4. divize

Daisuke

Promnul si obličej. Omlouvám se...nejsem už nadále schopný udržet bankai...každopádně děkuji za vaši pomoc...bez vás...nevím jak by to dopadlo. Koukl na Amara. Izumi-san by měl být v pořádku...možná chvíli potrvá než se probudí, ale je mimo nebezpečí.
Pak se tam objevil ten další. Daisuke nevypadal moc dobře, byl bledý a zesláblý...nicméně teď nebyl čas a sobeckost.
Leží támhle... ukázal na zem kousek za sebe. Pokud by vám nevadilo ho přenést někam na lůžko, byl bych vděčný...a...najděte někoho..a požádejte ho, aby mi přinesl něco k jídlu...jsem...vyčerpaný....děkuji... Pak zaklekl k nejbližšímu raněnému a začal s léčením.
Ti jenž přežili útok na nemocnici začaali postupně pracovat na raněných.

Izumi Akira

"Nechám vás pracovat kapitáne... nechám tu svoje lidi, aby chránili nemocnici, kdyby něco... také Izumiho-san nechám ve vaší péči... " řekla. Rozhlédla se kolem sebe, jako kdyby něco hledala a pak se opět otočila na doktora. "Pokud nic nepotřebujete, vrátím se do 3. divize..." řekla

Daisuke

Pořádný oběd o šesti chodech by nebyl k zahození...pokud se mám postarat o co nejvíce pacientů.. Nadhodil s nepatrným úsměvem. Pokus o lehké rozptýlení tristní atmosféry.

Izumi Akira

"Uvidím, co se dá dělat, kapitáne... " řekla Akira smrtelně vážně a zmizela.

Akachi Naito

Objevil se pomocí shunpa v kasárnách 4 divize. Levou rukou měl ovázanou kusem krvavé látky. Našel prvního člena 4. divize, chytil ho pravačkou za rameno a otočil směrem k sobě, přeci jen Akachi byl docela kus chlapa.
Někoho, kdo umí přišít zpátky prsty tak, aby byly zase dokonale funkční a rychle..
Pravil a pohlédl přímo na toho člena. Akachi to nemyslel nějak zle, ale chudáka ze 4. divize to mohlo trochu vyděsit.

Akachi Naito

Pohlédl na toho muže, vůbec se mu nelíbila ta cigareta v puse. Doktoři by přece neměli kouřit, když ví, jak je to škodlivé. Hlupák.
Jo, jasně..
Pravil a z kapsy zdravou rukou vytáhl prsty. Poté si sundal obvaz z bezprsté ruky a natáhl jí před Steina.
To není problém..
Pravil, usmál se a klasicky mrkl. Byly to takové ty chlapské tvrdé řeči, ale každý víme, jak třeba taková záděra umí bolet.

Aririki Rick Ginken

Kasárny 5-->

Dopravili mě do 4. divize. Byl jsem tu poprvé, když nepočítám incident s Okitou a desertovou vidličkou, ale... to mě sem Okita odnesl v bezvědomí a pak mě zase odnesl do deváté divize, aby mi vysvětlil, proč že bych neměl kouřit v divizi, že si tím chráním zdraví, neboť kouření způsobuje vidličky v...
Nevadí... když jsem čekal na doktora, tak jsem si tiše hvízdal a doufal, že někdo přijde rychle. Nebylo mi až tak špatně, spíš jsem se chtěl rychle dostat ke kapitánce.

Stav po timeskipu

Budova 4. divize utrpěla jen malé poškození... bohužel daleko větší poškození bylo způsobeno uvnitř. Hollow se zde vyřádili, zatímco kapitán bojoval s nejsilnějšími nepřáteli venku. Mnoho doktorů přišlo o život a vybavení nemocnice bylo poškozeno... během posledních 2 dnů ale divize obdržela pomoc od ostatních, neboť její služby byli velice zapotřebí...

Daisuke

Nemocnice se postupně dávala do pořádku, ale on ne. Po fyzické stránce na tom byl dobře, ale to co zažil jím otřáslo a změnilo jeho pohled. Cítil se vinen, že nedokázal pomoct svým lidem a cítil čirou nenávist k hollow, kteří jeho divizi napadli.
V hlavě se mu již tvořil plán, ale musel dokončit to, co jej čekalo zde. Stále zde bylo mnoho raněných, a i když pomoc proudila z ostatních divizí, ztráta mnoha doktorů byla citelná.
Dokončil tedy ošetřování pacienta, nad nímž stál a vydal se poohlédnout, komu dalšímu by mohl pomoci.

Kaemon


Do kasáren čtvrté divize dokráčel klidným, táhlým krokem. Nějak moc se kolem sebe nerozhlížel, byl zabrán do svých myšlenek. Nejlepší by bylo najít kapitána, ale ten Kaemona vůbec netrápil. Usadil se na prvním travnatějším místě, které zahlídl a se zakloněnou hlavou sledoval oblohu. "Mmm.. zdejší vzduch je opravdu jiný, měli by zde vysázet víc stromů. Možná kdybych jim to navrhl." Začal nahlas tlumočit své myšlenky, jak to měl ve zvyku. Než ale stihl dokončit první, objevila se druhá. "Proč jsem vlastně šel zrovna sem? Vím, že si to pamatuji, ale je to někde hluboko. Mmm..." Snažil se rozpomenout. "Šalvějový kořen, citrusová šťáva, měsíček lékařský, kraví moč...." Zafuněl si pod nosem a zavrtěl hlavou. "Ne, to jsou věci, které jsem chtěl sehnat, ale zdejší flóra taomu neodpovídá... Možná, kdybych jim to navrhl." V hlavě mu to začalo šrotovat. "Jim! Ano, velení. Velení to jsou kapitáni a já..." Prudce vstal a samou radostí si povyskočil. "musím najít toho zdejšího. Ano to je ono." Okamžitě se dal do kroku a začal hledat někoho, kdo by mu pomohl kapitána najít. Teprve teď si všiml, že kasárny jsou poněkud poničeny.

Kaemon

Prohlížel si detailně stav divize a přemýšlel nad několika věcmi zároveň, samozřejmě všechny myšlenky reprodukoval. "Všichni jsou tady malý, tam toho jsem před chvíli malém zašlápl." Pak se na chvíli zarazil. "Moment, proč je tady tolik doktorů?" Snažil se na to přijít při hledání někoho nápomocného a zrovna ve chvíli kdy na to přišel ho přerušil malý děd vševěd. Přesněji bělovlasý mladík. Znění otázky pochopil po svém, tedy rozložil to na dvě otázky. "Emm... asi sem s tebou nic nehledal, tedy nevím o tom." Jak by mohl s někým z této divize něco hledat, vždyť tady ještě nebyl. Nebo ano? "A děkuji o exkurzi nestojím. Ještě by jsi za to chtěl zaplatit, tyhle městské záležitosti už znám." Pak ho napadlo, že by se mohl pochloubit a říct, že přišel na to, že tohle je vlastně léčitelská divize a proto všichni ti doktoři. Ale radši se rozhod ltaké položit otázku. "Hele, hledám takového, pravděpodobně pána, který tady tomu šéfuje. Měl by to být zdejší kapitán, jméno si už nepamatuji. Nevíš kde bych ho našel?" Pak se přikrčil a svou tvář málem přirazil na tu jeho, měl v ní vražedný pohled. Natáhl se pravou rukou pro cigaretu, kterou si vesele vykuřoval a vší silou jí hodil o zem a zašlápl. "Tohle si příroda nezaslouží. A jako doktor bys měl vědět, že to zdraví škodí. Tak?" A už se opět usmíval.

Kaemon

Stál na místě  a počkal než se ten malý, protivný mužík dosměje. "Ano škodí to, vždyť to říkám." Poškrábal se na hlavě a v obličeji měl celkem dost nechápaví výraz. Asi řekl něco vtipné. "Em, takže zdejší šéf je tvůj bratr..." Zamyslel se nad tím zda by se k němu neměl chovat trochu jinak, ale kapitán to nebyl, takže mu to mohlo být fuk. "Děkuji emmmm...eee.." chlapík se mu nepředstavil, naštěstí Kaemon hned našel vyústění ze situace. "...Stříbrňáku..chápeš tvoje vlasy...Tak zase někdy." Otočil se a šel přesně tam, kam do navedl jeho nový kamarád. "Vlastně nebyl až tak protivný, jen trochu neohleduplný." Opět přemýšlel nahlas. Kdyby však viděl i druhou cigaretu v jeho ústech tak by o něm asi uvažoval jinak. Když přišel ke dveřím, které hledal, zaklepal a pomalu je otevřel.

Kaemon měl to štěstí, že zde žádné dveře nebyly a tudíž nemusel ani klepat...kapitán...který už z poloviny chodby vypadal stejně jako ten chlap, kterého jsi potkal.

Daisuke Stein

Už zdáli, mezi papírováními postřehl že chodbou k němu někdo jde a jelikož reiatsu neznal, mohlo to být jen pár věcí.
Vstupte dál...a posaďte se. Ukázal na židli naproti sobě. Omluvte stav divize, ale měli jsme zde...jisté obtíže... Odsunul stranou hromádku papírů a podíval se na chlapa. Tři metry, něco málo přes 120 kilo, v dobré kondici... Bylo první co si pomyslel. Takže...hádám...že jedenáctá divize něco potřebuje, nebo se snad mýlím?
Prohlédl si ho a zabafal ze své dýmky, z níž se vyvalil těžký, bylinně vonící dým.

Kaeomon

Jelikož zde dveře nebyli, suverénně vstoupil do dveří a poněkud neohrabaně zaujal nabízené místo. Seděl v něm na půl zadku a když se tam pokusil narvat celý, pěkně to v ní zavrzalo. Když si pořádně prohlédl doktora a kapitána, vykulil oči. "Hele, kdybych tam venku věděl,že jsi zdejší kápo...Teda omluvte mě, že jste zdejší kapitán, choval bych se jinak." Styděl se a srdce mu tlouklo strašně velkou rychlostí. "Em a k vaší otázce...Neeee to já bych chtěl prosím pěkně přistoupit ke čtvrté divizi." Poslední věta co řekl zněla divně jenom proto, že nevěděl jak se k nadřízeným chovat, obzvlášť když jim chvíli před tím vynadá za cigaretu v ústech.

<--- 11. divize
Kaemon

Dobelhal se, opírajíc o své zanpakuto do čtvrté divize a šel do svého pokoje. "Kdo ví, jak bych si vedl v jedenácté." Svlékl se a zamířil do koupelny. Ve sprše strávil pořádně dlouhou dobu z části proto, že se utápěl v myšlenkách a z části kvůli tomu, že léčil své zranění. Když vylezl ze sprchy, cítil se už lépe, ale přeci jen bylo lepší, zajít za kolegy a zeptat se jich zda má nohu v pořádku. Přeci jen byl v tomhle léčení úplně nový. Vyšel tedy ze dveří, aby našel někoho, kdo by mu pomohl, navíc se chtěl trochu seznámit s členy divize. Avšak než stihl udělat první krok, uvědomil si, že je úplně nahý. Jít ze sprchy rovnou ke dveřím, nebyl zrovna nejlepší nápad. Oblékl si tedy nové, suché oblečení a teprve pak odešel do prostor kasáren.

Kaemon

"Tohle je opravdu zvláštní, kde jsou všichni ti vtipní panáčci co tady věčně pobíhají?"
Když tady nikdo nebyl, tak si přemýšlet nahlas mohl dovolit. Každopádně se mu to poněkud nezdálo. Ještě chvíli bloudil kasárnami a když už byl opravdu v koních, začal volat. "Jooodlehihiii...Jodlejii." Jmény volat nemohl, neboť nikoho neznal. A tohle byl zaručeně dobrý způsob jak na sebe upozornit.

Kaemon

Začal běhat po kasárnách a hledat zdroj požáru. Co mohlo z ničeho nic začít hořet v kasárnách čtvrté divize? Pořád nikoho nepotkával, ale to ho na jednu stranu uklidňovalo, pravděpodobně už byli všichni někde v bezpečí. Ale jak to, že Kaemona nikdo nevaroval? Ani nepřemýšlel nad tím, co bude dělat, až požár najde, jen ho prostě zajímalo, kde se tu vzal.

Akachi Naito

Otevřel oči, lehce zamručel bolestí, když spatřil obvázané celé břicho. Chvíli mu trvalo, než si vůbec všimnul, že je tu také Cana, která se na něj culila jak sluníčko. Lehce nadzvedl jedno obočí a pohlédl na ní.
Eh dobré..ráno?
Pravil dost nejistě a ještě několikrát se kolem sebe rozhlédl. Potom nahodil úsměv a pravou rukou ukázal na svoje břicho.
Docela slušně si mě rozpárala. V životě jsem nebyl takhle moc zraněný a to jsem během souboje fakt magor..
Lehce párkrát přikývnul hlavou.
..sice trochu nečestně, ale tak měl jsem s tím počítat. Snad jsem příliš nezničil to tvoje tělíčko, to by byla škoda..
Mrknul, zasmál se a převalil se zpět na záda. Opět lehce zkroutil obličej, přeci jen měl ještě nedávno uvnitř sebe pořádnou sekanou.