2. divize

Aririki Rick Ginken

No... bojoval jsem už s mnoho soupeři, ale mně rovní? Řekni mi co to je? Každého soupeře musíš brát jako sobě rovného. Pokud podceníš slabého soupeře, snadno tě může překvapit jednou a naposledy. A pokud přeceníš silného soupeře, zabije tě spíš tvůj strach a nepřítel to má bez práce. natočil jsem se k němu a předal mu jedno velmi důležité životní moudro.
Ale pokud to nechceš filosoficky, ale prakticky, tak jsem bojovník, porazil jsem i silnější, než jsem tou dobou byl a naopak dost krát dostal solidně přes hubu. Stačí? nadhodil jsem už s ne tolik vážnou tváří, jako spíš pobaveným úsměvem.

Tsu Utsukushi

"Chápu" zavřel jsem oči a pousmál jsem se nad tím co mi teď Rick řekl, měl pravdu, každého jde porazit bez ohledu na rozdíl síly. Ale jak řekl že dostal pěkně po tlamě tak nad tím se nedalo zasmát "Promiň" omluvil jsem se mu za ten smích nad jeho slovy. Postavil jsem se a otočil jsem se k Rickovi "Jestli by ti to nevadilo, mohly by jsme se přesunout jinam?" naznačoval jsem na to že se Rick zrovna moc nelíbí mé kočce a já nechci aby byla schovaná pod postelí.

Aririki Rick Ginken

Usmíval jsem se a mlčel. Pak jsem mu odpověděl na vše naráz: Doufám, že chápeš. Odpuštěno. Klidně. Mimochodem... co se přesunout někam, kde by jsme si mohli trochu zatrénovat? nadhodil jsem. Čeká mě docela těžký boj a navíc... si z jistých důvodů potřebuji potrénovat práci se Zanpakutou.

Tsu Utsukushi

Jenom jsem se na Ricka usmál "Dobrý nápad Ricku" odkašlal jsem si a potom ještě dodal "Mě samotného by mě také zajímalo jak si postojím proti tobě, jestli samozřejmně myslíš tréninkový boj mezi námi dvěma." usmál jsem se a Rick si mohl všimnout že v mích modrých očí se rozhořel oheň který touží jenom po boji. Ale ne že mě při tom Rick zabije. Oddechl jsem si a šel jsem před můj pokoj a čekal tam kam mě Rick zavede. Už je to celkem doba co jsem naposledy trénoval.

Aririki Rick Ginken

Kotě mohlo být rychlé jak chtělo, ale já byl shunpo master. Zmizel jsem a okamžitě jsem se objevil zpátky s kotětem v ruce. Držel jsem ho za to volné místo za krkem, které kočky necítí, protože jsou za něj jako koťata nošeny: Pozor. usmál jsem se na Tsua a držel koťe tak, aby mě neseklo: Mohlo se taky ztratit...

Tsu Utsukushi

No myslel to Rick dobře ale bohužel chytil jinou zatoulanou kočku. Na to jsem se jenom zasmál "Ale zkusil jsi to" řekl jsem na Ricka když zrovna držel úplně jinou kočku. Vzdechl jsem si "No nic, musím jí najít, však je to moje roztomilé koťátko" řekl jsem s úsměvem na rtech a šel směrem kterým běželo koťátko. Trochu mi to připomíná první díly v Pokémonech, Ashe dostal zbylého Pokémona a to Pikachu ale ten na něj nebyl moc hodný ... ale určitě jste všichni viděly Pokémony takže víte jak to dopadlo. Doufám že nestihlo nikam daleko utéct.

Aririki Rick Ginken

Pokrčil jsem rameny, zmizel a objevil se bez kotěte (které jsem prozatím zavřel do svého pokoje s miskou vody a sušeného masa, nic lepšího jsem pro něj v té rychlosti nevymyslel) a kývl na Tsua: Fajn. Tak kdybys byl svoje kotě, kam bys šel? nadhodil jsem s lehkým úsměvem. Tohle by ještě mohla být sranda. pomyslel jsem si.

Tsu Utsukushi

Hmmm kam bych asi šel kdybych byl koťe ... takže když se podívám na hvězdy a na čas tak mohu zjistit že je tma, takže když je tma tak moc před sebe dobře nevidím. Ano ... správně, když před sebe nevidím tak si najdu zdroj světla. Už se blížím k místu kde bych asi byl kdybych byl koťátko. Je to magické místo, tancují tam květiny a hračky z celého vesmíru. Nad mojí hlavou se zjeví žárovka který říká že už jsem na to přišel "Vrátil bych se domů ..." odpověděl jsem Rickovi na jeho otázku. V mích očí se zažehl plamen a obrovskou rychlostí jsem mířil k místu kde jsem si koťátko vzal do mé péče. K tomu mužovi!

Aririki Rick Ginken

Držel jsem se za Tsuem a na nic se neptal. Ostatně nebylo moc na co, měl plán, měl vidinu a věděl všechny informace, které potřeboval... alespoň jsem v to doufal. Taky jsem doufal, že to kotě nalezneme co nejdříve. Koneckonců, boj s Tsuem by také mohla být dobrá zábava...

Tsu Utsukushi

Zastavil jsem se asi tři metry před dveřmi toho pána který mi předal to kotě "Asi chce být s ním ... ani se jí nedivím že chci být s ním" sledoval jsem to kotě a přemýšlel co bych měl asi udělat. "Nejsem ještě připravený" řekl jsem si pro sebe potichu a začal jsem mít slzy v očích. "No nic!" utřel jsem si slzy a plácl se po tvářích. Pomalým krokem jsem šel ke dveřím a když jsem byl u nich tak jsem zaklepal. Pokud mi otevřel dveře tak jsem mu řekl že mu vracím to kotě protože chce být s ním a ne se mnou.

Aririki Rick Ginken

Pozoroval jsem dojemnou scénu a přemýšlel, co si o tom myslet. Nakonec jsem jen vytáhl cigaretu a začal pokuřovat o kus dál. Tak tohle asi nebude zábava, ale doják. blesklo mi hlavou a vzpomněl jsem si, jak jsem já přišel o možnost mít svoje hollow koťátko. Bad GM, bad!

Tsu Utsukushi

Usmál jsem se a podíval se na to kotě "Cítil bych se osaměle ... asi ... ale když vidím jak vás to kotě má rado že uteklo a vrátilo se k vám tak si myslím že jí bude u vás lépe než u mě " hluboce jsem se nadechl a dodal "Takže proto vám ji chci vrátit" podíval jsem se zase na toho muže. Celkem mě to ničilo ale chci aby to kotě bylo s člověkem kterého si vybere samo a ne s někým komu ho jen tak dají. Na Ricka mezitím někdo promluvil ale to jsem ignoroval.

Aririki Rick Ginken

Podíval jsem se na Tenmu a ušklíbl se: Já taky nekouřím... pronesl jsem a nechal cigaretu i kouř zmizet. Pak jsem se otočil znovu na toho podivného shinigamiho a nadhodil k Tenmovi pološeptem: Hele... co je vlastně zač? zeptal jsem se, protože mi již poněkolikáté přišlo, že je občas tragicky komický nebo komicky tragický...

Aririki Rick Ginken

Jen jsem povytáhl obočí a na tváři se mi začal rozšiřovat úsměv... Tenmo... ty jsi alergický... na kočky...? zeptal jsem se ho dílem překvapeně, dílem pobaveně. Velice pobaveně. Tohle si budu pamatovat na příští trénink... blesklo mi hlavou. Občas je špatné být zlý na své přátele. Ale ten trénink mi ležel v žaludku...

Tsu Utsukushi

To pohlazení podle mě přišlo v pravou chvíli. Ulevilo se mi protože někde v hloubi mé duše jsem to potřeboval. Popotáhl jsem a potom řekl "H-Hai ..." a ukončil jsem to úsměvem. Poté jsem se snížil ke kotěti "Tak co? Vrátíme se domů?" řekl jsem na to kotě s úsměvem a natáhl k ní ruku, trochu očekávám škrábnutí ale jestli to kotě všemu rozumělo tak by mělo přijít příjemné lísání.

Aririki Rick Ginken

S lehkým smíchem jsem pozoroval odcházejícího Tenmu. Až nyní jsem si vzpomněl, že to o Tenmovi vlastně vím, jen... jsem si tehdy představoval spíše vyrážku. On kašel může být při sledovacích misích trochu víc na škodu. Skoro jsem si řekl, že svůj pokoj ověsím kočičími chlupy, pro případ, že by se mě Tenma jednoho dne rozhodl zabít ve spánku.
Pak jsem se podíval na Tsua a nadhodil: Tak jak?

Tsu Utsukushi

Když se ke mě začalo kotě lísat tak jsem se začal červenat protože mě zase zasáhla roztomilost toho kotěte. "Hihihi~" zachechtal jsem se a potom se mě ten pán co mi dal tohle kotě zeptal jestli jsem už vymyslel nějaké jméno. Chvíli jsem mlčel ale potom jsem řekl "Bude se jmenovat ... Saisho, protože je to můj parťák, teda parťačka" řekl jsem tomu muži a pohladil Saishu po její malé hlavičce. Potom jsem si jí vzal do náruče. "Děkuji vám ... hodně jsme mi pomohl" řekl jsem s menším úsměvem vděčnosti. "Tak jdeme domů" řekl jsem Saishe. Potom jsem šel pomalým krokem do mého pokoje a něco jsem si broukal.

Aririki Rick Ginken

Pozoroval jsem odcházejícího Tsua a přemýšlel... Budeme tedy trénovat, nebo ne...? Nakonec mě ale něco napadlo: Pane? Našel jsem v kasárnách ještě jedno kotě. Nevíte, čí by mohlo být? zeptal jsem se ho se vzpomínkou na to kotě, které jsem nechal ve svém pokoji.