Východní brána

Daisuke Ryusaki

Neváhá, sáhne po kufříku a vyběhne za vlkem. Počkej na mě! nevim proč mi ukazuje cestu když sem to neuhodl ale to je jedno, aspoň malá naděje tu je že se odsud dostanu a najdu ostatní.

Izanagi Kentaro

Podívá se na podkapitána, který se celý rozzářil po odchodu svého kapitána. No.....řekl bych....že máš první hlídku! Načež vstane, vezme prázdný sud vleze do něj a za sebou zavře víko. ozve se tlumené: Dobrou!

Date

Nahodil jsem pořádky škleb. Celkem nepříjemné, když se mi ten sliz dostal až za opasek shinigami úboru. Snažil jsem se to rozdýchat. Hluboký výdech a snaha o úsměv, který se samozřejmě moc nepovedl. Je pěkné, že se ti ta věc pod mým kusem oblečení tolik líbí, ale beze mě je ti k ničemu. Snažil jsem se předejít tomu, že bych o něco ze své výbavi přišel. Proč já musím skončit takhle? Stačí, že jsem přišel o oko, o nic dalšího už přijít nehodlám.

Slizka Panda

"No tak.... Co ti to udělá? Vždyť si můžeš pořídit nový... takových na světě jistě je. Já tady trčím a tak si jen těžko nějaký obstarám," žadonila s toužebnýma očima, a když sepjala ruce a naklonila se dopředu a přitom pohodila pozadím, dílo bylo dokonáno. "Nebo si to mám vzít sama?" zeptala se žadonivým hlasem.

Yoshiro -> Cesta podél řeky nebyla až tak pohodlná a často se stávalo, že jsi se propadl do bláta, cestou tě navíc neustále otravovali obrovské mušky a komáři, kteří svou velikostí připomínali tvoji celou paži. Každou chvíli jeden z těch dotěrných hmyzáků přilétal a snažil se alespoň si usosnout. Možná by byla lepší cesta přímo v řece, ale pokud jsou na břehu tak velcí komáři, jak velcí asi budou krokodýli?


Šavlozubák

Bez jakékoliv reakce na Daisukeho slova pokračoval bludištěm a udržoval celkem svižné tempo. Daisuke mohl pocítit, že tempo je celkem dost závratné a pokud to bude tak dál pokračovat, tak jeho promrzlé tělo tuto námahu neunese.


Časomíra (Nepociťují ti, kteří jsou v jeskyni, tedy Date, Baru a Daisuke)

Teplá přívětivá náruč dne se již pomalu chýlila ke konci a samotné slunce již dávno nebylo vidět. Noční tvorové se již probouzeli do jejich "dne", kdy se chystali něco "posnídat". Nejbližším cílem tohoto nájezdu se jim stala dvojice shinigami v džungli. Sud od saké lákal svou vůní komáry mnohem více, než-li smrad potu, a proto se vrhali přímo na sud a svými velkými a ostrými sosáky prorážely skrz na skrz sudu, tedy do té doby, než se několik z nich trefilo přímo do kapitána ležicího uvnitř a mírně ho vysáli.

Izanagi Kentaro

ooo... to je tak pěkné Lolo, jen se neboj víc... o ... ooo... to bolí!!! Probudí se a uvědomí si, kde vlastně je. Vidí dva obří sosáky jak pumpují jeho omáčku rychlostí důchodců v kauflandu, což ho naštve tak, že uvolní "trošku" reaitsu. Následkem toho sud explodoval, nejspíše i s obřími komáry. VYYYYY!!! Běžte si píchat někoho jiného!!!!

Mitoshi
Hado.... začal jsem ale neměl jsem ožnost pokračovat.
Sud s kapitánem vybuchnul.
Ehm.. taichou? Jste v pořádku? zeptal jsem se.
Ty krapet drobkoidnější komáry jsem ale nějak neviděl

Yoshiro

Otravnej hmyz.. Stěžoval jsem si.. Že já idiot tam s něma nezůstal.. Nééé, Yoshiro.. Proč by sis nemohl hrát na hrdinu a vydat se sám do džungle plný hmyzu většího než ta kopa papírů, co se mi teď válí na stole, chlupatých ještěrek, co chlastaj saké a bůhví čeho ještě.. Sotva jsem to dořekl, narazil jsem hlavou do větve jednoho níž položeného stromu.. AU!! Chytil jsem se za čelo a podíval se na větev.. BAKAYARO! .. Radši bych se teď ládoval babizniným šumákem nebo dělal to podělaný papírování... A v ten moment to přišlo.. Asociace. Zarazil jsem se a chvíli stál na místě. Jediný zvuk, co teď mohl být slyšet byl větřík, který cuchal moje vlasy a nechával mé bílé Haori, se znakem 6. divize, poletovat sem a tam. V mých očích to bylo vidět, vzpomněl jsem si totiž na něco, co mělo být dávno zapomenuto. Něco, co mě dlouho strašilo ve snech a co mělo zůstat jen v nich..Hluboko.. Na sucho jsem polkl.. Ten pocit, jako když víte, že je něco špatně na mě dolehl a začal mě užírat zevnitř, smíšené pocity jako strach, nervy, vztek a potlačená sebejistota. Tohle všechno vypuzovala jen jedna věc.... Sakra, ten gril.. Vypadlo ze mě epicky.. Přišla další pomlka. Až teď jsem si totiž vzpomněl na to, že dlužím všem divizím gril. Podrbal jsem se na hlavě a začal přemýšlet.. Musím to nějak vyřešit.. Ten gril .. Co kdybych to objednal na účet jiný divize? Ne.. To mi neprojde.. Stejně by pak chtěli ať to zaplatím.. Jak znám Gotei 13, tak mě to nechaj zaplatit ze svýho.. Aneb. problémy, které by chtěl každý mít.

Izanagi Kentaro

Z valícího se kouře se pomalu začala objevovat postava. Jeho klobouk teď vypadal mírně popálený, jeho oči doslova zářili. Jak se opovažují?! V jeho tváři se objevil úsměv, který byl nanejméně vražedný. Podíval se na dva velké ultra komáry. Mega rychlým kapitánským shunpem se přemístil do jejich zad a následně jim rozlámal křídla o velikosti vějíře. Jeden z komáru se začal vzpouře a tak mu milerád vlastníma rukama rozlomil jeho sosák o velikosti olověné trubky. Komáři ležící na zemi již poznali, že nemá cenu se vzpouřet. Zlověstně se podíval. Tááák a dáme si večeři!

Mitoshi
Ukázal jsem prsty na komáry.
Byakurai! to co zbylo z komárů vybuchlo po nárazu menšího bíleho paprsku.
Ne, je to nechutné a navíc nehygienické....
A navíc jíst nemusíte

Izanagi Kentaro

He? Typická animácká kapka. Jemu asi nedošlo, že je to apríl. Příště mi ještě řekne, že nemusím pít saké. Podívá se na sud, který byl totálně zničený. Pfff ... Vytáhne láhev saké a sedne si na pařez a začne doplňovat tekutiny.

Date

Sama rozhodně ne. Odpověděl jsem na to hned. To by taky nemuselo dopadnout dobře. Řeknu si spíše polohlasem pro sebe. Snažím se vymyslet, jak bych o nic nemusel přijít, ale nic kloudného mě nenapadá. Po chvilce se zarazím a možná trochu hloupě, možná určitě, se zeptám té pandy. O čem že přesně to tady mluvíme? Nějak se v tom ztrácím. Po otázce příjde nevinný úsměv.

Slizka Panda

"No o tom... Jak to vidí ženy rády, ale mnohem raději by to viděly někde jinde... Muži to taky mají moc rádi, ale nejraději by, aby to taky bylo někde jinde... Prostě, když jsou muž a žena spolu, tak to jen překáží... JE to... Je to..." zamyslela se. "HA!!!" najednou zbystřila a vyletěla radostní: "SPODNÍ PRÁDLO!!!"

Yoshiro -> Už se pomalu chýlilo k noci, a proto nebyl zrovna nejlepší nápad někde otálet. Přes zlověstné žbluňkání vody a bzučení spokojeně nasosaných komárů zde byl ještě jeden zvuk. Šelest listů, křoví a čvachtot bláta. Možná jen vítr, nějaké menší zvíře, nebo něco horšího. Ať už to bylo cokoliv, přerušil to až zvuk rozčeřené vody, která tě mírně ošplouchla.

Yoshiro

Zastavil jsem se a lehce se přikrčil. Tohle začalo být celkem děsivé. Ale já jsem se nebál.. Jsem přece Kapitán.. Ok, trochu strach jsem měl. Představte si situaci, že jste sami v džungli a kolem vás možná chodí něco, co by vás spolklo dřív než byste řekli: Bankai. Opatrně jsem se rozhlížel kolem sebe.. Já... Tam....Měl... Zůstat.

Date

Napjatě jsem čekal, co z té slizké pandy vypadne. Když se konečně vyslovila následoval výraz => Nahodil jsem úplně ten samý výraz, jako ten smajlík. Ty....Ty chceš moje spodní prádlo? A na co? Zeptal jsem se hrozně zvědavě. Zas tolik mě to nezajímalo, ale přeci jenom něco tam uvnitř to vědět chtělo. Už jsem dlouho necítil žádné šťouchnutí do zad, ani neslyšel žádný zvuk od Baru. Raději jsem se podíval za sebe, jestli tam opravdu ještě je, nebo už ji dostal sliz.

Hiboru Baru

se docela ulevilo, když se potvrdila její tajná teorie ohledně toho, co slizka po kapitánovi chce. Že by to tedy konečně vyřešili a mohli z tohohle hnusného místa zmizet? Ta osoba by jim dokonce mohla poradit cestu ven! A taky Daisukeho někde ztratili, když tak komunikuje se vším tím slizem okolo, třeba by mohla vědět, kde je! Nepochopila sice tak úplně ty myšlenky ohledně toho, kde by kdo raději viděl spodní prádlo... ale tak, měli tu co dělat s pandou udělanou ze slizu, s mezidruhovou bariérou se dalo počítat.
"Konečně se někam dostáváme!" řekla si s úlevou pro sebe a potom přikročila k těm dvěma blíže, stejně jako se před chvílí vypařila do bezpečné vzdálenosti. "V tom případě snadná pomoc, taichou má s sebou jistě nějaké náhradní, které vám rád přenechá, a budeme moct pokračovat v cestě!" navrhla slizce i Datemu-sama, který se na ni právě jako na zavolanou otočil.

Slizka Panda

"Kdo tu mluvil o náhradních?" zarazila se se zamračeným výrazem. "To nepřipadá v úvahu... Jedině ty, které má právě na sobě," odpověděla ještě předtím, než mohl padnout další dotaz. Už vám mohlo být téměř jasné, že ta Panda není zrovna smlouvavá osoba, tedy sliz.


Aiyuu

"Aiyuu!" ozvalo se ve vodě vedle Yoshira a v tu chvíli už bylo pozdě reagovat. Na Yoshira již dopadlo mokré cosi, co na něj přimáčklo dva větším míčům podobné útvary. Yoshiro zatím mohl vidět jenom vlasy, které to nebo toho nebo tu skrývaly. Také mohl cítit velmi mokrý pocit a to z toho, že ho tato osoba hezky přimáčkla k zemi a její původ byl hned jasný. Zřejmě to byla ona, kdo byl za vznikem všech těch zvuků. "Aiyuu!" zvolala znova a zvedla hlavu, přičemž se mokré vlasy dostaly za samotnou hlavu a odkryly i její tvář.

Spoiler:

Yoshiro

Upadl jsem na zem, když na mě něco.. Nebo spíš někdo - skočil. Co.. Kdo..
Stihl jsem ještě vydat ze sebe, než jsem si rozbil držku o zem. Otočil jsem hlavu.. BAKAYA---Uhm.. Nějak jsem nevěděl, co dělat.. Eh.. Uh... Lítaly ze mě podobné uhehnamah věci.

Date

Baru naštěstí byla za mnou, tak jsem si mohl aspoň trochu oddychnout. Ty co mám na sobě? Aha. Super. Povídám si sám se sebou sakrasticky. Trochu jsem si důležitě odkašlal. Ehmm. Nechcete po mně, abych se svlíkal tady. Že ne? Podíval jsem se tázavě na pandu ze slizu, a pak na sliz všude okolo sebe.

Slizka Panda

Na Dateho poznámku se usmála a luskla prsty. "Přeci bych nenechala tvůj doprovod, aby se koukal..." řekla a luskla prsty, v ten stejný okamžik přestal všechen sliz světélkovat a Dateho obklopila hradba ze slizu, která měla fungovat jako šatna.


Aiyuu

"Aiyuu?" vydala ze sebe dívka a raději se chystala postavit na nohy, ale na nohy sebou vzala i Yoshira. "Aiyuu, Aiyuu," vydávala ze sebe stále stejné hlásky, jen jejich tónina se měnila, tentokrát to bylo velmi příjemné, až to skoro dokázalo nahradit úsměv, ale jakmile se dívka usmála, tak bylo jasné, že její úsměv už nic nepřekoná.

Yoshiro

Heh.. Lehce jsem se pousmál. Čekal jsem všechno..Fakt všechno..Dokonce mě napadlo, že tu na mě vybafne nahej Aizen..Ale tohle... Tohle jsem opravdu nečekal.. Pomyslel jsem si.. Hele, co jsi zač? Zeptal jsem se.. Bylo dost divné, že na mě v těchto končinách vybafla nějaká dívka.

Spoiler:

Date

Překvapeně jsem sledoval rychlost a kvalitu služeb. Promnul jsem si tvář, abych se přesvědčil, jeslti je to opravdu všechno pravda. No což, nemám se za co stydět. Pokrčím rameny a začnu si sundávat kalhoty, potom příjdou na řadu i ty trenky. Naštěstí mě kdyžtak ještě skrylo oblečení a kapitánský plášť, kdyby náhodou panda plánovala podraz. Do čeho jsem se to uvrtal.

Aiyuu

"Ai-Aiyuu?" nejdříve rozpačitě ukázala na sebe a poté kolem sebe, jako by tím chtěla ukázat celou džungli. "Aiyuu-Yuu?" vydala další hlásku a její obličej se změnil v silné tázavé stanovisko, přičemž ukázala na Yoshira.


Slizka Panda

Ať už to bylo cokoliv, Pandu to hodně pobavilo a dokonce se zdálo, že se plně soustřeďuje na pohled mimo provizorní kabinku, zřejmě až tak, jak se zdála nebyla, a nebo měla něco za lubem, něco mnohem horšího.

Hiboru Baru

"Co?!" uniklo jí mírně rozladěně, když se ocitla v úplné tmě. Zatracená slizka... No co už. Snad to aspoň brzo skončí a budou moci pokračovat. Raději nepřemýšlela o tom, co bude slizka dělat s použitýma trenkama. Ne. Skutečně to nechtěla vědět.

Yoshiro

Aiyuu, Ayiuu co? Zeptal jsem se.. Vůbec jsem netušil, co se mi snaží říct. Umíš říct něco jinýho než Aiyuu? Přišla další otázka z mé strany.. Při tom jejím opakování "Aiyuu" jsem si vzpomněl na jednu věc.. Byl jsem na misi v reálném světě a tenkrát letělo nějáké podivné anime.. Jak to jen bylo.. Snažil jsem se vzpomenout.. Pak jsem si vzpomněl.. Jooo Pikachu!

Spoiler:

Date

Nadzvukouvou rychlostí jsem si sundal trenky a vzal si erární, které jsem opravdu měl schované hluboko v kapse. Hold se o misi dozvěděla moje matka, a tak se mi snažila zabalit obrovský bágl. To však dopadlo tak, že jsem si do kapes musel nastrkat aspoň nějaké to náhradní spodní oblečení.
Trochu jsem si oddychl, když jsem si konečně zavazoval kalhoty v pase, aby mi nespadly, přeci jenom jsem za těch pár dní zhubl. V ruce jsem tedy držel ty trenky.