4. divize

Tomisura Raiden

"V puse myslím žádné jizvy nemám," zabrblal Raiden, když mu doktor začal svítit do pusy. Tohle nesnášel. "Moment, bude to nutné?" podíval se trochu nechápavě na tu jehlu. Měl dokonalý imunitní systém, elektřina z něj vyškvařila všechno, co do něj nepatřila. A jak to říct, nesnášel injekce. Většinou si tělo vyztužil za pomocí reiatsu a nechal o sebe zlomit jehlu. Navíc, bylo to hnusně zelené a tak.

Tomisura Raiden

Fakt do něj nacpala tu jehlu! No to byl hnus! Štípalo to a tak.. snad na to aspoň dostane náplast s kachýnkou. Každopádně, po injekci se začal cítit pohyblivější. No, aspoň něco. "24 hodin? To by šlo," pronesl nakonec zamyšleně. Pak se ještě nachvilku natáhl, musel si dát pauzu po té injekční stříkačce. "Oběd by nebyl?" zeptal se s úsměvem, ale pak rychle dodal info: "Ale pokud možno z osmičky... nebo dvojky."

Tsu Utsukushi

Zničeho nic jsem odešel z tréninkové haly a zanechal jsem tam velkého svalnatého týpka na pospas osudu. Hned jak jsem vyšel z haly tak jsem se zhluboka nadechl, podíval jsem se na slunce a ke konci jsem vydechl. Doufal jsem že bude dneska odpočinkový den ale nejdřív nějaké povinnosti, nebo ne? "Měl bych koupit nějaké výživné granule pro Saisho, do zásoby." chytl jsem se za bradu a přemýšlel kde by mohl být nějaký obchod pro mazlíčky ve 4. Divizi. "Stáním tady to asi nezjistím" zamumlal jsem si pro sebe a vydal se nějakým směrem kde by mohly být obchody, hlavně jsem se díval po lidech okolo jestli nemají nějakou nákupní tašku nebo něco co by mi mohlo dát indícii.

Tomisura Raiden

Vypadalo to, že žádné pořádné jídlo tady nedostane, takže mu zbývalo jen to jediné, vrátit se domů, tam bude mít aspoň klid. "Dobrá, snad se brzy neuvidíme," kývl ještě na doktora a pomalu se zvedl. Potřeboval se převléci, vyčistit a vyvonět. Prostě, aby byl zase kapitán. A to mohl jen u sebe v divizi, takže vzhůru do osmičky. Ale raději šel po svých.

>>> 8. divize

Tsu -> Ještě než jsi začal s Kaemonem, nebo mohl cokoliv jiného udělat, všiml sis, že Yaoi fanynky opět procházely kolem. A mířily přímo na tebe. "Heleee, o tobě to ještě nevíme! Máš rád Yaoi?" křičely sborem.

Tsu Utsukushi

Proběhl mi mráz po zádech, nevěděl jsem ještě v  tu dobu co přijde ale začal jsem zběsile otáčet hlavou že bych klidně zvládl 360 stupňů. Můj zrak se upnul na zem pod mými nohami, hlavně na malinkatý kamínek co tam byl. Třásl se, dost, ale já jsem žádné otřesy nepociťoval ale když jsem uslyšel to co jsem uslyšel tak jsem už pochopil co dělá ty mini zemětřesení. Podíval jsem se před sebe a všechno mi bylo jasné, Yaoi fanynky .... "A sakra" pomyslel jsem si v tu dobu když jsem zahlédl to stádo ... nemůžu s jistotou říct co jsou vlastně Yaoi fanynky za živé organismy ale určitě to pochází ze samotného pekla. Na jejich otázku jsem se celý otřásl a když byly přibližně ode mně 5-6 metrů tak jsem zmizel, ano, použil jsem shunpo abych se jim ztratil. Na tom místě(které určí GM) na kterém jsem se ocitl tak jsem bez váhání začal hned rapidně schovávat svoje reiatsu. Pane bože, prosím nedovol aby mě sežraly za živa.

Tsu Utsukushi

Objevil jsem se na hřbitově, fakt skvělý, zrovna pociťuji dežaví, protože už jsem se jednou octl na hřbitově. A nebylo to kvůli pohřbu. Ve zkratce jsem naháněl nějaké vykradače hrobů a našel jsem jednoho kapitána. No ale teď jsem se nacházel úplně v jiné situaci. Byl den a mě naháněly yaoi fanynky, nebo bych měl spíš říct fanatičky. Počkat! Teď mě tak napadá, co když mají mozek a když jim slušně řeknu, že nepodporuji yaoi, tak mě nechají? Za zkoušku to určitě stojí, takže ... vyskočil jsem na nějakou budovu co byla poblíž a jenom doufám, že to nebyl kostel a ani žádná hrobka. Stál jsem na střeše se založenýma rukama a poslušně čekal až ke mně přijdou. Pokud se tak stalo, tak jsem jim pravil s úsměvem samozřejmě "Dobrá ... povím vám to. Osobně yaoi nemám rád a doufám že to chápete." když jsem to dořekl, tak jsem to zakončil s přímím pohledem do davu. Kdyby po mě nějaká z nich chtěla něco hodit, tak jsem byl připraven rychle použít shunpo a rychle někam zmizet.

Tsu Utsukushi

Měl jsem sto chutí udělat facepalm, že jsem si vážně myslel, že existuje nějaká šance že mě nechají být když jim řeknu pravdu. Hodně by mě zajímalo jak to vyřešily ostatní ve 4.Divizi. I když ... mohl jsem klidně lhát ... no ale teď mi to asi neuvěří, sakra! Na druhou stranu, jsem měl štěstí že jsem byl nad nimi, takže mohu bez problému utéct. Ještě před tím než jsem se hodlal odebral na útěk, tak jsem se rozhodl něco zkusím. Vytasil jsem meč a řekl "Ochraňuj, Hogo!", meč se mi hodil do shikaie. Použil jsem shunpo abych se dostal za dav, který se na mě před tím hrnul. "Supāku" pravil jsem jméno jedné ze svých schopností a pomocí ní jsem vytvořil před sebou zeď z plamenů. "NE! Nebudu ho mít rád nikdy a tak to i zůstane!" zakřičel jsem na ně a v mích očí si mohly všimnout, že to myslím smrtelně vážně. "Snad to vyjde ..." pomyslel jsem si v tu dobu a jenom jsem tam čekal co se bude dít dál. Jo a taky jsem měl dosti vážný pohled, nebo jsem se tedy snažil ho mít.

Tsu Utsukushi

Oddechl jsem si hned po tom co ode mně utekly. Nechtěl jsem je až tak úplně vyděsit, ale stalo se ... už to nejde vzít zpět a i kdyby šlo, tak asi bych nic moc neměnil. Tohle by je mělo už snad navždy odehnat ode mně. "No nic, už bych se měl vrátit domů." řekl jsem si v duchu. Následně jsem zrušil svůj shikai a meč vrátil do pochvy. Ohnivá zeď by měla zmizet a já co nejrychleji taky, nechci být od někoho poučován o tom jak se má na hřbitově chovat. Nenápadně jsem se z hřbitova vytratil a měl jsem to namířeno zpátky do centra 4.Divize. Furt jsem měl na mysli to, že bych měl pro Saishu koupit nějaké výživné kočičí jídlo. Takže jsem se vrátil k tomu proč jsem tady, najít obchod pro zvířata. "Snad mě už nikdo nebude nahánět ..." pomyslel jsem si ke konci.

Seděl na pláži a koukal na zářivě se třpytící se vodu. Vítr mu příjemně cuchal vlasy a on se cítil odpočatý jako nikdy jindy...nechtělo se mu vůbec se zvedat z lehátka. Položil stranou svou Bloody Mary a podíval se doprava.

Sora se usmívala, byli tady na líbánkách a ona si je moc užívala. Rozhodl se tedy, že se půjde zchladit. Pár mužnými skoky se přesunul k moři a se zájmem se do něj vrhl. Voda byla osvěžující...cítil jak mu omývá tělo...ta slaná vůně...a blankytně červená ba...počkat...něco tady nesedělo...moře nebývalo červené...a rozhodně tedy ne blankytně červené! Byla to krev. Rychle vyskočil z vody ven a urychleně se začal otírat ručníkem.

Otočil se, že o tom více poví Soře, ale nebyla tam. V jejím křesle seděl žralok....v bikinách? A opaloval se....co se to dělo?

Byl na misi. Vedl tým mediků, kteří měli za úkol zachránit skupinku učňů z akademie. Byla to taková běžná rutina. Najednou se před nimi zjevil hollow, ne hned dva...tři. Daisuke se připravil, že je zabije, ale neměl kalhoty...hollow se mu smáli...dokonce i žáci....musel utéct...

Kapitánská porada...najednou si uvědomil, že sedí Vrchnímu kapitánu na klíně a ten se ho ptá, co chce k Vánocům...tohle snad ani nebyl sen...tohle byla noční můra....

Pak tančil s Tomisurou polku....

Daisuke Stein

Zprudka otevřel obě oči. A hned je zase přivřel, jak nedokázal ustát prudký nápor přímého světla. Velmi neohleduplně se mu dostavila proleželá záda a bolest celého těla. Rozhlédl se po pokoji, protože doufal, že zjistí proč jen leží v lůžku ve své vlastní nemocnici.
Ha-haloooooo Vydal se zebe přidušeně, cítil, že má celkem žízeň...Voduuuu.... Pak si tak nějak uvědomil, že jsou vedle postelí zvonky a tak na jeden zazvonil.

Daisuke Stein

Byl příjemně potěšen, když uviděl známé tváře. Bylo dobré vědět, že v jeho nepřítomnosti zvládají jeho podřízení vést nemocnici bez viditelných obtíží.
Nechal si pomoct do sedu a pořádně se napil ze sklenice.
Ano...zrovna...jsem se vzbudil... Promnul si oči a zkoušel se trochu vzpamatovat.
Rukou si instinktivně zajel k místu, kde se nacházela operovaná noha.
Bolí? Zamyslel se. Uvědomil si, že ho bolívala noha, a že to mírnil jistým dobrým kuřivem, které mu dělalo dobře a tak si mozek okamžitě vyžádal dávku kuřiva tím, že mu prostě dodal psychickou bolest.
Trochu noha...ale to je normální...mám na to své...metody...jak dlouho jsem byl mimo?
Jak se tady ocitl? Operace? Ano...noha...

Kitsune

Kitsune se v hlavě přehrávalo to, co se dělo ve světě lidí. Už byla při vědomí, ale teprve, až, když jí v tom snu ten maskovaný týpek probodl, tak se s trhnutím probudila úplně. Pak musela přivřít oči, protože tam na ní bylo moc světla. Sáhla si na místo, kam jí bodl, ale nic necítila, musel jí někdo uzdravit. Jen o okamžik později přišla na to, že to byli Yume s Raijinem. Pak se Kitsune podívala kolem sebe. Tušila, že je v nemocnici, ale i tak. Při pohledu na osobu v roušce a čapci sebou trochu cukla. Pak jí pohled padl na Raidena na vedlejší posteli. No a hned na to vrátila pohled zase k té osobě. Kdo to byl? No a tak tam na sebe zírali.

Kagami

Kagami se probudil v nějakém bílém a sterilním pokoji. Rozhlédl se kolem a zjistil, že se jedná o nemocnici. No a pak se trochu lekl, když si všiml, že na vedlejším lůžku leží Yato. Trochu se nad tím zašklebil. Bolela ho hlava, čemuž se ani moc nedivil, po tom zážitku ve světě lidí....jak to tam vlastně dopadlo? Jak se dostal sem? Nepamatoval si. No a tak se hezky uvolnil, pohodlně se usadil a čekal, jestli třeba náhodou nepřijde nějaká krásná sestřička.


Daisuke-> Doktor si dál prohlížel tvou kartu a při tom si chápavě přikyvoval. "Zvláštní...ta noha by vás bolet neměla. Proto jsme vám jí také operovali. Hmm...pravděpodobně si na to musí vaše tělo a mysl nejprve zvyknout. A také byste ji měl rehabilitovat, aby jste si na její používání zase zvykl." pronesl doktor Asahina. Miho položila sklenici na stolek. "Jak dlouho...Něco málo přes týden." odpověděl ti pak na tvůj dotaz. 

Kitsune -> "Dobré ráno," usmála se na Kitsune osoba, co si oba prohlížela. Ten hlas byl Kitsune povědomý a když si osoba stáhla masku, poznala Kitsune Yume. "Nemám příliš času. Neměla bych tu být," povzdechla si a sedla si na postel kapitánky 2. divize. "Raijin se omlouvá a chce vás varovat, v důsledku jeho moci budete ještě v nejblížších týdnech pociťovat bolesti hlavy a jsou možné značné výkyvy reiatsu. Řekl by vám víc, ale musel do Paláce. S Ginrenem to nešlo podle představ," povzdechla si.

Tomisura Raiden

Raiden matku poslouchal, už byl nějakou tu chvilku vzhůru. Rád jí viděl, i když věděl, že je to na nějakou dobu naposledy. "Jo, to teda nešlo. Co je vlastně ten chlápek zač? Znal tátu," postěžoval si. Ginren ho mírně vyděsil... a naštval. Vždyť mu rozmlátil členy divize, to mu nemohl odpustit. Matka na toto jen pokrčila rameny, asi sama nevěděla. "Ale díky za uzdravení," poděkoval jí nakonec.

Kitsune

"Dobré ráno...a děkuju za léčení." oplatila Kitsune Yume pozdrav, když jí poznala, a pousmála se na ní. Při tom se pokusila si sednout popřípadě polosednout. "Tak to se máme na co těšit. Aspirin nám na to asi nepomůže, co?" pronesla na to, že je bude několik týdnů bolet hlava. Pak ale přišla řeč na Ginrena a Kitsune se zamračila. Stejně jako Raidena jí zajímalo, co byl zač, ale na to se odpověď nedozvěděli. "Co se stalo, když jsme odpadli?" zeptala se.

Taidana Eris

Poslední věc kterou si Eris pamatovala byla nějaká záře která se řítila směrem k ní. Pak musela nejspíše omdlít protože měla za to že se objevili dinosauři a mimozemšťani. To ale otevřela oči v kdo ví jaké místnosti. Eris si rychle uvědomila, že ta poslední část byla asi jen její sen... ale ta rána kterou Kuchiki zasadil nebyla. A s tím jak to byla jedna z prvních věcí která se ji vybavila když se probrala tak mírně zpanikařila a škubla sebou směrem vpřed do pozice sedu. A necelou sekundu toho litovala. Oooooh booože... bolest!! Vykřikla, kroutící se předtím než zase upadla do ležící polohy ve své posteli. Až po momentu oddechu si všimla Ammy. Ah... Bylo však jediné co ze sebe dokázala vydat a tak na ni jen tiše koukala.

Daisuke

Zlehka přikývl. To bude jistě jen dočasné...
Než si dám čouda... Vyskočilo mu náhle v mysli. Už to bylo tak, vypěstoval si slabou závislost.
Jistě, jistě...rehabilitovat...to zvládnu...myslím, že potřebuji vývar...pořádný...měl bych si uvařit..
Rozhlédl se okolo. No...myslíte...pomohli by jste mi na nohy? Chci se zkusit projít...potřebují pohyb...týden v leže není dobrý pro nikoho...navíc...bych rád okusil jaké je to zase normálně chodit...
Stále se však cítil...jinak...nemohl se pořádně dostat do svého JÁ.

Akachi Naito

Otevřel klidně oči. Viděl bílý strop, bílé peřiny a no..kdyby sáms ebe neznal, tak by si myslel, že je v nebi. Rozhlédl se do stran a spatřil Canu, ještě na přístrojích.
Nemocnice..
Pravil suše a začal si kontrolovat své nové jizvy na těle. Skvělé do sbírky! Nahodil spokojený úsměv a pomalu se posadil. Pohledem začal po místnosti hledat své věci, obzvlášť tedy oblečení. Musel odtud vypadnout, nemocnice mu nedělali dobře a navíc musel zjistit, co se tam venku vlastně stalo.