6., 9. a 13. divize

Akio Ukitake

Oddechne si a začne hledat to pro co sem přišel....flašku Kyouheiovice.Po chvíli hrabání ji najde a ukryje do kimona.Pomalým krokem se vydá domů,avšak si stále nepipadá unavený.Kroky ho pomalu zaneskou k horkým pramenům.Koukne na ně a řekne si že to nebude tak špatný nápad na chvíli si dopřát relaxu.

Suki Taiketo

Takže 6.divize...Mumlala si Suki, když přicházela ke svému bytečku. Z kapsy vytáhla klíče a chvíli s nimi u zámku zápolila. Nebydlela v žádném úžasném ani přepychovém bytě, ale jí to vyhovalo. Dokoce shodou náhod, nebo že by v tom měl prsty osud, se byt nacházel v blízkosti kasáren 6.divize, což se jí samozřejmě nesmírně hodilo.
Když se jí po pár minutách podařilo otevřit, na nic nečekala a rovnou zamířila do koupelny. Shodila ze sebe špinavé oblečení, které dala prát a vlezla si pod studenou sprchu. Nechala na své tělo dopadat vlažný proud vody a užívala si tu chvilku, dokud jí nezačala být zima.
Pak vylezla ze sprchy, omotala se ručníkem, oblékla se, upravila se a po hodině byla nachystaná k odchodu.
Odešla z bytu a rychlou chůzí se vydala ke kasárnám, vypadala dost zamyšleně a nevnímala své okolí.

-> Suki - Když jsi došla do kasáren, tak nikde nikdo nebyl. Chvíli jsi tam bloudila a nakonec jsi spatřila stát všechny shinigami ze šesté divize na hlavním nádvoří. Zdálo se, že kapitán v jasně bílém haori měl právě nějaký proslov nebo něco.

Mitoshi
Stál jsem vedle Yasumara a poslouchal jsem ho.
Očima jsem přitom jezdil mezi řadami členů divizí.
Celkem mě překvapilo že vezmou Yasumara zpátky takhle dobře.

Suki Taiketo

Jaké překvapení, když se Suki bezradně ocitla v kasárnách a nikde se nenacházel člověk, který by jí pomohl. Jednoduše, protože tu nikdo nebyl. Kde jsou všichni, já to nechápu..Mrmlala si pod nosem, byla totiž dosti nervozní, už jenom fakt, že jde trochu později a zrovna dnes jí zneklidňoval a ještě tyhle nové okolnosti. Bylo toho na ní moc. Když už propadala panice, zavedly jí nožky přímo na hlavní nádvoří, kde bylo nespočet lidí. Ve středu toho všeho, se nacházel muž v bílém haori, na kterého většina lidí něco nadšeně pokřikovala.To, je kapitán a vypadá, že členové něco oslavují.. Dál přemýšlela, postávajíc na kraji toho velké hloučku. Pro lepší výhled se pár lidem omluvila a podařilo se Suki dopracovat až na místo, z kterého bylo dobře vidět. Sledovala reakce lidí kolem sebe a snažila se zaměřit na kapitána, aby mohla slyšet a pochopit, co se děje.
Kdyby se na ní člověk zaměřil, tak bylo hned jasné, že je nejspíš nováček. Ten nechápavý pohled jejich kaštanových očí byl zřetelný.

Yasumaru

nebyl z průběhu událostí příliš šťastný. Zdálo se, že členové divize jeho slova příliš neposlouchají, stále se radovali z jeho návratu. Raději jim dal tedy rozchod a chtěl utéct zpátky do pracovny, nebo ještě lépe ke svému oblíbenému rybníku, ale nakonec pozvání na sake od několika členů odmítnout nedokázal. Doufal, že při té příležitosti jim aspoň vyvětlí, jak se věci mají. Pravda byla, že když si odmyslel všechny ty hodnosti okolo, rád je znova viděl a zajímalo ho, jak se mají a co dělali celou tu dobu, co s nimi nebyl v kontaktu.

Mitoshi
Potom co kapitán skončil jsem se velice rychle a nenápadně vypařil.
Mířil jsem ven z kasáren...
Bral jsem to před zahrádku.

Baru

šla pomalu ke kasárnám, cítila se celkem uvolněně a vůbec ne ospale, nakonec, prospala přece celý den. Přemýšlela, že asi využije kapitánovy nepřítomnosti a udělá šťáru v jeho kanceláři, aby byla reprezentativní a nevzbuzovala v nováčcích podivné představy o uvolněné morálce třinácté divize (jako ta kancelář, ne Baru).

Suki Taiketo

"Kapitáne!" zavolala Suki a drala se přes zástup ke kapitánovi, nemohla si ho teď nechat utéct. Vypadal na to, že se někam chystá a jí se zrovna dvakrát nechtělo hledat ho po všech čertech.
"Omlouvám se, že ruším.. Jsem nová, Suki Taiketo, chtěla jsem se ohlásit." vysype ze sebe, když se jí konečně podaří vedle něj dostat, "Samozřejmě můžu přijít později do kanceláře, pokud nemáte čas." dodala rychle, měla strach že otravuje. Na jejím výrazu to bylo znát, stále vypadala hodně nejistě.

Baru mohla cítit že není sama.
Mohla to zjistit díky divnému pocitu a také slabé stopě povědomého reiatsu.

Kageyama Shiratori

Po hodinách nahánění holek jsem se vídal zpět do kasáren nováčku.. no spíš jsem si to myslel a šel jsem rovnou do kasárny 13 divize.. Po cestě jsem začal nečekaně tancovat jak mě jen napadlo a zpíval jsem si při tom.. Sakéé v kapsee v mám nikomuu ho nedámmm vypujuuu si ho sám sám sám sám sám sámmm... bylo to dost nahlas a ze své opilostí jsem ani nedomyslel že někdo může někdo už spát...

Akio Ukitake

Když vyšel z horkých pramenů zaslechl nedaleko známý hlas....tedy spíše zpěv.Vydal se tím směrem až nakonec našel strůjce onoho chvalozpěvu.Kageyamo..nemyslíš,že je už dost pozdě abys tu takhle vyřvával.Dojde k němu s rádoby naštvaným výrazem.

Kageyama Shiratori

Jé taicho-chan... usměju se na něj Pozdě? Nikdy není pozdě vyjádřit své pocity.. ale mé saké vám nedám. řeknu a začnu si pískat a trochu se pohupovat do strany, což mělo naznačovat tanec.. Byl jsem docela dost na mol a tak s mnou moc nebyla rozumná řeč.

Akio Ukitake

No to mi ještě scházelo!!Zavrtí hlavou a kyouheiovici si posune pod kimonem trochu nabok.Pak podepře Kageyamu a pomalu ho odvede do jeho pokoje.

Yasumaru

se otočil, když za sebou uslyšel nečí hlas. Spatřil pohlednou dívku, která se mu chtěla nahlásit, a usmál se na ni.
"Suki? To je hezké jméno! Suki, teď už je pozdě a zdá se, že moje přítomnost je vyžadována jinde..." poukázal na některé členy divize, kteří už ho volali... k bazénu, kde už se připravovala improvizovaná párty... (O.o) "...takže to necháme na zítra. Ale teď pojď s námi, aspoň se seznámíš s divizí," pozval ji mile.

Baru

natočila mírně hlavu, zdálo se jí, že v nočním vánku pochytila útržek reiatsu vicekapitána šesté divize. Vzpomněla si na své myšlenky těsně před nedávnou misí. Těšila se, že se s ním aspoň blíže seznámí, protože vicekapitáni by přece měli držet spolu... ale bývala by si přála, aby to bylo za příjemnějších okolností. Trochu zpomalila a čekala, jestli Mitoshi-san jen prochází nebo se zastaví na kus řeči.

Kageyama Shiratori

Jen aby bylo jasno taicho já jsem na holky jo? Tachiooo řekne Ukitake-taichovi, když ho podepře a začne se smát a při tom se i zakašle, ale do pokoje se odvést nechá, protože už sám docela cítí že má dost.. Tak takhle jsem se nezřídil už dlouho.. kdo za to asi může.. začnou se mu v myslí vytvářet různé obrázky o tom co dělal, než tu přišel, ale jediné na co si vzpomněl byla láhev saké a nějaká pěkná černovláska.. Hééé... řekne a zaspí dřív než ho vůbec Ukitake-taicho odvede do pokoje.

Akio Ukitake

Uloží jej do postele a pak se vydá do kanceláře.Teď už nemá cénu se zas vracet domů...natáhnu se v kanclíku.Vejde do kanceláže a pohodlně se natáhne na židli.

Mitoshi
Vykoukl jsem zpoza stěny a spozoroval Baru.
Ah. Baru-san! řekl jsem a usmál se
Pomlu jsem k ní přišel a stále se smál.
Chtěl jsem vám...totiž.... vytáhl jsem ruku zpoza zad a tam byla kytice *oblíbené květiny Baru*.
Poděkovat za to jak jste vyléčila mě a kapitána Ruyichiho na naší společné misi. vychrlil jsem ze sebe velice rychle.

Baru

mírně překvapeně koukala na Mitoshiho, který jí podával svazek nějakých bílých kytek, o kterých netušila, jak se jmenují, protože po tom nikdy nepátrala, ač se jí líbily.
"No... to nebylo nutné, jen jsem dělala, co bylo v danou chvíli potřeba... ale děkuji, je to od vás milé," vzala si kytky dřív, než by si to Mitoshi rozmyslel. Přece jen, nedostávala je často. Vlastně nikdy. Ovšem zdálo se jí, že jen tak odejít by se nehodilo, navíc se jí ani nechtělo. "Ehm... vypadá to na bouřku, že?" nahodila osvědčené téma.

Mitoshi
Podíval jsem sena oblohu a chvíli jsem nic neříkal.
Asi ano... ale oblohu nemám moc rád. Radši se držím při zemi usmál jsem se

Suki Taiketo

Lehce přikývla hlavinou na znamení souhlasu. Kapitán měl pravdu bylo už pozdě a konec konců administrativní záležitosti nikam neutečou.
"D-Děkuji, mám ho po matce." vykoktala a kapánek zrudla, když jí pak kapitán pozval na párty, začla se nadšeně usmívat až jí očka zářily.
"Děkuji, ráda půjdu.." poděkovala pro dnešek ještě jednou a vydala se směr bazén. Člověk ani nepotřeboval vědět, kde se nachází, šla prostě za zdrojem hluku.

Baru

"Škoda, někdy jsou na ní k vidění docela pěkné věci," také se pousmála. Ovšem to nebyl případ dnešní noci. Nebe se rychle zatahovalo a ve vzdálenějších mracích se co chvíli zablesklo. "Možná bychom se měli jít radši schovat," navrhla, protože šla rovnou z lázní a nerada by nastydla, už takhle jí studený vítr nedělal dobře.


Šestá divize přece jen zaznamenala v období Yoshirovy vlády nějaké změny - kdyby už jen ten bazén. Nemluvě o grilech. Každopádně teď věděli, jak uspořádat parádní párty za pět minut. Ale být za to vděční, to je ani nenapadlo. Špatného počasí si nevšímali, tím méně Yasumaru, kterého nutili pít jedno sake za druhým, takže si ani nevšiml, jak se ochladilo.

Mitoshi
Momentálně bych si dal nějaký hodně dobrý čaj řekl jsem a sklopil oči ze zatahující se oblohy na Baru.
Nevíte kde takový sehnat? zeptal jsem se

K Seireitei se hnala nočné bouře. Ochladilo se a foukal čím dál silnější vítr. Nebe bylo temné, ani jedna hvězda neprosvítala, a čím dál blíž bylo možné zahlédnout jasné, namodralé blesky. Vzduch jako by vibroval a ta těžká, matoucí atmosféra dávala cítit, že nebude bezpečné zdržovat se venku.

Baru

"Myslím, že nedaleko je tu čajovna, která by mohla mít otevřeno i v tuhle hodinu... aspoň se tam schováme před tou bouřkou!" navrhla. Po pravdě... představa bouřky strávené nad šálkem silného čaje s Mitoshim-san na dohled nezněla vůbec špatně. Baru skutečně neměla bouřky příliš v lásce, zvláště ty noční. Rychlým krokem se vydala směrem, kde tušila dané zařízení... opravdu doufala, že otevřeno mít budou.

Mitoshi
Fanatické! řekl jsem nadšeně když Baru řekla že je poblíž čajovna.
Ano, chtěl jsem říct fantastické, ale prostě jsem se přeřekl.
Šel jsem tedy za Baru.
Když jsme tam došli, měli naštěstí otevřeno.
Otevřel jsem Baru dveře a pak si s ní sedl ke stolečku.

Akio Ukitake

Vzdálené burácení hromů jej pomalu vzbudí.Ač se všichni schovávají on vyjde ven a užívá si chladný vánek před bouří.Bouře přímo zbožňuje..miluje blesky a nespoutanou sílu přírody, kterou představují...a on jí dokáže částečně spoutat...to ho vždy tak nějak těšilo.Pomocí shunpa se dostane na střechu a rozhlédne se do dáli na bouři.Sleduje ony krásné modré záblesky a těžké černé mraky.Pak ale přijde podivný pocit...Co to...tohle jsem u bouře nikdy necítil...co to je...zajímavé.Vydá se do centra bouře prozkoumat onen zajímavý pocit jenž bouře od sebe šíří.