Prostory 4. divize

Tatsuki - Bylo to přesně, jak si říkal. Cvičiště po většinu času zelo prázdnotou, takže když už se tam něco začalo dít, zaručeně to přitáhlo pozornost. A tak sis po nějaké době mohl všimnout, že tě zpovzdálí pozoruje skupinka tří shinigami. Asi byli místní, protože jako pacienti nevypadali, a něco si mezi sebou sem tam šuškali. Nemusel jsi být génius, aby sis domyslel, že nejspíš mluví o tobě, však ze cvičiště už hodnou chvíli neodtrhli oči.

Yoshiro a Chieko a reportér Kuro -> Asi vám přálo novinářské štěstí, protože kapitánka skutečně ve své kanceláři byla. Jen neseděla za stolem, který byl postavený přímo proti dveřím, takže jste měli právo o její přítomnosti pochybovat, než se ozvala ze zapadlého, ale útulného koutku kanceláře poloskrytého ve slepém bodě dveří.

[name=kasumi]Haruka Kasumi[/name]

Ozvalo se zaklepání na dveře, takže konec odpočinku, zpátky do práce. Kasumi ale byla na chaos zvyklá a už ji nevzrušoval. Jen se na pohovce narovnala, zatímco se rozletěli dveře a dovnitř vkročil kapitán deváté divize. Dobrá, tohle už překvapení bylo. [rec=kasumi]"Kapitáne Ruyichi, vás bych tu nečekala. Ale musím uznat, že je radost vás občas vidět vkráčet do naší divize po svých,"[/rec] oplatila kapitánovy jeho úsměv a vstala, aby se přesunula za svůj pracovní stůl. [rec=kasumi]"Máte štěstí, že zrovna nemusím řešit nic urgentního. Tak se posaďte, s čím vám můžu pomoc?"[/rec] Pokynula ke dvěma pohodlně vyhlížejícím polstrovaným židlím, které stály z druhé strany stolu. [rec=kasumi]"Vy také, prosím. A zavřete dveře,"[/rec] vyzvala vlídně Kasumi ještě zvlášť dívku, která do teď postávala ve dveřích trochu jako opařená. Ano, kapitán Ruyichi míval na lidi takový efekt, takže se snažila celou tu situaci pro podkapitánku nedělat ještě těžší, ale zase ji nemohla nechat tam jen tak postávat.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Tatsuki si to tedy došel na malé cvičiště, které jako obvykle bylo prázdné. Takhle mu to i vyhovovalo, koneckonců, takže ideální. Mohl tady tak vytáhnou celá křídla, a pořádně se ponořit do tréninku, u kterého se mu dobře zapomínalo na jiné věci. A tak tedy trénoval. Trochu se protáhl, než se pustil do opakování technik, které znal nazpaměť a poslepu, a dokázal je opakovat a plynule předvést i kdyby byl opilý a někdo ho probudil ve 3 ráno, protancovával tam kolem panáků, a uštědřoval ránu za druhou.
U toho si všiml i toho, že ho sledují nějací shinigami z povzdálí. Zajímavé. Nevypadali jako pacienti a něco si tam mezi sebou šuškali. Hmm. Zdálo se, že tady měl nějaké pozorovatele. Zajímavé. Tatsuki tak ukročil dozadu, zhluboka se nadechl, a pak udělal několik pohybů dopředu a znovu. Sekl do jednoho panáka, uhnul se imaginárnímu útoku, proklouznul kolem paže pozvednuté v tomhle imaginárním útoku a při otočce zvrchu ještě přidal do prudkosti svého útoku tak, že doslova vrazil panáka do země plnou silou, což u Shinigamiho jeho schopností s mečem nebyla síla malá. Pak jemně přikývl, a o dřevěný meč se trochu opřel, zatímco rukou mávnul na ty tři a pokynul, aby šli blíž. [rec=tatsuki]"Přišli jste si potrénovat? Klidně pojďte, nemusím zabírat celé cvičiště."[/rec] pozval je také do rinku. Koukal, jestli to jsou indeed členové jeho divize. Většině z nich by trochu tréninku prospělo - když ne na bojování, stejně jako bojovat nechtěl Tatsuki, tak alespoň na zvýšení sebevědomí v případě, kdy někdo bojem ohrožoval.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko následovala svého kapitána ke dveřím kanceláře kapitánky čtvrté divize. Kapitán třikrát ťuknul a pak prostě otevřel dveře dokořán, jako by mu to tam patřilo. Chieko zůstala stát na místě šokovaná tímhle přístupem netušíc, co dělat. Kapitánka je nevyzvala ke vstupu a měla by plné právo na kapitána seslat svůj hněv. Převážně ale byla šokovaná z toho, jak nečekané to bylo. Už tak byla nervózní ze setkání s kapitánkou a tohle tomu moc nepomohlo no.
Ta to naštěstí vzala s nadhledem a úsměvem. Dokonce jim mile nabídla místa k sezení a spolupráci s interview. [rec=chieko]"H-hai..!"[/rec] vypadlo z Chieko, když i jí kapitánka vyzvala k tomu se posadít. Vešla do místnosti, věnovala kapitánce uctivou úklonu, i když trochu menší než je stqandard...to kvůli kočce na ramenu...a pak zavřela za sebou dveře. Posadila se však pouze, pokud se posadil kapitán. Přišlo jí neslušné, aby se posadila, když její nadřízený stál.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

[rec=yoshiro]"Pěkná kancelář,"[/rec] pochválil Yoshiro, zatímco si dělal pohodlíčko na židli. Tohle bylo vlastně poprvé, co jí takhle na vlastní oči viděl a upřímně? Nedalo se to vůbec srovnat s jeho vlastním kanclem. Kapitánka Haruka tu měla až moc velký pořádek a z toho by se Yoshiro zbláznil. Ono to hodně lidí nechápalo, ale v jeho chaosu existoval systém, kterému rozumněl. Všechno, co potřeboval, měl na stole nebo v hlavě a to, co by eventuálně mohl potřebovat, skočnilo na zemi. To, co bylo k ničemu, šlo rovnou do koše nebo zmačkané do kuličky přenecháno Fluffymu na hraní, když měl zrovna náladu. Mohl se tedy jenom smát těm, co ho považovali za bordeláře.
[rec=yoshiro]"Nezvykal bych si na to,"[/rec] uchechtl se a přilil na svoje hořící tělo trochu benzínu.
[rec=yoshiro]"S čím nám můžete pomoct, kapitánko Haruko? To je špatná otázka! Vy nám už pomáháte až až a právě to je ten důvod, proč jsme tu. Správná otázka je tedy, jak vám můžeme pomoct my?"[/rec] Celé to tam podával jako nějaký prodavač ojetých aut. [rec=yoshiro]"Chceme vám trochu zlepšit reputaci u lidí, kteří vaši divizi považují za spodinu naší skromné společnosti.[/rec] Začal své myšlence konečně dávat nějakou hlavu a patu.
[rec=yoshiro]Vy, kapitánko Haruko, my z devítky,"[/rec] ukázal na kapitánku, potom střídavě na sebe a Chieko, [rec=yoshiro]"samozřejmě víme, že jsou to jen hloupé řeči, ale věřím tomu, že máme hodně ovlivnitelných čtenářů, jejichž názor je produktem hlasité dezinformace."[/rec] Pokrčil rameny a opřel se pořádně do židle. Byla opravdu pohodlná. [rec=yoshiro]"Víte, kdo je šíří. Jsou hrubí, hlasití a spousta slabších k nim vzhlíží jen z toho důvodu, že jsou považování za meč Gotei 13."[/rec] Jmenovat nechtěl, ale svým způsobem jmenoval. Netrápilo ho to, neměl je rád.
[rec=yoshiro]"Prostě píšeme článek, ve kterém chceme hodit nějaké pozitivní světlo na čtvrtou divizi a na všechno, co děláte pro zbytek Gotei 13. Napadlo nás, že s vámi uděláme rozhovor, poptáme se na inovace, jaké jste zavedla během svého relativně krátkého působení, jak byste třeba popsala takový den v životě kapitánky čtvrté divize a pokud dovolíte, tak si vás vyfotíme na obálku magazínu."[/rec] Řekl to, co měl pravděpodobně říct už na začátku bez všeho toho okecávání, ale takový už prostě byl.

[rec=tatsuki]Tatsuki[/rec] -> Jen co jsi na trojici promluvil, všichni se zatvářili vyděšeně. Nejspíš nečekali, že když oni vidí tebe, že i ty vidíš je. Mladík uprostřed vypadal zaskočen úplně nejvíc a než se vzpamatoval, jeho dva přátelé byli v trapu. "To- já- um-" klepal se nervózně jako ratlík, zatímco udělal pár kroků k tobě. "O-o-omlouvám se, Tatemori-sama, nechtěli-nechtěli jsme vás rušit, opravdu!" opravdu se snažil, aby ses na něj nezlobil. Asi částečně proto, že nechtěl dopadnout jako ten tréninkový panák v zemi. "Já- je ohromný, že umíte takhle bojovat, víte!" vyhrknul najednou jako nadšený fanoušek, než se stydlivě stáhnul. "I když jste ve čtvrté divizi. To já bych nezvládnul," přiznal posmutněle.


[name=kasumi]Haruka Kasumi[/name]

Kapitán Ruyichi zjevně rád mluvil a ještě o něco radši se poslouchal. Kasumi mu dopřála tolik času, kolik potřeboval na to, aby mohl uspokojivě dotáhnout do konce celou svou reklamní sekvenci. [rec=kasumi]"Naznačujete, že čtvrtá divize není schopná si svou reputaci vybudovat sama?"[/rec] pronesla kapitánka s nebezpečným výrazem, který naznačoval, že moc správných odpovědí na tuto otázku neexistuje. Nedala však čas Yoshirovi odpovědět. [rec=kasumi]"Ale samozřejmě budeme rádi za každé dobré slovo, které se o nás prožene veřejností,"[/rec] znělo už o něco přívětivěji. [rec=kasumi]"Můžete začít tím, že mi představíte svojí novou posilu,"[/rec] připomněla kapitánka taktně Yoshirovi nějaké základy slušnosti, poukazujíc na jeho novopečenou zástupkyni, se kterou ještě neměla tu čest. [rec=kasumi]"A pak se do toho můžeme pustit, dokud jsou dveře zavřené."[/rec] Snažila se tím naznačit, že pokud sem někdo naléhavě vpadne, bude muset nastalý problém upřednostnit před jejich rozhovorem.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Tatsuki tam udělal na přehlídku trochu show navíc, ale tušil, že se to těmto 'čumilům' bude zamlouvat. Byla pravda, že na čtvrtou divizi byly jeho schopnosti s mečem o něco lepší, než většina jeho kolegů, a to i ve vyšších rancích, ale protože Tatsuki prakticky nikdy nevytáhl tu doopravdovou zanpakutou a místo toho si spíš jen tak hrál tady na cvičišti, tak to nebyl tak známý fakt. Ale Tatsukimu tohle bylo jedno, to, jaké číslo má za svém důstojnictví fakt neřešil, jen se snažil nedostávat se do konfliktů a pomáhat lidem.
Tak jako tak, když tyhle přilížeče oslovil, dva straight up zdrhli, zatímco ten prostřední byl tak zaskočen, že to ani nestihl. [rec=tatsuki]"Hmm? Je to cvičiště pro všechny. A první kroky k učení jsou pozorování. Jste tu vítaní, jako jakýkoli jiný člen."[/rec] řekl mu v klidu na to, že ho nechtěli rušit. Co by ho rušili, však mu to tu nepatřilo. Kluk mu pak dal nějaké komplimenty na to, že takové věci uměl, a že prý by takové věci nezvládnul. [rec=tatsuki]"Jak se jmenuješ?"[/rec] zeptal se Tatsuki klidně, a pokynul mu, aby přišel ještě blíž. Podal mu další dřevěný, cvičný meč. [rec=tatsuki]"Sekni do mě."[/rec] řekl mu prostě, a připravil se na to nějaký útok odrazit.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Yoshiro se pohodlně opíral o židli a nechal kapitánku domluvit. Bylo to trochu legrační, protože v jeden moment to skoro znělo, jak kdyby se jeho slova snažila překroutit v nějaký konflikt a možná se to snažila zakecat, ale Yoshiro to nehodlal nechat být. Měla ale pravdu v jedné věci, měl představit svoji novou zástupkyni. [rec=yoshiro]"Není to poprvé, co jsem se nechal předběhnout svým nadšením. Představuji vám svoji novou zástupkyni Nekonome Chieko,"[/rec] pokynul hlavou vedle sebe, kde Chieko seděla. [rec=yoshiro]"A ten černý fešák je Kuro."[/rec] Představil i kocourka. [rec=yoshiro]"Dnešek je jejich první den v deváté."[/rec] Vysvětlil ještě jejich situaci.
No ale teď zpátky k jejich konverzaci.
[rec=yoshiro]"Kapitánko Haruko, najala byste si na pečení dortu zedníka?"[/rec] zeptal se a rozhodil rukama. [rec=yoshiro]"Možná máte pocit, že to děláme jako nějakou službu pro vaší divizi, ale skutečnost je taková, že je to něco, co je prostě potřeba udělat pro dobro všech."[/rec] Naklonil se dopředu a opřel si lokty o kolena. [rec=yoshiro]"Představte si následující situaci. Jste shinigami na začátku své cesty v akademii a přímo před vámi leží dlouhá cesta rozsáhlých možností, jak zužitkovat svoje talenty. Jedním z nic může být právě třeba i léčení. A dejme tomu, že pro to máte i jiné předpoklady. Hlava na správném místě, empatie a touha pomáhat ostatním i na úkor svého vlastního dobra."[/rec] Nadechl se. [rec=yoshiro]"Jenže co když kromě všeho, co jsem zmínil, disponujete i nadáním pro kido techniky, zanjutsu, technologii, vědu nebo třeba shunpo, které vám může zajistit dobrou pozici ve druhé divizi??"[/rec] Na chvíli se odmlčel, aby dal Kasumi čas zamyslet se nad tím, co řekl. [rec=yoshiro]"Chápete kam tím mířím? Studenti akademie jsou mladí a jistě, jsou mezi nimi jedinci, kteří si jdou za svými cíli, ale také tam mohou být tací, kteří jsou nerozhodní a jednoduše ovlivnitelní. O kolik nadaných potenciálních členů čtvrtá divize přišla jenom kvůli řečím, které kolují kolem?"[/rec] Jistě, čtyřka mohla mít dost členů k tomu, aby fungovala víceméně bez problémů, ale nikdo nemohl s jistotou říct, kdy přijde nějaká krize. Období míru bylo samozřejmě dobrou věcí, ale mělo to za následek to, že členů divizí jen přibývalo a všichni přítomní věděli, že ne zrovna rovnoměrně. Yoshiro by preferoval, kdyby to tak i nadále zůstalo, ale kdyby se náhodou stalo, že ne, tak on a jeho divize jsou první, kdo příjdou na ránu. A jak by čtvrtá divize fungovala, kdyby bylo Seireitei pod útokem? Měli by dost lidí, aby se postarali o přívalovou vlnu zraněných? Jednalo se tedy jen o hodně silné spekulace, ale zamyslet se nad něčím takovým jednou za čas neuškodilo.
[rec=yoshiro]"Sýr?"[/rec] Přichystal si fotoaparát a se širokým úsměvem se zazubil na kapitánku.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Kapitán se posadil a tak se posadit mohla i Chieko. Kuro jí seskočil do klína. Mezitím kapitán rovnou spustil vysvětlování účelu jejich návštěvy. Chieko nesměle ale přes to zvědavě sledovala tu výměnu názorů ze svého místa a v jednu chvíli dokonce lehce nadskočila, když kapitánka na jejího kapitána skoro až zavrčela. Občasně tam tak jemně pokývala na hlavou na znamení, že její kapitán mluví pravdu, a měla připravený blok, aby si mohla zapsat, co jim kapitánka řekne.
Když poté kapitánka zmínila, že by jí mohl kapitán představit, zastyděla se trochu, jak si uvědomila, že tam celou dobu sedí a ani se nepředstavila. Jenže by teď bylo velmi neslušné se představit, když o to kapitánka požádala kapitána. Chieko se tak nesměle podívala na svého kapitána.
Ten jí následně představil a představil i Kura, když už v tom byl. [rec=chieko]"D-dobrý den..." [/rec]pozdravila Chieko nesměle s lehkou úklonou. [rec=kuro]"Těší mě, kapitánko."[/rec] pozdravil i Kuro ze svého místa.
Poté nadále poslouchala, co měl její kapitán na srdci a jak mu na to kapitánka odpovídala. Když kapitán zmínil nováčky a jejich volby divize, přimělo to Chieko se zamyslet, proč si vlastně zvolila pátou divizi a ne čtvrtou, když i léčení jí šlo dosti dobře. Ale nevzpomínala si.

[name=daisuke]Daisuke Suteinu[/name]

Daisuke pomalu kráčel prázdnými chodbami. Měl za sebou vizitu a to byl vždy test jeho sebeovládání. Našli se tu samozřejmě pacienti, které byla radost léčit, avšak z jeho zkušenosti jich bylo až žalostně málo. Obvykle si musel projít galerií mudrlantů, útěkářů, bordelářú, řvounů i rváčů.
Ano i tady, ve 4. divizi se našli tací kteří se chtěli prát. Naštěstí byl on ten který jim mohl předepsat trojitý klystýr a to i ty největší drsňáky zklidnilo.
Horší byli mudrlanti. Všechno ví, všechno znaj, to tuhle četli, že správný léčebný postup je takový či onaký. [myslenky=daisuke]"Zajímavé, že když přijdou s kotníky za ušima, tak plnou hubu keců nemaj."[/myslenky] Pomyslel si.

Na uklidnění si párkrát zabafal ze své dýmky, aby si mohl v klidu přerovnat myšlenky. V druhé ruce otevřel znovu lékařskou kartu a očima ji zběžně prolétl.
Nelíbilo se mu to, něco tu nehrálo. Výsledky testů byly hektické. Buďto je v laborce někdo podělal, nebo měl pacient svilušky. Což by logicky znamenalo sníženou hladinu chlorofylu, což by zase naznačovalo, že je pacient vlastně květinka.

Začínal zuřit, nesnášel lajdáckou práci a to co měl v rukách jako lajdácké vypadalo. Rozhodl si cestu zkrátit přes cvičiště.

[rec=tatsuki]Tatsuki[/rec] - "Na-naoto Sota, pane," vykoktal ze sebe a nervózně při tom koukal do země. Než jsi mu podal meč. Zmateně si ho vzal a skoro ho zase pustil, jak se viditelně lekl tvé výzvy. "T-to přece...!" Ještě chvíli mu hrála hrůza v očích, než si lépe v ruce meč přehmátnul a udělal proti tobě výpad... se zavřenýma očima.


[name=kasumi]Haruka Kasumi[/name]

Kasumi vypadala spokojeně, že se konečně dostali i ke kousku slušnosti a měla možnost se dozvědět identitu Yoshirova doprovodu. Mluvící kocour ji viditelně zaskočil, ale ne na dlouho, nebo to alespoň tak dlouho nedala znát. Oběma ještě jednou na oplátku vřele pokývla na uvítanou a pak už se mohli tedy vrhnout na věc. To si myslela, ale Yoshiro teatrálně začal něco se zedníky?
Kapitánka musela uznat, že tentokrát to nebyly jen dramatické řečičky pro efekt. V klidu si vyslechla všechno, co před ní Yoshiro předložil. [rec=kasumi]"Chápu, na co narážíte, asi jsem se špatně vyjádřila. Musím ale říct, že jste mě mile překvapil, není úplně obvyklé, ale by si někdo mimo čtvrtou divizi byl natolik vědom hloubky tohoto problému. Na druhou stranu, právě protože se o tom příliš nemluví, málo kdo ví, jak to s těmi stavy momentálně je. Možná vás potěší, že se za posledních pár let zájem o čtvrtou divizi zvyšuje. Nejsou to nějaká převratná čísla, ale rozhodně jsme na tom daleko lépe, než jsme bývali."[/rec] Kasumi vypadala Yoshirovým zapálením pro tohle téma potěšeně a byla ráda, že s ním může sdílet zdánlivě dobré zprávy. Na fotku nahodila mírný, profesionální úsměv. [rec=kasumi]"Doktoři z téhle divize jsou jedni z nejpracovitějších a nezasloužilejších shinigami v celých jednotkách a zaslouží si úctu a uznání, která tomu odpovídá. Byla bych opravdu ráda, aby k tomu došlo dříve, než si bojovníci na bojištích uvědomí, že už je nikdo na nohy nepostaví."[/rec]

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Tatsuki si vyslechl vykoktané jméno chudáka člena, kterého tam předtím zavolal k sobě. Jemně přikývl. [rec=tatsuki]"Dobře, Naoto."[/rec] oslovil ho tedy takhle a podal mu ten meč. Ten z toho byl pořádně vyjukaný, a ještě víc byl, když ho Tatsuki vyzval, aby po něm sekl. A Naoto z toho taky vypadal pořádně zděšeně, ale přecijen zavřel své oči, a a sekl tam po Tatsukim... se zavřenýma očima. Tatsuki bez větších problémů vykryl jeho ránu, a v klidu zůstal stát v obranném postavení.
[rec=tatsuki]"Vidíš, ani to nebolelo. Teď ještě jednou. A s otevřenýma očima."[/rec] nakázal mu, a opět se připravil na to se bránit. A pokračoval, kolikrát to bylo nutné, dokud neviděl Naotovy oči otevřené. Pak jemně přikývl. [rec=tatsuki]"Tohle je, co se potřebuješ naučit, Naoto. Bránit se. Naše práce není vyhrávat bitvy, ale přežít, než přijdou ti, co tu bitvu vyhrají - a pak my se postaráme o jejich zranění. Nemusíš se učit být velkým bojovníkem. Jediné, o co jde je, abys přežil."[/rec] vysvětlil mu pak Tatsuki naprosto klidně. A pak se opět postavil do obranného postavení. [rec=tatsuki]"Takže sleduj, jak tvé útoky odrážím, a zkus si z toho něco vzít. Jak mám nohy. Kde mám váhu. Do jakého úhlu dávám katanu, abych ránu odrazil."[/rec] instruoval ho potom, a vždycky k tomu trochu demonstrativně pohnul tou částí těla nebo region, o kterém mluvil.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

[rec=yoshiro]"Být informovaný je mou prací, kapitánko Haruko," [/rec] mrkl na Kasumi a několikrát jí vyfotil. [rec=yoshiro]"A ano, potěší. A pokud tomu tady s Chieko a Kurem budeme moct pomoci ještě o maličko více, tak to taky zahřeje na srdíčku."[/rec] Koukl se na zástupkyni a věnoval jí milý úsměv. Trochu se zamyslel nad tím, jak se teď Chieko asi cítí. Nebylo to na ní trochu moc? První den v práci a už tu dělá rozhovory s kapitánkou čtvrté divize a ještě ke všemu se jedná o téma, které může způsobit jisté kontroverze. Podepíše se pod to? Byla podle všeho trochu antisociální, ale to nebylo samo o sobě nutně špatné. Pokud dokáže ustát tlak, což bylo momentálně to hlavní, co kapitán sledoval, tak bude všechno v pořádku. [rec=yoshiro]"Tak na co se tady kapitánky zeptáme, hm?"[/rec] Otázka směřovaná jak na Chieko, tak na Kura. Oba teď byli jeho kolegové.
[rec=yoshiro]"Můžu citovat vaše slova?"[/rec] zeptal se Kasumi na to, co řekla na konci posledního postu a pěkně si to napsal do zápisníčku.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko si poctivě psala poznámky z toho, co Haruka-taichou říkala. Obzvlášť pak tu poslední větu o tom, jací jsou místní lékaři nejpracovitější shinigami.
Když kapitán zmínil její jméno, zvedla hlavu od svých poznámek a souhlasně přikývla s nesmělým úsměvem na rtech. Podívala se nejistě pak po svém kapitánovi, který se pro změnu díval na ní s milým úsměvem. To přimělo i Chieko se usmát tím svým stydlivým způsobem. Zdálo se, že zvládla nic nepokazit, když se na ní kapitán takhle usmíval, tak jí to zahřálo u srdíčka.
Kuro také souhlasně přikývl na kapitánova slova.
No a pak jim Ruyichi-taichou položil otázku, na co se zeptat kapitánky před nimi. Chieko zaskočeně mrkla. Pak se podívala na kapitánku na pár okamžiků, než svůj pohled sklopila ke svému bloku s poznámkami a otočila zpět na stránku s těmi otázkami, které si před tím sepsala. Kuro zatím mlčel a jen se na Chieko podpůrně díval z jejího klína. To mladé shinigami dodalo trochu potřebné odvahy.
[rec=chieko]"Co...co vás vedlo k tomu...přejít do čtvrté divize?"[/rec] zeptala se a pozvedla trochu hlavu, aby se na kapitánku mohla podívat. Za tu chvilku, co jí Chieko znala, jí až na ten jeden moment, kapitánka připadala milá. To rozhodně Chieko pomáhalo s její nervozitou, jinak by se při tom zakoktala jistě mnohem víc.
[rec=kuro]"A mohla byste našim čtenářům nastínit i jaké jsou povinnosti vaší divize a nějaká rizika spojená s touto prací? Kromě klasického boje s hollow a dalšími podobnými hrozbami?"[/rec] položil otázku i Kuro. [rec=chieko]"Co by...co by se stalo, kdyby...jste přestali dělat svou práci?"[/rec] doplnila to ještě Chieko, aby bylo jasnější, na co se kocour ptá. Chtěli tak ukázat ostatním, jak potřebná je práce místních shinigami a jak by šlo Seireitei do kytek, nebýt jich. A že by do kytek skutečně šlo. Chieko se pak opět podívala po svém kapitánovi, jestli neřekla něco špatně.

[rec=tatsuki]Tatsuki[/rec] - Chtěl si ho ujistit, že to ani nebolelo, ale Sato tvá slova asi špatně pochopil, protože se zatvářil tak, že se div nerozbrečel. Ale hrdinsky se udržel, jen popotáhnul a kývnul na další instrukce. Párkrát ještě zaútočil, ale bylo znát, že se drží zpátky a spíš do tebe mečem jen tak ťuká. "Ale vy, vy jste mnohem schopnější. Mohl byste klidně bojovat s těmi ostatními, určitě byste se jim lehce vyrovnal! Tak proč jste tady, když vám boj tak jde?" nechápal mladík a pokusil se o další úder.


[name=kasumi]Haruka Kasumi[/name]

[rec=kasumi]"Prosím, jak bude třeba,"[/rec] souhlasila s tou otázkou na citování a přelétla pohledem mezi přítomnými, čekajíc na otázky. Ale nikam nehnala a nenaléhala ani na ně. Bylo jí jasné, že se kapitán Ruyichi snaží pomoci své nové zástupkyni v dobrém startu a Kasumi jí to nemínila nějakým tlakem stěžovat, když to nebylo nutné.
[rec=kasumi]"Byla to řekněme vhodná souhra událostí. Když bývalá kapitánka ze své pozice odcházela, nikdo o její pozici nejevil zájem. To je trochu smutné, nemyslíte? Už jsme si přeci jen vysvětlili, proč je čtvrtá divize tak nepostradatelnou součástí jednotek. Náhoda tomu přála, že jsem věděla, že druhá divize po mém odchodu zůstane v dobrých rukou. Požádala jsem tedy o přeřazení, abych dokázala, že skutečně věřím v to, co vám tu vykládám. Chtěla jsem zajistit maximální podporu všem zdejším lidem, aby oni mohli zajišťovat v co nejlepších podmínkách podporu pro všechny ostatní."[/rec] Trochu překvapeně pak sklouzla pohledem ke kocourovi, protože to, že mluví, jí stále přišlo víc než zajímavé. Ale právě, že mluví, bylo slušné si i jeho vyslechnout.
[rec=kasumi]"Zajišťujeme lékařskou péči a zásobování pro jednotky, mimo jiné. Největšímu nebezpečí jsou s jistotou vystaveni naši doktoři v terénu. Jakmile jste jako podpora na bojišti, jste vlastně vystaveni stejnému riziku, jako bojovníci, ale vy se kromě hlídání vlastního krku musíte ještě postarat o zranění ostatních. Není to jednoduchý úkol. Nemůžete se starat čistě o své bezpečí, ale když se necháte při ošetřování zabít, pak s velkou pravděpodobností odsoudíte i zbytek svých spolubojovníků."[/rec] Kuro sice říkal, ať vynechá souboje, ale Kasumi považovala za důležité to zmínit právě pro to, že doktoři ten souboj prožívají úplně jinak, než by si asi běžný člen bojových jednotek představoval. [rec=kasumi]"Dá se říct, že taháme za nitky v zákulisí. Nevyhráváme velké bitvy, ale děláme jejich vyhrávání možným. Kdybychom nedělali svou práci, brzy by nebyl nikdo, kdo by v těch bitvách bojoval. I ten nejostřejší meč se ztupí, i ta nejsilnější zanpakuto se jednoho dne zlomí, pokud o ní nebude náležitě pečováno."[/rec]

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Zabraný do svých myšlenek a nasrání dorazil na cvičiště v cukuletu. V hlavě si přehrával co všecko lidem v laborce udělá až se mu dostanou pod ruku, bylo to už potřetí tenhle měsíc co něco doku**ili, a bylo pomalu načase, aby s tím něco udělal.

Když procházel cvičištěm, něco jej vytrhlo z jeho zamyšlení a rozehnao jeho pomstychtivou náladu.
Jinak prázdné cvičiště mělo dnes dva návštěvníky, kteří se kousek od něj věnovali tréningu boje.

To jej zaujalo. Ve 4. divizi se do boje nikdo moc nehnal a spousta členů byla co se boje týče dosti neschopná. Z vlastní zkušenosti věděl, že někdy je třeba vzít do ruky zbraň a zapíchnout to co se snaží zapíchnout vás.

Zpomalil a nakonec se posadil na lavici kousek od těch dvou. Nechtěl je rušit, ale zajímalo ho, jak si vedou.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Někdy se prostě ocitnete v situaci, kdy vám z ničeho nic dojde, že do sebe všechno krásně zapad jako ozubená kolečka v hodinkách. Každý krok, každé rozhodnutí, co vás dostalo přímo sem, na vypolstrovanou židli v kanceláři kapitánky čtvrté divize, ve které se můžete pěkně opřít a dlouze si vydechnout, protože jste právě došli k uvědomění, že na všechnu tu práci, kterou jste do teď museli dělat, už nejste sami.
Yoshiro dostával všechno, co chtěl a nemusel se na nic ptát. Jistě, mohl to za něj dělat nějaký druhořadý člen jako byl třeba Shirogane Noriyuki-kun, ale ten a vlastně i další členové devítky, postrádali jednu ze základních ingrediencí, které tvořili tenhle celek, kterým byla Nekonome Chieko. Měla takové nepopsatelné charisma, které se skrývalo pod její maskou nesmělosti a možná právě tahle zranitelnost dovolovala lidem na druhé straně rozhovoru, aby jednali s laskavostí a opatrností, se kterou by se Yoshiro sám nebo vlastně kdokoliv jiný, nesetkal. A to jsme se ještě nedostali k mluvícímu kocourovi, který byl sám o sobě takovým otvírákem na lidi, pokud měli aspoň půlku srdce. Nedalo se to popsat jinak než jackpot.
A jak se tak uculoval, přehodil si nožku přes nožku, opřel si o ní zápisník a začal si do něj zapisovat ty nejdůležitější body z kapitánčiny mluvy.
[rec=yoshiro]"Jak vám jede SpiritPhone, kapitánko? Spokojená?"[/rec] zeptal se, když bylo domluveno. Počkal si samozřejmě na odpověď, ale potom už si začal balit svoje věci. Pokud se ptáte, kam je balil, tak je to rozhodně dobrá otázka, protože jsem úplně na začátku zapomněl napsat, že si sebou nosí takovou starou otrhanou koženou taštičku přes rameno.
[rec=yoshiro]"Pokud na vás zástupkyně nemá další otázky, tak vás už nadále nebudeme zdržovat."[/rec] Postavil se a uklonil se své kolegyni. [rec=yoshiro]"Ďěkuji vám za váš čas, kapitánko Haruko."[/rec] Ještě jí věnoval jeden hodně Yoshiro-specifický úsměv, ze kterého nešlo úplně vyčíst, jestli je spokojený z výsledkem tohoto rozhovoru a nebo se těší, až z toho udělá ten největší clickbait trash a vyrazil ven z kanceláře. (Pokud ho teda někdo nezastavil)

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Kapitán vypadal spokojeně s otázkami, které Chieko položila a ta tak mohla s klidným srdíčkem pozorně poslouchat kapitánčinu odpověď. Přikyvovala při tom občasně, jak souhlasila s tím, co kapitánka říkala, a psala si to při tom do zápisníku o něco stručněji, aby měla k tomuhle rozhovoru nějaké poznámky. Přeci jen netušila, co dalšího si na ní kapitán může připravit.
Když pak kapitánka odpověděla na všechny otázky, které spolu s Kurem položili, zeptal se jí kapitán na její SpiritPhone a o něco později i nadnesl, jestli má Chieko nějaké další otázky, na což naše mladá shinigami zavrtěla hlavou. Jakmile se zvedl, vstala také a Kuro jí opět přeskočil na rameno.
[rec=kuro]"Nashledanou, kapitánko." [/rec]pronesl Kuro. Chieko věnovala kapitánce poklonu. [rec=chieko]"Ď-děkujeme...nashledanou..." [/rec]rozloučila se s kapitánkou i Chieko  a vydala se za svým kapitánem ven z místnosti. Samozřejmě za sebou nezapomněla zavřít dveře.

>>> Pozemky 6. divize

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Bylo smutné, že to Sato špatně pochopil, ale to už se tak někdy stávalo. Z ostatních slov a kontextu snad ale mohlo stačit to, že Tatsuki nedával nějakou další bídu a místo toho vybízel k dalším útokům, instrukce poslouchal, i když to pravděpodobně bylo snad spíš ze strachu. Inu. Strach nebyl špatný nástroj který sám na sebe použít, když se jeden snažil přežít. Lépe se pak utíkalo.
Bylo ale rozhodně poznat, že se Sato drží zpátky. [rec=tatsuki]"Není, čeho se bát. Tohle je cvičný meč. I když to pokazím, nebude to velký problém."[/rec] povzbudil ho, a dál tedy odrážel útoky, což by pro něj vzhledem ke všemu měla být naprostá hračka. I tak to ale Tatsuki dělal tak, jak by se to mělo, s postojem a formou a tak, protože doufal, že si to mladý Shinigami zapamatuje alespoň tak.
Mladík se zeptal na to, proč je vlastně Tatsuki tady, když s mečem uměl. [rec=tatsuki]"To, že s ním umím neznamená, že ho chci používat."[/rec] odpověděl Tatsuki prostě, a vykryl i další útok. [rec=tatsuki]"Chci zachraňovat životy, ne brát další."[/rec] dodal k tomu. [rec=tatsuki]"A teď, zkus trochu pořádnější švih. Neboj se toho, ukážu ti, co je potřeba se naučit."[/rec] slíbil mu, a opět se připravil na bránění před útokem.

[rec=tatsuki]Tatsuki[/rec] - Sato do tebe ťukal cvičným mečem a po tvé odpovědi mlčel, jako by si to nechával procházet hlavou, že někdo, kdo s mečem umí, ho nechce používat. "To je... to je od vás šlechetné," dodal potom a kývnul, když byl vyzván k pořádnému útoku. A taky tak učinil. Rozmáchl se a udeřil do tebe takovou silou, že tě minimálně donutil vybalancovat to pár úkroky, protože to nebylo nic, co bys v porovnání s tím pošťuchováním předtím čekal. V tom útoku byla ohromná fyzická síla. Zdálo se, že Sato jí má hromadu, i když na to postavou nevypadal. "Pa-pardon!"


[name=kasumi]Haruka Kasumi[/name]

Yoshiro najednou do rozhovoru hodil poznámku o SpiritPhonu. Kasumi by to nemělo překvapovat. [rec=kasumi]"Funguje, jak má,"[/rec] odpověděla mu docela neurčitě, protože popravdě ho vlastnila spíš ze zvědavosti, než že by na něm aktivně něco tvořila a četla. Návštěva se pak odebrala k odchodu. [rec=kasumi]"Hodně štěstí s článkem, kapitáne. Těším se, až si budu váš výtvor moct přečíst. Hodně štěstí i vám, Nekonome-san, ať se vám ve vaší nové pozici daří,"[/rec] popřála oběma a ze slušnosti se postavila, když odcházeli. Sotva však zaklaply dveře, svalila se zpátky do křesla a jednou rukou si promnula čelo. [rec=kasumi]"To jsem opravdu zvědavá, co s tím Yoshiro provede,"[/rec] hlesla lehce rezignovaně, protože to všechno znělo až moc jednoduše, a šáhla po hromádce reportů, které měla připravené na stole k vyřízení.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Sato se tak nějak pokoušel ťukat, ale moc mu to nešlo a pro Tatsukiho to nebyl žádný velký úkol to ubránit. A tak se skoro mohl víc soustředit na to povídání o tom, proč se mu nechtělo bojovat, i když to dobře uměl. Vysvětlil mu jeho mantru, že prostě meč tahat nechce, protože mnohem raději životy zachraňuje, než aby je zkracoval ostatním. Sato se nad tímhle trochu zarazil a potřeboval chvilku na to to zpracovat, ale nakonec kývnul a dodal k tomu, že je to šlechetné. Tatsuki na tohle nijak nereagoval... on to neviděl jako nic extra, bylo to prostě jeho přesvědčení, věřil v něj. Šlechetné nebo ne.
Sato pak byl Tatsukim vyzván k tomu, aby se do útoku trochu položil, a mladý shinigami kývnul, že tak učiní. Rozmáchl se, a když teď tolik nepřemýšlel o tom, jak se bojí bojovat a spíš přemýšlel nad životní filozofíí, najednou jeho švih byl pořádný, až to Tatsuki zaskočilo a musel udělat několik úkorků dozadu, aby vůbec tenhle útok pořádně ustál. Ještěže to kvůli demonstrační hodnotě bral vážně a byl připravený na pořádné útoky, jinak by taky mohl přijít k nějakému zranění. Rozhodně to bylo překvapení od Sata, který na tohle nevypadal, a chudák se mu za to začal omlouvat. [rec=tatsuki]"Žádné pardon, to bylo dobré. Když tě přepadne nepřítel v terénu, také své útoky nebude tlumit. Další, pojď."[/rec] vyzval ho Tatsuki, a pořádně zapřel nohy do země a připravil se na úder s mečem správně nakloněným na vyražení útoku.
Koutkem oka si také všiml, že je tam trochu sleduje jejich podkapitán. Tatsuki ho znal spíš jen z pohledu a možná párkrát se potkali v nemocnici. Tak jako tak, prozatím byl plně soustředěn na cvičný boj. Sato ukázal, že si tohle soustředění vyžaduje.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Spal.

[name=raiden]Tomisura Raiden[/name]
>>> Pozemky 8. divize

[rec=raiden]"Jo a taky jsem určitě nechal konev na sporáku, co když vyhoříme!" [/rec]protestoval neustále, i když už byli hlouběji a hlouběji v na území 4. divize. Jak dětinské, jak neobvyklé a šílené. Obvykle by byl totiž úplně první, kdo by letěl ke Kasumi. S flaškou a kytkou v ruce, ale tentokrát, respektive, poslední dva roky, se do toho moc nehrnul. Ještě by mu udělala psychoanalýzu a pak by mu jí vyučtovala. A s jeho diagnózou by to byla tak vysoká suma, že by musel rozprodat i to, co nebylo jeho, aby to dokázal zacálovat. Ne, tady neměl, co dělat. Celé to byl špatný nápad. Kitsune jí v diskuzi určitě pohřbívala jen proto, aby použila obrácenou psychologii a donutila ho navrhnout, aby za ní šli! Jak podlé!

[name=riri]Kozue Riri[/name]

[rec=riri]"Zahnem doľava, potom prejdem na druhú stranu a za rohom bude ďalšia odbočka a... alebo to bola tá druhá strana?"[/rec] zamrmlala si pre seba Riri, ako držala vlastnoručne nakreslenú mapku a rôzne si ju otáčala. Mapa mala na vrchu napísané 'Priama cesta z Akadémie do 31. divízie'. Avšak slovo priama nevystihovala detsky nakreslenú mapu s rôznymi farbami, kresbami, ale mala tam aj hodne preškrtov, takže podľa tejto mapy by sa stratil aj človek, čo pozná naspamäť celú Seireitei. Meno kapitána si zapísala do spodného pravého rohu, kde bol teda len fľak od ranného čaju, ktorý omylom na mapu vyliala, keď študovala mapu. Meno bolo beznádejne nečitateľné a ona si ho vôbec nepamätala. Všetko to spôsobil stres zo snahy urobiť dobrý prvý dojem - prísť na čas, osloviť kapitána, kartičky s ťahákmi čo presne povedať - nič z toho jej nevychádzalo. Až na kartičky, ktoré ešte nevyskúšala, ale tie mala tak či tak poprehadzované v rukách, kde držala aj mapu.

Konečne sa však dostala na to vytúžené "X" na mape a prekvapivo ju to naozaj zaviedlo pred budovu kasární. Nervozita a stres z neskorého príchodu ju hnali dovnútra, takže sa ani nepozrela, že prišla do úplne cudzej divízie. Začalo jej rýchlo biť srdce, motať sa jej hlava a stále si pod nosom mrmlala, čo mala povedať, keď kapitána uvidí. Ako tak šla a nevnímala okolie, napísy, proste nič a nikoho, jej kroky zastavili pred úplne náhodnými dverami, čo jej zmätená myseľ potvrdila, že toto by mali byť správne dvere. S roztrasenou rukou zaklopala na dvere. Na dvere miestnosti, v ktorej spal nič netušiaci Daisuke.

[name=kitsune]Hoshi Kitsune[/name]

>>> Pozemky 8. divize

Raiden si vymýšlel jednu hloupou výmluvu za druhou a stěžoval si tak celou cestu, co ho s Artemis táhly za Kasumi-taichou.[rec=kitsune] "Vždyť piješ jenom věci ve flaškách a cpeš se sušeným masem. Pochybuju, že nějakou konev vůbec máš. A odkdy chodíš dveřma?"[/rec] odvětila Kitsune neoblomně, zatímco dál svého dlouholetého kamaráda táhla na terapii za jejich bývalou kapitánkou.
[rec=kitsune]"Představ si ten úsměv Kasumi-taichou, až tě uvidí. Už je to dlouho, co jste se viděli. Třeba si myslí, že jsi pod drnem ty. Určitě bude ráda, že tě zase uvidí. A třeba bude mít i nějaký občerstvení..."[/rec] pronesla Kitsune povzbudivě a Raiden možná cítil, jak jeho rukáv ve spárech Artemisiných zubů začal vlhnout, jak vlčice začala slintat nad představou svačiny.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Daisuke chvíli sledoval, jak mezi sebou shinigami trénují, ale ve finále si nebyl jistý jestli je rád, že se snaží, nebo ho začíná štvát, jak marní někteří jsou.
Po chvíli vnitřní boj vzdal, zvedl se a odešel. Stejně už byl čas na šlofíka. Dobře si své aktivity denně rozpracovával a pravidelný odpočinek byl jediný způsob, jak si dobrý doktor mohl udržet pozornost a kvalitu práce i po třech 24 hodinových směnách.

Rozhodl se tedy zašít na své oblíbené misto v kasárnách, sklad tréningového materiálu, boxovacích pytlů a podobně, ve čtvrté je skoro nikdo nepoužíval, takže sem nikdy nikdo ani nechodil.
Pohodlně si ustlal na žíněnkách, zavřel oči a spal.

Jeho unavená mysl se pohroužila do snů. Některé byly horší: Křiky plné bolesti, nekonečné volání o pomoc...jeho jméno nesčetněkrát opakováno mnoha různými hlasy...[myslenky=daisuke]"Pomoz nám, Daisuke, DAISUKE!!! Zrůdo!!!"[/myslenky]
Daisuke se pak trochu trhaně převalil na bok, noční můry nepomáhaly jeho odpočinku ani za mák.
Pak se naštěstí sny přeonačily do něčeho mnohem příjemnějšího.
Byla tam a laškovně se na něj usmívala. něco v jejím pohledu naznačovalo, že ho ráda vidí...Ve svých snech vytáhl svůj fotoaparát, připraven ji zvěčnit tak, jako nikdo před ním ani po něm.
Pomalu přešel k ní usmál se, ona se usmála na něj.
Pak promluvla... [myslenky=daisuke]"Daisuke...já..."[/myslenky] Její ruka se zvedla k jeho tváři a....zaklepala mu pořádně na čelo.
Daisuke sebou trhl a byl opět v tmavé místnosti, na žíněnkách a na dveře někdo klepal.
[rec=daisuke]"Dááále..."[/rec] Zívnul si.