2. divize

Tsu Utsukushi

Zrovna jsem končil se sprchováním když mi zrovna někdo klepal na dveře. "Kdo to je?" řekl jsem si pro sebe v duchu, nejdřív jsem se osušil a hodil si okolo pasu ručník, nepůjdu snad otevřít dveře nahý že? Přímo z koupelny jsem zamířil ke dveřím. Když jsem byl u dveří na chvíli jsem se zastavil a vydechl jsem si. Otevřu trochu dveře abych se podíval kdo tam je a netrvalo mi moc dlouho abych poznal kdo to je ... byl to Rick. "Ahoj Ricku." pozdravil jsem ho s úsměvem a poté jsem se ho zeptal "Co tady děláš tak brzo?".

Aririki Rick Ginken

Chtěl bych si tě ještě před výpravou trochu proklepnout. usmál jsem se na něj. Možná to byl i trochu zlý úsměv. Když jsem viděl jak jednoduchou šifru jsi bral k Enigmovi a jak jsi okamžitě razil na ten hřbitov, tak jsem si řekl, že si tě potřebuju otestovat. Jestli v sobě máš to, co potřebuje každý shinigami z druhé divize... zakončil jsem trochu neurčitě a zle se usmál.

Tsu Utsukushi

Proklepnout? zopakoval jsem po Rickovi "Nemyslel snad vyslechnout? ... No to je jedno" řekl jsem si v duchu pro sebe a pro nikoho jiného ... snad mi nikdo nečte myšlenky. "No nerazil jsem tam hned ale jak myslíš" nebyla moc pravda že jsem tam hned razil, razil jsem tam hned potom co jsem si uvědomil že by někdo mohl přijít o život. Chvíle ticha "Dobrá, klidně si mě můžeš proklepnout a doufám že budu mít to co má mít shinigami z druhé divize" usměji se na Rickům "zlý" úsměv. Poté se podívám do jeho ocelově šedích očí a řeknu mu "Jo jinak, chvíli počkej. Jenom se oblíknu a budeme pokračovat v našem rozhovoru" usmál jsem se a zabouchl jsem rychle dveře. Potom jsem mířil ke skříni z které jsem si vzal náhradní oblečení. Sundal jsem si ručník co jsem měl celou dobu na sobě a nahodil na sebe spodní prádlo a kalhoty. Poté jsem si jenom do ruky vzal horní část oblečení a mířil zpátky ke dveřím. Když jsem byl u dveří tak jsem je otevřel "Tak můžeš jít dál." nechal jsem otevřené dveře aby mohl Rick vstoupit a připravil jsem mu židli, já jsem si sedl na postel. "Doopravdy je jedno jestli budu mít to co potřebuje shinigami druhé divize nebo ne, když mě přijali do druhé divize tak museli mít nějaký důvod jinak bych tu nebyl" potichu si povzdychnu "Stačí aby moje schopnosti uznala kapitánka, nikdo jiný." říkal jsem si celou dobu pro sebe a čekal než začne to proklepávání ....

Kitsune

--->Trénink

Kitsune se tedy vrátila z tréninku s Amarem. Pořád byl trošku překvapená z toho, jak Amaru utekl. Asi chtě jeho schopnosti udržet v tajnosti, to Kitsune chápala. Hned jak vstoupila na pozemky divize, přiběhla ji přivítat Artemis. Kitsune ji podrbala za ušima a pak si to společně zamířili do kanceláře kapitána. Určitě se jí tam nahromadila nějaká práce v podobě papírů. Bude asi nejlepší, když je udělá, co nejdříve, než z toho bude Mount Everest. A jak si usmyslela, tak také učinila. Pustila se do papírů na stole mezitím, co si Artemis lehla na svůj veliký polštář, který měla na zemi hned vedle stolu.

Eshen

Razil si to po kasárnách šesté, rychlým tempem. Jeho reiatsu rozhodně nebylo poznat, když si to tam tak valil, a jeho vzhled už vůbec ne - místo normálního shihakusha pro tuto návštěvu zvolil tmavou kápi, která nejen naprosto zakrývala jeho jinak strašlivě výrazné modré vlasy, stejně tak ale kryla i jeho tvář.
Ve druhé už někdy předtím byl, a nebo byly všechny kasárny stejné, každopádně intuicí věděl přesně, kudy má jít, aby dosáhl svého cíle. Jeho cílem byla kancelář místní kapitánky Kitsune, pro kterou plánoval menší, těžce neohlášenou návštěvu. Netrvalo to ani moc okamžiků, a už stál přede dveřmi do právě této budovy, které taky bez nějakého klepání otevřel.. Kapitánka tam seděla, pracujíc na nějakých papírech.. to, co kapitáni, a i teď on, dělali tak často.
"Kitsune.." zachraptěl nepříjemným hlasem, jakoby byl snad nějaká zombie.
Pak si odkašlal, což značilo, že má rýmu a chrapot, a konečně sundal kápi. Byl to Eshen tak, jako vždycky byl, s mírným úsměvem. "Ahoj." pozdravil znova trochu chraptivě ale s úsměvem na rtech, a znovu si odkašlal.

Kitsune

Kitsune si tam tak seděla za tím důležitě vypadajícím stolem a vyplňovala papíry. Její tvář u toho sice nevypadala jako tvář někoho důležitého. Už jen proto, že u toho měla trošku vyplazený jazyk, jak už to u soustředění se občas bývá. Dokonce si ani nevšimla faktu, že Artemis zvedla hlavu a zadívala se ke dveřím, do kterých jen o okamžik později někdo vešel bez klepání. To už zvedla hlavu i ona a podívala se na nově příchozího celkem překvapeně. Divila se, že si nevšimla, že sem někdo jde. Artemis k maskovanému týpkovi došla a šťouchla do něj čumákem, při čemž lehce máchala ocasem. Očividně tu osobu znala. Ať už to byl kdokoliv, jeho hlas rozhodně nezněl dobře.  No a když si sundal kápi, nebyl pod ní nikdo jiný než Eshen. "Eshene! Ahoj." pozdravila svého dobrého přítele a oplatila mu úsměv. "Nevypadáš nejlíp. Sedni si." poznamenala a ukázala na červenou pohovku u zdi místnosti.

Eshen

S úsměvem, který se ještě rozšířil nejdřív přidřepl a pořádně podrbal Artemis.. Artemis ke Kitsune patřila, a byl rád, že jí také vidí. Když o vlčici slyšel naposledy, prý byla nějak zraněna.. tak byl rád, že ji vidí čmuchat jako vždycky.
Každopádně, pak změnil svoje soustředění zpátky na kapitánku, která tam tak seděla za tím velkým, důležitě vypadajícím stolem. "Díky." pronesl jen s úsměvem, pořád stejně chraplavě. Pokud se Kitsune zadívala pořádně, Eshen měl dost značné kruhy pod očima, a pod tím pravým měl dokonce nějaký ještě nevyléčený škrábanec. Vypadalo to, že se v posledních dnech moc nevyspal, a že se asi rozhodně nenudí, ani nedrží vzadu. "Je pravda, že mi nejlíp není." dodal k tomu a zakašlal, mezitím, co si sedal na pohovku. Alespoň to tam bylo pořádně pohodlné, jako v každé správné kapitánské místnosti.
"Doufám, že tě neruším v práci.. kapitán ji má vždycky dost, že." řekl jakoby mimochodem. Eshen pochopitelně nebyl kapitán, ale jakožto nejvýš postavený v Šesté stejně spravoval většinu on, a to ještě k tomu neměl podkapitána, aby mu s tím pomohl, protože to byla právě jeho pozice. Nikdy nikdo ho ale doopravdy neslyšel, že by si ztěžoval.

Kitsune

Artemis byla samozřejmě taky ráda, že Eshena vidí, stejně jako Kitsune. Mezitím, co si Eshen sedal, Kitsune odložila psací náčiní. "Nerušíš. Vyplňuju ty papíry jen proto, že nemám zrovna co dělat a navíc jich není moc, jelikož většinu za mě vyplňuje sekretariát." pronesla se smíchem v hlase. Sekretariát, aneb experti přes dokumenty, kteří vyplňovali většinu věcí za kapitánku, protože kapitánka je na papírování moc líná.  "Co tě sem přivádí?" zeptala se s úsměvem na tváři. 
Pak se ale starostlivě podívala na Eshena. "Nechceš vzít do čtyřky? Vážně nevypadáš dobře." nabídla mu Kitsune. Vypadal opravdu špatně.

Eshen

Usmíval se na Kitsune, jakoby to byl nejlepší den jeho života.. nebyl, ale dneska nebylo tak hnusně, a měl se docela fajn. Byl rád, že ji vidí. "To zní fajn.." pověděl, když mluvila o sekretariátu, a taky se zachechtal, a dokonce se z toho nestal záchvat kašle.. jen takové menší zakašlání. To ještě šlo.
"No, vlastně jsem si říkal, že jsem tě dlouho neviděl, a potřebuju zabít trochu času." pronesl tak nějak upřímně, kývnul rameny, usmál se a začal hrabat někde něco ve svém Shihakushu. "Ne, to bude dobrý, díky..." začal, pak zakašlal znovu, a pak se vrátil ke větě, ".. vlastně jsem se vrátil z takové malé osobní mise z hor ve Světě lidí.. mají tam docela zimu.." řekl k tomu, a pak se jeho úsměv rozšířil, když konečně našel to, co hledal. Vytáhl balení jakýchsi sušenek, rozdělal je a položil balení na stůl. "Dej si." řekl, mezitím co sám jednu vzal a pustil se do ní. Ten chrapot fakt nezněl dobře, Eshen celou dobu zněl jako kdyby byl už pát let po smrti.. což už technicky tak bylo, ale, jasný žejo...
"Jsi kapitánka druhé.." pak znovu začal, mezitímco chroupal tu sušenku. Přeci jen to vypadalo, že jeho návštěva má i jiný důvod, než otravovat důležitější lidi.., ".. jsou nějaký nový zprávy o nepřátelích? Máme něco?" zeptal se. Neznělo to nějak naléhavě nebo tak, vypadalo to ale, že je Eshen doopravdy těžce neinformován, a snad bylo i poznat trocha starostí v jeho očích.. i když se pořád usmíval, protože se koneckonců bavil s Kitsune, a s ní to ani jinak nešlo.

Kitsune

Kitsune se také usmívala, přeci jen Eshen byl její kamarád a dlouho ho neviděla. Jen jí dělal starosti jeho zdravotní stav. Proto začala přemýšlet, co by pro něj tak mohla udělat a nakonec i na něco přišla. Vzala kus prázdného papíru a něcona něj v rychlosti napsala. Pak papír přeložila na půl a podala Artemis, která s papírem v tlamě vyběhla ze dveří, které si ještě před tím jako správný chytrý vlk otevřela. Mezitím Eshen povídal o jakési misi ve světě lidí. "Takže tak jsi nastydl. Co byl účel té "mise", pokud to tedy není tajné nebo tak.." zeptala se Kitsune. "Díky." poděkovala za sušenku a opravdu si jednu vzala. "Jsou moc dobrý." pochválila je s úsměvem. Pak Eshen znovu začal mluvit a tentokrát vytáhl i její hodnost. Schylovalo se k vážné debatě. Pak ale Kitsune zavrtěla hlavou. "Víme jen, že za tím útokem stál někdo silný. Někdo, kdo se toho osobně neúčastnil. Bohužel ani Zelená Lady nám toho moc neřekla. Slíbila ale, že, pokud se něco dozví, tak nám dá vědět. Kdybych ale měla hádat, tak za tím bude nějaký další samozvaný vládce Hueca Munda, ale je to jen můj dohad." odpověděla mu Kitsune. V tom se otevřely dveře a vešla Artemis následována jakousi modrovláskou,která nesla na tácu konvici s čajem a dva hrníčky na čaj. Kývla jak na Kitsune tak na Eshena, položila tác vedle lampy na menší skříňku u jedné strany pohovky a zase odešla. Kitsune jí jen oplatila kývnutí a poděkovala. Pak vstala a nalila do hrníčků čaj. Jeden z nich podala Eshenovi. "Dej si, pomůže ti to." pronesla s úsměvem. Byl to dobrý čaj a dokonce v něm byl i med.

Eshen

Eshen s úsměvem přikyvoval, mezitím co poslouchal, co mu k tomu kapitánka druhé může říct. S odpovědí na její otázku o jeho misi ještě počkal, než sama odpoví na jeho otázky, protože to pro něj bylo důležité. Pak konečně dojedl první sušenku, a byla řada na něm, aby začal taky vysvětlovat.
"Ale.. někteří členové Šesté byli uneseni na misi ve Světě lidí. Stopoval jsem a hledal únosce, až jsem ho, nebo spíše ji, našel právě na nějaké zatracené hoře.." začal s jeho lehkým vyprávěním, když v tu chvíli přišla do kanceláře i modrovláska s čajem. Eshen se usmál a pokývl jí na pozdrav a jako poděkování, když položila tác kousek od něho, a poté odešla. Eshen si vzal hrníček, do kterého mu, ještě než stihl něco namítnout, samotná kapitánka Druhé nalila čaj. "Díky.." poděkoval upřímně, upil trochu čaje, dokud byl horký, chopil do druhé ruky další sušenku, ale ještě, než se do ní zakousl, jen si lehce odkašlal. "No, jak jsem říkal. Na hoře. Byla to nějaká hollow.. docela silná.. na takové opuštěné chatě. Dokázal jsem ji porazit, ale.. unesli pět Shinigami z Šesté. Tady byli jen dva.. ty další tři jsem nenašel, a ti dva teď leží v nemocnici." pronesl, a úsměv mu dost klesl zvlášť, když mluvil o těch pořád nezvěstných. Pak se zakousl do sušenky, a hned jak ji kus spolkl, zase trochu upil čaje. "Nevím, co s nima chtěla, ale ti dva vypadají, že by se měli dát dohromady.. měla nějaký ošklivý schopnosti s ledem.. hlavně proto.." pronesl, ale docela se rozkašlal.. naštěstí dokázal položit hrníček na čaj dřív, než by to tam rozlil. Když byl hotov s kašláním, opět se hrníčku chopil a trochu upil. Jeho úsměv, a ten kašel, asi byly dostatečně výmluvnými k tomu, aby Kitsune pochopila, co by v té přerušené větě přišlo dál.

Kitsune

Kitsune pečlivě poslouchala Eshenovo vyprávění. Unesení shinigami, to nebylo pěkné. Když pak přijal nabízený čaj, usmála se. Byla ráda, že si ho vzal, protože alespoň tím mu mohla trošku pomoci. "Nabídla bych ti i něco ostřejšího, ale v tomhle stavu by tě to taky mohlo zabít." poznamenala, když jí poděkoval za čaj. Pak už jen dál poslouchala o Eshenově výpravě za záchranou ztracených shinigami. Smutné na tom bylo, že tři z nich se stále nenašli. "Až se ti dva dostatečně zotaví, třeba nám prozradí, kde jsou ti ostatní. A i ty by sis měl odpočinout a vyléčit se. Pokud chceš, pomohu ti pak se záchranou misí." odvětila s milým lehkým úsměvem Kitsune, když skončil s povídáním a přestal kašlat.

Eshen

Eshen se hlasitě zasmál, když Kitsune poznamenala, že by tam taky mohl umřít. "No, furt je to jen nachlazení.. nechybí mi oko, nemám díru v těle.. vlastně jsem dost možná nejzdravější, co jsem byl za posledních pár měsíců." pronesl žertovně, a znova se zasmál. Když se nad tím takhle zapřemýšlí, bylo zvláštní, že bylo tak málo Shinigami-léčitelů.. vždyť hej, z toho přeci musí být zatraceně dobrý bussiness.
Každopádně, pak konečně dopil čaj, a tak položil hrníček na tácek. Ruce si zapletl do sebe, a znovu trochu poklesl, když slyšel o svých unesených spolubojovnících. "Jo.. v to tak nějak doufám, že budou vědět.." pronesl docela tiše a tak nějak do země.. ale pak se zase usmál, když mu Kitsune nabídl spolupráci. Eshen tam pro tohle nepřišel, ale tak nějak tušil, že pokud bude mít čas, tak to takhle dopadne.
"To je od tebe hezký.. vsadím se, že tady máš pořád dost práce. Nechci tě s tím nějak otravovat." pronesl, se zářivým úsměvem.. a pak se zasmál ještě víc. "No, i když, jak si vzpomenu na ty mise, co jsme byli spolu předtím.. jak my dva vždycky dopadneme.." dodal k tomu všemu, a znova se zasmál. Pak se natáhl pro další sušenku. Byly dobré, ze Světa lidí.

Kitsune

Kitsune se na okamžik zamyslela. "Když se nad tím tak zamyslím, shinigami s nachlazením se jen tak nevidí. S dírou v těle ano, bez končetiny ano, ale s nachlazením ne." poznamenala Kitsune. Ona sama nastydlá byla naposledy jako malá holka a že to už bylo sakra dávno. Dokonce ani po tréninku Bankaie s Yoshirem, kdy se technicky vzato většinu času koupala ve vodě nebo létala vzduchem v mokrém oblečení, neměla ani rýmu a že to si říkalo o pěkný zápal plic. 
"Upřímně...ani ne. Na opravu budov mám suprovou firmu, o papíry se mi stará sekretariát, o zraněné čtyřka, a zbytek divize pomáhá, kde se dá, uklízejí trosky pomáhají dělníkům, upravují zahrady a tak. Do pár dnů by mělo být vše při starém. Nemluvě o tom, že pomoc příteli mě neobtěžuje."  odvětila mu a při slově "příteli" se usmála. Pak se ale musela zasmát, když zmínil jejich společné mise. Na to se nedalo zapomenout. "Ale nemůžeš říct, že by nebyla sranda..." poznamenala. Vždyť ti dva se smáli nebezpečí do tváře. Pak si vzala další sušenku a napila se svého čaje.

Eshen

"Právě.. takyže náplasti mají všude, orgány na výměnu, ale že by měli něco na nachlazení, to ne." ukončil to všechno, a znova se zasmál. To byla teď jeho nová zkušenost, kterou díky tomuhle získal.. Shinigami umí vyléčit snad všechno, co je smrtelné.. a ten zbytek, s tím si člověk asi musí poradit sám.
No, pak s úsměvem okusoval sušenku, když slyšet celý ten výčet všeho.. a bylo mu to jasné. Už od chvíle, kdy Kitsune řekla, že se k němu přidá předtím.. je to ten typ, který se nedá odmítnout, a taky se ani odmítnout nenechá. Ale Eshen nechtěl odmítat, vlastně už teď se docela těšil. Nebyl nikdo, komu by věřil víc, než Kitsune. "Tak dobrá..tak jsme dohodnutí." pronesl, jakoby snad byl donucen, ale vzhledem k tomu, jak se celou dobu smál, tak Kitsune muselo být jasné, jak rád je, že taky půjde..
A pak se zasmál ještě víc. "No.. odnesl jsem si všechny končetiny, takže.. jo. Pořádná sranda." dodal k tomu, a kašel nekašel, zasmál se pořádně a od srdce. Kdyby smrt měla tělo a přemýšlela by, určitě by nenáviděla Eshena s Kitsune.

Kitsune

"Pravda." odsouhlasila a stejně jako Eshen se zasmála. Ale tak nachlazení nebylo nic vážného, pokud se tedy nenechá zajít moc daleko a Kitsune si už teď říkala, že dohlédne na to, aby to Eshen moc tak daleko nenechal zajít.
Když řekl, že jsou dohodnutí, Kitsune přikývla. Byla ráda, že se s ní nehodlal o tom dohadovat, protože ona by se nenechala odmítnout, jak už Eshen přesně tušil. Navíc se těšila na misi s Eshenem, protože na těch byla vždycky legrace, ať už byla situace jakákoliv.
"No, to já taky." přidala ještě k té Eshenově poslední větě a Artemis se také přidala štěknutím, protože ona na těch misích byla přeci taky. "A tady náš obrobijec taky." dodala nakonec a znovu se zasmála.

Eshen

No, a tak na ně čekalo další dobrodružství. Eshen, který odešel pro informace a pozdravit kamarádku, vlastně přijde tak nějak s tím nejlepším spojencem, který se na nějakou tu misi dá sebou vzít.. takže určitě neztratil čas tímhle rozhodnutím. Ale o to se ani nebál.. koneckonců, vážně ji chtěl navštívit. Jakožto shinigami člověk nikdy neví, kdy se třeba už nevrátí, a kdy vidí své přátele naposledy..
No, a pak se zasmál, když slyšel i Artemis, štěkající si pro svojí chvilku na světle. "Hehe, to jo.. Obrobijec.. radši bych ani nechtěl vědět, jaký přezdívky by asi dali nám." pronesl, když si vzpomněl, jak tehdá ten boj vypadal, a zase se pořádně zasmál. Jojo.. to ještě ani jeden z nich nijak nepřekypoval povinnostmi...

Kitsune

Když Eshen poznamenal, že by raději nechtěl vědět jejich přezdívky, Kitsune se musela zasmát. "Nápodobně. Když si vzpomenu, co se tam dělo." řekla se smíchem v hlase. "Musím ale uznat, že, když Artemis sejmula toho obra, tak mi hlavou proběhlo, že bych jí nikdy neměla chtít naštvat." přiznala se. Přeci jen toho obra zakousla jako hadrovou panenku. Jo, to byly časy. Žádné papírování a zodpovědnost...to byli ještě zelenáči, zatímco teď z nich byli elitní shinigami. Kapitána a zástupce kapitána. Důležité osoby.

Kitsune

Najednou se k ní do kanceláře přiřítila jedna její minionka jejíž jméno si nepamatovala. Za to si všimla, že vůbec nezaklepala. To už dneska nikdo neklepe nebo co? Přešla to a zaměřila se na ten balíček, co jí nesla. Vzala si ho od ní a než stačila cokoliv říct, dívka byla zase pryč. První, co jí napadlo bylo, že, až tu holku znovu potká, bude jí muset naučit nějakým způsobům, jako je klepání a zdravení pro začátek. Pak se s nechápavým výrazem podívala na Eshena. Neměla nejmenší ponětí, co v tom balíčku může být. Jak ale znala Raidena, tak tam bude buď nějaký chlast nebo nějaká blbost či žertík. "Nechceš to otevřít za mě?" zeptala se Eshena. Pak si ale povzdychla. "Jestli je to zase nějaký Raidenův žertík, osobně ho zabiju." pronesla a přeci jen ten balíček otevřela, ale s co největší opatrností. Kdyby měla takové ty hrozně dlouhé kleště nebo robota pyrotechnika,použila by je, ale neměla, takže musela ručně.

Kitsune

Než se Kitsune nadála, odhodila jí jakási vlna elektřiny...typickej Raiden. Takže technicky vzato se se židlí převrátila dozadu a skončila tak na zemi. Odtamtud se dívala na toho holografického Raidena a dost nepěkně se na něj mračila. Už teď plánovala, jak mu to vrátí. No a pak ten holo Raiden začal mluvit. To, aby to neotvírala jí mohl poslat poté shinigami, co ten balík přinesla, ale to ne. Kitsune by se vsadila, že to udělal takhle schválně. Nebyl na tohle už trochu starej sakra? Pak jí ale zaujal obsah Raidenovi zprávy. Vážně po ní chtěl, aby si zahrála na pošťáka někde za Rukongaiem? Ale úplně nejvíc jí zaujala poslední holo Raidenova slova. "Létající ostrov?" podivila se nahlas. Nikdy o ničem takovém neslyšela, pokud tedy nepočítala dobrodružné fantasy a sci-fi knížky v knihovně. Pokusila se dokonce si zapamatovat tu mapu, ale věděla, že jí to stejně bude k ničemu. "Artemis, mapa..." řekla směrem k vlčici a ta se na mapu zadívala, při čemž naklonila hlavu na stranu a pak na tu druhou a nakonec spokojeně štěkla, po čemž jí Kitsune pochvalně poplácala po hlavě. Ano, Artemis uměla v mapách číst daleko lépe, než sama Kitsune. Při nejhorším doufala, že Eshen dával na tu mapu taky pozor. "Eto...Létající ostrov. To zní jako něco pro nás, ne? Nechceš být můj doprovod?" zeptala se modrovlase Kitsune, vstala z té země a postavila židli zpátky ke stolu.

Eshen

"No, právě.." pronesl se smíchem, když si celý ten souboj vzpomněl, a když pak Kitsune mluvila i o Artemis, Eshen jen uznale přikývnul na účet vlčice, která jim tehdy dost pravděpodobně zachránila život.
No, než by snad stihl jakkoli dál vést konverzaci, do místnosti vtrhla jakási slečna, která nesla nějakou serepetičku od Kapitána Tomisury. Eshen Raidena neznal osobně, ale určitě o něm už nejednou slyšel.. a taky věděl, že si docela rozumí právě s Kitsune, takže ho vůbec nepřekvapovalo, že by jí snad poslal dárek. Tohle ale nebyl dárek, jak se projevilo hned za pár okamžiků.
Kitsune se nestihla ani pohnout a už ležela na zádech, a stejně tak Eshen nestihl jakkoli reagovat aby ji zachytil, protože se zrovna dostal do zatraceně silného záchvatu kašle. Rychle to ale uklidnil, aby si mohl poslechnout, co chtěl kapitánce Raiden říct. Nevypadalo to jako milostný dopis, vůbec ne.. spíš, jako další zatracený problém.
Každopádně, všechno si poslechl, a dokonce i na mapu hodil očkem, aby jakože semtam něco zachytil.. i když nechtěl být úplně vlezlý, tohle nebyla jeho mise. Zatím.. to totiž hned potom vyvrátila Kitsune, když mu nabídla, jestli nechce jít s ní.
"Jasně. Tvůj vždycky." pronesl s milým úsměvem, a konečně se taky postavil z gauče. Ti dva stejně budou potřebovat čas, než mu budou schopni něco říct, a i když tohle vypadalo jako zatraceně cliché mise o balíčku, dopravení a velké zodpovědnosti, asi to fakt bylo něco nutného.

Kitsune

Kitsune se na Eshena vděčně usmála. "Díky." poděkovala i slovně za to, že jí bude doprovázet na téhle prapodivné misi. "Takže...skočíme si sbalit, ty si seženeš něco na tu tvojí nemoc, aby to s tebou po cestě neseklo a pak se sejdeme u Jižní brány...aspoň myslím,že to byla Jižní brána..." pronesla a ta poslední věta zněla spíš zamyšleně, naštěstí jí to Artemis štěknutím potvrdila. "Jo, u jižní brány. Co ty na to?" dodala už mnohem jistěji a čekala na Eshenovy případné otázky nebo dodatky.

Eshen

"No co, jsem taky zvědavej..kdo ví, co má zase Raiden za lubem." pronesl k tomu, zachechtal se, a spustila se mu další série kašle. Když to tak nějak douklidnil, tak zvedl hlavu a na Kitsune se tak nějak provinile usmál. "Dobrá, Jižní brána.. já mám sbaleno hned." dodal k tomu s úsměvem, a užuž se měl k odchodu, když se ještě na Kitsune s úsměvem otočil. "Těším se." dodal, ještě jí věnoval poslední úsměv, a pak konečně odešel ze dveří.
Za nimi si znova nahodil kapuci, aby jej nikdo nezdržoval, a vydal se do kasáren Šesté, pln očekávání, a docela natěšen.