Východní brána

Izanagi Kentaro

Všiml si padajícího kamení a tak se pomocí shunpa dostal úplně mimo jeho dosah. Čekal tedy na pekelného motýla, až se trochu oklepe a po té ho následoval pozvolnou chůzí dál. Vršky hor jsou prokleté. Málo lidí se přes ně pokusilo přejít. Říkal mu hlas staříka z jeho minulosti. Pak se usmál. On byl jeden z těch, kteří je přešli, i když jizva, kterou měl na zádech byla ornamentem jeho odvážnosti. Usmál se a dál pokračoval za pekelným motýlem.

Yoshiro

Pořád jsem držel krok s Ken-chanem. Ten motýl to musel vzít tak debilní cestou, že nám na hlavu málem spadlo několik velkých balvanů. Naštěstí jsem to vyřešil stejným způsobem jako můj kolega z jedenácté divize a shunpem jsem se posunul zase o kus dál tak, aby mě to kamení nezavalilo.

Date

Než jsem se vydal za motýlem, doběhl nás nějaký šmudla ze 4. divize. Jo. Jsi tu dobře, ale raději už pojďme. Řekl jsem a vyrazil jsem.......Po tom křupnutí to už bylo lepší, ale pořád nic moc. Ty dva co vyzazili přede mnou, jsem měl na dohled, a tak jsem věděl kam míří. Najednou se ke mně přidala podkapitánka 13. divize a nabídla mi masáž. To mě celkem překvapilo. Nenápadně jsem si ji prohlédl od hlavy až k patě. Tak to si nenechám ujít. Budu jen rád. Odpověděl jsem Baru a usmál jsem se.

Daisuke Ryusaki

To sem rád že sem vás ještě stihl, prostě sem nevěděl co všechno bude potřeba. Uculí se Já se jmenuji Daisuke, můžu mít tu čest a poznat vaše jména? a vyrazí s kapitánem 9.divize a podkapitánkou 13.divize za pekelným motýlem a ostatníma co jsou napřed.

Hiboru Baru

se trochu zarazila. Z pohledu, kterým ji kapitán s páskou přes oko počastoval, si nebyla jista, co si představuje pod pojmem "masáž"... aby pak nebyl zklamán, až se ukáže, že to doopravdy bude jen masáž... ale usmíval se pěkně, to se muselo nechat. Obrátila se k mladíkovi, který je dohnal a mávla mu na pozdrav.
"Hiboru," představila se stručně příjmením, přece nebude nějakému zobákovi říkat své křestní jméno, že ano. Prohlédla si jeho bohaté zásoby léčiv. "Jsem ráda, že s námi přece jen poslali medika, už jsem si říkala, že budeme vydáni na milost a nemilost těm pár náplastem, co mám s sebou, a to by nemuselo dopadnout dobře..."

Pekelný motýl

Motýl pokračoval jeskyní, hezky pomalu, ale jistě, letěl vstříc světlu na druhé straně jeskyně. Motýl se vyhýbal jakýmkoliv odbočkám z hlavní cesty, ale pro ty, kteří byli stále vzdáleni, se jeskyně mohla stát osudnou, neboť zde nebyly žádné stromy, které by mohl motýl označit, a na konci mnoha tunelů se světlo objevovalo, proto bylo nezbytné s motýlem držet krok. Nakonec motýl na chvíli zmizel v ostrém světle, které vycházelo z druhé strany, aby se pak vyjevil v plné kráse a v... džungli.

Date

Chvíli jsem se ještě na Baru díval, než k nám přiskočil zdravotnickej. Zdar zdravotnickej. Pozdravil jsem a ohlédl se dopředu. Měli bychom přidat, nebo se nám motýl ztratí v bludišti jeskyně. Upozorním Baru a Daisukeho. Sám přitom přidám do kroku, abych měl motýla na dohled.

Daisuke Ryusaki

Těší mě jde vidět že podkapitáni jsou milejší než kapitáni moc se mu nelíbilo oslovení zdravotnickej ale co mohl dělatano máte pravdu měly bysme si pospíšit a zrychlyl krok za kapitánem 9.divize a společně všichni tři doběhly k začátku tunelu a následovaly pekelného motýla napříč jeskyním bludištěm.

(pojďme se ztratit, bude sranda :-D)

Hiboru Baru

před sebou viděla bílá haori dvou kapitánů, kteří zahučeli do jeskyně před nimi. Moc se jí nelíbilo, že tamtudy musí projít. Raději taky zrychlila, ovšem i tak je co chvíli ztrácela z dohledu, hlavně v temných částech jeskyně. Bylo tam chladno a mokro, tma a pavouci. Tedy... spíš pavučiny. Snažila se zachovat si důstojnost a nezačít vřískat pokaždé, když se na ni nabalí lepkavá vlákna, která nějakou náhodou unikla potrhání dvěma vysokými muži vpředu, ale občasnému "Fůůůůj" nebo "Néééé jdi dolu, ty hnuse" se neubránila. Mezitím také štrachala ve svém batohu a za chvíli vytáhla z postranní kapsy baterku, kterou rozsvítila.

Poznámka GM: Motýl je titěrný a ti dva kapitáni před vámi ho jaksi zastiňují, proto je problém ho sledovat a světlo konce tunelu je natolik ostré, že se do něj dá sotva přímo dívat, proto vás pošlu na okružní jízdu skrz jeskyni, bude to zábava ;) .

Hiboru Baru -> Baterka v jeskyni nejspíš nebyl zrovna nejlepší nápad, obzvlášť když se rozsvítila a na Baru se rozletělo hejno mnoha mnoha mnoha rozčílených myší s křídly, ano netopýři, ačkoliv, jejich oči žhnuly po masu a po krvi a Baru se jim zdála být příhodnou svačinkou, vrhli se na ní proto přímo a svými pařáty a tesáky ji tlačili do tunelu, který nemířil zrovna ven, ale proti hejnu o tolika jedincích se dalo jen těžko bránit. Brzy na to se i další z nich vrhli na Daisukeho a Dateho, již jich nebylo tolik, ale byli otravní a malí, proto také těžko zasažitelní a nepříjemně hryzali, obzvlášť v oblasti ramenou blíže krku.

Daisuke Ryusaki

Viděl jen Hiboru jak utíká do vedlejší uličky s hejnem netopírů v zádech. Ale několik se jich vrhlo i na něho, byly to malý potvory s ostrými drápi i zuby a byly dost dotěrný. Několik se mu podařilo trefit kufříkem ale stejně ho pořád kousaly. Bestije jedny, chcípněte!!! ÁÁÁÁÁZačínalo ho to štvát, přestal se bránit a běžel co nejrychleji aby už byl od tamtud co nejdřív pryč.

Hiboru Baru

Baterka jí vypadla z ruky a zakutálela se kamsi, když si pokoušela chránit hlavu od těch děsných věcí, co se na ni vyrojily, samozřejmě až potom, co děsně zařvala leknutím.
"Nechte mě! Vy mrchy, nekousejte! Jauvajs!" častovala je výkřiky. "Kšá, kšá!" Pak si uvědomila, že je vlastně zástupkyně kapitána a musí udělat něco smysluplného. Místo "kšá" tedy zkusila "Šó!" a doufala, že to ty malé potvory odradí.

Date

Procházel jsem jeskyní. Občas se na mi na tvář nalepila nějaké ta pavučina. Rukou jsem ji vždy smetl pryč. Byla hnusná a lepkavá. Abych nezapomněl na svého sokola, tak lítal kolem mě. Zezadu jsem uslyšel nějaké fůůj a tak. Musel jsem se pousmát. Ještě chvíli jsem šel, než na mě začali útočit netopýři. Sakra, šmejdi jedni otravní. Nadával jsem si pro sebe a máchal rukama kolem sebe, abych je odehnal. Ovšem jejich hryzání jsem se nedokázal vyhnout. Měl jsem hodně netopýrů na ramenou. Rychle jsem ze sebe schodil kapitánský plášť a snažil se je odehnat pomocí něho.

Izanagi Kentaro

Spokojeně žužlal svoje brčko a při tom si vůbec nevšiml, že někoho ztratil. Přiblble se usmíval a stále hnal za motýlem. MMmmmMmmm ...

Yoshiro

Bolest hlavy už se tak nějak vytratila, takže se mi vrátila i docela dobrá nálada.. Pořád jsem byl za Ken-chanem. Kryl jsem mu záda. On je totiž ten typ, kterýmu je jedno, že má odkrytý záda. Hlavně, že seká, zabíjí a tak dále.. Aspoň na mě tak působil, což zase neznamenalo, že to nutně musí být pravda. Má sice dost podivnej styl taktiky, ale nikdy jsem ho neviděl prohrát. To, že se někdo ztratil jsem ani nezaregistroval.

Pekelný motýl

Letěl skrz džungli takovou menší pěšinkou, spíše se dalo říct zarostlou cestou, která nebyla použita tak dvě stě let, ale alespoň to bylo lepší, než když musí jít tím zbytkem džungle, kterým neprošel snad nikdy nikdo, až na pár odvážlivců, kteří skončili v hlubokých močálech. Motýl se zřejmě vyznal a nebylo to poprvé, co tuto trasu použil, ale nejspíš nebyl zrovna obezřetný, protože asi po dvě stě metrech letu po něm vyrazil jazyk nějaké obludu, obmotal ho a zmizel i s ním.
Yoshiro i Izanagi si mohli všimnout, že cestou, kterou přišli, již jít nemohou, protože někam zmizela, místo ní tam stály stromy a nějaká jiná zarostlá pěšina se stáčela kamsi doleva a cesta rovně nevypadala lákavě, protože se po celé její délce rozprostíraly silné pavučiny a pavučina, jakožto velmi pevná látka, se dala jen těžko přeseknout.

Daisuke -> Netopýři tě asi po čtvrt hodině přestali pronásledovat nadobro, zřejmě to vzdali. Před tebou se rozprostíral dlouhý temný neosvětlený tunel plný různých hrbolů a kamenných špicí. Návrat by však znamenal skončit v náručí netopýrů, kteří jisto jistě čekali na svojí příležitost.

Baru a Date -> Netopýři, jisti si svým vítězstvím, na chvíli ztratili ostražitost a přestali být tak urputnými soupeři a v tu chvíli je také Date svým haori dostal k zemi, zdálo se, že je již nebezpečí zažehnáno, ale Baru i Date si mohli všimnout, že jsou v jiné části tunelů. Všude po stěnách a stropu tunelu visel různý sliz, většinou v zelených a fialových barvach. Červený a oranžový sliz byl zase po zemi. Krom toho červený a zelený zářil ve tmě a tak byl mírným osvětlením, ačkoliv čvachtajícím, slizkým a smrdutě páchnoucím. Před Baru a Datem se rozprostřely tři chodby, které pokračovaly v nánosu slizu a jedna, ze které vál studený vítr, ale alespoň nebyla se slizem.

Yoshiro

Sledovali jsme motýla. Toho ale tak nějak něco sežralo. Museli jsme se zastavit. Neviděl jsem co to bylo, ale jazyk to mělo dlouhej. Podíval jsem se na Ken-chana s dost zvláštním výrazem ve tváři. Chvíli jsem mlčel, ale pak jsem pronesl: Byl to dobrej motýl.. Začal jsem se rozhlížet okolo, vypadalo to totiž tak, že jsme teď "ooo" tedy 'on our own' .. Prostě jsme v tom sami. Až teď jsem se teprve otočil a zjístil, že se zbytek party odtrhl a není za náma. Uhm .. Zdá se mi to nebo jsme v prd*li? Zeptal jsem se svého kolegy z jedenácté divize. Nečekal jsem na odpověď.. No.. Navíc ta cesta zpátky.. Kde sakra je?!

Mitoshi
Když se kapitán otočil, stál jsem tam jen já. Jako duch jsem šel metr zaním už od Soul Society. Neměl jsem mu absolutně co říct. Leda tak to, že se mu v kanceláři válí hromada papírů. Ale proč bych mu to říkal že? Stejně by to zase nechal na mě. Kdyź se kapitán zastavil a otočil, měl jsem možnost vidět.... spíše nevidět motýla. Chvilku jsem se otáčel a hledal cestu.
Souhlasím taichou. Také bych tuto situaci definoval jako pr*el.

Daisuke Ryusaki

předpokládejme že tudy motýl neletěl říká si pro sebe to ovšem znamená že sem krapánek v pr.... ach jo povzdychne si co teď?? všude se ozívala ozvěna do kola.....co teď co teď....teď, bylo to docela děsivé. Klídek, musím zachovat klid a chytil se v zátilku. Všiml si že krvácí, tak položil kufřík a sundal si batoh z kterého vytáhl dezinfekci, kterou si vyčistil rány na krku a ramenou. Otevřel kufřík kde měl spusty obvazů, jeden vytáhl a obvázal si krk. Všechno zpátky uklidil a pomyslel na ty dva jestli taky nejsou zraněni. Tak a teď kudy? pokračovat dál někam do jeskyně nebo se vrátit a hledat ostatní? Co se s tebou proboha stalo? Stal se z tebe zbabělec nebo co?? Cože? ne to určitě ne. Tak se seber a jdi hledat ostatní Máte pravdu. Vztal ze země, vzal si batoh a kufřík a s odhodlanym výrazem se vracel proti netopírům. Jakmile slyšel v chotbě šelest křídel zakřičel: Hado no.1 bílý blesk a chotbou proletěl bílý blesk který usmažil většinu netopírů a ti co přežily ulítly. Tak to bysme měly a teď najít ostatní. Cítil slabě dve duševní síly, moc je nepoznával ale musel to být kapitán a podkapitánka, kdo jiný. Procházel uličkama a postupně se blížil k nim.

Izanagi Kentaro

Zastavil se, když viděl jak nějaká ještěrčička o dvou metrech spapala motýlka. Ups. Tupě se podíval po okolí, aby zjistil co vlastně okolo něho je. Strom, strom, strom, strom, strom, pavučina, strom strom strom.... hmmm. Podívá se na Yoshira, který správně označil nové místo jejich pobytu. Povytáhl obočí. Heee to je nám ale nemilá situáááce, žee? Protáhne se.

Yoshiro

No vypadá to trochu bezradně.. Přikývl jsem Ken-chanovi. Pak jsem se podíval na svého Podkapitána, který se tu zjevil jako blesk z čistého nebe. A to je přesně ono! Luskl jsem prsty a ukázal na něj. Ten prašivej motýl se beztak nechal sežrat schválně, abychom tu bloudili .. Zamyslel jsem se.. Možná nás z toho můžu dostat.. Ale ustupte.. Řekl jsem naprosto vážně a pomalu sáhl po Zanpakuto. Mohl bych vyletět nahoru a zkusit najít nějakou cestu. Můj Bankai mi totiž umožnil díky křídlům létat a tohle nebyla zrovna situace, kde bychom mohli vymýšlet kterou cestou se dát a kterou ne.

Mitoshi
Taichou, myslíte že je dobrý nápad využívat zanpakuto k takovéto věci? To snad neumíte chodit po stlačeném reiatsu? zeptal jsem se
Nebo snad jen vylézt na strom?

Yoshiro

Sklopil jsem hlavu.. Bakayaro..Kazíš mi image... Snažím se vypadat COOL!!! Zakřičel jsem na něj.. Asi to nebyla nejvhodnější doba pro hádání se s Více-Kapitánem, ale jinak to nešlo. Když seš tak chytrej, tak se ukaž ! Vykřikl jsem na něj znovu.

Hiboru Baru

se zastavila před rozcestím a z neznámého důvodu se snažila si upravit vlasy. Asi jí to pomáhalo v přemýšlení. Netopýři se vzdálili, ovšem ten hnusný sliz, ve kterém momentálně ona a kapitán investigativní divize capkali, nebyl právě zlepšením situace. Aspoň ji už nic nekousalo a neškrábalo, pravda.
"Date-sama, jste v pořádku?" optala se. Její zranění nevypadala nijak zle, jen doufala, že nedostane od těch špinavých, hnusných potvor otravu krve. Ta plíseň na stěnách světélkovala! "Kdyby to tak nesmrdělo, bylo by to skoro pěkné!" ohodnotila zajímavé zelené a červené obrazce na stěnách a na podlaze.