2. divize

Kitsune

"Je to Raiden. Ani bych se nedivila, kdyby na nás na konci vybafl Překvapení a v tom balíčku byla flaška s chlastem." odvětila Kitsune a také se zasmála, akorát bez záchvatu kašle, po kterém se na Eshena starostlivě podívala. Zapřemýšlela, jestli by ho raději neměla nechat doma.
"Já taky." pronesla, na Eshenova poslední slova a když odešel, šla si zabalit. Zabalila si to co obvykle. Takže nějaké ty obvazy, placatku s prvotřídním alkoholem, mapu Soul Society, ve které se stejně nevyznala, nějaké to jídlo a výjimečně s sebou vzala i termosku s čajem. To všechno uložila do takové té brašničky jaké mívají ninjové u opasků. Pak skočila do sekretariátu oznámit, že jde na misi, a přenechat jim chod divize, než se vrátí. No a potom se i s Artemis vydala směr Jižní brána.
--->Jižní brána

Tsu Utsukushi

Když už mělo dojít na to vyptávání tak se zničeho nic v mém pokoji objevil maskovaný týpek co měl pro Ricka nějaký úkol ... vypadalo to celkem důležitě. No protože to byla asi nějaká důležitá věc tak jsem si teď mohl dělat co jsem chtěl. "Jestli to Rick nedodělá rychle tak asi nemám důvod na něj čekat ... vypadá to že na ten hřbitov půjdu sám" řekl jsem si pro sebe v duchu. "Než bude půlnoc tak bych si mohl dojít pro to koťátko co jsem viděl v inzerátu" řekl jsem si pro sebe. Jak jsem přemýšlel nad tím koťátkem tak jsem se nemohl dočkat až vyrazím, ale počkat? Však můžu vyrazit hned! "Ricku, když tak se uvidíme večer na hřbitově" řekl jsem s úsměvem a vyrazil jsem bleskovou rychlostí na to místo kde se měli koupit ty koťátka. Jinak jsem ten inzerát měl v kapse.

Tsu Utsukushi

Objevil jsem se před těmi dveřmi které ukrývaly chlupaťoučké a roztomilé stvoření jménem koťátka ... aaa jak se na ně strašně těším. "Jaké by jsem si měl vybrat? Bílé? Nebo černo-hnědé? Kdo ví kolik jich bude" říkal jsem si pro sebe v duchu a vážně jsem se nemohl dočkat až si jedno z nich vezmu do mé péče "Také bych měl promyslet i jméno ..." řekl jsem si v duchu pro sebe na konec. Zaklepal jsem a na druhé straně se ozvalo klep, klep. Kdo ví kdo mi otevře, možná to bude stará žena co má ráda kočky a nebo nějaká mladá hezká slečna ... ale na tom tak nesejde, hlavní prioritou jsou koťátka!

Tsu Utsukushi

Moje očekávání byly špatná, místo nějaké nádherné slečny nebo staré paní přišel muž, muž na kterým mi nepřišlo vůbec nic atraktivního, max. ta mourovatá kočka. "Ehm ... přišel jsem na tenhle inzerát ..." vytáhl jsem z kalhot ten papír na kterém bylo napsáno že prodává koťátka "... a jsem tady abych si pro nějakou přišel" usmál jsem se na toho muže, první dojem je důležitý.

Tsu Utsukushi

Stihl jsem to jen tak tak, měl už jen jedno. "Děkuji .." poděkoval jsem za to že mě pustil dál. Když muž ukázal na tu krabici vycpanou polštáři ve které bylo to poslední as nejvíc roztomilé koťátko tak se zatvářil asi nějak takhle, poté jsem si klekl a chtěl si pohladit to koťátko "Vážně si ho můžu vzít?" řekl jsem na muže a kdyby se mi podíval do očí tak by v nich viděl štěstí. "Je to vážně roztomilé koťátko, jsem rád že jsem přišel v čas" asi si teď nikdo nedokáže představit jak jsem byl šťastný.

Tsu Utsukushi

"To mi nevadí" odpověděl jsem mu a usmál jsem se když mě to koťátko škráblo "Časem si na mě zvykne" řekl jsem si pro sebe v duchu. Když mě kouslo tak mi to vůbec nepřišlo bolestivé, spíš strašně roztomilé ... jako by mi žužlalo můj prst. Vzal jsem si koťátko do náruče, zvedl jsem se a otočil jsem se na muže "A má nějaké jméno? Plus jaké je to pohlaví?" ptal jsem se protože je dobré o tomhle koťátku nejdřív něco vědět, možná to bude kluk a pojmenuji ho Lucka, třeba.

Tsu Utsukushi

"Jak bych ti měl asi říkat?" usmál jsem se na koťátko a pohladil ho, vážně mi bylo jedno že mi roztrhala rukávy, ale asi bych si měl koupit nějaké kožené rukavice, pro začátek. "Mám vám něco zaplatit?" zeptal jsem se muže, jestli ano tak jsem mu bez problémově zaplatil a jestli tak jsem jenom poděkoval a odešel směrem do svého pokoje. "Teď tak doufám aby mi nezničila celý pokoj, hmm ... moc často do svého pokoje nechodím takže to nevadí" usmál jsem se.

Tsu Utsukushi

Dorazil jsem do svého pokoje s koťátkem které asi moc nechtělo odejít, ale když ho ten muž nabízel tak asi měl k tomu důvod ... snad si na mě zvykne a budeme dobří přátelé. Vešel jsem do svého pokoje s věcmi pro začátečníka které jsem dostal od toho muže, vypadá to že to je dobrý chlap. Když jsem byl vevnitř tak jsem zavřel dveře a opatrně položil koťátko na zem aby si pomalu zvyklo. Poté jsem položil na zem misku a záchod pro kočky. "Zatím budeš muset na čisto, dokud nekoupím kočkolit" řekl jsem koťátku, poté jsem položil škrabadlo na stůl i s jídlem pro kočky ale nejdřív jsem koťátku nasypal do misky aby mělo co jíst. (btw. je to miska do které se dá dát jenom jídlo nebo i voda? ) No nic, už je pomalu čas vyrazit, asi to Rick nestihne ... škoda. Vzal jsem si věci co jsem potřeboval, zanpakuto a nové oblečení. Ještě než jsem odešel tak jsem zavřel dveře do koupelny a zkontroloval jestli je okno dobře zavřené. "Tak já jdu, k ránu se vrátím takže zatím si udělej pohodlí. "usmál jsem se na koťátko a odešel jsem směrem na hřbitov.

Tsu Utsukushi
>>> Hřbitov

Přišel jsem ze hřbitova celý urvaný a utahaný i když jsem skoro nic moc neudělal. Ze začátku byly všechny ty informace zajímavé ale když jsem ani nevěděl o co šlo tak mě to jenom znudilo. Celkem by mě zajímalo proč kapitán zdrhl bez jakýkoliv slov. Nahlas jsem si oddechl a vešel do svého pokoje kde na mě čeká moje kočka. Snad neudělala žádný větší bordel.

Tsu--> Když Tsu zašel do svého pokoje, našel tam Ricka...

Aririki Rick Ginken

Když Tsu vešel do svého pokoje, zrovna jsem pospával na židli s hlavou na stole. Bylo mi jasné, že jsem přišel pozdě, ale když nebyl v pokoji, který (jako skoro nikdo) nezamykal, tak jsem si řekl, že tu na něj počkám a zjistím, jestli se mu alespoň dařilo... pak jsem usnul na stole a tak mne tu tedy tsu našel. Ve vzduchu se vznášel lehký závan alkoholu, ale nebylo to po saké, nýbrž po něčem ostřejším.

Tsu Utsukushi

To co jsem uviděl ve svém pokoji bylo zvláštní ... pozoruhodné ... a pro mě dokonce nepřijatelné, viděl jsem tam zřejmě opilého Ricka a protože nemám v lásce alkohol tak jsem rychle šel k oknu a otevřel ho aby ten příšerný závan alkoholu zmizel z mého pokoje. Zatím jsem nechal Ricka na pokoji protože nevím jak se chová když je opilí. No a když jsem se nezajímal o Ricka tak jsem se spíš zajímal o mé koťátko které bylo furt pod postelí a syčelo na Ricka. Klekl jsem si a podíval se pod postel "Či či, neboj se." dával jsem k ní ruku abych ji mohl pohladit i když jsem spíš čekal roztomilé poškrábání ... hmm že bych měl masochistické sklony? To asi ne. Při tom jsem si něco říkal ve svém duchu "Celkem zvláštní že Rick nešel tam kam ho ten tajuplný ninja poslal" možná že když ten tajuplný ninja přišel tak zrovna Rick usnul ... no snad mi to řekne sám.

Aririki Rick Ginken

Jak se ozvalo zasičení, tak jsem nadvedl hlavu a podíval se na Tsua. Chvilku jsem ho pozoroval a pak s trochu opileckým motáním jazyka zamumlal trochu nelogicky: Zachry... potřebuju myslet, prosím... Pak jsem pohladil své zanpakuto...
A v tu ránu zmizel zápach alkoholu, lahev i opilá tupost v mých očích. Narovnal jsem se a zabručel: Zdravím... Tsu se jmenuješ, že ano? nadhodil jsem, ačkoliv jsem jeho jméno slyšel celkem nedávno. Máš hezké kotě. dodal jsem s úsměvem, ale zároveň se smutkem při vzpomínce na svá hollow koťata.

Tsu Utsukushi

T-To ... to škrábnutí ... bylo to jako pohlazení od samotného anděla! Pres všechnu tu roztomilost mi vůbec nevadí že mě to koťátko škráblo+mám rád kočky takže bych nic tomu koťátku neudělal. "Hihihi" řekl jsem potichu a usmíval jsem se při tom. No ... z nějakého divného důvodu se z opitého Ricka stal znovu normální "slušný" člověk i když s Alzheimerem, ale to mi stačí. "Jo, pamatuješ si jména vážně dobře Ricku" když jsem to říkal tak jsem se na něj otočil a usmál i když bylo poznat že jsem to myslel trochu ironicky ale snad mě velký Rick za to nezmlátí a nebo mě zase nečapne za vlasy jako minule. Potom jsem se otočil znovu ke koťátku "Neboj se, je to přítel~" řekl jsem se šťastným tónem. "Děkuji" odpověděl jsem Rickovi když řekl že mám hezké koťátko i když by spíš víc sedlo roztomilé než hezké. Vstal jsem a šel jsem k velké misce která měla dvě misky, na žrádlo a na vodičku. Takže jsem tu misku vzal a šel do koupelny a napustil jsem do jedné z těch misek vodu, poté jsem jí vrátil na svoje místo. "Tak teď se ti můžu věnovat ... ehm, kde jsme to skončily?" řekl jsem s úsměvem na tváři a čekal jsem až Rick odpoví na mojí otázku.

Aririki Rick Ginken

Povzdechl jsem si a zabručel: Někteří z nás měli těžký den a nemusím si nutně pamatovat všechna jména. zabručel jsem proti němu. Ale žádnou agresi jsem neprojevoval. Skončili jsme u toho, že jsme si chtěli udělat procházku na hřbitov, ale myslím, že jsi tam pravděpodobně už byl i beze mě. Ne... já chci vědět jestli jsi alespoň jako bojovník použitelný. Vím, že nemyslíš jako assassin, nebo ninja, v duchu jsem se zamyslel, jestli se vlastně můj nový chlastací kámoš chová jako ninja... radši jsem se rozhodl, že to nebudu moc řešit: ale chci vědět umíš myslet jako bojovník?

Tsu Utsukushi

Zajímavá otázka od Ricka, dokážu vlastně vůbec myslet jako bojovník? Za svůj život jsem moc bojů nezažil a proti slabým hollow nepotřebuji moc taktizovat "No ... myslím že když na to dojde tak asi jo, ale bohužel jsem moc bojů proti někomu stejně silnému nebo dokonce silnějšímu nezažil takže to nedokážu s jistotou říct" nemám proč bych Rickovi o něčem lhal i když trochu podle jeho povahy soudím že si asi o mě bude myslet že jsem další podřadný shinigami. Možná kdybych si dal souboj proti Rickovi abych zjistil jestli tak umím myslet, jako bojovník, tak by mi to celkem pomohlo. Ale jak jsem si říkal před tím, pro mě je důležitější názor kapitánky na mojí sílu. "A ty Ricku? Umíš myslet jako bojovník? A kolik jsi měl soubojů proti sobě rovným?" celkem mě zajímalo jak je na tom Rick, ale vypadá na člověka co toho dost zažil.