Východní brána

Mitoshi
Velice pomalu jsem se dostal na místo kam šla Baru s Ryusakim.
Nevěděl jsem co se děje, a teď jsem hlavně hledal očima svoji nazpakuto.
Neměl jsem ani tucha o tom že je Date kaput.

Hiboru Baru

chvíli sledovala sokola, který se vznesl zpátky na oblohu. Vzpomněla si, že ještě před nedávným časem slíbila Datemu-sama masáž, ale už mu ji nejspíš nikdy nedá... Pak se za sebe zastyděla. Na truchlení bude čas později, teď nemůžu jen tak sedět a čučet! Rozhlédla se. V ranním šeru spatřila kapitána šesté divize, držel v náručí tu dívku z dřívějška, která měla na sobě stále jeho haori, roztrhané a zakrvavené. Tak nějak cítila, že teď není nejlepší okamžik ptát se, co se stalo. I na to bude čas později. Nakonec... bylo to asi jedno.
"Taichou," oslovila ho, když k němu došla, "jestli dovolíte, konečně se pořádně podívám na to vaše zranění..."

Yoshiro

Pomalu jsem Aiyuu položil na zem a promnul si oči. Podíval jsem se na Baru, která za mnou přišla s tím, že se mi podívá na moje zranění. Já jí ale nerozuměl, vlastně.. Všechno kolem mě začalo tak nějak mizet ve tmě. Události které se během dneška staly, byly značně zničující a zranění, žízeň a hlad, co jsem měl tomu taky moc nepomohly, takže jsem prostě upadl do bezvědomí.

Hiboru Baru

čekala protesty, ale místo toho na ni Ruyichi-taichou nejdřív divně koukal a potom se skácel na zem. Instinktivně se ho pokusila zachytit, příliš úspěšná nebyla, ale aspoň si nerozbil hlavu. Položila ho vedle mrtvé dívky a chvíli si je oba prohlížela.
"Kentaro-taichou..." oslovila posledního zbývajícího kapitána, "co se vlastně stalo? A... hmm... budeme pokračovat v misi?" Opravdu doufala, že na tuhle otázku dostane zápornou odpověď.

Izanagi Kentaro

Konečně se pořádně vydýchal. Promáchl zanpakuto, čímž jí vrátil do normálního stavu. Podívá se na černou oblohu. Smrt kapitána Gotei 13 je závažný čin. Vracíme se do Seireitei. Hlesl.

Baru

jen přikývla. Neodpověděl na její druhý dotaz... ale byla si jistá, že se to dřív nebo později stejně dozví. Možná se mu o tom nechtělo mluvit. Už tedy mlčela, obrátila se na Ruyichiho-taichou a začala ho léčit. Zdálo se, že její duševní energie už nebude potřeba na nic jiného, takže to mohla vzít tentokrát vážně. Bylo to, jako kdyby se chtěla ospravedlnit. Pro jednoho kapitána, ke kterému vždy cítila velký respekt, nemohla udělat vůbec nic. Proto pro kapitána s hebkými vlasy chtěla udělat všechno, co bude moct.

Mitoshi
Taichou, promiňte moji velice hloupou otázku, obzvlášť v této nevhodné chvíli, ale neviděli jste čirou náhodou moji zanpakuto? řekl jsem velice potichu a smutně chvíli potom co jsem přišel

Baru

uslyšela Mitoshiho otázku a trochu ji to probralo.
"Vzpomínám si, že zmizel spolu s Ruyichim-taichou..." Jestli ho kapitáni někde nechali, tak tahle mise možná přece jen neměla ještě skončit...

Mitoshi
Uhum... podíval jsem se do země.
Ah možná ho dokáži vycíti, pořád je to přece kus mé duše

Mitoshi -> Bohužel, nic jsi necítil.

Mitoshi
Bohužel nic necítím řekl jsem smutně
Ale svoji zanpakuto tu nemohu nechat...
Takže když mě omluvíte
Začal jsem otáčet hlavou a hledal cestu odkud přišli kapitáni.

Baru

chtěla říct Mitoshimu, ať neblbne, ale už na to jaksi neměla sílu. Nakonec, chápala, že je pro něj jeho zanpakutou důležité, kdyby se něco podobného stalo s Giovannim, tak by asi taky nebyla zrovna nejklidnější, i když měla jindy proti němu mnoho výhrad. Obrátila svou pozornost tedy k Ruyichimu-taichou. Jeho zlomeniny a pohmožděniny byly horší než před tím, to se dalo ale čekat. Přiložila dlaně kapitánovi na žebra a začala je pomalu dávat dohromady hřejivým léčivým kidem. Nebo bylo chladivé? Ona nikdy léčení nepodstoupila, protože nikdy nebojovala, takže nevěděla. Připadalo jí, že to ale nemůže být zrovna moc příjemné... Ale za vědomí, že člověk udělal, co se dalo i s nasazením vlastního života, ta chvíle nepohodlí stála. Ani to ještě nezažila.

Mitoshi
Ještě chvíli jsem otáčel hlavou a pak jsem se nakonec vydal (asi) cestičkou kterou přišli kapitáni. Ještě jsem mávl dozadu na rozloučenou.
Zachvíli jsem zpět řekl jsem velice sebedůvěřivě