Východní brána

Daisuke Ryusaki

Jakto že ne?!?! poklekne na kolena v beznaději že se odsuď nedostane Jakto že to tak neni?? Dobrá, takže za předpokladu že mě ve škole naučily počítat tak to bude 9 a jestli ne tak je to se mnou zlý. Mno ták soustřeď se. Tohle musíš vymyslet i kdyby bylo chladněji. Říkal si pro sebe. Je mi zima a blbě se přemejšlí. Nemohl ybysme to probrat na teplejším místě? A zoufale se podíval na něj podíval.

Yoshiro

Tak ho prostě nějak oživ! Bez něj jsme ztracení! Zakřičel jsem na něj se zatnutou pěstí. Ty tu máš být ten, kdo oživuje vyplivnutý a zasedlý motýly! Pro to jsem tě vzal sebou! Pokračoval jsem dál.

Izanagi Kentaro

Naposledy cítil reiatsu ostatních před skálou, to znamená, že nejspíše tam mohli dojít, pak se mohli ztratit. Vrátil se z vnitřního světa, aby opět viděl ty dva, kteří se opět hádali. Vyléčit motýla s jeho schopnostmi léčit za pomocí kida? Rád bych tomu věřil, ale už jenom z principu je ten motýl mrtvý.

Hiboru Baru

se rozhlížela po prapodivné chodbě olezlé světélkující plísní.
"No, nevím přesně, co myslí tou pomstou, ale jestli tohle všechno tady jsou ve skutečnosti její kamarádi," ukázala symbolicky palcem na chuchvalce slizu kolem nich, kterých nebylo málo, "tak máme trochu problém. Tak jako tak se zdá, že vám asi ublížit nechce, když vás chce zotročit, toho bychom mohli využít! Ale nejdřív..." Vyklonila se zpoza Dateho, za kterým už se nějakou tu chvíli schovávala pro případ, že by se slizce chtělo bojovat. "Slizko a nedalo by se to vyřešit nějakým způsobem, ve kterém by nefigurovala pomsta ani otroctví...? Mohli bysme tě pozvat na kafe a v klidu si o tom popovídat..." řekla co nejmileji uměla.

Slizka Panda

"Jo? Popovídáme si u kafíčka, dáme zákuseček... Zdrbneme každýho chlapáka, jak velkou a pevnou má prdel," její tón zněl dost sarkasticky. "Ach ano, a nezapomeneme se zmínit o tom, že jaksi nemám své děti, že?! Že jaksi nemám manžela, že?!" nevypadalo to, že by to bylo zrovna jednoduše řešitelné. "Víš co, ty, ty..." na chvíli se zamyslela a zavřela oči. "Hiboru Baru," řekla po chvíli a oči otevřela, ať už se zdál být trik v čemkoliv, ve skutečnosti stačilo, že Baru pod úbor vlezl nějaký Pandin kamarád. "Hm, myslela jsem, že takové vejšmejchle už vyšly z módy," zazubila se, když kousek slizu odkápl na zem, když se protlačil opaskem.


Šavlozubák

"Hm, poslední šance, mladej... Pokud odpovíš, budeme moc pomalu vyrazit, pokud ne, tak si cestu ven najdi sám... Já v tom problém nevidím... Jak bych to řekl; pokud nedojdeš konce, tak tady zemřeš a pak tě jako sežrat budu moct, což je pro mě výhodnější," povytáhl obočí a zaměřil se na Daisukeho nohy. "Hm, tak pěkná stehna tu dlouho nebyla, ačkoliv, vždy dávám přednost mozečku," přemýšlel dost nahlas.

Daisuke Ryusaki

Pusměje se a koukne na vlka Aby tě ty krasný stehna nenakopaly tvoje pozadí, přece jenom tvůj kožich by me mohl pěkně zahřát. postaví se na nohy. Jedna ovce nespase louku nikdy, už jenom protože jí může sežrat hladovej vlk jako ty a nebo taky protože tráva pořád roste, a nž jí spase tak znovu doroste.

Mitoshi
Kleknul jsem si k motýlovi a natáhl nad něj dlaň. Zavřel jsem oči a soustředil se.
...
...
*Bzuuuuum*
Nad dlaní se mi začalo hromadit reiatsu. Vypadalo to jako Shakkahö.
Áá vyhrkl jsem a rychle dal ruku z nad motýla pryč

Mitoshi
Podstatně jsem se sklidnil když se červené reiatsu přebarvilo do jakési zvláštní zeleno-žluté a pak následně do divné zelené.
Musel jsem věřit, že to čemu jsem říkal léčicí kido bude fungovat. Přesunul jsem ruka nad motýla a čekal jestli se vzpamatuje nebo jestli budeme mít na večeři jednohubku

Šavlozubák

"Hm... Poslední otázka, muž ztroskotá na pustém ostrově. Všude v okolí pěti kilometrů je voda. Nemá ani dopravní prostředek, neumí plavat a vody se beztak bojí. Jak se tedy bez cizí pomoci dostane k nejbližší pevnině?" sám vlk se posadil a přemýšlel, nejspíš nad tím, že Daisukemu neměl dávat další šanci.

Mitoshi -> Motýl byl rozmačkaný a mrtvý, ani mistr léčení by ho již bez nějaké super ban-kai techniky nedokázal vrátit zpátky. Leda by se někde poblíž objevila Orihime, v což se však vážně ani doufat nedalo.

Mitoshi
Promiňte Taichou, motýl pošel konstatoval jsem a stoupl si.
Jdeme najít ostatní nebo na ně počkáme? zeptal jsem se kapitánů

Yoshiro

Zhluboka jsem se nadechl. Byl to fakt dobrej motýl.. Určitě byl už dávno mrtvej, když jsem si na něj sedl.. Můj zástupce poté pronesl něco o hledání ostatních.
No..Mohl by ses po nich podívat no.. Já se zatím pokusím najít nám nějakou cestu.. Řekl jsem ještě.

Izanagi Kentaro

Sundal na pět vteřin klobouk na počest pekelnému motýlovi. Ufff .... počkat, počkat, neříkal si něco o obědu? I když nebude to v našem světě něco jako kanibalismus? Sežrat někoho z nás? Potom se podívá na motýla, z kterého tekl ještě sliz. Vlastně, ani nemám hlad.

Date

Lehce jsem se k Baru naklonil a tiše šeptl. Myslím, že jsi to naštvala ještě víc. Když tohle dořeknu sokol mi na rameni začne vyvádět, jako kdyby mi hrozilo nějaké nebezpečí. Ohlédl jsem se okolo sebe, ale nic jsem neviděl. Až potom mi došlo, že sokol chce varovat Baru. Bacha, ten sliz. Řeknu Baru, ale už je pozdě, sliz je za opaskem.

Daisuke Ryusaki

Úplně jednoduše, jelikoš v okruhu 5Km neni žádná pevnina, tak ta jediná nejbližší je na který stojí, takže už je na nejbližší pevnině. Byla mu zima, ale nebyl si jistej svou odpovědí tak byl připraven na cokoliv co by mohl vlk udělat.

Hiboru Baru

byla šokována nepěknými slovy, která slizka použila a která urazila její jemnocit. Hlavně vejšmejchle, přestože vůbec netušila, co to je. Chtěla to tady s tou podivnou pandou nějak vyřešit, ale když ji začal oblejzat sliz, nějak ji přešla chuť.
"Taichou, pojďme pryč, ona ví, jak se jmenuju, to je hrozně divný," zašeptala v odpověď, ale samozřejmě nevyrazila sama první, co kdyby se té slizce přece jen chtělo zaútočit, i když vypadala celkem neškodně? Ne, raději začala šťouchat do Dateho a naznačovat mu směr chodbou okolo slizky.

Slizka Panda

"No tak dobrá..." pokrčila pro změnu rameny ona. "Vezmu si to, co mi patří..." a přitom si změřila Dateho pohledem a zastavila se u kalhot. "Hm... Jakpak jsme na tom s velikostí? Váš přítel támhle nejenom že nevypadá hezky, ale velikost je také titěrná," řekla narážku na bůhvíco a přitom se po Datem také začal šourat kus slizu a mířil mu to přímo nohavicí vzhůru.


Šavlozubák

"Ee, ne... Odpověď byla po ledu.. Nikdo neřekl jestli je to voda jako tekutina, že..." řekl a vyrazil do bludiště. "Pojď, stejně brzy umrzneš," zavolal ještě na Daisukeho.

Mitoshi
Chvilku jsem tan stál.
Žilka na mém čele se stále zvětšovala.
Pak jsem zhluboka vydechl a s tichým brbláním pod nosem vyrazil...
Kudy mám vlastně jít? zeptal jsem se tónem budu-brzo-vraždit

Izanagi Kentaro

Těžko říct, nejspíš .... tudy? Néé vlastně tudy, nebo možná támhle? Néé určitě tudy! Pak se zamyslí. Vzpomínám si, že jsem je naposledy zaregistroval před skalami, ale teď ani nevíme kudy se k těm skalám dostaneme, to je ten problém.

Yoshiro

Otočil jsem se na Mitoshiho a mile se usmál. Můžeš zkusit vylézt třeba na strom a rozhlídnout se. S těmito slovy jsem na něj zamával a vyrazil hledat cestu dál. Za chvíli se vrátím. Zakřičel jsem ještě, aby mě slyšel jak Mitoshi tak Ken-chan.

Mitoshi
Tak a dost. Sednu si tady na zadek a budu čekat. Nehodlám se taky ztratit. sedl jsem si na zem.
A jestli se vy ztratíte tak mi je to upřímně jedno! zařval jsem ještě za Yoshirem

Date

Z pandího pohledu jsem nebyl zrovna nadšený, hlavně když mě jakoby skenoval. Nad pandí otázkou jakpak jsem na tom s velikostí, jsem se jen pousmál. Vtipné. A přitom jsem přetáhnul kus kapitánského pláště před kalhoty, abych pandě znemožnil výhled na zkoumané místo, přitom sklopím hlavu. Když se znovu podívám na pandu, v oku mi září nenávist. Bacha na slova, slize. Namířil jsem prst na šourající se kus slizu. Hado 4: Byakurai.

Hiboru Baru

měla pro změnu co dělat, aby se nerozesmála. Ta slizka byla velice bizarní, na jednu stranu se jí Baru trochu bála, protože byla tak podivná a neměla žádný respekt z shinigami, ale zas na druhou stranu se nezdála, že by jim vyloženě chtěla ublížit a ty její poznámky byly dokonce s dávkou obskurního humoru i vtipné. A zdálo se, že tou poslední rozzlobila i tak klidného a vyrovnaného kapitána, jakým byl Date-sama. Baru zamaskovala uchichtnutí za zakašlání, nevěděla, co si to slizka chtěla vzít, ale rozhodla se, že to radši bude jen zpovzdálí sledovat. Když viděla kapitánovy metody, měla chuť říct "Taichou, pozor, ať si neublížíte!", ale nějak se ovládla.

Slizka Panda

Slz se mírně napružil, protáhnul, zatočil a pak se seždímal. Přesně v tomto pořadí, jakmile ho zasáhl útok pomocí Kida. Jen Date to odnesl s menším šrámem na noze, protože byl sliz na jeho noze. Konečně se sliz dostal až za opasek shinigami úboru. "Hm... Řekla bych, že se to nedá srovnávat," zkonstatovala. Zřejmě spolu veškerý sliz vzájemně komunikoval. "Tak uděláme obchod... Vezmu si tu věc,... Jakpak ji říkáte? No, prostě tamtu, tu co máte pod tím kusem oblečení... A já vás nechám oba jít," obchod relativně slušný, že. Lepší než bojovat s hordami slizu, které byly všude v okolí.


Yoshiro -> Cesta šla celkem s klidem, do značné míry. Jenže džungle byla natolik hustá a natolik zrádná, že po několika desítkách metrů se již ani dále jít nedalo, ale odkud asi Yoshiro přišel? Mohl jít a pokusit své štěstí při cestě zpátky nebo zjistit, kam vede řeka, která se táhla napříč džunglí. Před Yoshirem se totiž přesně tato řeka stáčela z jedné strany směrem přímo vpřed.

Yoshiro

Vždycky jsem měl rád vodu.. Tak jí zkusím věřit.. Rozhodl jsem se tedy, že půjdu podél řeky a zkusím štěstí. Snad na mě zase nevybafne 10 chlupatejch ještěrodvědů, kteří po mě budou střílet moje útoky a trefovat mě svitkama do čela. Pronesl jsem nahlas.. I když. Tady se fakt nedá čekat nic..