4. divize

Kasárna 4. divize Gotei 13

Dr.Daisuke Stein

Pomalu zvedl hlavu od hromádky zarovnaných papírů ležících na prostorném stole. Když obsah konečně překontroloval, stvrdil objednávky svým podpisem a uložil je do malé přihrádky s nápisem - pošta k odeslání.
Věděl, že během následujícího dne se zde objeví jedna ze sester, která odnese potvrzené objednávky zdravotního materiálu na příslušná místa.
Narovnal se v pohodlném křesílku, které mu divize dala k jeho sto třetím narozeninám, a lehce se podrbal ve své bradce, kterou si už dva roky pěstoval.
Cítil jak na něj doléhá únava několika po sobě jdoucích pracovních dní a tak sebral ze stolu malý notýsek svázaný v kůži a začal v něm listovat, aby zjistil co ho dnes ještě čeká.
Hmm...cvičení s Kagamim...to už je dnes? Pomyslel si při čtení stránky.
No...aspoň že pak mám už padla, myslím že to nějak zvládnu. Pomalu se zvedl z křesla a přešel k velkému dlouhému oknu, jenž měl naproti dveřím a z něhož viděl na pozemky celé 4.divize.
Zastavil se u okna a prohlédl si matný odraz sama sebe, jak moc se za těch pět let změnil, ptal se sám sebe.
Pak se zahleděl na ruch pod ním. 4.divize se díky pomoci nového vrchního kapitána dostala na nebývalou pozici.
bylo přistavěno nové křídlo a dvě další patra, čímž se zvýšil počet sálů a pokojů. Nemocnice teď dokázala pojmout v podstatě dvakrát tolik pacientů co dříve. Také se rozrostla malá, ale dobře zásobená lékařská knihovnička, kde se nacházely různé studie o nemocech a podobně, sám Daisuke tam během pěti let přispěl dostatkem materiálů, že po něj vyhradili jedno oddělení.
Další klenot byly skleníky, v nichž si nemocnice pěstovala léčivé byliny a vzácné rostliny.
Ano, Daisuke byl šťastný, protože na tom byla 4 tak dobře, že mohla začít zakládat dílčí nemocnice po celém Rukongai.
Dodnes mu v paměti ležela slova Izumi Amara, který jej prohlásil za neschopného kapitána baterky.
Hmm...je v něm víc, než se na první pohled zdá... Pomyslel si s úsměvem.
Ze svého oblečení vytáhl dlouhou fajku, nacpal ji léčivým býlím a začal spokojeně bafat. Cítil, jak tato...droga...odplavuje pryč bolesti v jeho noze, miloval ty chvíle.
Pak uslyšel zakrákorání, to když se Poe, jeho nový mazlíček, probudil.
Ah...tak už jsi vzhůru, říkal jsem si...jak dlouho budeš spát... Řekl s úšklebkem a vydal se pomalým krokem k bidýlku s tím obrovským černým opeřencem.
Pták na něj upřel jedno ze svých velkých černých očí, pak pomalu přešel a přelétl Daisukemu na rameno. Ten ho začal krmit zrním.
Pamatoval s to jako dnes, když mu ho divize donesla, malé, sotva opeřené ptáče skoro na umření. Namítal tehdy, že tohle je nemocnice pro shinigami, ale jedna malá sestřička ho obměkčila svým srdceryvným obličejem nakoplého štěněte. Dodnes ji v duchu děkoval, protože tak získal věrného přítele, který toho moc nenamluvil, zato však vždy poslouchal.
Pohladil jej po černém peří a promluvil k němu.
Tak co, kde si zas poletoval celou noc? No? Nedělej že si nevzpomínáš, však já to dobře vím... Začal si povídat s ptákem, který i když nemluvil, tak rozuměl a grimasami de facto odpovídal. Čas pomalu ubíhal.

Sen Kagami

Odešel ze své divize poměrně brzy, aby měl nějakou časovou rezervu a nemusel nikam spěchat. Měl se dnes sejít se samotným kapitánem čtvrté divize, který souhlasil s jeho tréninkem. A tak si pomalu vykračoval, pokukoval po objektech jeho zájmu, tedy po ženách a slečnách, až se nakonec dostal ke čtvrté divizi, cíli jeho cesty. Při průchodem divizí při pohledu na sestřičky kmitající sem a tam trochu zalitoval, že přeci jen nešel do čtvrté.
Náhle stanul před kanceláří kapitána a zároveň ředitele nemocnice. Zaklepal a vyčkal na vyzvání. Poté vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. "Dobrý den, taichou. Tak jsem tady." pozdravil a lehce se uklonil.

Daisuke

Chvíli si tak kecal s krkavcem, když tu najednou někdo zaklepal na dveře. Daisuke mávl rukou a pták odletěl zpět ke svému bidýlku. Dále... Řekl hlasitě a počkal až daný vejde do místnosti. Byl to Kagami, onen člen 6.divize, který se chtěl zlepšit ve svém léčebném umění. Daisuke neměl nic proti, byl právě jen rád, že se někdo chce učit něco víc, než jen likvidaci a zkázu.
Vítejte, Kagami-san. Posaďte se. Ukázal mu na pohodlné křesílko naproti svému stolu a sám se také posadil.
Takže...Kagami-san, jak jste na tom s léčením? Hádám, že úplný začátečník nejste.

Sen Kagami

Na vyzvání kapitána se posadil do pohodlného křesílka naproti jeho stolu. "Ne, začátečník rozhodně nejsem. I když...oproti Vám pravděpodobně ano." pronesl s pobaveným úsměvem. Kagami celkově byl poměrně sebejistý. 
"Upřímně myslím, že jsem v léčení dosti nadprůměrný." dodal ještě, aby si kapitán dokázal udělat představu.
Pokud se tu opravdu zlepší v léčení, bude muset poděkovat svojí mladší sestřičce Haruně, která mu tohle "doučování" doporučila. Jedno mu však vrtalo hlavou, nechápal, co na tomto kapitánovi jeho sestra viděla, že o něm tak básnila.

Daisuke

Si svého nového...učně bedlivě prohlížel. Vypadal dosti sebejistě, ale zase ne příliš, což bylo pro tuto práci dosti potřebné. Museli jste znát své možnosti a hranice, ale nesměli jste se bát sáhnout si na ně!
Dobrá, dobrá...věřím vám. Nahodil něco jako úsměv a pak se pomalu zvedl.
Říká vám něco Sořina technika? Je to takový léčebný postup pro stabilizaci pacientů, vyvinutý kapitánkou Sorou...

Sen Kagami

Kagami se zamyslel. Jméno kapitánky Sory znal, tím si byl jistý. To, že vyvinula nějakou speciální techniku taky, avšak nemohl si vzpomenout na onen léčebný postup. 
"Něco ano, jen si už přesně nevzpomínám co." pověděl nakonec popravdě, aby nebylo příliš dlouhé ticho a protože si nemohl vůbec vzpomenout. 
Kagami byl v duchu nadšený, i když to na sobě nedal vědět. Nebyl sice žádná milující fanynka, ale i tak se těšil, co ho kapitán naučí nového a čím bude třeba jednou moci zaujmout svojí milovanou kapitánku...Jo a taky pomoci spoustě lidem.

Daisuke

Přešel pomalu k masivní dřevěné skříni a vytáhl z ní pár svitků. Ty pak pomalu položil a rozvinul na stole.
Jde o poměrně složitou techniku co se týče práce s reiatsu... Ukázal prstem do svitku, kde se nacházel nákres těla se všemi tlakovými body. Jistě znáte akupunkturu, Kagami-san. Toto je její polní verze, mnohem složitější. Ne vždy máte u sebe jehly a ne vždy je čas na složité vpichy...
Ze šuplíku vytáhl kus papíru, na který v rychlosti nakreslil podobný obrázek jako byl ve svitcích.
Sora-taichou přišla na způsob, jak pomocí vlastního reiatsu stimulovat body a pomoct si tak při stabilizaci pacienta. Natáhl pomalu ruku nad papír a tu obalilo temně rudé reiatsu. Pak pomalu přejel nad papírem rukou a zase jí schoval. Problém je v tom, že musíte reiatsu ovládat mistrně, jinak pacienta zabijete. Musíte vysílat úzké, rychlé a především přesné výboje reiatsu do daných bodů. Zvedl papír a Kagamimu se naskytl pohled na množství malých, téměř nepostřehnutelných dírek v papíře přesně v místech kde byly nakresleny body.
Jak moc se vyznáte v tlakových bodech? Jak jste na tom s koncentrací reiatsu?

Sen Kagami

Už když kapitán rozbaloval svitky s nákresy tlakových bodů pro akupunkturu a jí podobné druhy léčení, si začal vzpomínat na onu Sořinu techniku. Byla to ta technika, u které si řekl, když na ni narazil v některé z knih v knihovně akademie, že by si na ní nikdy netroufl. 
"Ano, akupunkturu znám." potvrdil mu Kagami a dál poslouchal kapitánovo vysvětlování. Sledoval,jak názorně předvádí na kusu papíru postup téhleté techniky. Když pak zvedl onen kus papíru, Kagami chvíli nic neviděl.Až o chvilku později si všiml malých dírek přesně v jednotlivých tlakových bodech.
"No...s reiatsu jsem nikdy neměl problémy a některé tlakové body také znám." odpověděl mu co nejpravdivěji. V duchu doufal, že si tu techniku bude zkoušet zatím jen na papíře a ne rovnou na biologickém materiálu.

Daisuke

Pokýval chápavě hlavou. Ano, Ano...dobrá...tyto svitky vám půjčím, vašim dlouhodobým úkolem bude si pečlivě nastudovat každý tlakový bod s přesností na milimetr...až je budete všechny znát, budete umět polovinu techniky...a nemyslím jen umístění, ale také jejich funkce na celé tělo, věřte mi, bude se vám to hodit... Pak si prohrábl vous a zahleděl se na Kagamiho. Co se týče tréningu manipulace s reiatsu...s tím vám pomohu sám, ale musím najít nějaké místo, kde nikoho neohrozíme. Začal se přehrabovat v dokumentech, kde by něco takového šlo.

Sen Kagami

"Dobře, rozumím a děkuji za půjčení." pronesl Kagami, když mu kapitán vysvětlil půlku jeho úkolu, se kterou si bude muset poradit sám. Už teď věděl, že to bude pěkná fuška, naučit se všechny body, jejich pozici a vlastnosti.
Poté si vyslechl druhou část jeho tréninku a čekal, až kapitán najde, co hledá. Zatím se rozhlížel po místnosti, aby to čekání rychleji uteklo. Dokonce si všiml velkého černého ptáka. Nejprve myslel, že to je vrána, ale nakonec mu došlo, že to bude spíše krkavec. Někdo má hold v bazénu ryby, někdo zase ptáky jak z hororu...každý má prostě něco. To si totiž Kagami vzpomněl na divizní bazén šestky a příhodu, kterou mu Rin vyprávěla. A to ho zase navedlo k přemýšlení nad tím, co asi dělá jeho kapitánka.

Daisuke

Nakonec našel to co hledal mezi papíry. Pročetl si je zběžně a pak zvedl hlavu. 456. Pronesl suše. Chvíli to vypadalo divně, ale pak se zvedl ten černý opeřenec a doletěl k malé skříňce visící na zdi za dveřmi. Pařátem bez problémů odsunul dvířka a pak do zobáku chňpl svazeček klíčů. Ty pak odnesl Daisukemu. Díky, Poe. Pohladil ptáka po hlavě a nabídl mu zrní. Dobrá máme klíče, pokud už nic nechcete říct, tak vás zavedu na místo tréningu... Usmál se.

Kagami

Trpělivě čekal, až se kapitán prohrabe všemi těmi papíry, dokud nezvedl hlavu a neřekl '456', čemuž Kagami vůbec nerozuměl. Doufal, že je to jen nějaký tajný kód nebo tak něco a ne projev Tourretova syndromu. Naštěstí ten velký černý pták vzlétl a doletěl pro svazek klíčů. To přimělo Kagamiho věřit spíše první možnosti.
"Nemám nic, co bych chtěl říci." odvětil Kagami a také se na kapitána usmál a čekal na další kroky.

Daisuke

Tedy mávl rukou na Kagamiho a společně vyšli z pracovny. Jakmile zamkl dveře, vydali se společně po schodech dolů. Nejdříve na druhé patro, pak na první, pak na přízemí a nakonec do sklepa.
Zde prošli kolem dlouhé márnice, pracovny doktora Steina, a pokračovali kolem skladů potravin, kotelny atd.
Nakonec prošli masivními kovovými dveřmi do kanalizací pod 4.divizí.
Bývaly doby kdy naší náplní bylo také uklízet stoky, takže je máme lépe zmapované, než kdokoli jiný.
Jejich cesta vedla dále smrdutým labyrintem chodeb.
Držte se blízko mě, některé stoky...vedou hluboko a daleko...

Kagami

Následoval kapitána chodbami a patry čtvrté divize. Kagamimu připadalo, jako by prošli celou divizi alespoň dvakrát tam a zpátky. Vždy, když si myslel, že níž už jít nemohou, objevily se další schody někam do hlubin. 
když procházeli kolem márnice, která byla snad nekonečná, a pracovny doktora Steina, Kagami se zarazil. Pracovna doktora Steina? Vždyť tohle je doktor Stein a ten měl pracovnu tam někde nahoře... uvažoval Kagami v duchu. Buď se ztratili nebo měl dvě kanceláře...a nebo měl klon. To že by mohl mít bratra ho ani nenapadlo. Spíš přemýšlel nad tím, jestli ho kapitán nechce jen někde vykuchat a použít na  'náhradní díly', když ho vede do stok, kde to mimochodem smrdělo jak...Kagami ani nevěděl jak, jen to bylo hrozně nechutný a doufal, že tam moc dlouho nepobudou. 
"Hai." odpověděl mu na to, aby se držel u něj, a už už málem nezahnul kam měl.

Daisuke

Kagamiho vedl už jen chvíli. Po dvou zatáčkách se ocitli v rozlehlé místnosti, která zela prázdnotou a světlo zde pronikalo pouze mřížemi ve stropě.
Tak, jsme tady.... Otočil se na svého učně. Zde budeme trénovat vaše zacházení s reiatsu, aniž bychom někoho nahoře ohrozili. Stěny i strop jsou zde asi tři metry široké, stavěné, aby vydržely útok na Seireitei.
Nahodí přátelský úsměv a začne okolí chystat.
Během chvilky bylo tréningové prostranstvíčko hotové.
Chci, aby jste pro začátek dělal díry do tamtěch plechovek... Ukáže rukou na plechovky. Ale musíte se trefit skrz toto... Před každou zavěsil matici o průměru maximálně jednoho centimetru.

Sen Kagami

Kagami by rád, že se ve stokách nemusejí zdržovat příliš dlouho. Když kapitán řekl, že už jsou tu, Kagami chvíli nechápal. Vždyť tam nikde nic nebylo. Jen holá místnost. Horší jak vězení. pomyslel si. Ale alespoň se nemusel bát, že něco náhodou zničí. Třeba nějaký starověký skalpel s cenou větší než, Kagamiho doživotní plat. By pak musel ´prodat ledvinu a možná i kus jater, aby to zaplatil, což by opravdu nechtěl.
"Dobře." odvětil Kagami na Kapitánova slova a sledoval ho, jak připravuje místnost na jeho trénink. 
Strefování do plechovek. Kagami byl skvělý střelec. To znamená, že mušku má dobrou. Přeci jen běžně střílí z pistole nebo nějaké to Kido. Takže v tomhle si zrovna věřil. A pak přišly matice. "Chápu." Kagami nepropadal panice. Tohle přeci zvládne.

Daisuke

Prohlédl si Kagamiho. Dobrá tedy...až skončíme s tímto, přejdeme k dalšímu a dalšímu a až si budu myslet, že na to máte, tak vás nechám léčit. Kývl na něj hlavou.
Pak ustoupil stranou a dal mu možnost, aby mohl trénovat na plechovkách.

Sen Kagami

Kagami přikývl, když mu kapitán vysvětlil, jak bude pokračovat trénink. No..vysvětlil. Jediné, co teď Kagami věděl bylo, že ho čekají ještě další dvě fáze, než se dostane k hraní si s biologickým materiálem. Počkal až Stein-taichou ustoupí. Potom soustředil reiatsu do svého pravého prstu. Zamířil jím stejně jako když střílí Byakurai, tentokrát však, aby měl plechovku v zákrytu za maticí, do jejíhož otvoru se chtěl strefit. Když cítil, že je v jeho prstu přiměřené množství reiatsu, vypustil ho. Poté to ještě několikrát zopakoval, byl to přeci jen trénink.

Protože byl Kagami zkušený v práci s reiatsu, zasáhl většinu. většinu, ale ne všechny. Z desíti plechovek zůstaly dvě stát.

Daisuke

Hmm...velmi pěkná práce. Opravdu to se svým reiatsu umíte. Začal opět skládat plechovky na místa.
Ale dvě stále stojí, v lékařství se neúspěch musí minimalizovat....znovu prosím. Opět odstoupil a čekal co Kagami zvládne.

Sen Kagami

Kagami byl se svou prací víceméně spokojený. Netrefil jen dvě plechovky, což byla vlastně úspěch, ale v lékařství by to mohlo znamenat životy. A prací lékaře je ztráty na životech omezit na minimum, pokud možno na nulu. Proto přikývl a na kapitánovo vyzvání znovu zaujal postoj, soustředil své reiatsu i svou mysl a stejně jako před tím se začal strefovat do plechovek skrz maličká oka matic.

Zabralo to několik pokusů, ale Kagami byl dostatečně dobrý, aby jich nebylo moc. Během pár hodin ovládl Kagami práci s reiatsu na té úrovni, že měl deset z deseti v 98 případech ze sta.

Daisuke

Promnul si bradu a zhasil svou dýmku. Dobrá, dobrá to myslím stačí...není třeba dalšího pokusu v tomto oboru. Přejdeme k další věci.
Začal místnost chystat k dalšímu tréningu. Začal nafukovat balónky a na každý z nich začal lepit nějaký polystirén.
Preciznost, to je to oč tu běží. Dostat se k tlakovým bodům, ale nezranit nic co by nemělo být zraněno.
Ukázal na balónky. Bude třeba penetrovat dostatečně hluboko, ale ne příliš, aby balónky nepraskly.

Sen Kagami

Kagami byl se sebou spokojený. A také byl na sebe hrdý, jelikož mu to netrvalo zase tak dlouho, jako kdyby byl lama. No a tak mohl přejít k dalšímu tréninku. Trochu nechápavě sledoval, jak kapitán nafukuje balónky a lepí na ně polystyren. Když mu to vysvětlil, pochopil. "Takže se mám strefit do toho polystyrenu a zároveň nepropíchnout balónek. Nebo obráceně?" ujišťoval se, že to správně pochopil.

Daisuke

Pokýval hlavou, aby Kagamimu odpověděl.
Správně, chci aby jste penetroval polystiren dostatečně hluboko, aniž by jste propíchl balonek. Tak samo jako u člověka nesmíte zranit tkáň pod tlakovým bodem.
Ustoupil od balónků stranou, aby měl Kagami prostor.
Toto bude další zkouška na cestě k naučení techniky....předveďte se.

Sen Kagami

Chápavě pokýval hlavou. Takže to přeci jen pochopil správně. Teď to začalo být složitější než střílení do plechovek. Tohle chtělo jemnější práci, tudíž větší soustředění. A tak se Kagami soustředil. Stejně jako před tím soustředil reiatsu do prstu. Soustředil ho tam ale méně. Myslel, že když ho bude méně poletí menší vzdálenost. Teď už to chtělo jen správně spočítat množství pro určitou vzdálenost a vzdálenost cíli. A pak jen zamířit...a vypálit...A tohle celé opakoval pořád dokola.