4. divize

Kagami byl v kontrole reiatsu dost dobrý, ale tohle bylo něco co nikdy předtím nedělal. Napoprvé z desíti balónků nepraskly jen dva a z toho jeden ještě pomalu vyfoukával.

Daisuke

Poradím vám...princip máte dobrý, ale vnímání....představte si to jako živý objekt... Dal se do nafoukávání balónků. Každá duše, i každá věc jsou z reiatsu. Snažte se pomocí svého reiatsu vnímat i ty nejmenší detaily...představte si ten balónek....
Sám namíří ruku na balónek a trochu se soustředí. Polystirén se pak rozpadl na dva kousky jako přeseknutý.
Věřím že na to máte....

Sen Kagami

Tak tohle už mu moc nešlo, nechtěně právě zabil osm pacientů...kdyby to byli živí lidé, asi by mu nepoděkovali. Nemluvě o tom, že ten devátý z jeho 'pacientů' pomalu umíral. Pak mu začal kapitán radit. Kagami ho pozorně poslouchal. Vnímání? pomyslel si. Takže si má představovat, že jsou to opravdičtí pacienti? Dobře, tak on to tedy zkusí. Dokonce dostal i praktickou ukázku.  Trochu ho překvapilo, když mu kapitán řekl, že v něj věří. "Vážně? Tak tedy děkuji." pronesl na to a začal znovu zkoušet střílet do polystyrenu. Tentokrát si však představoval, že jsou to živé bytosti, kterým nechce ublížit.

Kagamiho druhý pokus byl už o něco lepší. Když si sám představil, že jde o někoho, komu by nechtěl ublížit, bylo i jeho reiatsu méně invazivní a tak tentokrát prasklo pouze šest balónků. Rozhodně to nebylo jednoduché, chtělo to více praxe.

Daisuke

Ano! Ano, tak je to správně! Vidíte?! Děláte pokrok!
Na jeho tváři se objevil nefalšovaný úsměv, když viděl jak Kagami pokročil. Oba už začínali být unavení, protože i když se to nezdálo, byli zde už několik hodin. Začal tedy chystat další balónky a něco si broukat.
Kdybyste měl otázky...jsem hned tady.

Sen Kagami

Tentokrát už to dopadlo lépe. Místo osmi a půl, teď zabil jen šest balónků/pacientů. Jednoho z nich asi kvůli tomu, že si nechtěn vybavil hlavu jeho modrovlasého podkapitána. Pomalu tomu ale začínal přicházet na kloub. Musel se nad tím pousmát. Třeba by ho potom vzali do nemocnice na brigádu. Když mu to takhle šlo.
No tak si dál zkoušel představovat svou milovanou kapitánku a nechtěně jí nezabíjet svými reiatsu jehlami, které po polystyrenu střílel. 

Kagamiho vize kapitánky pomohla i nepomohla. Na jednu stranu opravdu nechtěl zranit svou kapitánku a tak i vysněné balónky byly v bezpečí, na stranu druhou ho vize kapitánky, jak mu běží vstříc a děkuje za záchranu, objímá svými velkými....dlaněmi...trochu rozptylovala, což způsobilo, že 4 balónky ani netrefil.

Daisuke

Lepšíte se Kagami-san, ale snažte se trochu soustředit, nechcete operovat křeslo, že ano?! Popošel a zapálil si.

Sen Kagami

Kagamiho tak moc ovládly jeho představy obsahující jeho milovanou kapitánku, že se jaksi zapomněl trefovat do balónků. Ale i tak to byl pokrok. Když na něj kapitán promluvil, odkašlal si a snažil se zahnat ten přiblblý výraz, který se mu na obličeji na chvíli usídlil. Musel si najít trošku jinačí zdroj představ. No a tak si zkusil představit svou rodinu. Matku, otce i sestru. Zhluboka se nadechl a jakmile byly balónky zase na svém místě, začal střílet.

Kuroshi Mizuki

Stál u okna ve svém pokoji a koukal se ven. Přitom drbal kocoura, který se válel na parapetu, mezi ušima. Uvažoval, zda se jít ven projít a nebo zůstat v pokoji. No, nakonec se rozhodl, že půjde na čerstvý vzduch.
Vyšel z pokoje a zamířil ven. Po chvíli už stál před budovou a hledal místo, kam by se mohl zašít a číst komiksy. V pokoji by měl na čtení sice klid větší, ale chtěl být na čerstvém vzduchu.

Od té chvíle se už Kagamimu dařilo lépe a když po hodině ukončili tuto část tréningu, zvládal už techniku celkem bravurně.

Daisuke

Dobrá, Kagami-san. To by prozatím stačilo. Myslím, že dnes už jsme cvičili dost, takže pokud by jste nebyl proti, propustil bych vás domů a vy si nastudujete ty tlakové zóny, abychom příště mohli přejít k živým cvičebním cílům. Usmál se na Kagamiho, ten kluk dělal fakt pokroky.

Mizuki našel skvělé místečko pod košatým ořechem. Když se usadil, aby si četl, uslyšel kousek od sebe.
A slyšelas? Prej je to s ním velmi vážné...! Druhý hlas odvětil překvapeně. Opravduuu? To je strašné...

Sen Kagami

Kagami se už začínal cítit unaveně. Přeci jen tu trénoval již několik hodin v kuse. A jeho reiatsu také nebylo bezedné. A pak kapitán, jejich trénink ukončil. 
"Nejsem proti. Cítím, že bych toho stejně už moc nezvládl." pronesl a usmál se. Pak se ale zarazil. "K živým cílům?" trochu ho to vylekalo, proto se ujišťoval, jestli se nepřeslechl. Doufal, že nikoho z nich nechtěně nezabije. To by asi nebylo dobré.

Daisuke

Ano... Přikývl s ledovým klidem. Ale nebojte se, pacienta jsme vybral s pečlivým ohledem na jeho stav a on vám bude plně věřit, nebojte se. Teď jďte domů a odpočiňte si, dám vám vědět, až budu mít čas na další tréning.
Mrkl na Kagamiho a ukázal mu cestu ven ze stok.

Sen Kagami

Kagamiho se začínala zmocňovat panika. Ten pacient mu bude věřit. Co, když to podělá...Kagami ani pocit paniky pořádně neznal. Až do teď. 
"Dobře. Budu čekat." přikývl na kapitánova slova a zkoušel na sobě nedát znát, jak je z toho vyklepanej. Když ho kapitán vyvedl ven ze stok, rozloučil se s ním a zamířil si to zpět do své domovské divize. Měl toho dost, co studovat. Aby se jeho další pacient dožil dalšího dne.

Kuroshi Mizuki

Po chvíli bloudění a hledání vhodného místa na čtení, se ubytoval pod košatým ořechem. Pohodlně se usadil, opřel se zády o kmen stromu a otevřel časopis s komiksy. Sotva se do toho začetl, uslyšel kousek od sebe hlasy. Mizuki z toho moc nadšený nebyl, rušilo ho to. Dokonce tak moc, že asi čtyřikrát přečetl to samé slovo.
Natočil hlavu směrem, odkud hluk šel a poslouchal, čím tak důležitým jej to ruší v tak důležité chvíli, jako bylo čtení. Jeho rozpoložení se trochu změnilo, když uslyšel útržek toho rozhovoru. Velmi vážné..? S kým? ptal se sám sebe v duchu. Trochu v něm zahlodala zvědavost a možná ještě něco jiného. Zvedl se proto ze svého místečka pod ořechem a vydal se směr hlasy, zjistit víc informací.

Kolem budovy 4. divize se otevřelo několik menších portálů, ze kterých okamžitě začaly vycházet hollow. Někteří byli humanoidní, někteří byli zcela obyčejní... a bylo jich poměrně mnoho. Bez jakéhokoliv varování se vrhly na všechny, kteří stáli v okolí nemocnice...

Budova nemocnice byla okamžitě obalena bariérou, která měla držet slabší hollow od pacientů a personálu....na ten zbytek....

Daisuke

Zastavil se uprostřed nádvoří 4.divize. Reiatsu měl nastaveno na dostatečnou úroveň, aby nalákal hollow na sebe, místo na lidi okolo, ale ne tak vysoko, aby někomu ublížil.
Hůl v jeho ruce se pomalu změnila na meč. Z brady mu pomalu odkapávala krev, protože jej zastihli hollow zrovna při holení jeho bradky...zůstal mu tedy krvácející šrám přes bradu.
Tihle lidé jsou pod MOU ochranou!

4 hollow se postavili kolem bariéry a položily na ní ruce... bariéra probleskla a pak zezelenala... ostatní hollow jen vyčkávali. Dovnitř se jich dostalo přesně 6. Jakmile jsi na ně promluvil tak 4 z nich tě ignorovali zcela a zmizeli někam směrem do nemocnie... ti další 2 dostali záchvat smíchu. "A vy jste kdo? Vrchní chirurg?" ozval se jeden, který vzhledem připomínal přerostlou housenku. Ten druhý, který vypadal spíše jako obrněný chrobák hýkal smíchy tak, že neříkal nic...

Daisuke

Zamračil se. Nejdřív se bude muset postarat o ty dva a pak spěchat za těmi zbylými.
Ach...ano... Namířil na ně obě ruce a začal.Bakudō #63. Sajō Sabaku... Ihned na to vypálil druhou salvu. Bakudō #61. Rikujōkōrō Opět na oba cíle, jakmile je spoutal použil na každého Bakudō #4. Hainawa Použil jej však jako lano k přitáhnutí, nyní nejspíše dvou znehybněných cílů. Pokud se mu to vydařilo a přitáhl si aspoň jednoho z nich k nohám, tak mu vrazil do nejslaběji vypadajícího místa meč.

Chytil jsi housenku i brouka do svého kida. Nezdálo se, že by se nějak snažili oponovat. Ovšem jakmile jsi je chtěl přitáhnout zjistil jsi, že jsou na tebe moc silní, nebo těžcí. Housenka se rozpadla na 2 menší, které vyklouzli z kida ven. Brouk stál nehybně na místě a koukal se na tebe...

Daisuke

Si povzdechl. Tohle nebylo dobré a moc věcí dělat nemohl.
Jsem doktor...nemám moc věcí k boji... Pomyslel si.
Ale v nemocnici je spousta lidí, kteří jsou v ohrožení...
Daisuke zavřel oči a ponořil se do svého vnitřního světa.

Spoiler:

Daisukeho reiatsu narostlo zničeho nic na dost vysokou úroveň. Měč se mu v ruce rozpadl na částice a zmize.
S bolestí padl na kolena a začal ze sebe rvát haori a vršek shihakusha. Na zádech, v místě kde měl tetování se kůže začala napínat. Daisuke se chytl za hlavu a vydal ze sebe jen přiškrcené bolestné vykřiknutí.
Pak zvedl hlavu. Jeho zelené oči byly plné odhodlání, také mu prasklo pár žilek v oku.
obětovat se pro život... Dokončil slova své zanpakuto. BAN-KAI! Kapitán 4. divize tak poprvé, což bylo důvodem bolestí atd. Vyvolal svůj bankai. Ze zad se mu vydrala asi desítka hadích hlav tvořených jen z krve a reiatsu. Čtyři okamžitě vystartovaly k jedné z housenek a  pak se do ní zahryzly...ve snaze jí následně roztrhat na kusy.

Hollow brouk konečně překonal kido a vrhl se na tebe. Housenky rovněž... jen aby couvly před tvým reiatsu. Jen na vteřinku... ale to stačilo na to, aby jednu housenku tvé hlavy roztrhaly na několik kusů. Brouk na to zareagoval tím, že rozáhl svojí tlamu mnohem víc, než se zdálo možní a vypálil přímo na tebe obrovské světle zelené cero... druhá housenka se k němu připojila s cerem v barvě cibule...

Daisuke

Nejednou měl zvláštní potřebu...chuť...chtěl je roztrhat...na kusy...zjistit si vše co v nich je. Možná trochu začínal chápat svého staršího bratříčka. Kolik už jich asi rozkrájel?
Zatímco hlavy, které roztrhaly housenku, vstřebaly její zbytkové reiatsu, použil další dvě hlavy jako prodloužené ruce. Bakudō #81. Dankū, Bakudō #81. Dankū Použil obranné bakudo vysoké úrovně, aby zablokoval cero. Ještě dřív než Cero narazilo, vyrazily na každého hollow dvě hlavy ve snaze se jim zahryznout do končetin.

Kida zablokovala cera, ale jen tak tak. Jedna hlava se zakousla do brouka, ale nepronikla skrz jeho pancíř... a housenka mezitím zmizela... zůstala po ní jen díra v zemi, takže druhá hlava neměla moc co dělat. Brouk se najednou pohnul docela rychle. Z jeho zad vyrazila 2 ramena s ostřími na konci a oddělili hlavu, která se do něj snažila kousat...

Daisuke

Uviděl že housenka zmizela a tak hlavy, operující na jeho podvědomí se zapřely o zem a vynesly jej kus nad zem...dost daleko na to, aby měl nějaký čas zareagovat, při znovuobjevení housenky. Useklá hlava se vrátila a dorostla u Daisukeho. Ten se zahleděl na brouka.
Moc tvrdý...krev a reiatsu nestačí... Zamyslel se.
Situace byla vážná a nebylo moc co dalšího dělat. Nesměl na sebe brát ohledy.
FUrousen! Zavolal ve své duši....Pomoz mi...co můžeme... V tu chvíli to ucítil...jeho zanpakuto mu předala znalost...znalost, která mohla být esenciální.
Odkaz jeho předků.
Tetsu no izou(Odkaz oceli)! Pronesl nahlas.
V tu chvíli se každá druhá hlava změnila...nyní byly kompletně železné...s ostny...odolné a plně bojeschopné.

Velký brouk se vrhl do útoku. Velice rychle, na to jak byl velký a pancéřovaný. Z ramenou mu vyrazily další 2 ramena s kosami a všmi na tebe zaútočil. Do toho ze země vyrazily 3 další housenky, stejné jako ta první, jen trochu menší... a všechny tě chytly za nohy a drželi tě na místě...

Daisuke

Jedna z obrněných hlav se stáhla dolů k místu, kde byly housenky. Všechny tři obkroužila a jako správný had z nich začala vymačkávat život obtáčením, k čemuž napomáhaly i ony ostny, které z těla hlavy čouhaly.
Další hlavy se připravily na obrněného brouka.
Dvě obrněné hlavy použil Daisuke na obranu před jeho 4 kosami. Hlavy byly dlouhé a neměl by pro každou být problém pokrýt dvě paže s kosami. Třetí obrněnou hlavu použil na zastavení brouka a držení si ho od těla.
Zbylé hlavy, neobrněné použil k tomu, aby hollow znehybnily nohy a pokusily se najít nějaké slabé místo.

Housenky, které hlava začala nehezky mačkat prostě vybuchly. Ohodily tě přitom nějakým hnusným blivajzem, který lepil a intenzivně páchl. Další hlavy chytly toho brouka a znehybnily ho. Takže brouk se nemohl hýbat a ty jsi ho nedokázal zranit. Bylo to... trapné