11. divize

Kasárna 11. divize Gotei 13

Sai Kazuma

Po cestě do svých kasáren jsem se nestačil divit tomu, co se tu teď odehrávalo. Takový nepřátelský vpád hollow jsem tu snad ještě neviděl. Nemohl jsem se ubránit menšímu úsměvu. Sám nevím, jestli to bylo ze vzrušení nebo ze zvráceného smyslu pro humor.
"Plaz... proč na mě vyjde vždy něco co má ocas?" V dálce jsem zahlédl obrovského hollowa, který by určitě nevyhrál první místo v běhu přes překážky. Alespoň ne v té verzi, kde se mají přeskakovat.
Změnil jsem prudce směr a zamířil si to přímo k němu. Tasil jsem zanpakuto a vystřelil na něj z boku byakurai mířený na jeho masku, abych upoutal jeho pozornost. Nemyslím, že by ho to dokázalo zabít, ale mohl se alespoň zastavit.

Sai Kazuma

Hollow byl pěkně vytočen... výborně. A také se mi podařilo upoutat jeho pozornost, což bylo to, čeho jsem chtěl dosáhnout.  Ovšem tady můj propracovány plán končil. Běžel jsem naproti třímetrovému hollow a v ruce držel katanu, která z jeho pohledu musela vypadat jako nožík. Co teď? No, v tenhle okamžik přijde ta zábavnější část. Ano, ta část, kdy budu spoléhat na to, že můj konec ještě nenastal.
Vyskočil jsem do vzduchu, kde jsem pod svými nohami vytvořil reiatsu destičku (asi... nevím, jak to pojmenovat) a pořádně se od ní odrazil směrem k ještěrce. Když jsem si tak letěl, použil jsem shunpo, abych zmizel nepříteli na chvíli z očí a objevil se znova až vzadu nad jeho krkem. Zanpakuto jsem uchopil oběma rukama a vší sílou vedl sek ze shora dolů po jeho krku. Kdyby mě přitom chtěl zastavit, předpokládal jsem, že to zvládne jen ocasem, končetiny na to má krátké. Tak jsem si na něj dával pozor. Ale co já vím o hollow plazech...

Sai Kazuma

"Skvělý... opravdu skvělý..." Pomyslel jsem si, když jsem viděl a pocítil dopad mého výpadu na kůži protivníka. Nemělo to vůbec žádný účinek. Ze všech možných nájezdníků musel do jedenácté divize zrovna zavítat někdo s takovou šílenou defenzívou.  Šťastný to já muž...
Jelikož se hollow obtěžoval s otáčením se ke mně čelem, měl jsem dost času, abych stihl zareagovat na jeho vypálené cero. Jednoduše jsem uskočil stranou s výpomocí jedné ze základních schopnosti shinigami, shunpa. Při přemístění do bezpečí jsem neváhal ani sekundu a rychle vyrazil proti ještěrce. Nesnažil jsem se mířit na něj přímo, ale různě jsem přitom uhýbal do stran, aby pro něho nebylo tak snadné vypálit na mě další ze svých útoků. Pod nosem jsem si mumlal něco nesrozumitelného.
Do tlamy jsem mu vypálil bez zaříkání slabý byakurai z ruky, ve které jsem držel zanpakuto. Mělo to dva důvody. Jeden z nich byl, že ho to mohlo naštvat a eventuálně i odlákat jeho pozornost od mé druhé ruky. Druhý důvod byl prostší, bavilo mě střílet byakurai. Po vypálení prvního kida jsem byl již připraven na můj druhý tah, který se mi snad povedlo uskutečnit. Položil jsem horizontálně před sebe zanpakuto, které se nabilo žlutou energii a...  "Hado #32. Okasen" ... mířil jsem na jeho střed masky.

Sai Kazuma

Po střetu našich útoku jsem párkrát zakašlal, protože jsem vdechl trochu kouře, který z toho vznikl. Také jsem jim nechtěl být již nadále obklopen, tak jsem se snažil dostat z jeho dosahu.
Po chvíli kouř zmizel a já zase dobře viděl své okolí. To co jsem však neviděl, byl jeden třímetrový hollow. Samozřejmě jsem se hned podíval nad sebe, pod sebe, za sebe, doprava a doleva. Pokud nebyl nikde z vyjmenovaných míst a v zemi jsem nezahlédl obrovskou díru, do které mohl zmizet, tak... no, nechápal jsem to. Poškrabal jsem se na hlavě a zbystřil smysly, jestli náhodou nevycítím jeho polohu pomocí reiatsu nebo ho neuslyším. Mohl se objevit kdekoliv, takže jsem zaujal řekněme obranný postoj. Byl jsem připraven provést úhybný manévr, což ale neznamenalo, že se mi povede.

Sai Kazuma

Netrpělivě jsem vyčkával na podlý útok mého nepřítele. "Tak jen se ukaž..." Když se nic nedělo, začal jsem ho podezřívat, že snad utekl. To však nedávalo příliš smysl. Před chvíli tady vyřvával, jak moc mě chce zabít... Teda alespoň naznačoval.
Zezdola jsem zaslechl nějaký nesrozumitelný křik. Zprvu jsem to ignoroval, nevěděl jsem, že to křičí zrovna na mě. Po chvilce mi to ale nedalo. Obrovitý ještěr se pořád neukazoval a já se začal nudit, tak jsem se otočil a podíval se na zem, kde stál mrňavý tvor v bojové pozici a koukal mým směrem. "Co to sakra..." Seskočil jsem blíže k němu a lépe si ho prohlédl. "Kolik těch plazu tady ještě je?"
"Co jsi do ****** zač? Nevím, co ode mě chceš, ale nemám na tebe teď čas. Musím najít jednoho přerostlého a velice otravného ještěra." Pak mě napadlo, že to může být někdo z rodiny... "Nevíš náhodou, kde by mohl být?"

Sai Kazuma

Překvapeně jsem se díval, jak se malinkatý ještěr začal najednou zvětšovat. Nestihl jsem pořádně ani pohnout rukou a už mě čekal střet s jedním velkým a mrštným ocasem, který mě odhodil poměrně daleko od místa, kde jsem stál.  Zastavit se mi povedlo až po střetu s jednou stěnou budovy jedenácté divize.
Vstal jsem ze země, protáhl se a také si oprášil rukáv uniformy. Ani nevím proč, bylo to naprosto zbytečné. Nicméně... "Tatakai, Toshi..." aktivoval jsem svůj shikai. Na rukou se mi objevily červeno-černé rukavice a na nohou chrániče vedoucí ke kolenům stejného zbarvení. Chrániče nešly ovšem vidět, byly schované pod uniformou.
Sebral jsem kámen, který ležel vedle mě a vložil si ho do kapsy. Byl jsem připraven a znova vystartoval proti ještěrovi. Dostával jsem se stále blíže a jen tak pro srandu po něm hodil kámen, který jsem předtím sebral. Kolem pravé ruky jsem začal soustředit notnou dávku reiatsu. Dalším krokem jsem se přemístil nad jeho hlavu, napřáhl se a onou pravou rukou zaťatou v pěst jsem zaútočil na jeho masku.

Sai Kazuma

Jaksi jsem zapomněl, že se může zmenšovat. A to velmi rychle. Po nevydařeném úderu jsem hned uskočil dozadu stejně jako hollow a podíval se jeho směrem.
Podle toho jak dosud bojoval, po mě bude to pitomé cero střílet snad každých pět sekund. Nemůžu ani říct, že by mě to nějak zaskočilo. Zrušil jsem reiatsu destičku, na které jsem stál, klesl o několik metrů a vytvořil jinou, kterou jsem využil jako odrazový můstek. Snad jsem se tím propadem vyhnul vypálenému projektilu. Mířil jsem směrem k ještěrovi a ve vzduchu za doprovodu tichého zaříkání nakreslil dvěma prsty levé ruky nějaký symbol, "Bakudo #9. Geki." Doufal jsem, že ho bakudo alespoň na chvíli paralyzuje a já se k němu budu moct shunpem dostatečně přiblížit.
Pokud se to povedlo a já byl u něj, vykročil jsem pravou nohou, protočil se v pase a pravou pěsti obalenou mým reiatsu zaútočil na jeho obličej/masku.

Sai Kazuma

Jeden hollow dole, zbývalo dalších... ani pořádně nevím, pět tisíc? Kdoví kolik jich tu vyskákalo z... předpokládám, že z Hueco Mundo. Stejně by mě zajímalo, co za tímhle vpádem vlastně je. To si jen tak řeklo společenství hollow, že se vydají na výpravu do Soul Society pozabíjet pár shinigami? A odkdy vůbec táhnou tihle moulové s karnevalovými maskami za jeden provaz? No, teď nebyl ten správný čas řešit tenhle typ otázek.
Přilétající mrňavé čepele jsem odrážel rukami, přesněji řečeno rukavicemi. A prostřednictvím bleskového kroku jsem se dostal nad cero (cera), které u mě bylo jako první.
Vyhráno jsem ovšem zdaleka neměl. Mým směrem letěla další dvě. Mezi svými dlaněmi jsem začal formovat menší kuličku modré barvy. Prvnímu projektilu, který letěl rychleji a pírkům nebo co to bylo zač, jsem se vyhnul otočkou směrem doprava. Když jsem byl otočen směrem ke druhému ceru, vyslal jsem na něj právě onu kuličku, "Hadoken!" Nevynaložil jsem na to sice příliš energie, ale mělo by to stačit na jeho zastavení.
Následně jsem seskočil na zem, kde na mě čekalo nemilé překvapení... Bylo tu ještě jedno cero, kterého jsem si nevšiml a neměl jsem čas, abych se mu vyhnul. Zapřel jsem se nohami o zem, mírně se předklonil a překřížil ruce v úrovni brady. Postavil jsem do takové pozice, aby cero narazilo do mých překřížených rukou. Teď jsem jen mohl doufat, že mě nezklame má houževnatost. V tom spěchu jsem neměl možnost kontrolovat, jestli na mě letí i oné peří, takže štěstí tu hrálo také důležitou úlohu. Kolem mého těla se objevila světlé modrá aura reiatsu.
V případě že jsem náraz útoku bez větších potíži obstál, ihned jsem použil shunpo a objevil se o několik metrů vzadu, abych měl lepší přehled o situaci. Byl jsem si vědom těch pěti hollow, kteří se na mě vrhli jako mouchy na exkrement.

Sai Kazuma

Ztěžka jsem oddychoval a pobaveně se přitom usmíval. Byl to už nějaký ten pátek, co jsem dostal takovou ránu. Teď bych si měl ovšem dávat větší pozor, a dokud ještě stojím na nohou, pozabíjet co nejvíce nepřátel, kteří ohrožují jedenáctou divizi. Pohodil jsem hlavou, abych se zbavil pramenů vlasů na mém obličeji a rozběhl se k útočícím hollow.
Jelikož mi chtěli jednu vrazit, soudím, že utočili pěstmi. Když zaútočil první z těch dvou vepředu, ukročil jsem stranou, abych se vyhnul zásahu, povyskočil jsem, šlápl mu na ruku a odrazil se od ní směrem k tomu druhému. Poté co jsem u něj byl dost blízko, provedl jsem úhybný manévr natočením svého těla na pravou stranu. Rozpřáhl jsem se a levou dlaní ze shora zaútočil na jeho masku. Následně jsem odstoupil dvěma kroky a podíval se na toho prvního. Otočil jsem se na pravé noze a levou zvedl vysoko do vzduchu. Onou zvednutou jsem odklonil jeho další útok (pokud to nebylo cero), který narazil do mého chrániče a provedl téměř totožný kop pravou nohou směřovaný z boku na jeho hlavu.

Sai Kazuma

Nehodlal jsem čekat, až ke mně doběhnou a zaútočí na mě z obou stran. Prudce jsem se otočil a rozběhl se směrem k onomu hollow napravo. Ve chvíli kdy jsem u něho byl dost blízko, aby na mě mohl zaútočit, jsem se současně zastavil a přikrčil se. Tím jsem snížil své těžiště a vyhnul se úderu pěstí. Následně jsem ho levačkou chytil zespodu za ruku (zapěstí) a pravou dlaní si ho podepřel na konci paže. Pak jsem ukročil levou nohou dozadu a přehodil hollowa před sebe na zem. Pokud se mi to povedlo, na nic jsem nečekal. Zvedl jsem před sebe/nad masku hollow pravou nohu a patou, která zářila světlé modrou aurou, mu uštědřil kopanec do obličeje.
Běžel jsem na toho druhého. Když na mě zaútočil, odvrátil jeho úder z boku dlaněmi. Jestliže se mi to povedlo, provedl jsem protiútok úderem pěstí na jeho masku.

Sai Kazuma

Teprve nyní jsem si všiml, v jakém stavu se divize nachází. Hollow jsme se dokázali sice jakžtakž zbavit, ale škody, které tu stihli nadrobit, byly vážně obrovské. Z kasáren jedenácté divize toho příliš nezbylo. Mnohem horší ovšem byly ztráty na životech. Kolem sebe jsem zahlédl zkrvavené těla svých kamarádů. S některými jsem popíjel pravidelně saké, s dalšími jsem někdy trénoval a některé jsem dokonce i nesnášel. Přál bych si, aby byli naživu a já bych jim to mohl říct.
Podíval jsem se na červený potůček u mých nohou a tvářil se opravdu naštvaně. Mísili se ve mně pocity vzteku, smutku a vzteku. Rád bych teď potkal toho, kdo tuhle invazi zapříčinil. Musel jsem ze sebe ten vztek nějak vyventilovat. Podíval jsem se, kde stojí nějaký hollow a vydal se jeho směrem.
Nesnažil jsem se ho kupodivu zabít (jen přizabit), ale vytáhnout z něho nějaké informace. Například to, kdo jim pomohl dostat se do Seireitei apod. Jak už jsem jednou říkal, domnívám se, že za tímhle bude něco víc. Nakonec jsem ho samozřejmě zabil, ať už mi něco řekl či ne.

Sai Kazuma

Nic jsem se nedozvěděl. A poté co zmizel, mi něco došlo... Ptát se ho bylo dosti zbytečné. Byl to jen obyčejný pěšák. To mi však v tu dobu nedošlo, myšlenkami jsem byl trochu jinde.
Jako shinigami bychom měli počítat s tím, že ne vždy vše prohne hladce a beze ztrát. Za svůj život jsem již viděl padnout hodně mých spolubojovníků, ale nikdy to není lehké. Naučil jsem se ovšem jednu věc. Vztek a vyčítání si to ničemu nepomůže.
Pohlédl jsem na příchozího Taie. "Jo..." odpověděl jsem tiše na jeho otázku a ztěžka vydechl. Z mého pohledu šlo ovšem vyčíst, že mě to docela vzalo. Popošel jsem krokem dopředu. Vzpomněl jsem si na Ryuuku, bývalého kapitána jedenácté divize. Teď by ho tu v takových těžkých časech bylo potřeba. Otočil jsem se zpět na Taie. "Možná bychom měli těžce zraněné přesunout do čtvrté divize. Nebo nějaké mediky přivést sem. Ti budou sice taky pod útokem, ale mohli by pomoct. Je to lepší, než nedělat nic. Co myslíš?"