6., 9. a 13. divize

Inuzuri Hitsuto

běžel se třema holkama po Seireitei když najednou ucítil to reiatsu a zastavil se Co to je za reiatsu ? Vypadá hodně silně dodal pro sebe když v tom si všimnul že záře mizí a hlasy taky Hm ... tak sme si ani nezabojovali řekl usmál se a všimnul si že začíná pršet. Tak teda nakonec bude asi pěkný počasí ...

Yaoi fanynky

"Hezký počasí? Kde?" zaskřípala zuby zrzka, když se z oblohy spustily proudy vody. V tom jste všichni čtyři ucítili napravo od sebe, ve dvoře nějakého domu, nepřátelské reiatsu. Tedy... nebylo shinigamiho, to je přesnější. Blondýna si odhrnula z očí mokrou ofinu.
"Tak to vypadá, že tu ti zmetci zůstali... A zrovna se mi přestalo chtít s nima bojovat! Ale tak hádám, že bychom měli pomoct to tu vyčistit... a nebo to necháme na ostatních?" rozhlédla se po ostatních.

Inuzuri Hitsuto

chtěl odpovědět zrzce když v tom ucítil nepřátelské reiatsu Hm ... já bych to nechal na nás řekl, podíval se na ostatní a chytnul se za zanpakuto. Když už mám dobrou náladu tak proč toho nevyužít v boji řekl usmál se a povytáhl zanpakuto.

Izumi Amaru

Poté co jsem se odpoutal od své "družiny" se mi povedlo dostat se do kasáren 6té divize, konečně. Kdyz byla ta hloupá bouřka pryč šlo to mnohem jednodušeji. Citil jsem ze bych se měl ohlásit co nejrychleji, aby snad nekdo nemel strach o moje blaho
Vrazil jsem dovnitr trochu ve spechu
Halooo? Je tu někdo?

Spoiler:

Hitsuto -> To už se ale ze dvora ozvalo zařvání hollow a zeď vedle vás doslova explodovala, jak ji hollow z druhé strany prorazil.

Kuchiki Yasumaru

jako první zastávku zvolil kasárny divize, aby se přesvědčil, že jsou všichni v pořádku. Objevil se tam chvíli po Amaruovi.
"Nestalo se nikomu nic?" vyptával se a když zjistil, že je vše v normě, spokojeně a s úlevou se usmál. Pak si vzpomněl na ty tři, o kterých mu říkal Mitoshi, a smích ho zase přešel. "Dobrá. Projděte celý prostor kasáren a pokud bude všechno v pořádku, pomozte Seireitei vyčistit od hollow, kteří tu zůstali," rozkázal a kapitánské haori zavlálo, jak se opět obracel k odchodu.

Suki Taiketo

"Suki Taiketo, a ty?" Řekla spěšně a dál se přibližovala k té nestvůře. Na odpověď víceméně nečekala, věděla, že jí shinigami dřív nebo později odpoví.
Mezitím si držela bojový postoj a očima hodnotila situaci. Sevřela své zanpakuto pevně oběma rukama a zavřela oči ve chvíli, kdy se ještě hollow nesoustředil.
"Žhni Akiro!" Zařvala z plných plic. Uvolnila své zanpakuto, které se proudloužilo a začly kolem něj šlehat plameny. Suki poté nečekala ani chvíli. Okamžitě zautočila na hollow a doufala, že získá moment překvapení.

Shinigami

"Suki ze šestky? Hmm, to zní dobře... Já jsem Kyouhei, z třináctky, kdyby se někdo ptal." Též připravil své zanpakutou k útoku, ale když viděl, jak se do toho Suki hrne, spíš ji sledoval, než že by sám zaútočil. "Hmm, ta si to teda dává," uchechtl se pro sebe obdivně a zároveň pobaveně. Jen sledoval, jestli Suki bude nebo nebude potřebovat pomoc.

Hollow se vynořil zpoza třechy v plné své výšce a bylo vidět, že nemá jen jednu odpornou, rozšklebenou hlavu s maskou, měl rovnou dvě. Dlouhými drápy na svých šesti... no, ruce to nebyly, ale snad by se to dalo označit obecně za horní končetiny, tak tedy dlouhými drápy se pokoušel Suki zasáhnout.

Inuzuri Hitsuto

zpozorněl když uslyšel zařvání a eště víc když uviděl hollowa který prorazil zeď Sakra ... myslim že tě budu potřebovat Kousene řekl si a zašeptal Probodni Světlo ... a v ruce mu zůstal jen malý meč jehož ostří vedlo na obě strany. Musíme to zkusit řekl si a znovu zašeptal První tanec ... Stínový krok než to dořekl už byl v hollowově stínu a snažil se mu zasadit bodavou ránu do pasu.

Suki Taiketo

Když shinigami pronesl, že se jmenuje Kyouhei, lehce kývla hlavou na znamení souhlasu a usmála se, pak už se soustředila jen na to, co se zjevilo před ní.
Hollow byl o hodně větší než očekávala, což jí nejprve trochu zarazilo. Znejistěla a když se po ní ohnal svými dlouhými drápy, snažila se uskakovat. Bylo to celkem komplikované, vzhledem k tomu, že ta "potvůrka" měla šest rukou.
Cítila, jak jí zplašeně buší sdrce, když se vyhýbala předposlední ruce. Uskakovala, shýbala se, prostě dělala vše proto, aby vyvázla celá. Téměř se jí to povedlo, avšak v poslední chvíli, kdy se vyhýbala dvou končetinám, nevypočítala úplně přesně vzdálenost a dráp jí roztrh oblečení na rameně a udělal jí dlouhý krvavý šrám. Naštěstí vypadalo, že není hluboký.
Když se Suki do pár vteřinách vzpamatovala, ohnala se po něm svým plameným zanpakuto.
Pak se stáhla a uskočila dobrých pět metrů od něj. Soustředila se, zavřela oči, sevřela zanpakuto jednou rukou...
"Ohnivý šíp!" křikla a namířila čepel zanpakuto na potvůrku. Z čepele vystřelil asi metrový šíp ohně, letící na tu kreaturu. Po vystřelení by ho měl pronásledovat tak dlouho, dokud nezasáhne cíl.
Ve chvíli, kdy šíp vyletěl, se Suki chytla za spánky a lehce si je mnula. Bolest hlavy samozřejmě přišla, vždy to Suki trápilo, při tomto útoku.

Hitsuto -> Ohledně stínů byl trochu problém. Byla totiž noc, pod mrakem a pršelo, takže světa, které by mohlo tvořit stíny, skutečně příliš nebylo. Chtělo by to asi nejdřív nějaké vyrobit...

Kyouhei

koukal nejdřív nečinně, ovšem když začalo přituhovat a se Suki to nevypadalo dobře, hned se připravil k akci. Když ji potom hollow sekl, dost naštvaně po něm skočil, ale byl odražen.
"Hele, holky se nemlátěj, ty smradlavá kreaturo!" křikl u toho pohoršeně. Bylo vidět, že na základní pravidla, která ho naučila jeho matka, si potrpí. Ovšem šíp, který vyvolala Suki, mu opět náladu zlepšil. "Hezký!" řekl a obdivně hvízdl. Hollow byl nemotorný, takže ho šíp zasáhl do jednoho z krků. "Hej, jsi v pohodě?" optal se Kyouhei s obavami, když si všiml, že Suki si mně spánky. Jeho slova téměř zanikla v hrozném bolestném zařvání, které vydal naštvaý hollow, když se k nim začal blížit po střeše, která už předtím byla dost chatrná a nyní se rozpadla úplně, spolu s domem, ke kterému patřila.

Inuzuri Hitsuto

zapoměl že už záře mizí a že už nemá moc stínu který by mohl použít a tak se rozhodl běžet přímo na hollowa a když byl asi 5 metrů od něj tak shunpem skočil těsně za něj a zasadil mu ránu do krku. Doufám že to výjde ... a nebo že aspoň získám čas pro ty holky ... snad něco uměj říkal si při zasazování rány a trochu se pousmál.

Suki Taiketo

Vzhlédla ke Kyouheiovi a lehce se usmála, i přes tu bolest hlavy. Samozřejmě i jako ostatní ženy jí velice potěšilo, když se muži chovali galentně. Na takové věci tu však nebyl čas. Museli jednat, když se hollow řítil po rozpadající se střeše přímo na ně.
"Jsem, neměj strach.." hlesla a kousla se do rtu, nebyla tak úplně v pořádku, ale snažila se to nedat na sobě znát.
Dům se rozpadl a Suki musela uskočit, aby na ní nespadla zeď. Věděla, že začíná přituhovat a napadla jí poslední věc. Rozběhla se a kličkovala mezi sutinami až k té nestvůře. Podařilo se jí dostat za ní, ve spěchu jí vyskočila na záda, nebo jak by se to dalo nazvat, skočila jí na hlavu, odrazila se od masky a ve chvíli , kdy udělala přemet a padala z výšky dolů , koncetrovala zbývající síly...
"Ohnivé peklo!" zařvala namířila čepel na obludu. Ze zanpakuto vysokou rychlostí vystřelilo nespočet malý ohnivých koulí, řítící se přímo na nestvůru.
Poté dopadla na zem, sice na nohy, ovšem držela se na nich jen pár vteřin a pak se zhroutila na zem. Krev stékající po její pravé ruce a vyčepaní ze saké, bylo ještě znát. Byla vyčerpaná, tyto útoky jsou sice poměrně účinné, ale stačí, aby Suki byla trochu unavená, nebo se necítila ve své kůži a hned se dostaví vedlejší účinky v podobě ukrutných bolestí hlavy.

Kyouhei

využil toho, že Suki odlákala hollowovu pozornost a těsně než na něj začaly dopadat ohnivé koule, něco mu připlácl na záda. Potom zase rychle odskožil do bezpečné vzdálenosti. Když viděl, že Suki se složila, neváhal a popadl ji do náruče.
"Tak to by pro dnešek stačilo, teď radši zmizíme," řekl a shunpem zmizel i se Suki co nejdál od hollowa, který řval zlostí. Jen tak tak se stihli dostat do bezpečné vzdálenosti, když hollow vybuchl. Kyouhei mu zřejmě přispěl nějakou výbušninou.
"Fajn, to by bylo... a kam teď?" přemýšlel nahlas. Nikde se mu nezdálo dost bezpečno. Vzal to přes zahrady rodu Kuchiki a zastavil se až na pozemku páté divize. (pokračuj ve hře v tématu pětky, Ayano :-))

Hitsuto -> Zranil jsi hollowa a dopadl kousek za něj. Neviděl jsi přesně, co se stalo, ale zpoza tvých zad, od těch tří a od hollowa, najednou vyšlehlo žluté, růžové a zelené jasné světlo. Když ses otočil, viděl jsi už jen, jak hollow v agónii umírá za doprovodu malého, barevného ohňostoje, který byl zřejmě zakončovacím efektem jejich techniky... nebo techniky jedné z nich... nedokázal jsi to říct, kažopádně hollow umřel.

Yasumaru

Když se ujistil, že jeho divize je v pořádku, zmizel šunpem směr Soukyoku. Byl čas pomoct kapitánovi a zástupci šesté divize...!


I ta nejdelší noc jednou skončí a znovu se na zemi rozprostře světlo dne. Nejinak tomu bylo i s touto nocí. Kapek deště, stejně jako hollow zužujících Seireitei, pomalu ale jistě ubývalo, až zmizeli docela. Bouří a boji poničených domů a zahrad Seireitei se konečně dotkly první sluneční paprsky. Nebezpečí bylo zažehnáno... aspoň prozatím.


Uplynulo několik dní. Všichni měli dost času dát se do pořádku, uzdravit tělo a obrnit duši před nadcházejícími událostmi, ať už je čekalo cokoli. Opravy Seireitei byly v plném proudu a každý, kdo mohl, přiložil ruku k dílu. Mnoho budov bylo poškozených boji s hollow, úderem blesku či působením bouře. S vybudováním nových domů bylo potřeba obnovit i morálku Gotei 13. Bouře si vyžádala nejeden život, ztráty a nezvěstní byli v každé divizi, mezi mrtvými například Kageyama Shiratori z třinácté divize, mezi nezvěstnými Suoi Lavanda z páté. Za těch pár dní už také nebylo žádným tajemstvím, že Gotei 13 přišlo o několik kapitánů a dalších členů - o kapitány přišly 3., 4., 5. a 9. divize, o vicekapitány 3., 8. a 12. Bylo jasné, že časy, které nadcházely, se do kroniky Seireitei nezapíšou zlatým písmem. Všichni museli dělat to nejlepší, co zvládnou, a doufat, že to bude stačit.

Yasumaru

několik posledních dní trávil střídavě mezi kasárnami šesté a první divize. Nelíbilo se mu, že i po návratu Ruyichiho-taichou se stále mlčelo o tom, jaká bude jeho budoucnost. Yasumaru opravdu nestál o místo kapitána, ale vrchní kapitánka se zdála natolik podrážděná, že se trochu obával o tom před začít. Momentálně hledal svého zástupce a byl zároveň hrdý a smutný. Hrdý, protože Mitoshiho čekalo mnoho nových příležitostí. Smutný, protože šestá divize si asi bude muset najít nového zástupce.

Mitoshi
Stál jsem v zahradách 6. divize.
Ostatně jako posledních pár dní.
Po smrti tolika kapitánů jsem se rozhodl, že nedopustím aby zemřel ještě nějaký. Tak jsem každý den "chodil" za svoü Zanpakuto.
Teď jsem ale vycítil kapitána Kuchikiho.
Taicho? zavolal jsem na něho když byl poblíž

Yasumaru

Jak si myslel, nalezl Mitoshiho v zahradě, kde v posední době tak často pobýval. Mávl na něho na pozdrav a šel blíž.
"Mitoshi-san, tak tady jste," usmál se. Pak si odkašlal a pokusil se zatvářit oficiálně. "Mám tu milou povinnost vás informovat, že s vámi vrchní velitelka chce mluvit, takže hned jako budete moci, zajděte k ní do kanceláře."

Mitoshi
Milou? Sotaicho mě chce vidět a je to milé? tenhle fakt mě upřímně šokoval.
Jistě, hned tam půjdu. Jenom... nevíte co potřebuje? zeptal jsem se, možná i trošičku vystrašeně.

Yasumaru

se podrbal nejistě na hlavě.
"No... tak nějak tuším... ale nebudu vám kazit překvapení," zasmál se trochu nervózně. Byl si jistý, že Mitoshi bude mít z povýšení radost, ale na druhou stranu ho nechtěl děsit dřív, než bude bezpečně zavřený v kanceláři smrti, odkud není úniku. Být v současné době kapitán byla veklá zodpovědnost a namáhavá práce... on sám to pociťoval až příliš silně. "Hodně štěstí!" ukázal svému zástupci zvednutý palec... pravděpodobně naposledy jako kapitán podřízenému.

Mitoshi
Zaklapl jsem zanpakuto do pouzdra.
Ehm.. děkuji řekl jsem nejistě a se závanem větru jsem zmizel.

Yasumaru

se pousmál.
"Hodně štěstí," zopakoval tiše, a potom se vydal pomalým krokem ke kasárnám. Byl čas zase se zapojit do prací na opravě... ale nejdříve se musel zbavit haori. Přece ho nechtěl ušpinit...!

Konan

V ten den, kdy jsme se vrátili z RW, jsme ještě našli několik zraněných, kteří potřebovali do 4. divize, tak jsme jim pomohli. Byl to náročný den, ale přesto jsem se necítila tak, že bych nějak výjímečně pomohla.

Dalších pár dní jsem strávila v kasárnách 9. divize, kde jsem pomáhala opravovat díry ve střeše, a že jich nebylo málo. Také jsem byla povýšena na podkapitána, z čehož jsem měla nesmírnou radost, ale ta brzy zmizela, když přišlo na řadu papírování.

Kanceláři kapitána se jako zázrakem nic nestalo. Škoda. Jen co jsem otevřela dveře, což jsem neměla dělat, sesunula se na mě hromada důležitých dokumentů a jiných různých papírů. Když jsem se z toho všeho vyhrabala, zjistila jsem, že toho je plný pokoj. Nestačila jsem koulet očima. Od ostatních jsem se dozvěděla, že bývalý kapitán ráději trávil dny venku než v kanceláři.

Celým Seireitei kolovaly dohady, že budou zvoleni noví kapitáni. Tedy aspoň co jsem slyšela já. Nebyl by to zrovna nejlepší dojem, kdyby nový kapitán/ka přišel a uviděl ten bordel.

Mitoshi
S tíchým zašustěním listí jsem dopadl na terasu 6.divize v místě kde jsem cítil Yasumara.
Bílé haori ( ve vnitř modré ) už jsem měl oblečené. Vypadalo to děsně kůl. A ještě to vlálo!
Vy jste to véděl, že, Taicho? zeptal jsem se ho a usmál se.

Konan

Papírování spíše přibývalo než ubývalo. Hlava mě z toho začala třeštit a ruce už mě bolely stejně jako záda. Nechala jsem tedy dokumenty dokumenty a šla si odpočinout do svého pokoje. Padla jsem na postel a chvíli jen tak bez hnutí ležela. Po chvíli jsem otočila hlavu ke stolečku, kde leželo nejnovější číslo Ban-kaie. Ten dal taky dost práce a přesto jsem nevěděla, co v něm všechno je. Jak jsem tak listovala, narazila jsem na inzerát na horké prameny. To bylo přesně pro mě! Přečetla jsem si adresu a hned jsem tam nepozorovaně vyrazila.

Yasumaru

vzhledl od nějakých cihel a malty, ve tkerých se zrovna hrabal, a uviděl Mitoshiho v jeho novém haori. Bylo to nezvyklé... ale na jeho tváři to vzbudilo úsměv.
"Věděl," přiznal se. "Dovol, abych byl první, kdo ti pogratuluje a řekne ti, že se těší na spolupráci s... kapitánem Anterem," přešel k Mitoshimu a podával mu ruku, mírně zasviněnou od zmíněných věcí, ve kterých se hrabal.

Koramachi Bukimi

Konečně byl v Seireitei celkem klid po těch předchozích událostech. Zrovna jsem neměla co dělat, tak jsem se jen tak procházela po okolí kasáren šesté divize a přemýšlela o všem, co se stalo. Do ničeho se mi moc nechtělo, tak jsem jen zamyšleně bloumala po kasárnách. Byla jsem tak ponořena do svých myšlenek, že jsem ani pořádně nevnímala okolí. Přitom jsem uvažovala, co dál.

Raiden Tomisura

Bloudil jsem si po Seireitei a náhle jsem uviděl velmi komický výstup. Yasumaru dělal že pracuje a u něho stál Mitoshi v bílém kapitánském Haori s číslem 3. Tak babča si pospíšila. Asi si s nima skáknu pokecat. Došel jsem až k nim a příjemně se usmál. Zdravím Yasumaru a i tebe nový kapitáne 3. divize Mitoshi. Kytky zřejmě ještě nedošli a bomboška taky ne tak ti aspoň Gratuluji. Pak jsem se podíval na Yasumara. Sakra chlape tohle není alkohol ale práce. Co se to s námi kapitány děje. Kde je to leháro co jsme měli. Spánek pěkně na střeše. Teď tu dřeme a nebo se koupeme s nahým Yoshirem a nějakou Paparazzi. Zasmál jsem se a díval se na ně.