6., 9. a 13. divize

Kuchiki Yasumaru

držel v ruce kapitánské haori a mračil se na sebe do zrcadla. Skoro nikdy se nemračil, ale tohle byl jeden z těch velmi výjimečných případů, kdy byl naštvaný a smutný. Většina šesté divize uvítala jeho znovuustanovení kapitánem s nadšením. To ho naštvalo a rozesmutnilo, copak si vůbec nevážili svého předchozího kapitána? Choval se k nim přece dobře a určitě byl lepším vůdcem než Yasumaru, nebylo to prostě správné, že tolik lidí se ani nepozastavilo nad tím, že Yoshiro-san ztratil své postavení. A taky... Yasumaru si říkal, že tohle dělá jen z donucení, ale kdesi hluboko v něm věděl, že to dělá taky pro rodinnou čest... Teď, když byli bratr a otec mrtví, bylo na něm, aby dělal rodině dobré jméno tím, že bude kapitán. Díval se téměř nenávistně na haori. Proč nemohly věci zůstat tak, jak byly ještě před týdnem?!

Oblékl si haori a posmutněle se vydal hledat Mitoshiho-san. Měl dojem, že nebude dvakrát nadšený, až ho uvidí. Nebyl si jistý, jestli byl o změně kapitána informován... Mitoshi byl dobrý zástupce, ale nikdy spolu nijak dobře nevycházeli. Yasumaru měl dojem, že ho má Mitoshi za blázna, jelikož je pořád tak hodný, a naopak Yasumaru nechápal Mitoshiho sarkastické poznámky, takže jejich spolupráce byla většinou plna nedorozumění. Ovšem byl rozhodnutý s Mitoshim teď vycházet co nejlíp, i když mu bylo jasné, že Yoshira mu nenahradí nikdy.
Uviděl Mitoshiho meditovat na dvoře kasáren. Nechtěl ho rušit, sedl si tedy nedaleko na vyvýšenou terásku a čekal, až Mitoshi skončí.

Baru

se probudila, když venku byla už tma. Nebylo ale ještě tak pozdě, takže se rozhodla nahlásit řádně kapitánovi, jak se sluší a patří. Bez jakéhokoli zvuku se umyla, učesala, vzala si čisté oblečení a vyšla ven. Vzduch byl voňavý a hvězdy svítily. Chvíli se na ně koukala a úspěšně se jí dařilo nemyslet vůbec na nic a na nikoho. Pak v podobném rozpoložení vyrazila do kapitánovy pracovny, i když jí něco říkalo, že tam nebude.
Když už tam skoro byla, všimla si postavy, která stejně jako ona před chvílí pozorovala hvězdnou oblohu. nebylo jí do řeči, nezastavovala se tedy a chtěla dotyčného jen obejít.

Akio Ukitake

Uslyší tiché kroky.Pomalu se ohlédne a všimne si Baru.Á dobrý večer Baru.Usměje se,ale ne takovým tím chlapeckým úsměvěm ale spíše úsměvěm člověka jenž za jeden den slyšel příliš špatných zpráv.Co děláte tak pozdě venku.Jeho hlas je neobvykle tichý a hřejivý.Baru pamatujete si na mého otce??

Mitoshi
Zeleno-hnědé reiatsu které šlo kolem mě vidět za chvíli zmizelo.
Přesto jsem pořád neotevíral oči.
Tohle reiatsu... pomyslel jsem , už trochu tušíc kdo to nedaleko mě sedí.
Moje levé oko se začalo velice pomalu otevírat a já spatřil svého bývalého kapitána.
Oko se znovu zavřelo.
Kapitáne začal jsem směl bych dostat odpověd na otázku která zní, kde se nalézá kapitán Ruyichi? Něco mi totiž říká, že důvod proč necítím jeho reiatsu nikde v okolí začal jsem se zvedat je také důvod proč tu jste vy vrátil jsem svoji zanpakuto na její místo a konečně jsem plně otevřel své zelené oči na kapitána.

Baru

"Taichou!" vyjekla trochu překvapeně. Mohla ho poznat podle reiatsu, ale nějak byla otupělá. "Nevěděla jsem, že to jste vy... Šla jsem se vám nahlásit..." vysvětlila. "A zeptat se, co je nového..." Jeho další otázka ji docela překvapila. "No... ano... ano, pamatuju si na něj," usmála se, cos překvapilo i ji. A nějak se jí zazdálo, jako by byla obklopena lidmi, na které může jen vzpomínat.

Yasumaru

Když Mitoshi promluvil, Yasumaru hned vyskočil na nohy. Po pravdě se cítil dost nervózní.
"Mitoshi-san! Ehm, dobrý den! Tedy... věřte mi, netěší mě, že vám to musím oznámit, ale... Yoshiro-san byl dočasně odvolán z funkce kapitána šesté divize a já jsem ho nahradil... On by teď měl být na misi ve světě lidí s několika mladými shinigami. Tedy... měl by být samozřejmě v nemocnici, ale jeho entusiasmus se zdravotníkům nepodařilo zkrotit, takže už vyrazil..." zasmál se, ale hned toho nechal.

Mitoshi
Při slově odvolán se můj výraz změnil.
Odvolán? zeptal jsem se
Ah...aha řekl jsem za chvíli
Že si nedal pokoj... řekl jsem potichu
Zatřepal jsem hlavou a znovu pohlédl na kapitána.
Taichou, počínaje tímto okamźikem jsem vám plně k dispozici

Akio Ukitake

Koukne na Baru.Budeme to brát jako že jste se nahlásila.Když uslyší že si na něj pamatuje usměje se.To jsme rád..byl úžasný člověk....dal téhle divizi obrysy a já už odmalička věděl, že chci být jako on.Povzdychne si. Když ale pomyslím na to že se stále nedokážu zbavit mladického chování...otec by se chytal za hlavu.Nedokáži taktizovat....v boji jsem neužitelný...Zahledí se na oblohu.Z rodiny už nemám nikoho...většina přátel je již po smrti...Mizuki...ten nejlepší...toho jsme nebyl schopen ochránit takže jediná rodiny a přátelé kteří mi zbývají...je divize.Proto je musím v nastávajících časech ochránit....hlaně v těchto časech.Nezminuje smrti kapitánů aby to baru ještě víc nepřipomínal.

Yasumaru

se podrbal na hlavě, trochu nesvůj.
"Tak to jsem rád, Mitoshi-san, je mi skutečně ctí, že vás mám opět jako zástupce. Kdybych... kdybych někdy dělal jako kapitán špatné rozhodnutí, prosím neváhejte a upozorněte mě, mám ve vás plnou důvěru," řekl s úsměvem. "Ehm... možná bychom měli začít tím, že mě zasvětíte, co je v divizi nového, přece jen, dlouho jsem tu nebyl..." a naznačil, že se přesunou do kapitánské kanceláře, kde byly též všechny dokumenty.

Baru

se nelíbilo, kam debata o Akiově otci nakonec sklouzla. Sama neměla zrovna nejlepší náladu a věděla, že by měla kapitána podpořit, ale zas jí těmi svými řečmi začínal vytáčet. Nasadila svůj obvyklý upjatý výraz.
"No, taichou, tím, že si budete opakovat, jaký jste chudáček a jak jste neschopný, divizi ani sobě neprospějete. Jste kapitán, takže pravděpodobně asi až tak nepoužitelný nebudete, všichni z divize vás uznávají a máte dobrou pověst, není důvod, aby se váš otec chytal za hlavu. Naopak, zachovat si mládí ducha byl, pokud vím, vždycky jeho ideál," založila ruce na prsou.

Mitoshi
Minul jsem Yasumara a vydal se ke kapitánově pracovně.
Když jsme vešli do vnitř, všechno tam bylo krásně urovnané, papíry v úhledných hromádkách zařazeny kam patří.
Prostě to vypadalo jako Mitoshi-style.
V divizi se nestalo nic zvláštního.
Jen jsme nechali postavit nový bazén a příjmuli jsme několik nových členů. Také byly o něco málo zvětšeny pokoje členů a Vaše pracovna

Yasumaru

byl upřímně překvapen.
"Oooo, bazén?!" podivil se s očima dokořán. To skutečně nečekal. "To je dobré, vidím, že jste rozhodně nezaháleli, inovace musí být," pochválil Mitoshiho a už se zdál trochu veselejší. "Dobrá, takže ať nezdržuju, je teď potřeba něco od kapitána potvrdit? pročíst nějaká hlášení? Nebo tak?" Narozdíl od Yoshira byl totiž Yasumaru důsledný ve věci papírování.

Mitoshi
Věci které potřebují podpis kapitána? uchechtl jsem se.
Zvedl jsem ruku a něco jsem hladal.
Pak jsem chňapl držadlo a zatáhl jsem.
Nad Yasumarem se otevřely padací dvířka a na něj z půdy vypadlo celkem hodně papírů.
Hodně = zmizel pod nimi celý Yasumaru i psací stůl.
Ještě jsem zapomněl podotknout, že 6. divize dluží Gotei 13 grily

Akio Ukitake

Usměje se na ní.Už vím co mi tu tak chybělo.Přijde k ní a obejme ji....Máte pravdu emařit je zbytečné..akurát tak ještě špiním otcovo jméno.Pak jí pustí....Časy jsou zlé...bohůžel....

Yasumaru

=====ZATMÍVAČKA=====

Baru

stuhla, když k ní najednou kapitán přikročil a objal ji. To skutečně nečekala. Ale pravda byla, že se díky tomu tak nějak cítila líp, i když by si to asi nepřiznala.
"No... jsem ráda, že jste zase přišel k rozumu. Ehm... časy jsou možná zlé, ale můžou být daleko horší, takže si myslím, že zatím nemáme důvod propadat beznaději," řekla svým obvyklým praktickým tónem. Najednou dostala hroznou chuť zajít si do lázní. "Takže... něco dalšího, co bych měla vědět, že se odehrálo, zatímco jsem tu nebyla?" optala se.

Mitoshi
Po chvilce dolování v papírech se mi podařilo vytáhnout kapitána ven.
Papíry za poslední 3 měsíce řekl jsem, ale hned na to jsem pokračoval
Neptejte se prosím, jak se mi někdy podařilo donutit kapitána Ruyichiho aby to udělal
... No vyžadují jen váš podpis, ostatní jsem obstaral sám

Akio Ukitake

Pokýve hlavou a pak se zamyslí.No...za tu dobu co jste tu nebyla se mi zdá se neudálo nic co by bylo nějak důležitého...možná...za akademie nám hlásily že v nejbližší době by mělo naše ředy rozšířit několik nováčků.Víc mě nenapadá.

Yasumaru

byl trochu paf a pocuchaný, ale jinak nepoškozený.
"Ah... aha... výborně, hned se do toho dám," usmál se, shrnul závěj papírů ze stolu, vytáhl psací soupravu a začal svědomitě každý dokument podepisovat a následně je rovnal do více méně úhledných komínků podle toho, čeho se týkaly... občas něco zařadil špatně, ale snažil se, to se musí nechat.

Baru

"No... dobrá," přikývla. Potom se automaticky otočila směrem k ánstěnce... ale když už z dálky uviděla, jak je za tu krátkou dobu její nepřítomnosti zřízená, radši k ní ani nešla. "Jestli mě tedy omluvíte, zajdu si do lázní. Mimochodem..." na chvíli zaváhala, ale potom pokračovala, "bylo by možné pokračovat v našem tréninku?"

Mitoshi
Vynikající řekl jsem při pohledu na to jak to rychle ubývalo.
Tímto tempem budeme mít těch ostatních 5 půd hotové za týden.
...
...
Chvíli jsem nechal Yasumara naloženého ve vlastní šťávě a pak jsem se usmál.
Pochopitelně to byl vtip

Yasumaru

zamrkal a vzhlédl. Tak se zabral do práce a snahy, aby každý jeho podpis byl jasný a čitelný, že na chvíli nevnímal okolí.
"Hm? Říkal jste něco, Mitoshi-san?" řekl s bezelstným úsměvem.

Mitoshi
Usmál jsem se.
Bude těžké zapomenout na kapitána Ruyichiho řekl jsem potichu.
A na to jak se nechal rozrušit absolutně čímkoliv....
Je to vše kapitáne? zeptal jsem se
Všechny tyhle papíry odnesu zítra ráno tam kam patří

Yasumaru

přikývl.
"Výborně, s vámi je radost spolupracovat, jako vždy. Víte, ale... jsem si jistý, že jak jen to bude možné, Yoshiro-san se vrátí na své místo tady v divizi..." dodal a spíš než Mitoshiho o tom chtěl ujistit sebe. Z toho kapitánování byl nešťastný už teď. Nevadilo mu papírování, to ne, ale tak nějak cítil, že sem nepatří, ať už to ostatní videli jakkoli.

Akio Ukitake

Překvapí ho její otázka ale usměje se.jistěže můžeme...až budete chtít přijďte do mé kanceláře...já si jdu domů odpočinout.Pak odejde směr svůj dům.

Baru

přikývla, šla si do svého pokoje pro ručník a vyrazila do svých oblíbených lázní. Koupel pod hvězdnou oblohou... to by jí mohlo udělat dobře. I když jak se tak koukala k jihu, stahovaly se odtamtud těžké mraky.

Mitoshi
Myslíte že mu so taicho povolí návrat, po tom co ho odvolala?
Pravda, kapitánů je teď pomále a zvláště kapitánu jako Ruyichi taicho, ale musíte uznat že kdyby So taichou měnila názory takhle rychle tak by to tady vypadalo jako v chlévě, nebo jako v lidském světe velice oblíbeném podniku pro muže a hospoda to není. mistrovsky jsem se vyhnul nevhodnému slovu a zastavil se v půli cesty ke dveřím.

Yasumaru

"No... tak nějak v to doufám..." zamrkal Yasumaru nejistě. Mitoshi měl pádné argumenty, ale Yasumaru si byl jistý, že spíš než náhrada funguje jako záskok a až se Shounagon-sama uklidní, určitě bude zas vše při starém. "Umm... Mitoshi-san? Myslíte, že byste mohl svolat divizi, řekněme tak za hodinu? Měl bych jim asi vysvětlit, co tu dělám, a taky je připravit na stav pohotovosti."

Mitoshi
Ale jistě. řekl jsem a znovu se rozešel ke dveřím.
O pohotovosti už ale myslím vědí řekl jsem při otevírání dveří

Akio Ukitake

Pomalu dojde až ke svému domku.Otevře dveře a vejde dovnitř.Obklopí ho tma která mu nevadí a jeho oči si na ni za chvíli zvyknou.Pomalu dokráčí do koupelny, kde ze sebe shodí všechno oblečení a osprchuje se.Asi po patnácti minutách vyjde z koupelny a za ním se vyvalí pára.Jen v ručníku dojde do obívacího pokoje jde na jednu z kupek oloží oblečení.Jeho cesta dále směřuje do ložnice.Otevře okno, aby trochu vyvětral,načež shodí ručník a uloží se do postele.Přikryje se přikrývkami a pomalu se snaží usnout.