2. divize

Aririki Rick Ginken


Jen jsem se uklonil a nadhodil koutkem úst: S tím masochistou jsem nemluvil o souboji s kapitánkou. s těmito slovy jsem se zle ušklíbl. Jestli mě tehdejší práce v podsvětí rukongaie něco naučila, byl to zlý úsměv. Jdu za ním. zabručím a kývnu na Tenmu. Díky.. za trénink i za typ. poté se shunpem přesunu ke vstupu do vězení. Tam z místa brouknu na strážné: Zdravím. Před chvilkou tudy šel nějaký člen druhé divize. Kam šel pánové? nadhodím okamžitě.

Tsu Utsukushi

Zastavil jsem se asi jeden metr před vchodem do vězení. "Co?" řekl jsem si v duchu a nechápal jsem co se děje. Poté když jsem se pořádné rozhlédl všiml jsem si že tam stojí jeden muž(Rick). Nikdy v životě jsem ho nepotkal takže také nevím kdo to je. Stojím tam a čekám že mi někdo objasní co se to tady děje a proč na mě jeden muž z ochranky ukázal.

Aririki Rick Ginken


Jen jsem kývl a nadhodil: Zdravím. Jsem Aririki Ginken, ale říkej mi Rick. Mám na tebe dohlédnout. Mimochodem, prý jste vzal z nástěnky nějakou šifru...? nadhodil jsem. Měl jsem chuť se přímo zeptat, co tam bylo, ale tušil jsem, že se to stejně dozvím. Ostatně... šifrované zprávy v druhé divizi na nástěnce byly asi stejný nápad, jako v devítce připíchnout na nástěnku "šokující informace- soukromé- neotevírat", nebo ve dvanáctce obálku s nápisem: "třaskavé při kontaktu se vzduchem".

Tsu Utsukushi

"Má na mě dohlédnout? Proč? A kdo mu řekl o té šifře? Jediný kdo věděl o tom že si beru šifru tak byla Midori ... že by ji znal? " říkal jsem si v duchu a celou dobu mlčel, dalo by se říct že bylo hrobové ticho. Polkl jsem a poté jsem se nadechl "Já jsem Tsu, Tsu Utsukushi. Rád vás poznávám. Máte pravdu vzal jsem si šifru ale ..." nedokončil jsem větu a podíval jsem se na zem. "Neměl bych se do toho míchat." řekl jsem si v duchu a podíval jsem se na Ricka "Nebylo na ní nic zajímavého, jenom se to týkalo nějakého srazu." usměji se. Vytáhnu ten papír a podívám se na něj ale tak aby to Rick nemohl přečíst "Ale co když někoho zabily? A teď chtěj zamést stopy ..." říkám si v duchu pro sebe. Poté přijdu blíž k Rickovi a ukážu mu papír na kterém byla ta šifra, čekám na jeho reakci.

Aririki Rick Ginken


Usmál jsem se. Šifra posunutí abecedy o písmenko byla celkem roztomilá. Na to, že to bylo na nástěnce 2. divize až příliš... Pane Utsukushi? Mám pro vás speciální návrh. Nechcete dnes v noci na hřbitov? optal jsem se s  úsměvem. Nevěděl jsem, co si o tom bude mladík myslet. Vypadal svým způsobem ještě nezkažený, ale na druhou stranu to byl člen druhé divize. Neměl by to být žádný padavka.

Tsu Utsukushi

Poprvé když jsem zjistil co stojí na tom papírku tak jsem váhal jestli se mám do toho plést ale když jsem si to už pořádně rozmyslel tak jsem si uvědomil že by mohl mít někdo potíže a vypadá to že se to týká někoho z druhé divize. Chvíli se zamyslím a potichu vydechnu "Klidně. Vypadá to že bude dneska zábava." řeknu s úsměvem a díval jsem se Rickovi do očí. Když ses mi pořádně podíval do očí tak ti mohly připomenou oceán ale kdo ví jestli si ho vůbec někdy viděl. V krvi mi proudil adrenalin a sám jsem toužil po nějakém tom dobrodružství. "Tak že by jsme vyrazily Rick-senpai?" řekl jsem Rickovi a pomalým a ladným krokem jsem mířil přímo na hřbitov.

Aririki Rick Ginken


Vzal jsem chlapce za pačesy a zavrčel mu zezadu do ucha: Dobře... neříkej mi senpai. Jestli takhle jdeš na sledovací misi, vycházkovým tempem a bezpřípravy, tak jsi do deseti minut mrtev, ať již rukou nepřítele, nebo tou mojí a poslední věc... koukni se na čas. pak jsem jen dodal: Sejdeme se večer u hlavní brány. Možná sebou vezmu i jednoho profesionála. zabručel jsem a shunpnul jsem na střechu divize. Tam jsem si jen bručel: Dělal jsem sledovačky pro mafii. Dělal jsem sledovačky pro redakci Ban-kaie. Ale takovýho amatéra jsem dlouho neviděl...

Tsu Utsukushi

Upravil jsem si vlasy a jen sledoval jak Rick odchází "Měl jsem v plánu se porozhlédnout po okolí abychom znaly terén kdyby došlo na boj ale vypadá to že má v plánu tam naběhnout." povzdychnu si "Asi jsem mu to říkat neměl ..." řeknu potichu pro sebe a dám si ruce do kapes. Zatím jsem neviděl důvod nějak spěchat, ještě ani nebyla tma, takže proto jsem šel vycházkovým tempem. "Až se znovu setkáme měl bych se mu omluvit." řeknu si v duchu.

Aririki Rick Ginken


S povzdechem jsem doskočil vedle Daikiho. Tenma mi docela dost nakopal. zabručel jsem. Ani to shunpo k němu nebylo ono. Potřeboval jsem vyšší rychlost. Potřeboval jsem víc síly. Hodil by se bankai. blesklo mi hlavou. Hele Daiki... co ty víš o bankaii? Nemyslím jako naší taicho, nebo tak, ale všeobecně o bankai? nadhodil jsem k němu a vyrazil jsem na procházku sám nevím kam.

Aririki Rick Ginken


Jen jsem kroutil hlavou: Tohle všechno vím i bez tebe experte, spíš mě zajímá, jak ho trénovat. zabručel jsem k němu. Nějak jsem neviděl žádné opodstatnění v jeho poslední otázce: Nevím, jestli už mám na bankai, ale na druhou stranu... hlavou mi projela vzpomínka na Okitovu školu a na Tenmovu lekci: Stále jsou osoby, na které potřebuju víc... Je jen jediný způsob, jak to zjistit. A nezemřít při tom. usmál jsem se a mrkl na svého společníka.

Aririki Rick Ginken


Jen jsem se usmál a pronesl: Počkat na kapitánku. Připomenout ji návrh na trénink. Postavit se jí. A alespoň jednou ji v tom souboji zasáhnout, nebo ještě lépe... dohnat ji k tomu, že bude muset použít bankai... pronesl jsem. V tu chvíli jsem si uvědomil, že během toho vlastně zemřít mohu, ale o to širší byl můj úsměv: Co myslíš... na můj sebevražedný plán?

Tsu Utsukushi

Podívám se na ty dva strážníky a povím jim "Tak do práce" usměji se a pomalu odcházím. "Měl bych se podívat na ten hřbitov" řeknu si v duchu a mířím směrem ke hřbitovu "Nevím jak Rick ale já tu nebudu sedět a čekat, raději půjdu okouknout okolí." říkám si furt v duchu. Samozřejmně že tam nebudu celou dobu, vrátím se zpátky a připravím se na tu "Misi" podle Ricka.

Tsu Utsukushi
-------> Hřbitov

Přicházím do kasáren druhé divize ze hřbitova. Můj návrat má důvod, připravit se na velmi tajnou misi na které se bude se mnou účastnit Rick z stejné divize. "Pomalu ale jistě už přichází čas ..." řeknu si v duchu pro sebe a rychlejším tempem vyrážím přímo do mého pokoje, doufám že se stihnu aspoň osprchovat. Cestou si ještě v duchu řeknu "Jestli to přežiji, tak se půjdu podívat na ty koťátka. Chtěl bych nějaké černé a roztomilé." trochu se začervenám a cestou do mého pokoje se jen usmívám.

Tsu Utsukushi

V pořádku jsem se dostal do svého pokoje a cestou jsem nemusel bojovat se žádným hollow jako minule .... Hned jak jsem otevřel dveře do svého pokoje tak někde hluboko v mé duši jsem si přestavoval že někde u stolu budu mít páčku nebo tlačítko které by po aktivaci začalo měnit můj pokoj na zbrojnici, ale bohužel takovou vychytávku v pokoji nemám. Také myslím že nemám žádné shurikeny, dýmovnice a kunaie abych byl pořádný ninja, mám jen meč a černé kimono. No v hloubce mé duše jsem přestal fantazírovat a přesunul jsem se do reality. Po otevření dveří do mého pokoje jsem sebou flákl do postele jako kdyby mě hodilo dvouroční mimino na zem. Asi po dvou minutách jsem se rozhodl připravovat se na tu velmi tajnou misi, ale doopravdy to žádná tajná mise nebyla samozřejmně. Takže jsem ze sebe sundal zpocené a špinavé hadry které jsem na sobě měl nevím kolik dnů a rozhodl jsem se jít osprchovat. Divím se že všem v okolo nepukli z toho smradu hlavy. Doufám že když se budu sprchovat tak tam na mě nevyletí nějaká mořská pana a nebude mě prosit o pomoc stejně jako ti pedo medvědi kteří mě vykuchali a vycpali já nevím čím.

Aririki Rick Ginken

Přemýšlel jsem nad bankaiem skoro až do večera, ale pak jsem si uvědomil, že mám ještě něco na práci. Mé shunpo bylo úžasné v tom, že jsem byl velmi mobilní v rámci malého prostoru. A tak jsem skoro vteřinu na to už v pokoji házel do brašny věci, které jsem uznal za vhodné. Pak jsem se lehce opláchl a popadl brašnu...
*klep-klep* ozvalo se na Tsuových dveřích. Samozřejmě, že jsem se ještě před rozloučením zeptal Daikiho, ale kdyby se ptal Tsu, tak jsem byl prostě jen profík. Doufal jsem, že bude připraven vyrazit stejně jako já.