Jak do Seireitei přišla inspekce

Akai Tsuki

Kasu, nebudem pěstovat dinosaura? řeknu a kopnu do toho akvária. Jsem myslel, že by jsme je tam mohli dát a schovat v tom keři. řekl jsem s úsměvem. Já a myslet? čéčé se překonávám řekl jsem si v duchu a usmál jsem se. Zkusil jsme zase čapnout to akvárko Kasu, pomož mi trošku řeknu a pomalu jsem ho zvedl a mířil jsem ven.

Kasumi Haruka

Dinosaura? Tsuki, co tě to napadá? Podivila se a projela očima tu nádobu, zvanou akvárko. Neodpovídala, ale jakmile se ho Tsuki pokoušel zvednout, přiskočila. Počkej! Polož ho! To nepůjde. Ten keř není tak vysoký a to akvárko by za nim bylo moc nápadný. Uděláme prostě jen ohrádku, tohle nepotřebujeme. Snažila se mu to vysvětlit, ale skleněnou nádobu přeci jen chytila, aby s tím Tsuki netřískl o zem, kdyby ji nemohl už unést.

Akai Tsuki

Opravdu by se to tam nevešlo? řekl jsem a pohlédl jsem na to. Asi máš pravdu a položil jsem ji. Chvilku jsem si to prohlížel Asi si přinesu nějakýho mazlíčka, akvárko je velký dost řeknu s úsměvem a pohlédnu na ni. Tak, jdeme na tu ohradu? a čapnu pár prken, co Kasu vypadli, když čapla to akvárko.

Kasumi Haruka

Jo, jdeme. Pokynula mu a pořádně chytla ty zbylá dřeva, do měla v rukou.
Vyšla ze skladu a zamířila si to tam, kde by mělo být to místo, o kterém se Tsuki zmiňoval. Eto... asi tudy, že? Mělo by to být druhým směrem než věznice... Přemýšlela nahlas a obrátila se, protože šla špatným směrem. Byl to pro ní možná trochu problém, najít to, jelikož po tom dlouho nepátrala a jak zmiňovala, byl ten kout prakticky neviditelný.

Akai Tsuki

Kývl jsem. Poté jsem šel před ní, aby věděla kudy jít. Snad jsem tam něco neschoval před kapitánkou řekl si a otřásl se. Šli jsme malou chvíli, až jsme došli na místo. Odhrnul jsem keř Tak, tady to bude ideální ne?řeknu a prozkoumávám to místo, kdybych pohledme zavadil o nějakou věc, ať jí hned odstraním z Kasuminiho pohledu.

Kasumi Haruka

Následovala ho. Byla trochu pozadu, protože si ještě prohlížela práci ostatních, jak uspořádali zahradu a vnější vzhled kasáren. Zdálo se jí, že odvedli dobrou práci a tak se obrátila zpět na Tsukiho, když se jí zeptal zda je to dobré místo.
Prohlédla si to tu a při tom pokyvovala hlavou. Tady to je dobré, to na tu chvíli postačí. Připustila a položila prkna na zem. Dobře, myslím, že bude stačit, když z toho uděláme jen kruhové ohraničení velikosti volného prostoru tady. Rozmýšlela a podívala se na Tsukiho, jestli souhlasí.

Akai Tsuki

Jop a čapl jsem nějaké klacíky a zabodával jsem je do země, jak Kasu naznačila ohrádku. Bude jim to vůbec stačit? a sleduji vyznačený prostor. Chvilku jsem ho pozoroval a pak jsem se podíval na Kasu Kolik jich je tam vůbec? zeptal jsem se a začal jsme opět přemýšlet nad počtem. Bylo jich tam asi 10 nebo víc? Nevěděl.

Kasumi Haruka

Přeměřila si místo a opakovaně kývla. Ano, ano, bude. Pak padla otázka s vyjádřením číslicí. Té jsem se chtěla vyhnout, ale budiž. Inu, Tsuki... To já vlastně nevím... Nevzpomínám si. Nech mě chvíli přemýšlet, určitě na to přijdu, ale tohle jim fakt vystačí. Budou tam přeci jen přes dobu inspekce. Hned jak to dořekla, začala přepočítávat. Opravdu nevěděla, kolik asi.
Po chvíli si vzala materiál na ohraničení a snažila se ho zapřít, aby zůstal nehnutě, i kdyby se o něj nějak zavadilo.
13! Ano, už to mám! Jako je divizí, proto to tak je. Ano, ano, určitě se nemýlím.

Hitsuto

sledoval jsem kapitánův proslov a ze začátku jsem se docela smál, ale když začal kapitán mluvit o tom že se máme zbavit chlastu, a že nesmíme chlastat málem jsem omdlel "T-Taicho ?! děláte si srandu ? nepít ?" začala se mi motat hlava, asi z nedostatku alkoholu, a v mých představách jsem si promítal střízlivý svět "A nezačne to platit až za chvíli ?" snažil jsem se pozdržet čas do vystřízlivění a vytáhl jsem moji věrnou placatici "ještě jsem ji nedopil" usmál jsem se na kapitána a rozdělal ji "Můžu se s váma rozdělit." zašeptal jsem s šibalským úsměvem

Akai Tsuki

Pomáhal jsem tam Kasu a když tam přiložila prkna, pouze jsem je pěstí zarazil do země. Pak začala zkoumat něco na zajištění. Pohlédl jsem na ni A co krmení? Hodíme jim sem něco? řeknu a z kapsy jsem vytáhl jabko, které jsem si z neznámého důvodu vzal v pokoji. Šáhl jsem do druhé kapsy, jestli tam něco nebude a nebylo. Vzdychl jsem si Co jsem to vlastně čekal v té druhé kapse řekl jsem si a pohlédl jsem na Kasu. Takže 13 hmmm usmál jsem se To bych si měl zapamatovat řekl jsem a narovnal jsem se Asi hotovo

Kasumi Haruka

Utichla... Krmení? Jo, celý den by tu asi jinak poslušně nevydrželi, ale teď jim sem nic dávat nebudeme. Přesunu je večer, až si každý člen bude zase hledět svého. Při čemž se rozhlédla na zelný plac rozkládající se za nimi. Všichni, kteří tam byli už spíše polehávali a odpočívali. Asi opravdu nebylo kam spěchat, naopak, alespoň to už mají za sebou.
Prohlédla si hotový výrobek a spokojeně pohlédla směrem k Tsukimu. Vypadá to dobře. Moc ti děkuji za pomoc. A podala mu ještě pár zbylých prken. Mohl bys to prosím vrátit do sklepa? Já si ještě obhlédnu druhou stranu a musím vyřídit nějaké to papírování....

Akai Tsuki

Kývl jsem Není zač, rád pomohu a čapl jsem ty prkna. Kousek jsem poodešel a otočil jsem se Mám je sme přinést? nebo je sem pak přineseš ty? řekl jsem s tázavým pohledem. Pohlédl jsem na nebe Dnešek se mi vůbec nelíbí řekl jsem si. Zrovna zavál vítr a pocuvhal mi vlasy, Nějak jsem se o to nestaral a pohlédl jsem na Kasu.

Kasumi Haruka

Usmála se. Už jsem říkala, že je sem večer dovedu, ne? Určitě máš ještě co na práci. Pří čemž naznačila, že tou prací má na mysli úklid jeho pokoje, do kterého se údajně, podle něho, už dávno pustil.
Pak už se s ním jen rozloučila a plouživým krokem se vydala přes zahradu na druhou stranu, kde stála budova vězení. Neměla ani v nejmenším v plánu se zatoulat někam dovnitř. Ale zrovinka zahlédla pár členů, kteří odtamtud vycházeli. Chovali se jako by nic. Jako by tam vůbec nestála, ale budiž, stála docela dost z cesty, tak proč ne, že!

Yoshiro

Čekal a čekal. "Ty, Razaki... Proč máš vlastně knihu o tom, jak se starat o děcko?" Zeptal se Yoshiro zvědavě a koukl se na Amara, který byl předtím odstrčen.

Izumi Razaki

No tak promiň, ale když jsem si nečekaně pořídil potomka, tak jsem si potřeboval nastudovat co a jak... o tom se totiž v žádné škole neučilo. A tady v akademii se učilo spíš jak lidi ničit, ne tvořit... takže jsem si půjčil jedino dostupnou literaturu... řekl jse trochu dotčeně, bylo to přeci tak zřejmé...

Akai Tsuki

Ano ano a odešel jsem. Cestou jsem sledoval oblohu. Fňu vydal jsem ze sebe a napálil jsem do futer. Chytl jsem se za nos Dneska mám pocit, že se vážně zabiju řekl jsem si a vešel jsem dovnitř. Pomalu jsem došel až ke dveřím svého pokoje a pomalu jsem do nic strčil. Otevřeli se a já nahlédl do svého pokoje. No to je bordel zanadával jsem si a zavřel jsem za sebou pomalu dveře. Začal jsem tak různě poklízet ten nepořádek.

Kasumi Haruka

Když ten zástup shinigami opustil blízké prostory této budovy, rozhodla se, že jen nahlédne dovnitř a nebude se plížit až na druhou stranu.
Jakmile ji konečně stráže zaznamenali, bylo vidět, že trochu zmatkují. Asi jim přišlo divné, že si jí nevšimli tak pozdě. Rychle se postavili zpříma a kývli kapitánce na pozdrav. Ta jim pokynula, že se nemusejí namáhat a vešla dovnitř. Šla pár metrů chodbou, kde ještě nebyli cely, ale nezahlédla nic, na co by si měla stěžovat. Ani dále v prostorech ne a tak zařadila zpátečku a opět byla z toho temného místa pryč.
Byla s prací své divize spokojená. Ani momentální nepozornost stráží jí nijak nevadila a tak teď, když už měla ten největší problém za sebou, mohla se pustit do poklidného, nudného papírování....

Yoshiro

Přikyvoval..Přikyvoval ... No a pak si to zpětně přehrál v hlavě. Přišlo zamyšlení.. Pak se na řadu dostala žárovka u hlavy.. A pak 'what the fuck are you saying' pohled... Yoshiro vykulil oči a nechápavě hleděl na Razakiho. "Co..?" Vylezlo z něj. Vůbec nechápal, co Razaki myslí tím slovem 'potomka'.

Izumi Razaki

Co co? řekl jsem a podal mu všechny úřednické knížky, které jsem měl zařazeny pečlivě v přihrádkách. Ostatně v mé kanceláři mělo všechno svoje místo. V poslední době ji nějakej zmatenej Yoshi... to dělá ten maskot, nějak tebou manipuluje... řekl jsem... ani mi nepřišlo na mysl, že bych se za ty léta nezmínil ani slovem o svém synovi...

Kasumi Haruka

Zaplula do své kanceláře, ale místo ke stolu se posadila na křeslo u menší knihovny, co tu měla. Těžce vydechla zavřela oči. Přemýšlela, zda by se dalo dělat dnes ještě něco jiného, než jen gruntovat už stejně uspořádanou divizi. Zaštrachala za sebou v polici, odkud jen po hmatu vytáhla nějaký svazek papírů jen v deskách. Nějaký nadpis na deskách tam rozhodně nehrozil. Stejně jako u většiny ostatních.
Vytáhla odtamtud nějaký papír a tvarům na něm by asi jen tak někdo nerozuměl. Vypadalo to, jako nákres něčeho.

Yoshiro

"Eu...Jo..Určitě... " Mávl nad tím radši rukou. Kdyby nad tím měl přemýšlet, tak mu asi praskne hlava a to nechtěl. Byla by škoda těch krásných vlasů. "Tak už ty knížky najdi prosímtě, ať můžu pokračovat ve své práci.." Nemluvil zrovna nadšeně. Možná by fakt bylo jednodušší změnit zaměření divize. Určitě by pak neměl tolik práce.

Izumi Razaki

No máš to tady... všechno až na ty pohádky... ty nemám a pochybuju, že jsem je kdy měl.. obávám se, že máš v papírování nějakou chybu... Fakt nevím, co bych s nima dělal... ale jako podívat se můžu... řekl jsem a podal mu všechny knihy, které jsem našel. Trochu šílíme z inspekce co?

Kasumi Haruka

Když by se někdo na ten kus papíru lépe a déle díval, přišlo by mu to asi jako mapa něčeho. Čeho, to by už dokázal odhadnout tak někdo z 2.divize, jelikož to byl menší osobní plánek jejich kasáren a přilehlé zahrady. Co tam nebylo zakreslené, byla část si vězením. Ale v deskách zbyla ještě spousta podobných děl, tak mohla být tato část zase na jiném kusu z nich.
Další, co z těch desek vytáhla byla i tužka. Tou do rohu tohoto plánku zakreslila cosi, jako malý kroužek. Nakonec si v ruce několikrát papír pootočila, asi aby se ujistila, že to umístila správně a vrátila nejdříve papír do desek a ty do náležící police.
Paráda! Hlesla když se tak porozhlédla, zjistila, že si může jít klidně po svých.
Vyšla před brány kasáren a šla prostě kam jí nohy nesly. Poohlédnout se o tom, jak se daří ostatním a podobně. Jinak řečeno neměla co dělat....

Akio

Koukne vražedně na Hitsuta. Smrtelně vážně. Hold to budete muset pár dní přežít...nejhůř umřete na nedostatek alkoholu v krvi, smrt je v porovnání s hněvem Sei-sama...bezvýznamná. Tak to je prozatím vše..šup šup. Nechá je rozejít se a vydá se na úklid kanclíku.

Yoshiro

"No...Trochu... V knihovně bude ještě plno práce.. Dneska asi nebudu spát.." Odpověděl Razakimu a podal knížky Amarovi. Vůbec se ho neptal na to, jestli to vezme nebo ne. Prostě mu je dal. "Díky, Razaki..." Poplácal Razakiho po rameni, otočil se a zamířil pryč. Na listu bylo několik nejmenovaných členů třetí divize. S těmi nebyl problém. Chudák Amaru už táhl docela dost knih. "No..Vypadá to, že je řada na Mitoshim..." Yoshiro věděl, že s Mitoshim by neměl být problém. Zamířil k jeho kanceláři.