stůl, shrnula jsem jednu hormadu složek na stranu, abych se dostala k červenému tlačítku, který svolává divizy do společenské místnosti. Máme toho opravdu hodně na práci....doufám, že Konan napadne něco, kam by jsme to mohli poschovávat... Přitlačila jsem na čudlík a ten se bez většího odporu zmáčkl, poté jsem se vymotala z kanceláře a zamířila jsem si to přímo do společenské místnosti, kde jsem čekala, až se všichni sejdou.

Yoshiro

Trochu se lekl, když uviděl toho pedougoua. Zastavil se a okamžitě ukázal na dveře, které vedly do knihovny. "Um...Ano...Klidně se hned dejte do práce.." Pak Tougoua obešel a pokračoval dál do svého pokoje. Otevřel a uviděl Konan, která se válela v posteli. Usmál se a potichu zavřel dveře. Na špičkách začal opatrně našlapovat směrem k posteli. Klekl si před ní a zadíval se na Konan a začal si pobroukávat nějakou písničku. "Konan...Ach, Konan! Tak vstáááávej, slunííííčko se na tebe usmíííváááá a čekááá.... A čekáááá---áááá, až mu ten úúsměv vrááátíííš..." Ano, Yoshiro skutečně začal zpívat... Prostě zpíval to, co mu přišlo na jazyk.

Konan

Pomalu se začala probouzet. Po dlouhé době to byl příjemný budíček, ale co vážně netušila bylo, že Yoshiro umí zpívat, aniž by před tím pil nějaký alkohol. A ani nezpíval špatně. I přes to ho umlčela jedním dlouhým polibkem. Dobré ráno. Kde jsi byl tak brzy? Zeptala se zvědavě.

Kasumi Haruka

Ustoupila trochu dozadu, když sebou Tsuki švihl před ní. Ale noták, přece se tu nebudeš pořád válet... A nahodila na chvíli ironický výraz, do doby, než vstal a pořádně se probral. Ano, děje se... Než to stihla doříct, do místnosti přišla i Akisha. Ale proč ne, alespoň se to rychleji rozšíří. Dobré, dobré... Hlesla zpět na ní a pak navázala na otázku, kterou oba položili. Dle všeho má zítra Seireitei navštívit inspekce. Musíme dát divizi trochu do kupy. Pak se zamyslela a pohlédla na Akishu. Když už jsi tu, využiji tě... Oba si vezmete k sobě nějakou menší či větší skupinu ostatních členů, jak bude potřeba. Akisho, ty si vezmeš se svou skupinou na starost prostory kasáren i zahrady. Musí tu být uklizeno, takže nějak i porovnat věci ve skladu a v jiných místnostech. Vynecháte jen mou kancelář a sklep. O to se postarám.... a Tsuki, tebe bych s tvou skupinou zaměstnala následovně. Ruyichi-taicho potřebuje pomoc s úklidem knihovny. Konkrétně nic moc nevím, s tím vás snad seznámí. Takže si vezmi na pomoc spíše větší skupinu. Pohlédla na ně, jestli chápou....

Akio

Jen pokrčí rameny, když pohlédne na odcházející Baru a procházejícího Hitsuta. Jo Akio..naučils je žít v bordelu...teď máš bordel v divizi! Skroušeně koukne na ten papír co narychlo vyplnil a z hrůzou zjistí, že právě podepsal objednávku na 1600kg nového povlečení, 3000 l mouky a 12000 ks příruček - Jak uplatnit zanpakuto v každodenním životě.

Akai Tsuki

Bedlivě jsem poslouchal kapitánku a pak tam vtrhla Akisha. Inspekce? a udělal jsem zajímavý obličej.

Spoiler:

Pak Kasumi rozdělovala úkoly, jenže jsem na pár vteřin usnul a slyšel jsem pouze "em knihovny". Zatvářil jsem se a kývl jsem. V ten moment tam vešlo pár shinigami a já zvedl ruku Ten kdo chce jít semnou do knihovny, ať tu je i za 5 min a odešel jsem. Cestou jsem přemýšlel nad tím, co mám dělat Něco s knihovnou...? mno že by se jí už chtěli zbavit a tak zavolali největšího pyromana? a šel jsem do svého pokoje. Nyní jsem stál před dveřma No co, stejně se mi ta knihovna nelíbila řekl jsem si a usmál jsem se. Vyšel jsem dovnitř a díval jsem se po pokoji To by mě zajímalo, proco jsem sem šel řekl jsem zmateně. Uslyšel jsem zívnutí Kure Ajó a otočil jsem se na místo, kde spala. Kure, nechceš semnou jít ven? deme pálit knihovnu řekl jsem, Kure si mě ze začátku prohlížela, ale pak se rozběhla a skočila mi na rameno. Tam se rozvalila okolo mého krku a začala vrnět. Kráčel jsem zpět do společenské místnosti, kde se ke mě přihlásilo hned 8 členů. Usmál jsem se Tak, jdeme do kasáren 10. divize
Šli jsme krátkou dobu a já s kočkou na krku jsem vypadal velice komicky. Stáli jsme před knihovnou a zaklepal jsem. Poté jsem strčil hlavu do dveří Je tu někdo? a pohlédl jsem po knihovně Jsem tu na tu menší prácičku

Izumi Amaru

Člověk by nevěřil, jak obtížně bylo sehnat narychlo nové sklo do knihovny... Zaúkoloval jsem tím pár členů divize, ono být 3rd seat mělo i nějaké výhody. To, že jsem mohl komandovat ostatní byla jedna z těch nejlepších. Kromě toho všehoz zjistil, že v knihovně chybí mnoho desítek knížek a nejhorší bylo, že u většiny z nich se opomělo zapsat, kdo jsi je vypůjčil. A nejhorší bylo, že chyběla knížka "Seznam knih knihovny 10té divize"