Východní brána

Džungle

Během hádání se kapitána a pod-kapitána 6. divize konečně vylezlo to něco, co sežralo motýla. Ještě to chroupalo motýlí křídla, které to nakonec vyplivlo. Nazývat to ještěrákem nebylo zrovna příhodné, i když to mělo hlavu ještěra, tak to mělo tělo medvěda, ačkoliv místo hnědého kožíšku měl kožich zelený. Koukalo to na vás celkem hladově, dokud to bylo na zemi, vypadalo to na něco menšího, ale jakmile se to narovnalo a dostalo to konečně svou výšku přes 2,5 metru, tak se to začalo mírně dmout, snad dokonce i kynout. Teď to vypadalo spíš jako koule chlupů s hlavou ještěra.
Samotná hlava se již skoro dotýkala pomyslné střechy džungle, na kterou sice ještě stromoví bylo, ale skrz tak hustý porost by se jen těžko prosekávalo.


Slizka Panda

Před Baru i Datem se začal sliz sestavovat do nějakého útvaru, až z toho nakonec vznikla světélkující panda. "Kdo u tebe smrdí?!" začala na Baru panda křičet pištivým, dívčím hlasem.


Daisuke -> (Bledý blesk nebo-li Byakurai je 4., ale to je jen maličkost )
Vracet se zpátky mělo asi tak stejný výsledek, jako jít kupředu. Všude byla celkem tma a uliček nebylo zrovna málo, což teprve těch slepých. Naštěstí těm se Daisuke obratně vyhnul, ale když se dostal na místo, které připomínalo místo, odkud přišel, cítil reiatsu ze tři směrů, skoro jako by byli pod ním nebo nad ním, ale prohrabávat se by nebyl zrovna chytrý nápad.

Yoshiro

Uhm.. Podíval jsem se na tu příšeru.. Chudák motýl.. Dost blbá smrt.. Být sežranejchlupatou Godzillou... Konečně jsem vytáhl Zanpakuto z pouzdra.. Ok.. Vypadá to, že ta příšera si přeje, abychom měli stejnej osud jako náš motýlí kámoš. Upřeně jsem se na tu věc podíval. To jí ale nedopřejeme.. Namířil jsem na ještěromedvěda svoji Zanpakuto. Ririku, Tenshi.. Aktivoval jsem Shikai, zatočil s mečem na ruce a zabodl jej do země. Tenshi no Ikari.. Zašeptal jsem jen.. Pro nepřítele, dost nepříjemná, vlna destruktivního reiatsu mířila pod zemí k cíli.

Date

Konečně jsem ty netopýry smetl svým haori. Když jsem si však plášť potom prohlédl, jen jsem klesl hlavou. V plášti byli díry po drápech těch malých krys. Pfůůů, jsem zvědavý, kdo tohle zašije. Řekl jsem si sám pro sebe. Když jsem se přestal věnovat svému haori, všiml jsem si, že jsme někde jinde, než bychom měli být. Joo jsem v pohodě a jak jsi na tom ty? Odpověděl jsem Baru a zároveň jsem se jí i zeptal na její stav. Takovýhle sliz u nás taky existuje? Ptal jsem se sám sebe a chtěl jsem jít ten sliz prozkoumat z blízka, ale to už se před námi formovalo cosi, co vypadalo jako....panda?....Po hlavě mi stekla anime kapka. Když to začalo mluvit, tak mě to dostalo ještě víc. Promnul jsem si oči, jestli jsem náhodou neusnul, ale neusnul. Ehm.... Nevěděl jsem co říct.

Daisuke Ryusaki
(detail ale vsichni chapou ne??:-D)
Tady už sme jednou byly, tak teď kudy? Rozhlížel se do směrů odkuď cítil reiatsu. Nezapomeň a to co sem tě učil, soustřeď se. Soustředil se na přicházející reiatsua snažil se rozpoznat který z nich je blíž a kam vede. Už to mám! a vydal se za tím co šlo z prava.

Mitoshi
Vytasil jsem zanpakuto a vyskočil do vzduchu.
Tsubushimasu..... Ishimaru! jakmile se můj let přeměnil na padání tak se moje zanpakuto transformovala do shi-kaie. Napřáhl jsem se, a kladivem co nejvíce udeřil do hlavy toho....pokemona

Hiboru Baru

chtěla právě říct, že je též v pořádku, ale pro jistotu by se měli na chvíli zastavit a vydezinfikovat všechny škrábance, když se stala ta podivná věc - světélkující plíseň se zformovala do podoby postavy. Baru se hrozně lekla a schovala se za přítomného kapitána, ale když ta bytost promluvila, strach trochu ustoupil. Taichou se zdál bezradný a Baru se nemohla divit, co na tohle taky říct, že...
"Um, dobrý den!" vyřešila to diplomaticky. Pozdravem snad nic nezkazí, ne? Pokoušela se též usmívat, pro případ, že by podivné stvoření chápalo mimiku stejně jako lidé.

Slizka Panda

"Eeto, proč na mě koukáte jak na... Chápu..." nejdříve se chtěla na něco zeptat, ale výrazy přítomného páru lidí jí asi přesvědčily o tom, že: "Jste blázni," přičemž se smíchy začala válet ve slizu na podlaze.


Džungle

Ať už to bylo cokoliv, nehodlalo se to nechat zasáhnout. Yoshirův útok by možná vyšel, ale jakmile se do akce přihrnul i Mitoshi, tak ta medvědí stvůra skočila do stromoví, nebo spíše odletěla tím, že ze sebe vypustila nashromážděný vzduch. Všechny pohltilo akorát ticho, až moc velké ticho, takové to tichou před bouří. Stvůra nejspíš čekala na správnou příležitost, ale co přišlo po tom, to bylo mnohem horší. Zprava a zleva vylezli dva takovíto medvědi a zpředu nakonec vylezl ještě jeden menší, zřejmě se jednalo o rodinku a teď byl počet bojovníků tři na tři.

Daisuke -> Jeskyně se cestou v mnohém nezměnila, ale když už konečně začal Daisuke vidět světlo, dorazil do rozlehlého komplexu plný ledu, vše bylo z ledu, ale jakmile prošel skrz tunel, než se stačil plně rozkoukat, se tunel zablokoval tvrdou a tlustou vrstvou tohoto průhledného materiálu. Záhada tím byla také vyřešena, protože se o ledové stěny a desky reiatsu hezky odráželo, a tak nebylo už vůbec jasné, odkud reiatsu vychází. Komplex byl velmi velmi ledový sám o sobě, k čemuž svědčila i teplota hluboko pod bodem mrazu a ještě hlouběji pod bodem japonské snášenlivosti. Ledové plochy navíc sloužily jako zrcadla a tak se nedalo určit, jestli se nejedná například i o bludiště, ale rozhodně už se vrátit nedalo.

Hiboru Baru

se zamračila. Nějaká slizka se tu vyrobí z plísně a bude JÍ říkat, že je blázen? No to bylo trochu moc! Založila si ruce na prsou.
"Osobo, to trochu přeháníte, ne? Já vás tady slušně pozdravím a vy na to nemáte co říct, než že jsme blázni? Tak jako pozor, toto je vážený Masamune-taichou, a mně se taky nikdo posmívat jen tak nebude, jasné?" řekla klidným, avšak nekompromisním hlasem a doufala, že to tímto vyjasnila a budou se moci bavit jako slušní lidé. No, lidé... aspoň někteří tedy.

Date

Skutečnost, že mohu ochránit krásnou dámu, která se za mnou schovala, mi hned zlepšílo náladu. To, že mě padna označila za blázna, jsem ignoroval. Myslí si o mně i horší věci. Víc mě překvapilo - vážený Masamune-taicho. Podíval jsem se na Baru tím svým jedním okem, jestli to mýslí vážně.
Ale to už jsem za sebou uslyšel křik sokola, který letěl ke mně. Nastavil jsem mu pravou ruku, aby mohl přistát. To také udělal. Když jsem si sokola prohlížel, měl pár pocuchaných peříček. Vypadalo to, že si taky s netopýry zabojoval. Pohladil jsem ho po peří, a pak se znovu otočil na slizovou pandu.

Yoshiro

Uhum.. Vytáhl jsem meč ze země.. Mitoshi.. Stáhni se.. Dal jsem svému Více-kapitánovi rozkaz. Nevěděli jsme, co ti medvědoštěři umí. Mohli to být sice jen tupý zvířata, co ničí vše, co jim příjde do cesty na blízko, ale taky mohli mít nějaké esa v kožichu. Nikdy jsem tyto zvířata neviděl a hodně těžko se odhadovalo, co taková bestie dokáže. Ok.. Beru si tu svini, co nám sežrala motýla.. Pronesl jsem vážně, zatočil dvakrát Zanpakuto v ruce. Musím vyzkoušet, co dokážou udělat s rychlým útokem na dálku.. Namířil jsem Zanpakuto na tu bestii. Ririku mo Takai ... Do hrotu meče se nahromadilo Reiatsu.. To jsem po té vystřelil proti medvědoštěrovi - Byl to rychlý a silný útok. Uvidíme..

Mitoshi
Hai! vykřikl jsem, odrazil se od země a dopadl mezi kapitány. Neměl jsem se kam stáhnout tak jsem šel aspoň mezi ně. Moje nevýhoda je, že jsem hlavně pro boj ná blízko...

Daisuke Ryusaki

Ach jo, proč to dělat jednodušem když to může jít i složitě. Položí kufřík, otevře ho a vytáhne obvazy kterými si obváže všechny odhalené části, aby aspon trochu zmírnil utíkání tepla z jeho těla. Zavřel kufřík a vytáhl dzanpakuto kterou držel před sebou na rozeznání ledových stěn a rozhodl se projít bludiště.

Slizka Panda

"Promiňte, omlouvám se vám," říkala, stále se válejíc smíchy po zemi. "Rozhodně by mě ani ve snu nenapadlo, že mladý zamilovaný pár navštíví zrovna tohle místo," stále se smála, ale smích už jí přecházel a tak se pomalu znovu vyškrábala na své slizoučké nožky. "Co vás sem tedy přivádí, když ne chvilky o samotě a v temnu?" zeptala se na závěr se svým posledním výsměšným výrazem.

Džungle

Útok plně zasáhl medvědo-ještěra a srazil ho na kolena. Druhý medvědo-ještěr se pomalu dokolébal směrem ke svému zraněnému druhu a olízal mu krev, když v tom se oba medvědo-ještěři skrčili úplně k zemi a poslední, ten maličký, se zhluboka nadechl a z úst mu vyletěl kus svitku, na kterém bylo napsáno jméno Yoshirova útoku a to Ririku mo Takai. Ten zasažený z nich, zdálo se, že už odpadl, ale stále tu byli ti dva, kteří nenávistnýma očima hleděli na skupinku narušitelů.


Ledové bludiště

Čím dále Daisuke došel, tím užší byly chodby, které pokračovaly dál, již se zdálo, že je na konci, když se protáhl další částí bludiště a vyšel k tunelu, který byl zamražený, stejně jako na začátku, ale bludiště odtud vypadalo jinak, jako by byl někde jinde a přitom stále na začátku. Něco tady nebylo v pořádku a pokud se nepočítal Daisukeho plíživý stín, který na něj cenil tesáky, tak to byl také jeho odlesk v zrcadle, kde se na něj dívala místo něj šavlozubá vlčí příšerka. "Zdravím Vás," pronesla a mírně si poupravila vousky, přičemž se narovnala na zadní. "Že bychom se už někdy potkali?" její nebo jeho, no prostě, hlas oné příšery zněl dost francouzsky a trochu přisprostle.

Mitoshi
Hleděj jsem na ten svitek na kterém bylo napsané jméno útoku.
Taichou? Co to má znamenat? zeptal jsem se nejistě

Yoshiro

Nevím...Něco mě ale napadá..Pokud to tak je.. Máme problém. Napadlo mě totiž, že ty příšery dokážou být po tom, co je zasáhne určitý typ útoku, imuní právě na to, co je trefilo. Být to tak nemuselo, ale za zkoušku to stálo, znovu jsem namířil Zanpakuto proti příšerkám - Ririku mo Takai.. Ka-boom!

Daisuke Ryusaki

Co to?? Upustí kufřík a otočí se, zanpakuto uchopi do obou rukou a postaví se do braného postoje připraven kdykoliv čelit útoku. Kde to je a co to je?? Co jsi zač! a prohlíží si stvoření co před ním právě stojí. Co po mě chceš?! Těsne svírá zanpakuto tady sem nahranej, nevim co to je a co umi ... a je mi hrozná zima Kde to jsem a jak se odsud dostanu?! odpověz! zuřivě si prohlíží stvoření a je připarven na souboj, zhuboka dýchá ale studený vzduch ho tlačí na plicích.

Izanagi Kentaro

Ummmm .... Sundal si klobouk, aby lépe viděl. Kouknul a viděl tři nafouklé zelené krysy. Sundal sud se saké a trochu popošel. Roztáhl ruce a pronesl směrem k roztomilým tvorům. My přicházíme v míru! Dlouhá pauza, podívá se směrem k ještěrkomedvědovi v krvi. Teda možná ....

Hiboru Baru

nejdříve spokojeně přikyvovala, když se slizka omlouvala, ale při těch dalších slovech jí málem zaskočilo. Ta panda byla čím dál drzejší. Nejdřív je má za blázny a potom naznačí, že by pohledný gentleman Dateho-sama formátu vzal dívku na rande do odporné, páchnoucí, oslizlé jeskyně?! Chvilky o samotě a v temnu... no, radši se nad tím nepozastavovala, teď nebyl čas hledat kapesníky na krvácení z nosu.
"To vám přece nebudeme vykládat, když ani nevíme, co jste zač!" oznámila slizce stroze. Možná by se měli mít víc na pozoru... vypadala neškodně a vedla ujeté řeči, ale mohla být i přes to nepřátelská!

Slizka Panda

Chvíli přemýšlela a zarytě mlčela, když v tom její ukazováček vyletěl prudce nahoru a pak vpřed a ukázala na Dateho. "Tož, to znamená, že je volný?" co tím myslela neradno domýšlet, ale rozhodně to vyznělo velmi, velmi,... úchylně.


Džungle

Malý medvědí ještěr skočil přímo do útoku a roztáhl svitek, útok se do něj vstřebal a v tu chvíli se zhluboka nadechl medvěd a vyplivl meč, se kterým hned poté namířil na Yoshira a také Yoshirovým hlasem zvolal: "Ririku mo Takai!!!" a ze špice čepele vyletěl naprosto stejný útok, naprosto totožný s tím Yoshirovým. Možná mluvit uměli, ale druhý útok je nejspíš přesvědčil o tom, že budou muset bojovat.


Ledový labyrint

"Tak abysme si to ujasnili; to já jsem ten, kdo se tady ptá, mladej... Hodláš s tím párátkem něco dělat nebo se hodláš dostat odsud?" sarkasmus nad sarkasmus, alespoň tak to vyznělo. Šavlozubý vlk se v tu chvíli o něco málo přiblížil k Daisukemu, zřejmě neměl zlé úmysly, ale Daisukeho chování ho zjevně rozčilovalo.

Daisuke Ryusaki

Poleví v ostražitosti ehm...mno klidně se ptej a ano chci se dostat ven...znas cestu? prosím:-) podrbe se natýlu hlavy a pak se zase vrátí do obraného postoje a vyčkává útok od té bytosti.

Izanagi Kentaro

Hmmm?? Sundá batoh ze sudu batoh a z něho vybalí červený kobereček, na který si následně sedne. Poté vytáhne láhev saké a spolu s nádobíčkem. Naleje první mističku a začne pomalu usrkávat... aaaa

Mitoshi
Tai...taichou? hleděl jsem chvíli tupě na kapitána 11.
Neřekl bych, že zrovna v tuto chvíli je vhodná doba na posezeníčko a saké
I když bych si možná dal

dead wind napsal:Izanagi Kentaro

Hmmm?? Sundá batoh ze sudu batoh a z něho vybalí červený kobereček, na který si následně sedne. Poté vytáhne láhev saké a spolu s nádobíčkem. Naleje první mističku a začne pomalu usrkávat... aaaa

(Kdyz na tebe kamenem, ty na ne piknikem. :lol!: :cooly: )

Izanagi Kentaro

EEee? Není to snad jasný? Vy si zabojujte s těma přerostlýma klíšťákama a já si dám saké. Odpoví a následně si naleje další mističku, kterou pomalu usrkne.

Hiboru Baru

jen nechápavě zamrkala. Cožeto? Hrabe mi nebo se ta slizká, světélkující věc právě zeptala, jestli je Date-sama volný? Tahle konverzace začala nabírat směr, který se Baru moc nezamlouval, hlavně ten úchylný podtón přicházející od oné bytosti, která se až podezřele zajímala o nebohého kapitána. Zřejmě jeho nebývalé charisma vyvolávalo pochybné choutky i v oslizlém, mluvícím chuchvalci plísně, to se jen tak nevidí! Klid, třeba ho chce jen sníst, pomyslela si Baru a to ji trochu uklidnilo, i když ne moc.
"Osobo, co to meleš? To je naprosto irelevantní přece, otázka zní, stojíš nám v cestě schválně nebo je to jen náhoda a můžeme tě obejít? Shodou okolností totiž nemáme času na zbyt..." snažila se nějak si vyjasnit situaci.