Jak do Seireitei přišla inspekce

Tomisura Raiden

Otočil se ještě na Razakiho a zamračil se. "Protislužbu? A jakou?" docela ho zajímalo co po něm takový skřet, co mu zarval hlavu do země bude chtít. Ale na venek vypadal zcela klidně a mírně se usmíval. Nač si dělat ještě více nepřátel. Úplně mu stačila inspekce. Ale teď akutně potřeboval pomoc!

Izumi Razaki

Podívejte se kapitáne... potřebuju sehnat vlastní bydlení... celej můj život je jedna podělaná kancelář a pokoj v kasárnách... a tuna papírování... potřebuju si sehnat nějakej dům... a vy jste kapitán... a určitě byste o něčem mohl vědět... nebo se... přimluvit... jenže vzhledem k tomu, že jsem podpkapitán na plnej úvazek... a navíc nesnáším jednání s lidmi... tak co si trochu vypomoci? Já dokážu dát dopořádku cokoliv a vy byste jistě mohl ztratit slovo nebo 2 u těch správných lidí, že? řekl jsem vlastně docela přátelsky... koneckonců jsme byli oba dospělí a mohli jsme spolu jednat na úrovni... Co jsem si to chtěl nalhat... byl to cvok... ale potřeboval mojí pomoc... a já jeho vlastně taky...

Tomisura Raiden

Oddechl si a zamyslel se. Sehnat nějaký byt pro Razakiho. To by vlastně i šlo. Na okrajové části 8. divize byla strážnice. Byla prostorná i s kuchyňkou. Vlastně to používali členové a členky divize když si chtěli povyrazit a poznávat opačné pohlaví. "Možná vám vytrhnu trn z paty. Máme u nás na pozemku pěknou, opravenou, bývalou stržnici. Kuchyňka a něco co by se dalo považovat za dva prostorné pokoje," snad by mu to vyhovovalo. Ještě přemýšlel, kde jinde by se dalo sehnat bydlení. "Ale pouze pod podmínkou, že mi pomůžete. Ještě by se dalo poptat u ostatních kapitánů. Mohl bych sehnat i něco v první divizi. Ale to bych si musel pokecat s babčou." Dodal a hleděl na něj jestli si něco vybere.

Izumi Razaki

No zatím to nemusíte řešit... jenom mi slibte, že až bude potřeba, že mi s tím pomůžete... prozatím se můžeme podívat na vaší divizi... hlavně mi řekněte, kde je problém... a kolik desítek let je zanedbanej... řekl jsem a podíval se na Raidena... jak jsem ho znal, tak to určitě bude katastrofa, kterou by armáda lidí vyřešila za měsíce...

Tomisura Raiden

Nerad dával takovéto sliby, ale dnes to bylo nutné. Prostě, svojí divizi sám neuklidí. Chvíli přemýšlel a nakonec mu to řekl na rovinu: "Noo... Problém je například papírování. Naposledy jsem založil nějaký papír do složky před rokem možná před dvěma. Ze zbytku se staly vlaštovky a ty se pak spálily. Dál mám zrovna kancelář plnou smetí. Měla být velká oslava než se zjistilo, že bude ta inspekce. Pak je tu samozřejmě problém s lidma v divizi. Jsou jednotní a všechno. Ale poslední dobou se nic nedělo a tak polevily a prostě si užívají života. Saké teče po litrech, bojím se, že pár členek už čeká přírůstek a prostě tato situace je tak 5 - 10 let. A celkově možná by to chtělo vyčisti okna, zamést prach a takovéto věci." Zrekapituloval stav divize a povzdechl si. Toto bylo i na něj moc. A navíc, neměl stůl!!!

Izumi Razaki

Fajn... dám vaší divizi do pořádku, ale potřebuju, aby mi vaši lidé byli k dispozici... Potřebuju jakékoliv zbytky papírování co máte... Takže vy zbavíte svou divizi chlastu a já se postarám o zbytek... samozřejmě je to nadlidský úkol, který by armádě byrokratů a multitasking šílenců zabral týdny... takže pokud to má bejt hotový do zejtra, tak doufám, že to pak náležitě oceníte... přeci jen jde o budoucnost Vás a Vaší divize, že taicho? řekl jsem ve vší úctě, kterou si kapitán zasloužil, byť šílenej a dětinskej

Tomisura Raiden

Jeho plán se mu líbil. Dostal svojí nejmilejší práci... odklízet alkohol. Stačí když si na pomoc vezme Canu a bude hotovo. Nakonec tedy nejspíš došel s Razakim až do 8. divize a promluvil. "Vemte si na pomoc kohokoliv z divize. Řekněte, že je to můj rozkaz a kdyby nechtěli věřit tak jim ještě řekněte, že chlast po inspekci je na mě. To zabere zaručeně. Jestli by jste někde hrál porodní bábu, tak mi dejte vědět, chci být kmotr tomu mimču." Povzdechl si nad svojí divizí. Byl to bordel a nic jiného. Ale byl to bordel ve kterém byl spokojen, stejně jako všichni ostatní z této divize. "A nebojte, ocením to opravdu náležitě. Jen doufám, že pak příjmete pozvání na skleničku." Kdyby chtěl ještě víc nebo byt, měl v úmyslu ho opít tak dokonale, aby měl okno na takové 3 roky zpět.

Izumi Razaki

No to si pište že si vemu na pomoc hodně lidí... bude chvíli trvat dostat osmičku do špičkové formy... a nebojte se, poradím si s neochotou... občas dokážu být VELICE přesvědčivý... řekl jsem... ostatně kapitán už sám pocítil sílu mých... argumentů... Jinak za tu ránu se omlouvám... není na místě mlátit kapitány, ale občas člověku ujedete ruka... snad kvůli tomu nemáte nějaké... předsudky... dodal jsem... A na skleničku? Proč ne... rád se napiju... prozatím mi ukažte kancelář, pokud nějakou máte teda... a pošlete mi sem prosím tak 10 lidí, střízlivejch... zbytek už si zařídím, ano? řekl jsem...

Tomisura Raiden

Usmál se nad tím o té ráně a také o té věci s přesvědčováním. Razaki byl asi ten správný člověk pro tutu práci. Takže ho nejdříve zavedl ke kanceláři. Byla zavřená, což znamenalo, že někdo doplnil zásoby vlaštovek. Takže, pokuď se nejspíš Razaki pokusí dostat dovnitř, tak bude zavalen tunou papírových vlaštovek. "Tak tady je kancelář, uvnitř zaručeně najdeš veškeré zbývající papírování, které bylo poskvrněno divizí. Já ti teď seženu nějaké ty pomocníky," na chvilku zmizel za pomoci Shunpa.
Asi za 10 minut se u Razakiho zase objevil a po pár vteřinách hned 12 členů a členek 8. divize. Byla tam jedna již od pohledu těhotná, další poloobr co již od pohledu vypadal totálně vygumovaně, ale střízlivě. Pak tam bylo dalších 7 v normálním stavu a další tři co vypadali, že právě vylezli z pračky. Z pračky která prala v alkoholu, jelikož všechno na nich zavánělo chlastem. Právě totiž byly vytaženi z obřího sudu na Saké co bylo určené na oslavu. "Tak Razaki, tu máte ten válečný materiál. Buďte na ně jemný, hlavně na tu těhotnou. Jakmile jí praskne voda volejte Genmu ze čtyřky. Už bude vědět co a jak. " domluvil Raiden a čekal jestli Razaki bude mít nějaký pěkný komentář k elitě.

Izumi Razaki

Nehnul jsem ani brvou, když jsem uviděl elitu osmé divize... samozřejmě jsem se cejtil dost blbě, ale nedal jsem to znát... Takže... já jsem Izumi Razaki, podkapitán 3. divize... řeknu vám jaká je situace... přijde inspekce a pokud tahle divize nebude v pořádku, tak jí pravděpodobně zruší nebo něco horšího... Takže ty... ukázal jsem na toho obra ...vezmeš tady těhotnou slečnu do 4. divize ihned... a pak už to jelo... Rozdal jsem asi tunu úkolů všem 10ti zbylým... vesměs sehnat další lidi na něco... A mimochodem... co kdyby tuhle divizi a vy museli jít do čtvrté divize? Nebo třeba ke mě do třetí? Kde mimochodem povoleno za měsíc tolik alkoholu, co u vás za týden.... nadhodil jsem... Takže má někdo problém s úkoly co dostal?

Akisha Shihomaru

Jakmile se zevnitř kanceláře ozvala rána, trochu jsem se lekla, ale nijak zvlášť jsem to nevnímala. Po vyzvání jsem otevřela dveře a vstoupila dovnitř. "Jen jsem se chtěla zeptat jestli nepotřebujute s něčím pomoct." Zeptala jsem se kapitánky.

Nastávající rodička

Poloobr vzal rodičku do náruče a proshunpoval se do 4. divize. Vpadl s ní dovnitř zvláštním způsobem. Dveře sice otevřel, ale hlavou prorazil kus prostoru nad dveřmi. Snad to nikomu nevadilo. Hned nato zařval na celou čtyřku: "Hej! Pan Genma! Nástup!" To bylo vše co jeho menší mozek zvládl vyprodukovat. Mezi tím si razil cestu někam k ordinacím. Byl to opravdu kolos co zničl každou část nižšího stropu. Žena v jeho náruči nevypadala zrovně nadšeně. Ještě mohla chodit po svých, ale kolos jí prostě nepouštěl.

Pracanti

Všichni jen poslouchali rozkazy. Razakimu raději nikdo neodporoval díky tomu prohlášení o spotřebním množství Saké ve 3. divizi. Ovšem jakmile odešli střízliví hledat další výpomoc, ti tři opilci došli k Razakimu a usmáli se na něho. "Hele, ty násosko z 3. divize. Jako... možná víš, že my tři jsme největší drsňoni v 8. divizi. Takže nám dej tu nejlepší práci co tu máš!" Nevypadali, že by teď zrovna vnímali okolí.

Raiden

Ještě než odešel pryč, zaslechl ty 3 a usmál se. Jen mrknul na Razakiho a ukázal na WC a tiše houknul. "Tady je místo pro ně. A ať se to blejská!" Hned na to se vydal do skladu alkoholu.

Genma

Nebylo tomu příliš dávno, možná tak před hodinou nebo dvěma, a Genma si spokojeně oprášil ruce. Na čtvrtou divizi byl spoleh. Ještě nebylo ani poledne a všechny ulice byly čisté, dokonce i kanály se leskly, zkrátka když za to čtyřka vezme, tak to stojí za to! Genma sbalil svůj smeták a kýbl a vydal se s pocitem dobře vykonané práce do kasáren. Představte si klasickou filmovou scénu - nicnetušící muž si s úsměvem vykračuje, za ním je jasné, modré nebe, když tu náhle... zem se zachvěje, nebe se zaplní kouřem z výbuchů, mužův výraz se změní na zděšení... ano, přesně to se stalo, kapitáni aktivovali bankai a začali ničit Seireitei jako smyslů zbavení. Genma se otočil a jen civěl na tu vznikající spoušť tam, kde ještě před chvílí bylo krásné, uklizené město...
"NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!" zařval Genma a klesl u toho nakolena.

No, tak to bylo asi před hodinou. Od té doby se už Genma vzpamatoval. nebyla přece jeho práce propadat zoufalství... jeho práce byla opovrhovat lidmi, kteří propadají zoufalství! Rozdělil tedy znova každému členu úkoly a práce začala nanovo. V celých kasárnách zůstal skoro sám. Všichni měli spoustu práce s úklidem, kdo by teď optravoval v nemocnici? Ano... naivní myšlenka. Náhle uslyšel podivný řev a rány. Vyběhl ze své kanceláře a uviděl obra s ženou v náručí.
"O co jde?" pronesl co nejvíce kůl hlasem a snažil se ignorovat zničené zdi.

Nastávající rodička

Žena už byla ráda, že vidí Genmu. Jenže v tu chvíli ucítila vlhko. Ano, praskla jí voda. Kolos také ucítil vlhko a sedl si před Genmu. "Tady máte jednu počůranou, co čekat mimi!" Rychle mu podával rodičku, jelikož se pochcánkama nechtěl nic mít. Už takto měl mokrý rukáv a nechtěl být více mokrý. Prostě vstal, zarval hlavu do stropu a ozvalo se: "Au, ... kdo sem dal to dřevo?" Dál už nic neříkal a prostě si to razil k východu s hlavou v druhém patře.
Rodička se podívala na Genmu a zakňučela: "Pomoc, už... už se mu chce ven." Jednu ruku si položila na břicho a jestli jí Genma držel v náručí tak ho druhou objala kolem krku aby nezbuchla.

Izumi Razaki

Podíval jsem se na tři totálně ožralé primitivi z 8mé divize... nastala chvíle, kdy jsme se dívali jeden na druhého...
Vesele jsem vyplňoval desítky vlaštovek, třídil, vypisoval, doháněl a sháněl... v kanceláři se dveře natrhly... členové běhali sem a tam... dovnitř a ven, sháněli věci, opravovali co se dalo... Kromě těch pár, co byli moc ožraní, aby pomáhali... ty jsem poslal do 12té divize sehnat mezery do žebříku, nebyl jich dosatek...

Tomisura Raiden

Objevil se u sebe v kanceláři, kde byl nejspíše v tu dobu i Razaki. Chvíli ho sledoval při práci a pak až promluvil: "Jo tak toto se má dělat s těma papírama. Já nikdy nepochopil k čemu je to vlastně dobré. Jinak Alkohol jsem ukryl tak, že ho nenajde nikdo. Tedy jedině někdo kdo někdy byl v místech kde je sklepení 8. divize. Tak nějaké další rozkazy, Kapitáne Úklidu?" zeptal se jako kdyby to byl doopravdy jeho šéf. No co, taky to tak právě v tu dobu bylo.

Izumi Razaki

Ani jsem nezvedl hlavu od papírování... ale kapitán Tomisura byl jeden z prvních kdo byl svědkem mé adaptade shunpa na psaní... Ukrýt alkohol ve sklepě... ach, jak originální... řekl jsem ironicky a psal dál... Ale pokud chcete opravdu udělat něco užitečného, tak tady máte zakládací listinu kterou jste psal v době nástupu na post kapitána... ale víte... podle této listiny se vaše divize jmenuje "nějaké místo kde dochází chlast" a vaše jméno zní "Admirál Skippy, ředitel vesmíru" a v místě vašeho podpisu je skvrna od... no radši nebudu zjišťovat čeho... takže to musíte vyplnit admirále... řekl jsem bez emocí a podal mu papír

Genma

na sucho polkl. Ani se nehnul a ženu rozhodně do náruče nevzal, takže tam chudák seděla na zemi a sténala.
"Kde jsou všichni, když je potřebuju?!" ujelo mu celkem dost zoufale. Na druhou stranu možná bylo dobře, že tu nikdo nebyl, protože takhle bledého a velice vzdáleného slovu cool ho asi nikdy nikdo ještě neviděl. "Jsem doktor, né porodní bába!" zaúpěl. Ne že by se tu porody nedělaly, ale vždycky se o ně postarala kapitánka a od té doby, co byla nezvěstná, nějak nikdo nerodil, aspoň ne v době, kdy měl Genma službu... až teď. Ještě chvíli tam stál a bojoval sám se sebou, rození dětí ho z nějakého důvodu vždycky děsilo. Nakonec se ale překonal. Hlavně protože by pak nerad vytíral tu krev z parket. Přešel tedy k ženě a zvedl ji. "Fajn, jdeme na to, všechno bude v pořádku..." řekl uklidňujícím hlasem spíš sám sobě než té ženštině. "Mimochodem, jak se jmenujete?" optal se, aby řeč nestála.

Kasumi Haruka

Oprášila si rukávy a podívala se s klidem na Akishu. Pak se ale její výraz změnil na poněkud překvapený. S něčím pomoct?! Cožpak snad už měla práci hotovou?! Akish... Ale ne, už snad nic, mělo by to být vše. Odpověděla jí trochunejistě, protože si ještě v hlavě probírala, na čem se pracuje a jestli něco ještě zbylo. Ano, je to vše. Teď už jen jediný úkol. Udržet to tu ve stejně dobrém stavu až do zítřka. Dodala a mile se na Akishu usmála.
Pořád jí ale něco leželo vhlavě. Vyšla z kanceláře a procházela plouživým krokem po chodbách. A kde byl vůbec Tsuki? To se nakonec Ruyichi-taicho ukázal? Ona potřebovala teď rychle něčí radu. Radu od někoho, kdo umí schovávat věci...

Myamoto Usagi

Nemáme tu žádné kočky....tedy aspon doufám....ale ty se ted budeš asi s jednou častěji potkávat....Vypadá to, že si Yoshiro-taicho jednu pořídil...nebo spíše přivlastnil... Vysvětlovala jsem, při cestě, Konan přes rameno. Jaký pokoj to vlastně vůbec je? Podívala jsem se na klíč ve své ruce, který měl na sobě zřetelně vyražené číslo jedna. Že mě to ani nepřekvapuje....pokoj, který je nejblíže kanceláři.... Netrvalo nám tedy dlouho, než jsem se k němu dostali. Otevřela a rozhlédla jsem se po pokoji. Tady jsem ještě nikdy nebyla....možná bych pak také měla zkontrolovat pokoje členů divize.......

Takara Takagashi

Aký to krásny deň... na absolútne zničenie Seireiteiu a dokonalý chaos, ktorý zachvátil všetky divízie. Vraj inšpekcia od samotného Kráľa... A teraz čo? Každý sa musí z toho poskladať do rubikovej kocky a vyriešiť sa. Ak by si každý robil svoju prácu od začiatku, tak ako mal, nenastala by tu taká panika a kapitánske inferno reiatsu, pár miest v troskách, ktoré by sa dali obnoviť do zajtrajšieho rána len naozajstným zázrakom. Upravila som si svoje bežné kimono, do ktorého som sa obliekla potom, čo každý člen divízie bol oboznámený o inšpekcii. Každá ruka bola potrebná. Ja som pomáhala... veľmi efektívne. Vlastne nikto nemusel prísť k úrazu, ak by ku všetkému pristupovali s dostatočným odhodlaním. Ako napríklad ja čajovému obradu. Pokojne som sedela v jednej z pomerne dobre zachovaných miestností desiatej divízie pri nízkom stolíku z mahagónu a spokojne si odpila. Táto zjednodušená forma bola pre rod Takagashi význačná, pretože už od malička sa každej z žien snažili vtĺcť do hlavy čo najviac o estetike a etikete.
Svätý pokoj...
Spokojne si poviem pre seba s mierne privretými očami a tvár sa rozžiari v jednom z nie príliš častých úsmevov.

Yoshiro

V tom Takaře na hlavu skočila bílá chundelatá kočka. "Meooooooow!!!" Vymňoukla ustrašeně, odrazila se a skočila jí přímo na stolek, kde rozlila čaj. Pak se prostě rozběhla ke dveřím, pod kterými se protáhla. Netrvalo to dlouho a oknem zase proskočilo něco chundelatého a fluffy. Tentokrát to byl kapitán 10. divize. "Fluffyyyyy!! Kde jsi?!" Tvářil se dost zoufale. Vůbec neřešil to, že je v pokoji členky své divize. Rozhlížel se dokola. No po chvíli mu to asi došlo. Všiml si Takary a nevině ukázal na okno. "Já jen.. No.. Hledám tu svoji kočku.." Vypadlo z něj nakonec.

Takara Takagashi

Také príjemné odpolu- ČO DO... Pokojná chvíľa tohoto inak šialeného dňa bola narušená bielou chlpatou škvrnou, ktorá sa v stotine sekundy premiestnila z jej hlavy na stolík, rozliala čaj a vlastne zničila celý trojhodinový obrad, ktorého výsledok si užívala len pár krátkych minút. Niečo jej hovorilo, že ak ju dnes bude niekto aj naďalej provokovať, príde k serióznemu úrazu. Čo tu pri nebesiach dopekla robí tá mačka? Účes mala úplne nakrivo, nehovoriac o tom, že to tu bude musieť poprať... alebo niekoho donútiť tu popratať. Ona na takéto malichernosti čas nemám. Otočila sa smerom k oknu, odkiaľ prišla a zbadala, ako sa sem vsuká aj samotný kapitán. Obdarovala ho pohľadom, ktorý jasne prezrádzal jej náladu.
"Taichou." Ladne vybrala elegantný vejár, ktorý rozprestrela pred svojou tvárou a mierne sa ním začala ovievať, zatiaľ čo jej spoza neho vykúkal len pár parádne naštvaných očí.
"Dúfam, že sa od vás dočkám ospravedlnenia, inak sa môj šatník rozrastie o ďalšiu kožušinu."

Yoshiro

Trochu nechápavě si Takaru prohlížel a když promluvila o tom, že se její šatník rozroste o další kožešinu, pohladil si vlasy, aby se tak nějak vnitřně uklidnil. "Takže tady Fluffy byl? Vypadá to, že udělal pěkný nepořádek! Ještě jsem ho pořádně nevycvičil, mám ho teprve ode dneška.. Ale omlouvám se za něj. Můžete mi prosím říct, kam šel?" Zeptal se opatrně. Ta ženská vypadala fakt zabijácky a měla divnej účes. Yoshiro se ve vlasech vyznal a věděl, že vlasy vypovídají o charakteru jejich nositele. Každopádně, musel Fluffyho najít za každou cenu, než se mu chudáčkovi něco stane!

Takara Takagashi

Fajn, tento chlap jej liezol krkom už pomerne dlhú dobu. Jeho biely účes, ktorý vyzeral ešte lepšie než ten JEJ!!! (samozrejme, len v niektorých situáciách), mal naozaj podivné zvyky a teraz ešte aj podivnejšie domáce zvieratá. Prečo si nemohol kúpiť... rybičky. Rybičky nezvyknú utiecť a zničiť celý obrad.
"Myslím, že by sme mohli dôjsť k nejakej dohode..."
Odrazu atmosféra akosi potemnela, možno Takara samotná začala vyžarovať túto prirodzene nebezpečnú auru.
"...inak Fluffyho nikdy nenájdete." Dopovie s hlbokým hlasom, takmer šepotom a za vejárom sa akosi spokojne pousmeje. Z každej situácie vyťažiť čo najviac.