6., 9. a 13. divize

Baru

si nebyla jistá, co je na tom fanatického, ale Mitoshi-san vypadal, že je o tom skálopevně přesvědčen, tak mu to radši nevymlouvala. Jeho myšlení bylo někdy trochu zvláštní, toho už si všimla.
Čajovna byla naprosto vylidněná a majitel už zřejmě spal, když přišli a vyrušili ho z jeho snění. Neochotně se přišoural, zapálil jim svíčku a několik vonných tyčinek, které tedy dle Baru děsně smrděly, ale nic neříkala. Zvenku se ozývaly silné poryvy větru a přibližující se dunivé hřmění. Dívala se v té podivné atmosféře na Mitoshiho tvář osvětlenou svíčkou a připadala si... nezvykle. Nebyla si jistá, jestli to je těmi výpary nebo něčím jiným.
"A... jak se má Ruyichi-taichou?" zeptala se, protože ji nic jiného nenapadlo.

Kageyama Shiratori

Děs, vztek, krev, smutek byly útržky vzpomínek, které se odehrávaly v mých snech. Záhadná černovlása dívka s mokrým tričkem, pokrytým spoustu krví a zvuk, který vždy na konci snů vydala.. nevím přesně ani jestli to bylo slovo či výkřik temnoty.. Pak jsem se najednou probudil a celé mé tělo bylo pokryto tekoucím potem.. zvedl jsem se.. Proto nesnáším spánek.. řekl jsem nad polozavřenýma očima se dívající na mou dlaň levé ruky.. Poté jsem se vydal ke koupelně a osprchoval se tam.. vylezl jsem a přes rameno měl přehozený bílí ručník.. Myslím že dále spat nemá cenu. Pohlédl jsem oknem ven.. Divná bouřka.. sebral jsem si skleničku malinové sodovky a lenošil na posteli.. Díky bohu mé imunitě nad saké, ale musím říct že mě stejně bolí trochu hlava.. díval jsem se do stropu a místy přes okno ven, kde řadila bouřka a před mými okny se objevovali sem tam nějaké ty záblesky namodralých blesků a ke spánku jsem se moc neměl od té doby co mě pronásledují ty divné sny, což je už nějaká ta doba.. To je--- ne asi není..

Mitoshi
On.... byl degradován. Vrchní velitekla ho sesadila z kapitánského místa a byl na něj dosazen Kuchiki Yasumaru. řekl jsem a podíval se do země
Ale taky... kapitán je velice těžce zasažen zpŕávou u úmrtí kapitánky Suiren.

Suki Taiketo

Kdo by řekl, že zrovna ona se něčeho takového bude účastnit. Posilněna sakém vesele hopskala po obvodu bazénu. Několik členů 6.divize vytvořilo tančícího hada a lidé se postupně přidávali, ona samozřejmě nesměla chybět. Držela se za pas neznámého muže, jehož jméno zapomněla po několikáte skleničce saké, na kterou jí pozval. Počasi se sice rapidně zhoršovalo, ale kdo by si toho všímal, když se dobře bavili.

Baru

zůstala na Mitoshiho koukat téměř s otevřenou pusou. Za poslední dny se toho zřejmě stalo tolik, že jí většinu nikdo nestihl sdělit.
"Kapitánka... takže..." zmohla se na dvě slova, ale pak ji řeč zase opustila. A navíc, Ruyichi-taichou degradován? Co se to dělo? Mohla by říct něco jako "to je strašné", ale věděla, že Mitoshi-san pochopí, že mlčení její pocity vyjadřuje lépe, takže mlčela. Když jim donesl majitel čajovny čaj, mlčky se napila. Hluboce přemýšlela, do jaké šlamastyky se to Seireitei dostalo, že už přišli o dva kapitány, vlastně tři, a jeden byl degradován... když se najednou ozval hlasitý, dunivý hrom, který snad ani nezněl jako zvuk přírody, lekla se a většinu čaje vylila trhnutím na stůl.

Suki -> Bouřka už začala být tak silná, že i rozveselení vyznavači letkisu si toho všimli. "No, možná bysme to měli přesunout dovnitř," začalo se ozývat v různých obměnách ze všech stran. "A teď si zazpíváme!" ozval se do toho Yasumaru, který chudák měl problémy ustát sake, které do něho jeho nynější podřízení lili, takže nějaké počasí ho momentálně nezajímalo. "Co třeba ty, Suki, umíš ňákou pěknou?" přitočil se nějakým zázrakem k Suki s veselým úsměvem na tváři, zatímco ostatní přesouvali občerstvení pod střechu.

Akio -> Čím víc ses blížil k centru bouře, které se zároveň také sunulo k tobě, protože bouřka mířila nad Seireitei, tím jsi cítil větší neklid. Jakoby vzduch okolo až jiskřil, začal jsi cítit mravenčení po celém těle. Taky se ti zdálo, že z té bouře všude okolo sebe začínáš slyšet nějaké nelidské hlasy a smích.

Akio Ukitake

Zastaví se.Mravenčení po celém těle bylo sice né moc příjemné ale u bouře, jenž se rychlým tenpem blížila k němu se to dalo očekávat.Okolní vzduch byl nabitý elektřinou a hrozilo, že jej co nevidět nějaký blesk zasáhne i když Akio byl na zásahy bleskem zvyklý..přeci jen..když máte zanpakuto ovládající bouři, blesky jsou u vás na každodenním pořádku.Pak zaslechne jakési hlasy a smích...nejdříve si myslí, že se mu to zdálo, ale pak hlasy nabydou na síle a ozývají se častěji.Tohle je divné....velmi...divné...ten smích...ten pocit...tahle bouře.......není normální!!!Dokončí už nahlas.Měl bych se vrátit a uvědomit Babču, že mi tu něco nesedí.Otočí se, že se vrátí do kasáren.

Mitoshi
Trhnul jsem sebou při tom blesku.
Mě se tahle bouře nelíbí... řekl jsem potichu a pro jistotu se podíval na svoji zanpakuto která ležela nedaloeko od nás.
Rozlitý čaj jsem vyřešil tak, že jsem z pod stolu vytáhl jakýsi hadr a setřel to.

Akio -> Chtěl ses otočit a rychle zmizet, ale zjistil si, že ti v tom něco brání. Něco tě do té bouře hrozně táhlo. Slyšel jsi hlasy, ale uvědomil sis, že jeden nepřichází zvenku, nýbrž je uvnitř tvé hlavy. Uvědomil sis, že v té bouři je voastně hrozně příjemně, že by ses s ní měl spojit, že to je místo, kam náležíš a kde se konečně můžeš vyřádit podle svého gusta. Aspoň to bylo to, co ti říkal ten hlas ve tvé hlavě...

Baru

Taky se jí ta bouře nelíbila, ale nemyslel tím Mitoshi-san náhodou že by měli kvůli tomu někam odejít, že ne? Ven by teď nevyšla ani za nic. Ocenila, když Mitoshi bez řečí setřel jejím ručníkem, který ležel pod stolem, rozlitý čaj.
"Myslíte, že to může mít něco společného s... no, s těmi věcmi, co se dějou na okrajích Soul Society? Je mi divné, že vůbec neprší..." zeptala se trochu znepokojeně.

Mitoshi
Od všech bran došly dle mého soudu velice znepokojivé zprávy...
Ano, je možné že to má něco společného...
A celkem bych litoval těch kteří jsou tam venku... řekl jsem a napil se čaji.
Hmmm dobrý

Suki Taiketo

I v tomto podnapilém stavu si uvědomovala, že počasí začíná být nebezpečné, proto se přesunula pod stříšku a přitom se vesele zubila na kapitána.
"Samozřejmě Kápo.." smála se od ucha k uchu a pak se zatvářila vážně, nasadila andělský výraz a začala zpívat.
"Krásný je vzduch, krásnější je moře.. Co je nejkrásnější, co je nejkrásnější?.. Usměvavéé tvářee.." zpívala z vesela se skleničkou saké v ruce, tváře celé růžové a v očích prapodivné jiskřičky.

Inuzuri Hitsuto

se po pár hodinovém spánku probudil díky hromům které slyšel z venčí a hele ... že by bylo konečně počasí podle mýho ? řekne a podívá se z okna ale ... co to je ? je bouřka ale nikde ani jeden dešťovej mrak ? to je divný ... asi se pudu projít řekne si a jde se oblíknout. když se oblíkne tak vyrazí na dvůr kde si sedne pod nějaký strom a začne nasávat tu bouřkovou vůni. dál už asi nedojdu ... už se mi nechce pomyslí si a zasměje se.

Akio Ukitake

Uslyší onen hlas ve své hlavě navádí jej, aby šel do oné bouře.Hlas v Akiovi probouzel jeho klukovské touhy,přání a potřebu rebelie.Zní mu neuvěřitelně lákavě a jeho noha se začne pohybovat oním směrem, ale pak se ozve jeho dospělejší já.Vypadni odsud Akio!!!Divize tě potřebuje...zlé časy se blíží a jen při jejich ochraně budeš dělat něco důležité!!!Najednou se ozve onen úlysný hlas.Ale no taak...nebudeš přece věřit takovým povídačkám... pro Gotei 13 jsi starý a také senilní...tvá podkapitánka tě drží na uzdě a kapitáni mnohem mladší a nezkušenější než ty si z tebe dělají legraci...jdi do té bouře..a užij si ji...přece miluješ bouře..tak jdi a ukaž jim..jak mladý a skvělý jsi.Akio zaslepeně zakývá hlavou.Ano..miluju bouře...a...nechci už být brán za hlupáka...Udělá několik kroku vstříc bouři.Pak jeho hlavou zahřmí hlas.Akio...dospěj už sakra...co by si o tobě pomyslel otec...kvůli vlastnímu potěšení opustíš divizi....jestli se nevrátíš tak...nejsi postu kapitána 13.jednotky hoden.V Akiovi se něco hne.Při slovech o otci zjistí že jeho hlas má pravdu.V tom se ozve opět hlas.Sakraa Akio ty idiote..vymaň se už z toho otrockého CO KDYBY OTEC...buď svobodný....jdi tam....AKIO!!!!!!Akio se otočí zády k bouři.Sorry..ale dnes ne!!!Načež shunpem odejde do kasáren...

Kageyama Shiratori

Po tom co jsem vypil sodovku jsem vstal a sebral si láhev saké, kterou jsem měl u sebe, když jsem si tak pospěvoval v kasárnách třinácté divize. Odložil jsem si jí zatím na stolek, který byl vedle postele a šel se převléknout. Šál.. šál.. kde je.. hmm. A jo tady je! Po převléknuti do uniformy shinigami, ale trochu nezvyklé uniformy jsem popadl flašku saké, strčil si ji za pás a vypravil se ven. Divné počasí, ale bouřka mi vůbec nevadí.. naopak se v ní rád procházím a doma stejně nemám co dělat. Nevím kam jsem si odložil svou Erotic mangu. řekl jsem si pro sebe, když nikdo nebyl okolo před vchodem a pak se vypravil shunpem na střechu jednoho blízkého baráku, pak na další barák a další.. Po cestě jsem se párkrát napil saké a dál skákal.. To mě totiž hodně bavilo. Čím dál více jsem se přibližoval středu bouřce. Pak jsem na jednom baráku zastavil a chytil se levou rukou pravého oka. Tsee.. nějak to začíná zase bolet, ale proč? Už to dávno přeci přestalo. (Nad i pod okem mám jizvu ze řezné rány u které mám i červené tetovaní a to nabývá dojmu že to jizva není). Pak jsem se probral a podíval do daly.. Táhlé bouřka je trochu jiná, než ostatní.

Spoiler:

Baru

Při pohledu na Mitoshiho, jak mluví o neznámém nebezpečí a záhy se stoicky napije čaje, Baru... no, ne uklidnil, ale povzbudil. Stejně jí ale běhal mráz po zádech z hučení a kvílení větru, které dovnitř pronikalo.
"Možná... bychom se nějak měli spojit s našimi divizemi, takhle nevíme, co se děje..." nedalo jí to přece jen.

Yasumaru

byl téměř dojatý.
"Hezká píseň, a pravdivá!" zakýval hlavou. Zdálo se, že ho najednou hrozně zaujal jeden z lampiónů, které pod stříškou stály. Hrozně soustředěně na něj koukal, jako by v něm byla nějaká skrytá moudrost, kterou se snaží pochopit. Ovšem v tu chvíli zafoukal vítr, lampion se převrhl a zhasl. Yasumaru se hrozně ublíženě podíval na Suki, něco jako "no to snad ne, vidíš, co se to stalo?!" Ovšem vzduchem už začaly pronikat zvuky bouře, dunění a podivné kvílení, skoro jako hlasy. Střed bouře se blížil přímo nad Seireitei.

Hitsuto -> Zažíval jsi něco hodně podobného, jako jsem výše popsala u šesté divize. Hluk, chaotický tlak ze všech stran, lehké mravenčení...

Shiratori -> Bouřka nebyla trochu jiná, spíš hodně jiná. Začal jsi cítit to, co jsem psala výše. K tomu se ti ještě zdálo, že v podivném, spirálovitém středu bouře vidíš spoustu temných postavy, i když asi ne podobných lidským, spíš jen takové tvary, které budily dojem, že jsou živoucí. Začal tebou prostupovat chlad - byl to strach. Kolem tebe se začala pomalu formovat jakási temná mlha, jakoby si tě "bouře" chtěla blíž "prohlédnout" a tak se k tobě přesouvala.

Kageyama Shiratori

Co je tohle zase za pocit? Ty zvuky.. a navíc jsou v té bouřce nějaké jakési temné postavy.. pomyslel jsem si nad bouří, která se ke mně hnala čím dál více.. N-n-emůžu se hýbat.. Podíval jsem se nad sebe, protože alespoň hlavou jsem mohl hýbat.. Co je tohle za mlhu? Cítím z ní samou temnotu. řekl jsem si docela vylekaným hlasem. Začal jsem ztrácet rozum a jen tam jen tak stál a nechával se obléhat mlhou.. Přitom jsem se pořád díval do ní..

Mitoshi
Dobrý nápad kývl jsem.
Půjdeme tedy? zvedl jsem se a vzal svoji zanpakuto

Baru

spíš čekala, že to Mitoshi odmítně a řekne pět dobrý důvodů, proč by to dělat nemohli... tohle ji celkem zaskočilo. Ale asi už nemohla vycouvat, když to sama navrhla. Přikývla a vstala. Zanpakutou s sebou samozřejmě neměla, takže měla o starost míň.

Shiratori -> pocit chaosu a temnoty, která tě prostupovala, sílil. I mravenčení v celém těle. Teď sis mohl všimnout podivné, slabé záře, která začala vycházet z povrchu tvého těla a oblečení.

Nepříjemný pocit, který většina Shinigami ze 6. , 9. a 13. divize pociťovala se zvětšoval. Z dálky se začaly ozývat nepříjemné výkřiky plné prázdnoty.
Šel z nich mráz po zádech. Ostřílení Shinigami už věděli o co jde. Hollow v Seireitei? Nemožné! Jak by se sem dostali? Ozývaly se hlasy na ulicích.
Na skupinku Shinigami ze 6. divize něco zaútočilo - bylo to rychlé a mnozí to ani neviděli. A bohužel, účinek útoku byl smrtící. Všech 5 Shinigami bylo na místě mrtvých. Celou tuhle scénu mohla vidět Baru, která z čajovny vyšla první. Mitoshi viděl jen 5 zmasakrovaných členů z jeho divize. 2 z nich dokonce celkem dobře znal. Právě s Baru a Mitoshim se v moment, kdy vyšli ven, začalo dít něco zvláštního - z jejich těla, ve kterém mohli mimo jiné také cítit lehké mravenčení, začala vycházet slabá záře.

Shiratori

Shiratori slyšel také několik prázdných výkřiků. Dokonce hlasitějších než třeba Mitoshi a Baru. Očividně byl blíže k Hollow, kteří nějakým záhadným způsobem pronikli do Seireitei. Hledat je a snažit se bojovat sám by teď asi nebylo nejlepší řešení.

Baru

se strašně lekla. Vůbec nepochopila, co se stalo, prostě kolem probíhala skupinka shinigami a v další chvíli leželi do jednoho mrtví na zemi. Udělala pár kroků zpátky, zarazila se až o Mitoshiho, který vycházel z čajovny za ní.
Uvnitř byl takový klid... a najednou jako by vstoupila do pekla.

Mitoshi
Vyšel jsem ven a...
...uviděl jsem těla někoilika členů šesté divize.
Šokovaně jsem na ně hleděl.
...musíme to.... najednou jsem sebou trhl.
Něco jsem začal hledat v oblasti mého pasu. Pak jsez začal dělat hodně rychle něcu rukama.
Pak jsem ruky natáhl před sebe. Byly na nich nějaké černé čmárance.
Pak jsem se tedy pokusil vyvolat kido.
Černá a bílá síť. Dvacet dva mostů, šedesát šest korun a pásů. Stopy, vzdálený hrom, ostrý vrchol, pohlcující země, skrytá v noci, moře z mraků, modrá řádka. Utvořte kruh a přeleťte nebesa. Bakudō #77. Tenteikūra...

Spoiler:

Kageyama Shiratori

Co je tohle zase za záři? docela vylekaně jsem se podíval před sebe.. Ty výkřiky.. Jak se tu mohli dostat hollow? Podíval jsem se na sebe.. Stále se nemůžu moc hýbat.. trochu jsem sebou cukl a z pasu mi vypadla láhev saké, která se po střetu se zemí rozbila.. T-t-o nééé... moje saké- najednou jsem se dost naštval a nějak tak křečovitě jsem vstal.. Tak za to mi zaplatíš, až si kdo si a můžeš být klidně i bůh. Výš jak dlouho mi trvalo dostát tohle saké? pak jsem se snažil bezmyšlenkovitě rozběhnout ještě blíž..

Mitoshi -> Kidou se hrubě nezdařilo. Energie, kterou jsi do něj vložil, se celá nějak zkroutila a rozprskla po okolí, takže tebe i Baru odhodila do strany.

Baru

nečekala, že by se něco takového mohlo stát, takže se nepřipravila na možnou obranu nějakou vhodnou kidou bariérou. Odhodilo ji to dopředu do ulice, kde udělala pár kotrmelců a zastavila se o protější budovu. Rychle se vyškrábala zpátky na nohy.
"Co se to stalo? Mitoshi-san, jste v pořádku?" zamířila k němu, aby se ujistila, že se mu nic vážného nestalo. Jakto, že kidou tak naprosto selhalo?

Mitoshi
Narozdíl od Baru, kterou to vyprsklo na ulici to mě vyprsklo naopak do čajovny.
Proletěl jsem dveřmi a skončil jsem zapasovaný v pultíku.
Vyškrábal jsem se na nohy.
V pořádku...děkuji... řekl potichu
Je to extrémně vážné... musíme se dostat do první divize řekl jsem.

Baru

mimoděk pohlédla tím směrem a přikývla. Naštěstí to nebylo moc daleko. Ale její pozornost upoutal Senzaikyuu a vrch Sougyoku. Jejich nejvyšší místa zářila do tmy podivným světlem a okolo nich ve vzduchu co chvíli problikl krátký, bledý blesk. Baru se na to zamračila. Věřila, že Seireitei se nikdy nic nestane, přestála už mnoho nebezpečí. Ale stejně měla strach.

Kageyama Shiratori

Nějak mi to, ale nešlo.. moje mysl prostě říkala běž! Ale něco zase uvnitř mě to prostě nechtělo dovolit.. Stejně jsem se nepohl a stál tam na místě.. Sakra! zakřičel jsem a místo toho, abych se vídal možná do hrobu jsem se otočil a vyběhl opačným směrem.. Podíval jsem se na sebe a zajímalo mě co děla ta záře. Zatím mi to nijak moc nic neudělalo.