4. divize

Taidana Eris

Tentokrát už se Eris nějak neudržela a vydala ze sebe pár sugestivních vzdechů vzdechů. Yume si to musela rozhodně užívat. A..ah, tak... yah~ Vydala ze sebe liška předtím než se ji Amaterasu zase zmocnila, tentokrát na krku. Zajisté scénka perfektní pro nemocnici ve které teď byly a s audiencí matky jejich kapitána... zábava!

Yato

Už to všechno dávala celkem smysl, Kuchiki Byakuya ... nedivím se, že bylo skoro až nemožné Ginrena zabít po tom co vysál jeho velikou sílu. Ale rozhodně ta síla, vysávání reiatsu na dotyk, je určitě dost zákeřná a silná. Silně jsem stiskl svůj meč za rukojeť a jen jsem tam tak stál a pozoroval jak pomalu starší Raiden mizí v tornádu, kterým i přišel. Bylo poznat, že ještě na něco čeká. "Děkuji vám" uklonil jsem se a poděkoval jsem mu za spravenou zanpakuto, nechtěl jsem se omlouvat za to, že jsme pomohly Ginrenovi obnovit sílu páč určitě každý věděl, že by to nemělo smysl. Co se stalo, stalo se, to už nikdo nezmění. A nemyslím si, že by se Ginren vzdal kvůli pouhým pocitům.

Kagami

Kagami se dál tulil ke své zanpakuto. Mezitím Raijin mluvil. "Jasný...jen proto, že je to ze slavnýho rodu, tak ho tu nechaj volně pobíhat..." zamumlal si pro sebe Kagami. Fakt mu to přišlo nefér. A taky procházel takovou tou fází, kdy vinu házíte na každého kolem sebe, jen je na sebe...tu měl předtím. "Díky za opravu zanpakuto." poděkoval mu pak, když se chystal zmizet.

Taidana Eris

Vždycky je to zajímavá situace když se uprostřed místnosti vytvoří tornádo i s blesky. A Eris měla samozřejmou reakci kterou by měl i kdokoliv jiný. Gyaaa! Jekot a okamžité odskočení od Amaterasu která ji taktéž nechala být. Rychle zapadla za postel a pouze mírně vykoukla aby zjistila co za katastrofu se to vlastně dělo.
Oh můj bože, Raiden zestárl! Neříkejte mi... ta zranění z boje byla tak vážná? Vyjekla vyděšeně. Ammy ji však opravila. Ne teda že by Raijin a Raiden bylo tak rozdílné, někdo zjevně měl hodně představivosti. Moment... nulté? Nezačínají divize na jedničce a končí na třináctce? A pak se na ni nečekaně zaměřil. Ahoj... promluvila na něj tiše a vystrašeně. To je on nikdy neznělo moc dobře...

Taidana Eris

Oh... tak moment, proč je tohle rodinný setkání zrovna v našem pokoji? Zeptala se Eris otráveně poté co ji Ammy opět vysvětlila identitu toho kdo se je opovážil vyrušit. Pak se pokusili vysvětlit věci okolo té divné nulté divize nebo něco. Škoda že prakticky všechny slova jen prolétly okolo liščiny hlavy. Král... cože? Já myslela že máme demokracii a ne monarchii... Poškrábala se Eris za uchem a přebíhala pohledem z Raijina na Ammy. Tohle bylo divný a moc najednou. Naštěstí se objevilo něco čemu konečně i Eris rozuměla a to byla zanpakuto která vypadala podezřele jako Ares! Okamžitě co ji ten stařík položil na postel po ni vyskočila a sebrala ji jako by to byl největší poklad světa a okamžitě si ji začala prohlížet jestli byla vcelku.

Taidana Eris

Centrum pozornosti, huh Ammy. Naštěstí to vypadalo že Raijin nebyl žádnej starej perverzák nebo něco. Když ji Ammy přejela po nose tak pčíkla. Nah, pořád nechápu... Řekla ji na to poté co se z toho oklepala. Z toho co stařík pak řekl to vypadalo že za záchran Ares vděčela jemu. Hehe, sice je zase v jednom kuse ale pořád mě bude chtít zabít až ji zase uvidím~ Řekla Eris vesele a trochu se s Ares pomazlila. Jaké to nádherné shledání. To co Raijin řekl dál se ji už ale tolik nezamlouvalo. Nemůžeme zůstat tady. Postele sice nejsou nejpohodlnější ale pořád... začala odmlouvat. Nikam se ji nechtělo.

Kagami

Seděl tam na té posteli a kontroloval svou zanpakuto, jestli je v pořádku a nic s ní není jinak. Vtom se otevřely dveře a v nich stál někdo v nemocničním s rouškou a čapkou...Kagami nejprve koukal zcela nezaujatě. Prohlédl si osobu od hlavy k patě a rozzářil se.  Trochu pohodil hlavou a zkontroloval svůj odraz v ostří svého meče. Jo, pořád to byl fešák. "Myslím, že mám trochu teplotu...sáhněte si.." odpověděl té sestřičce, která podle hlasu a očí byla kočka.

Kagami

Kagami byl štěstím bez sebe. Obzvlášť, když si sundala roušku a čapku. Měl pravdu. Byla to krásná slečna...teda paní, ale to on nevěděl. Takže nebylo vůbec divné, že měl vzrušením lehce zvýšenou teplotu, která mu jen potvrdila tu jeho historku, kterou ji chtěl přinutit se ho dotknout. "Už vám někdo řekl, že by vám víc slušel úsměv?" zeptal se, šarmantně se usmál a mrkl na ni.

Taidana Eris

Ať už byly reakce ostatních jakékoliv, Eris pohotovostně použila své shunpo aby se dostala mezi Amaterasu a Raijina z jediného důvodu dělat štít. Tyhle věci v ní vyvolávaly obavy že to co s ní Ammy dělá může dělat i s kýmkoliv jiným za jejími zády. Ale teď o tom vážně přemýšlet nechtěla. To co má znamenat. Děláte jako bych já, zcela nový a začátečnický shinigami byla nějak důležitá. Odpověděla šibalsky směrem k Raijinovi. Kdyby povolával jen Ammy tak by to dávalo větší smysl. Ale když už ji tak hezky podrbala tak se s ní rozhodla vydat. I když se ji vážně nechtělo. A co že je tak důležité?

Yato

Náhle po zmizení staršího Raidena v tom tornádu, přišla do našeho nemocničního pokoje další osoba. Vypadala dost jako sestřička ale ... něco se mi na ní nezdálo, možná se jen pletu a nedokážu určit charakter lidí. "Tak tuhle kontrolu myslel ... ?" tak nějak jsem nad tím přemýšlel ale poté se zeptala a neodpovědět by byla přece neslušnost "Vcelku dobře" odvětil jsem krátce, přeci jsem neměl co skrývat. Trochu ztuhlé končetiny byly maličkostí a pochybuji, že by mě toho nějak zbavila. Sedl jsem si na postel a sledoval Kagamiho v akci. Z pohledu na ní bych neřekl, že to bude mít lehké protože jen ta mimika tváře mluvila celkem dost za své.

Taidana Eris

Když ji Ammy objala tak se pokusila pootočit a podívat se na ni. Opravdu to kimono vypadalo dobře. V tom boji si toho ani pořádně nevšimla. Tomu co přesně myslela tím že je nejspíše speciální zrovna taky nerozuměla, bylo tu hned několik smyslů ve kterých to mohla myslet. Ale s tím jak Raijin mluvil, teď nejspíše nebyl čas vyzvídat. S tím jak to zní to bude ještě horší než předtím... chci odměnu! Z jedné smrtící mise na druhou bez jakéhokoliv odpočinku, i shinigami musí mít nějaký posmrtý klid nebo něco... Zabručela ale rozešla se směrem ke dveřím. Dokud nebudu čelit další bestii jako byl ten mladej stařík tak by všechno mělo být o-key! Vykřikla ještě na Raijina když chytla kliku dveří a na moment se pozastavila.

Yato

Jednoduše jsem pro mě danou informaci o mém zdravotním stavu odkýval, že to chápu. Zhoršené dýchání bude určitě v budoucích bitvách dosti problém protože nebudu moci používat svá COMBO WOMBO ale snad se to do té doby nějak zlepší. "A za jak dlouho bych měl být už v pořádku?" nebyl jsem doktor nebo něco takového takže jsem se zeptal na celkem debilní otázku kterou určitě položí každý pacient svému doktorovi. Prohlížel jsem si Kagamiho i s tou sestřičkou a v tu ránu jsem si vzpomněl co bych celkem potřeboval "Ehm ... nevíte kde bych našel své oblečení?" zeptal jsem se jí trochu nervozně. Není zrovna celkem dvakrát dobré aby mi vítr foukal na mé holé záda, ještě bych něco chytil.

Kagami

Ta sestřička mu odpověděla a stejně se neusmála. Do toho jí ještě začala studit ruka. 'Jak chladná reakce...' pomyslel si trošku dotčeně. Pak se otřásl, jak to bylo studené a kýchl. Naštěstí si stihl dát ruku před pusu, aby sestřičku nepoprskal, to by na ní moc dojem neudělalo.

Tsu->Jak jsi tak hledal obchod pro zvířata...no nic jsi nenašel, jak tě vůbec napadlo ve čtvrté divizi hledat zverimex? Tak jako tak se před tebou objevila tvá kapitánka.

Kitsune
---->11.divize
Dorazila do čtvrté divize a šla po stopě reiatsu jednoho z jejích minionů. Nakonec ho našla. Vypadal, že něco hledá. "Utsukushi Tsu-san, stanete se součástí našeho týmu a doprovodíte nás na misi?" zeptala se ho. Nemohla přeci nikoho nutit, aby šel s ní...tedy mohla, ale bylo by to ívl.

Ryu Suzuki
--->11.divize

Následoval jsem kapitánku 2. divize přímo až sem, do čtvrté divize. Upřímně, vůbec jsem neměl páru, koho tu chtěla nabrat. Kdyby to měl být obyčejný medik, bylo by pravděpodobně rozumnější nabrat toho doktůrka z předtím. Koneckonců, je to kapitán, no ne? Raději jsem cestou nezkoušel zatím s nikým navázat kontakt a to ani oční, jelikož jsem si absolutně nebyl jistý, jaká slova bych si mohl prohodit s 4. divizí. Pak Hoshi-Taichou našla toho, koho tu sháněla. Upřímně nebyl jsem si jistý, zda se jedná nutně o někoho z 4. divize, nebo o někoho, kdo se zde jen v tento moment vyskytuje. Zatím jsem jen stál a nic nedělal, jenom jsem si trochu upravoval svůj úbor.

Tsu Utsukushi

Bohužel jsem obchod pro zvířata nenašel, chtěl jsem pro Saishu nějaké zdravé a výživné granulky tak mě napadla hned 4.Divize. Přeci jsou tady doktoři apod. takže proč by tady nemohla být třeba veterina? No, dost jsem se spletl a narazil jsem na bandu, dost velkou bandu, yaoi fanynek. Ty jsem nějakým způsobem od sebe odehnal, nadobro. Když jsem se chtěl po hledání zrovna vrátit do svého pokoje, který je ve 2.Divizi, tak mě někdo zastavil. Čapl jsem se svého meče a pohlédl nahoru. Čekal jsem, že to bude nějaká yaoi fanatička a chce mě stále chytit, ale dosti jsem se spletl. Byla to moje kapitánka a tohle bylo mé druhé setkání v životě s ní osobně. Popadla mě nervozita "A-A-Ano t-to jsem já" potvrdil jsem jí, že našla toho koho hledala. Vyslechl jsem si co po mně vlastně v tuhle dobu chtěla a jen jsem zíral, ukázal jsem na sebe prstem s výrazem "vážně? já?!". Moc jsem nevěnoval pozornost tomu shinigamimu který s ní přišel. Pustil jsem svůj meč a udělal krok dozadu. Odvrátil jsem pohled od kapitánky a projížděl jsem pohledem po zemi, jako bych si ve své hlavě pokládal otázky a zároveň si na ně odpovídal. Znova jsem pohlédl na kapitánku "Se ctí kapitánko!" odpověděl jsem bez rozmyšlení ale přece, přišla za mnou až do čtvrté divizi jen o to aby se mě zeptala jestli bych s ní nešel na misi! Jinak Ryu z mé odpovědi mohl zjistit to, že nepocházím ze 4.Divize ale ze 2.Divize.

Kitsune

Čekala, až se její minion vykoktá. Vypadal trochu vystrašeně...Kitsune ho nechtěla vystrašit. Bylo jí ho líto a začala pochybovat, jestli si vybrala dobře. Pak ale souhlasil. Kitsune se tedy usmála. "Super. V tom případě jdeme." zavelela. Pak si ale na něco vzpomněla. Otočila se na oba dva. "Utsukushi Tsu, druhá divize...Suzuki Ryu, jedenáctá divize." představila je mezi sebou, aby tam nebyla žádná trapná situace. "Naší misí je najít jeden záhadný kámen. Nevíme, kde přesně je, ale máme k tomu nápovědu." pronesla, aby jim vysvětlila, cože je to za misi. Pak vytáhla jakousi obálku, vytáhla z ní papír a začala recitovat.
"Meč v kameni zarytý
se sluncem se nevídá
v džungli zelené ukrytý
kde bílý tygr ho hlídá"
Pak se na oba podívala a čekala na jejich reakci.

Ryu Suzuki

Na první pohled, shinigami, kterého Hoshi-Taichou hledala nevypadal nijak impozantně nebo hrozivě, naopak se zdál být poněkud nervózní. V hlavě jsem se dotazoval sám sebe, zda bude tento shinigami v pořádku. Vůbec jsem nechápal, o kom se jednalo, pak nás však vzájemně představila Hoshi-Taichou a já konečně pochopil, o koho se jedná. Mm, Těší mě. Poprvé jsem promluvil na onoho člena 2. divize. Kdyby Hoshi-Taichou nezmínila důležitý fakt, že je onen shinigami z 2. divize, pravděpodobně bych na to vůbec nepřišel, neboť z jeho odpovědí nevyplývaly žádné indície. Pak nám Hoshi-Taichou sdělila bližší údaje o misi. Záhadný kámen? Zajímalo by mě, jak konkrétně přínosný je pro Gotei 13... že by byl na stejné úrovni jako Sekkiseki? Na to začala Hoshi-Taichou recitovat vcelku zvláštní báseň. Tahle báseň.. přípomíná mi to legendu o meči zvaný excalibur svým způsobem.

Tsu Utsukushi

Dobrá, vše proběhlo v cajku. Kapitánka mě přidala do týmu a mohly jsme konečně vyrazit na dobrodružství! Ale když jsem chtěl udělat svůj první krok, tak se kapitánka náhle zastavila. Přišlo mi to trochu divné ale to co potom řekla, dávalo smysl. Jak jsem před tím tomu shinigamimu nedával nijak zvlášť mojí pozornost tak mě s ním seznámila, řekla mi jeho jméno a divizi ze kterého pochází. "Hmm takže jedenáctka jo?" nikdy jsem moc toho o 11. Divizi neslyšel, nebo jsem se o ni nijak nezajímal takže tohle byl první člen kterého jsem z ní potkal ... myslím. Podal jsem mu ruku a také jsem ho jednoduše pozdravil "Rád tě poznávám Ryu ..." usmál jsem se na něj a jestli se mi zadíval do očí, mohly mu jaksi připomínat oceán. "Trochu výstřední oblečení ..." pomyslel jsem si po tom co jsem si ho prohlédl, nijak ho za jeho módu neodsuzuji ale je to celkem vzácné.
Kapitánka nám řekla jakousi báseň. Začátek básně mi hned také připomněl excalibur, jak zmínil Ryu. Jenže ten zbytek mi do toho nějak moc nesedl. "Džungle a Tygr?" položil jsem si otázku. Nejsem zrovna typ člověka co dokáže hned najít skrytý význam ve větách nebo luštit jakési tajenky. "Zřejmě to bude nějaká jeskyně v lese" chytl jsem se za bradu a přemýšlel co by to mohlo znamenat.

Kitsune

A tak se všichni seznámili, ona jim řekla nápovědu a oni se začali dělit o nápady. Ten exkalibr jí nepřišel od věci, akorát..."Jenže my hledáme kámen, ne meč...tedy tak mi to řekli." poznamenala na Ryuovu poznámku, pak se podívala na Tsua. "Hmm...ten les zní dobře. Ale který les a co je ten bílý tygr?" pronesla a zamyslela se. Při tom se na oba své společníky dívala. Sem tam se i podívala po vlčici u svého boku, která jen seděla a pohledem probodávala toho z jedenáctky.

Ryu Suzuki

Zdá se, že můj nápad o excalibru tu byl zbytečný. Když se Hoshi dotazovala Tsua, o jaký les a tygra se jedná, když se o tom zmínil, nutilo mě to přemýšlet. Les... který les by to mohl být? Už i jakožto obyčejná duše jsem procestoval spoustu lesů, bylo by dost divné abych si nevšiml takového zvláštního lesa... Moment, kdo říkal, že se jedná o les ze Soul Society? Co když je to les z jiného světa? V tu chvíli mě právě něco napadlo, když mi hlavou prolítla tato myšlenka. Les Menosů...!! Jedině ten by to mohl být... Sice se nejedná zrovna o zelený les, ale na druhou stranu, slunce na něj nikdy nedopadne. Bílý tygr je pravděpodobně nějaký hollow, nebyl by to první takového typu. A ten meč by mohl být pravděpodobně jeho zanpakuto, pokud ten meč nemá nějakou zvláštnost. Bohužel však nevím, o který kámen se jedná, takže mě asi nic víc nenapadne... Jaké vlastnosti vlastně má mít tenhle kámen, když už jsme u toho? Nebyl jsem si zcela jistý, zda by to mohlo být takhle, ale tyto básničky jsou vždycky příliš málo-říkající, takže se nebylo čemu divit.