Východní brána

???

Obluda zazářil (Je to muž, i když obluda ) štěstím, když Mitoshi knockoutoval útok a možná i kapitána, který na něho zaútočil zespodu. Jakmile úryvek z knihy dočetl, na chvíli ostatním zmizel z dohledu, na zemi zůstalo jen pár kapek krve z jemné výhlubně v tvrdé kůži, kterou onen behemot měl. Zdálo se to, že je to shunpo, ale... Bylo to rychlejší, nebylo to shunpo. Rozhodně to však mohlo všechny udivit, taková zrůdnost a taková rychlost; možná by Baru opravdu udělala lépe, kdyby se alespoň pokusila vyjednávat. Po chvíli se obraz behemota znovu zformoval za Dat"l"em a rozmáchl se po něm svým překrásně zabarveným mečem tvaru kříže.

Date -> Obrazec mírně pobledl, ale rozhodně se nechystal k tomu, aby odešel na věčnost.

Izanagi Kentaro

Explodovala pod ním zem což zavinilo okamžitou reakci tlaku jeho reiatsu. Whe? Všiml si, že se jeho okolí trošičku změnilo. Typická animácká kapka. Hnát se za něčím, co přede mnou utíká nemá cenu, slabá stvoření nemají nárok zemřít mým mečem. Přesto by to nemělo ohrozit naší výpravu, řekl jsem babce, že za naši skupinu ponesu odpovědnost.... Hm? Zmizel? Je opravdu rychlý, na druhou stranu, jeho soupeři jsou zřejmě ostatní, jelikož jeho pozornost nesměřuje ke mě. Co bych měl udělat? Vyskočí do vzduchu a dopadne za kruhem, kde přenechá souboj ostatním.

Mitoshi
Zase jsem asi něco potentil. Ken-chan ode mě dostal jeden let expresní linkou Ishimaru Airlines.
Každopádně jsem se otočil znovu na tu modelku z časopisu přítulná příšera a pomalu se kní rozběhl.
V běhu jsem přemýšlel.
Odrovnalo to kapitána v ban-kaii? Ono to stihlo CHYTIT kapitána? Jeho rychlost a vlastně cokoliv v bankaii je větši....
Pak jsem se zamyslel nad tím co jsem si právě řekl
Proboha, kdybych to řekl nahlas tak by v tom někdo hledal nějakou úchylárnu...
... každopádně proti tomu dvojníkovi Frankensteina nemám asi nejmenší šanci
Na půli cesty k té obludě jsem zmizel.
Shunpnul jsem se nad její ruku ve které držela meč a vší silou do ní chtěl praštit.
Problém však byl v tom, źe moje Shunpo nebylo tak rychlé, aby se mi podařilo zlomit té příšeře ruku dřív, než nám naporcuje kapitána deváté.

Hiboru Baru

měla na chvíli dojem, že jí to připomíná cosi, z čeho by jí měla začít téct krev z nosu, ale to byl samozřejmě nesmysl, takže tomu dál nevěnovala pozornost.
Ruyichi-taichou vypadal otřesený.
"Trochu jste se proletěl," vysvětlila mu ve zkratce, co se stalo. Na jeho další slova jen zamrkala. Pak ještě jednou. Bolí ho... křídlo?! Pohledem sjela k nyní mírně pochroumaným a rozčepýřeným křídlům. Opravdu nevěděla, co na to říct. "Ummm..." zaváhala, "no a jinak? Můžete vstát?"

Yoshiro

Podíval jsem se na ní pohledem typu - vypadám-snad-jako-někdo-kdo-nemůže-vstát-? .. Samozřejmě, že můžu..Jsem přeci neohrožený Kapitán 6. divize! Při pokusu vstát se mi ale podlomily nohy. Ok.. Chvíli posedím. Vypadlo ze mě najednou a pravou rukou jsem se chytil za žebra, přičemž jsem oddychoval jako bych právě zaběhl rekord na pár kilometrů. Vypadalo to, že poslední boje schopní jsou už jen 2 Více-Kapitáni, sestřička a Date(l).

Hiboru Baru

chvíli sledovala kapitána kritickým okem. Usoudila, že z jeho řečí se o jeho stavu nic nedozví.
"Dovolíte?" řekla jen ze slušnosti a bez čekání na odpověď mu začala prohmatávat žebra, za která se držel. Potřebovala rychle a účelně zjistit, co mu je, takže nijak zvlášť něžná u toho nebyla.

Izanagi Kentaro

Stále vyčkává teď již schovaný ve stínu stromu. Je velká šance, že jak Mitoshi zaútočí, on se opět přemístí. Jak se přemístí budu mít větší šanci, jelikož i shinigami jsou po shunpu zranitelnější. Jde o rozkoukání. V ten moment mu nedám šanci, avšak je jasný, že je blbost útočit tělo, které je obrovské. Cíl by teda měla být ta skříňka. Mohlo by to být jádro jeho schopností, jakmile ji uvolním, kruh zmizí a Yoshiro již bude moc používat svévolně bankai.... a pak si dáme telecí. Mírně se usměje.

Daisuke Ryusaki

Probral se z kóma, protože hluk co byl kolem by probral i mrtvého. Otevřel oči a rozhlížel se kolem. Viděl pouze prach co byl všude kolem, odlepil hlavu od země a podíval se lépe, nijak mu to nepomohlo o zjištění stavu situace. Pomalu vztal, zavrávoral a chytl se za hlavu, chvily se mu motal celý svět ale překonal to, vytáhl zanpakuto a připravil se na boj. Sice byl vyčerpán z cesty sem ale několika hodinový spánek opravdu udělal své a Daisuke byl odpočinutý a schopný dál pokračovat. Při rozhlížení se po okolí zahlédl kapitána 11. divize jak se shumpem přesunuk kousek od něj. Běžel k němu aby zjiístil více. Taichu! co se tu děje? a čekal odpověď ve stylu jako: to nic, jen nam vice kouří oheň. Doufal

Date

Ten obrazec pode mnou mě štval, ani snížení síly nepomohlo, no i když trochu přeci jenom pomohlo. Bezradně jsem se podrbal na hlavě. Eeeeee. Do čeho jsem se to zase nechal uvrtat. Nejdříve nějaký sliz a pak tohle. Příště raději zůstanu v Seireitei. Byl jsem tak zaneprázdnění svými myšlenky, že jsem si nevšiml zvětšujícího stínu pode mnou. Teprve když jsem ušlyšel zaskřípání mečů od sebe, probral jsem se z myšlenek. Okamžitě jsem se otočil, abych uviděl co se to zamnou děje. Rukou jsem přitom vytáhl zanpakutou, abych byl připraven k boji.

Yoshiro

Jauvajs! Vykřikl jsem ublíženě. Tohle nebylo příjemné, ale možná to byla jediná možnost, jak mě vrátit na bojiště. Neměl by tu někde být ten capart ze čtvrtý divize? Zeptal jsem se a zdravou rukou si utřel ztékající krev z obličeje.

Hiboru Baru

si to vzala osobně. Co tím chtěl jako naznačit, že ona nemá na to, aby ho ošetřila?! Úúúplně omylem mu dloubla do zlomeného žebra. Dobrá, takže tři žebra a nalomené předloktí. Bez dalších okolků se pustila do právě a její obličej ozářil zelenomodrý odstín léčivého kida. Bude to nějakou tu chvíli trvat, nejsíš delší chvíli, dost dlouhou chvíli, a jestli se kapitán potom vrhne zpátky do boje, stejně to nahrubo opravené kosti nevydrží a zase prasknou. Ale v boji toho asi moc nezmůžu, tak se musím pokusit aspoň o tohle.

Daisuke Ryusaki

Dobře zašeptá a jak sou na tom ostatní ze skupiny?Pomalu šel ke kapitánovi 11.divize a koukal skrs prach a kouř aby zjistil více o situaci co se kolem děje.

???

Jeho meč se přibližoval k Datemu, ale nedopadl, obluda ho zadržela pár čísel nad kapitánovou hlavou. Místo aby pokračovala v útoku, udělala nad mečem několik podivných gest a zas něco mumlala. Date cítil, jako by vzduch kolem něho začal elektrizovat. V tu samou chvíli pocítili podobné chvění a jiskření vzduchu kolem sebe i ostatní dva kapitáni, jakoby obrazce, které pod nimi potvora vytvořila, byly nějak podivně spojené.
Když se kousek vedle bestijákovy ruky objevil náhle Mitoshi, jen ho odpálkoval jako komára, nijak víc si ho nevšímal.

Mitoshi
Baru a Yoshiro slyšeli néco křupat...
Přibližovalo se to....
Do stromu asi dva metry vedle Yoshira jsem v celkem slušné rychlosti vletěl já.
V letu mi z ruky vyklouzl Ishimaru a následně přistál asi deset centimetrů před kapitánovým pohlavním orgánem. Pak se s tichým zasyčením proměnil zpět na katanu.
Já, ve stromu, jsem byl v mdlobách, po obličeji mi stékala trocha krve.

Izanagi Kentaro
Tak a dost. Ze stínu stromu vyšla kapitánova postava, teď již s mírně zamračeným obličejem si to pomalým krokem mířila k cíli. Začal uvolňovat obrovské reiatsu, které bylo hodno kapitánů jedenácté divize. Členové nejspíše museli šílet, podkapitáni minimálně pokleknout pod tíhou tohoto reiatsu. V tom nejlepším použil shunpo a dostal se do nejtěsnější blízko k tělu tak, aby setnul ruku držící skříňku(nebo knihu, teď si nevybavuju obrázek).

Date

Měl jsem zavřené oko a čekal, že příjde bolest, ale nic. Polamu jsem otevřel to svoje jedno oko a chtěl jsem zjistit, co se děje. Když jsem plně otevřel oko a podíval se před sebe, jen jsem se zaraženě díval na čepel/kříž nad mou hlavou. Chvilku jsem to jen tak bez hnutí sledoval. Probudilo mě až to, jak obluda odpálkovala podkapitána šestky. Vytáhl jsem zanpakuto a chtěl vyvolat shikai, ale to už jsem si všiml jak to všude kolem mě elektrizuje a začíná jiskřit vzduch. Vlasy mi elektrizováním začali vstávat na hlavě. To mě samozřejmě moc nepotěšilo a do toho se ještě probrala jedenáctka. To už se prostě nedalo vydržet a já zařval. "Heeeej TY. Co máš sakra za problém." Řval jsem na příšeru se zanpakuto v ruce.

Hiboru Baru

léčila Yoshira, ovšem když kolem něj začaly přeskakovat podivné, červené jiskry, instinktivně ucukla, protože to docela bolestivě štípalo. Musel mimo dosah obrazce pod kapitánem, ale na něj to zřejmě tak nepůsobilo, aspoň nejevil známky, že by ho to bolelo stejně jako ji. Překvapeně koukala, jak jisker přibívalo a tvořily kolem kapitána něco jako silové pole... nebo spíš tedy kidou bariéru, když jsme v Bleach. Najednou nad její hlavou něco proletělo, jak se ukázalo, byl to vicekapitán šesté divize. Přistál kousek od nich na kmenu stromu, ne zrovna měkce. Chvíli nevěděla, co dělat, naštěstí to nakonec nemusela řešit, protože ji nějaké silné reiatsu poslalo do kolen.


???

Dateho ignoroval, ale když kapitán 11. divize začal vypouštět velké množství reiatsu, už to jeho pozornost získalo. Podíval se jeho směrem zamračeným pohledem, tedy pokud se výrazy v té jeho podivné tváři vůbec daly nějak číst. Zdálo se, že není potěšený, zřejmě to byla nemilá komplikace. A když po něm kapitán skočil, dokonce naštvaně zavrčel. Ještě aby ne, čepel dopadla a ruka odletěla, doprovázena proudem černé krve. V tu chvíli obrazce na zemi i bariéry zmizely do neznáma, kapitáni deváté, šesté divize a Mitoshiho zanpakutou s nimi. Kapitán jedenáctky pocítil mravenčení, když se obrazec pod ním také vytratil spolu s velkou dávkou jeho reiatsu, ovšem on sám zůstal na místě. Bestie zařvala a obrátila se ke Kentarovi, tentokrát mečem s ruce, která jí zbyla, sekla doopravdy.

Izanagi Kentaro

Nestihl jsem to. Byl jsem příliš dezorientovaný děním. Sice jsem uskočil avšak rána mi roztrhla haori v oblasti ramene. Pramének krve vytryskl a potřísnil moje bílé haori, které do určité doby představovalo neposkvrněnost. Trochu jsem zavrávoral a odskočil ještě pár metrů, pekelně to bolelo. Tak si to shrňme. Kruh zmizel a sním i všichni zasažení. Já byl zasažen až po zmizení kruhu, to by bylo jediné vysvětlení, proč jsem nezmizel. Zůstali tu jen zástupci a člen, to nás značně oslabilo. Musím najít nebo zjistit, jestli ta technika je pouze někam nepřemístila. Tohle není konec! Počkat! Zástupce Yoshira byl taky zasažen a nezmizel.... tomu nerozumím. Teď však není čas, zdá se, že není slabý.... budu s ním bojovat, přesto... Podívá se okolo sebe a rázem zjišťuje, že okolí je pouze les. ...okolní krajina mi nehraje do karet, nedokážu tu využí schopnosti mé zanpakuto, tak jak bych potřeboval. Takže... Nedá se nic dělat, budu s tebou bojovat, jako s nepřítelem! Ale, protože jsem to já, dám ti šanci vrátit kapitány a utéct, v opačném případě, tě už nebudu šetřit! Na důkaz vážnosti zvýší své reiatsu ještě víc, téměř ke svému maximu. (Okolní les se začíná vážně třást, prostě téměř Zaraki power!)

???

se při Izanagiho slovech zarazil a dál se za ním nehnal. Výraz v jeho tváři se nezměnil, ale mírně naklonil hlavu a stále na kapitána zíral. Potom... zmizel. Použil zase tu techniku podobnou shunpu, avšak rychlejší. Kapitáni se ale neobjevili.

Hiboru Baru

už jen ležela na zemi a pokoušela se dýchat, duševní tlak kapitána jedenácté divize byl zdrcující a pořád se zvyšoval.

Date a Yoshiro (a Ishimaru) -> zničehonic jste se objevili na úplně jiném místě. Nebyla tam tma, vládlo tam velmi slabé světlo vycházející ze světélkujících plísní, kterými byly obrostlé... zřejmě stěny, ale plísně rostly tak hustě, že nebylo vidět, co je za nimi. Prostor měl válcovitý tvar a nízký strop asi dva metry nad zemí tvořil kopuli. Nikde nebyl vidět žádný otvor nebo cokoli, co by napovídalo, kde by mohly být dveře.
Bylo vám z toho přesunu zle, motala se vám hrozně hlava. Mimochodem... sokol s vámi nebyl.

Yoshiro

Pořád mě děsně bolel celej Yoshiro a navíc se k tomu teď přidalo tohle. Teď jsem fakt nevěděl, co dělat. Napadalo mě jediné, rezignovat z pozice Kapitána a pak sabotovat babizně šumák. To ona si vymyslela, že se má jít někdo podívat do těchto míst. Ano, sice jsme se přidali dobrovolně, ale kdybychom to neudělali, tak nás na to beztak hodí i tak. Nakonec jsem od těchto myšlenek odpustil a snažil se zjístit co a jak. Nebylo tam zrovna moc prostoru a navíc jsem tam byl s Datlem. Kdyby tohle viděli Yaoi fanynky ze 13. divize, tak je asi klepne. Podíval jsem se na Dateho a mile se usmál. Máte nějaký plán, Kapitáne?

Izanagi Kentaro

Byl udiven rychlou technikou. Nemělo cenu začít stvůru pronásledovat, bylo jasné, že její rychlost je větší. Jeho reiatsu utichlo. Dolehla na něj určitá bolest, přeci jenom vyvolání tak vysokého reiatsu má své nevýhody. Podíval se po okolí, zděšená baru nejspíše špatně snášelo jeho reiatsu. Podkapitán šesté divize byl nejspíše na houbách a člen čtvrté divize si dával šlofíka za stromem. Došel k Baru a pomohl ji vstát na nohy. Víte Baru, jsem si téměř jistej, že jde o nějakou teleportační techniku, nemůžeme je momentálně nijak doběhnout, proto chci, aby jste společně s Ryuuzakim ošetřili podkapitána šesté divize. Starostlivě se usmál. Taková teleportační technika má určitě svůj dosah a většinou se po něčem šíří.... cestičky reiatsu, připravené teleportační místo.... musí tu někde být nějaké indície, které bychom mohli využít. Na druhou stranu, jsme značně oslabeni a momentálně jsem jediný kapitán, který tu je. Musím ochránit slabší, přeci jenom.... jsou to dva kapitáni třinácti obraných divizí... je nějaké příšera jen tak nevyvede z míry. Navíc, na tomhle místě by se mi s mojí zanpakuto špatně bojovalo, nejsem tu prostě ve výhodě Ukončil své dumání.

Hiboru Baru

se ještě stále sotva udržela na nohou, ale snažila se co nejrychleji vzpamatovat. Izanagiho prohlášení, že to dva kapitány nejspíš jen někam přeneslo, ji trochu uklidnilo. Ale opravdu jen trochu. Bylo jí jasné, že ač je to kapitán, taky o tom ví houby, tím spíš, že je to kapitán jedenácté divize. Ale zas na druhou stranu doufala, že s tím má třeba nějaké zkušenosti, takže nějaký racionální základ jeho domněnka přece jen má.
"Hai," řekla a pár kroky byla u podkapitána. Zdálo se, že je v bezvědomí. Baterku nechala v jeskyni a světlušky zrovna intenzivní světlo nevydávaly, takže vůbec neviděla, co mu je. Ale aspoň že byl naživu. Nasadila tedy nejméně komplikovaný způsob vyšetření - začala ho fackovat. "Antero-san, slyšíte mě?! Notak, proberte se!" Snad se vzbudí a řekne jí, co ho bolí, než přijde Daisuke.

Mitoshi
Umr zamručel jsem
Strhni to ze mě Kinuye-san... řekl jsem potichu
Né to... po dalśí ráně jsem otevřel oči a snažil se zaostřit na osobu předemnou
Hiboru-san? zeptal jsem se tupě
To jsem se tak střískal a stáhl vás do postele nebo mě někdo vzal Ishimarem po hlavě?

Izanagi Kentaro

Mezitím co se Baru snažila vzbudit rozptýleného Mitoshiho, já se díval po okolí. Především mě zajímala půda, kde byl onen obrazec. Hledal jsem sebemenší známky jakékoliv stopy. Dále jsem pak prohledal místo, odkud se ona stvůra teleportovala. Předpokládaje, že jsem nic nenašel jsem svolal ostatní, abychom se pomalu vydali na cestu hledat kapitány. Přeci jenom jejich život byl moc cenný na to, abychom je nechali někde shnít. Navíc, měl jsem nevyřízené účty s tou zbabělou příšerkou.