6. divize

Eyuurin, Kagami -> Protože jste byli zoufale neinformovaní, jediné, co jste věděli, bylo, že máte jít do severní části Rukongaie. Samozřejmě víc informací asi bylo někde k sehnání, protože odněkud to ta černovlasá dívka musela mít, ovšem přesné instrukce jsou přece pro sraby! Nebo ne?

Sen Kagami

Naštěstí nenechal dívku moc dlouho čekat. V plavkách? Proč sis je nenechala, Rin-chan? zabědoval si v duchu. Byl přesvědčený, že by se mu tak lépe pracovalo. "Já ještě před chvílí balil h...hrnky v pokoji v akademii, abych se mohl přestěhovat do divize. Tady jsem je nestačil ani vybalit a hned na mě vlítla nějaká černovláska a seřvala mě. Taky za tebou přišla, Rin-chan?" zachránil to na poslední chvíli a zároveň raději změnil téma. 
"Víš něco o téhle misi? Mně toho moc neřekli." zeptal se jí ještě. On sám věděl jen, že mají jít na sever Rukongaie. Nic víc, nic míň. Když měl ale vedle sebe krásnou dívku, kterou Rin-chan rozhodně byla, šel by klidně i na kraj světa.

Eyuurin

Neuniklo jí, jak se v jednu chvíli zarazil. Přesněji u části, kde něco balil. Lehce, sotva postřehnutelně se ušklíbla, protože tak nějak tušila, co měl původně na mysli. Přeci jen, byl to chlap a to ne zrovna k zahození. Pak ale přešla řeč opět na misi a na tu černovlasou čarodějnici. "Jo, za mnou taky přišla a seřvala mě, že prej nečtu nástěnku nebo co." odvětila kysele, ale s úsměvem. "Vím jen to, že máme být v severním Rukongai kvůli nějakým nepokojům." Víc toho nevěděla. Ale co by mohly nějaký nepokoje být... Nějaká rvačka nebo něco podobnýho. Taková byla její představa nepokojů.

Sen Kagami

Kagami si nevšiml Rinina úšklebku a jestli ano, tak si to nechtěl přiznat, jeho zachránění situace bylo dokonalé, neměla přeci co poznat. 
"Hrozná semetrika tohle. Doufám, že na ní už nenarazím." postěžoval si Kagami na účet černovlásky z předtím. "Tak to toho víme asi tak stejně.  Snad to nebude nic vážného." pronesl. Stejně to nakonec skončí tak, že budou rozhánět nějaký dav, nebo od sebe odtrhávat nějaké rváče. Tedy alespoň takhle si to Kagami představoval. "Vyrazíme, než si nás přijde zkontrolovat naše milovaná černovláska?" navrhl. Nemohli přeci stát před divizí celý den a navíc na dívku z předtím opravdu narazit nechtěl.

Kagami, Eyuurin -> SEM

Eyuurin

"V tom s tebou souhlasím. Doufám, že to bylo moje první a poslední setkání s ní." přitakala se zazubením. Byla ráda, že jde na tu misi s ním a né s tou semetrikou. Přeci jen, Kagami byl milý, přátelský a taky celkem pěkný. A taky s ním byla sranda. Rozhodně jí nepřišlo, jako kdyby se znali jen chvíli. Na rozdíl od té černovlásky, ze který měla tak trochu respekt a kterou, buďme upřímní, nesnášela jen od pohledu. Což bylo divný, neboť s většinou lidí vycházela. Když Kagami zmínil, že by měli vyjít, než je přijde zase zkontrolovat, přikývla na souhlas. "Jo, radši půjdem. Chtěla bych kontakt s ní omezit na opravdové minimum." Chvíli na to již směřovala k místu určení.

>>> Severní Rukongai

Yato -> Najednou tě cosi začalo šimrat na ruce. Bylo to zvláštní lechtání. Takové slizké. Když jsi se na ruku podíval, koukal na tebe žlutý had, který na tebe udělal: "Sssssssssssss!".

Když jsem byl v pokoji tak zničeho nic jsem cítil že na mé ruce bylo něco slizkého. Okamžitě jsem se na svou ruku podíval a měl jsem tam žlutého hada a první co mě napadlo že jak se tady objevil. Když jsem se na něj víc podíval a ještě k tomu udělal Sssss tak se mi zalíbil. Nemám oblíbené zvíře a taky mi žádně nevadí a ještě k tomu byl žlutý což je moje oblíbená barva. Vzal jsem si ho víc do ruky a dal trochu dál od sebe protože nevím jestli mě chce uštknout. Chytl jsem ho pevně za krk aby mě nekousl.

Yato -> "No páni. Čekal jsem, že utečeš a zbyde po tobě jen prach." ozval se klučičí hlas. Ve dveřích stál mladý kluk, asi o hlavu menší než ty. "Ještě jsem nezažil nikoho, kdo by se nelekl." kývl uznale.

Po chvíli co jsem měl žlutého hada v ruce tak se ze dveří objevil klučičí hlas. Říkal něco o tom že jsem neutekl a ještě tohle nezažil a bla ... bla ... bla. "Proč bych se měl bát něčeho takového? Jinak co tady děláš?" zeptal jsem se ho trochu naštvaným hlasem a čekal na jeho odpověď. zatím jsem se soustředil na držení hada v ruce tak aby mě nekousl ... snad.

Yato -> "No... po pravdě jsem čekal, že jsi poseroutka jako všichni ostatní." pokrčil kluk ledabyle rameny. "Takže jsi mě překvapil." dodal. Udělal pomocí pusy nějaký zvuk. Had na to zareagoval, vyškubl se ti z ruky a doplazil se ke klukovi, na kterého vylezl.

Podle toho jak ho poslouchám tak se jenom nudí. Když udělal nějaký divný zvuk pusou tak se k němu had připlazil což mě docela zarazilo protože takhle dobře vytrénovat hada se jen tak nevidí. Oddechl jsem si a vstal z postele na které jsem seděl. "Už mě to tu nebaví, porozhlédnu se asi po divizi" vstal jsem a šel ke dveřím kde stál kluk a chtěl jít ven ale stál mi v cestě.

Yato -> "Ummm... jo klidně. Prosím." kluk byl trochu překvapený, ale uhnul ti z cesty, abys mohl prozkoumat tu jistě zajímavou divizi.

Trochu jsem se zastavil protože mi připadalo že to bude nevychovaný kluk ale když mi uhnul a bez nadávek tak jsem se nakonec usmál "Arigato". Zavřel jsem dveře a zamkl, klíčky jsem si hodil do kapsy kterou jistě někde mám a šel se podívat po divizi co tam najdu ještě zajímavého protože velký bazén určitě tuhle divizi neproslavil ... no doufám že je aspoň naše divize trochu slavná. S úsměvem jsem se vydal na náměstí.

Yato -> Uprostřed náměstí byla velká fontána. V ní plavaly koi rybky, jedna jako druhá. Různě po náměstí stáli hloučky lidí a o něčem se horlivě bavili. Bylo tam i pár krásných slečen, které po tobě občas hodili očkem.

Když jsem se dostal na náměstí a musím říct že to moc netrvalo tak jsem se tam procházel a koukal okolo sebe jak to rady vypadá. Určitě jsem si jako první všiml velké fontány ve které byly rybky. Jak jsem šel k fontáně tak jsem si všiml pár skupinek a některé slečny se na mě dívaly, určitě si myslely že jsem jako malé dítě, no kdo ví. Když jsem se tam dostal tak jsem jsem se na ty rybky podíval a po té jsem šel ke frontě, zeptal jsem se co se tady koná a čekal na odpověď někoho ve frontě.

Yato -> "Nic se tady nekoná." zněla milá odpověď od jedné slečny. "Jen si užíváme volno, než zase dostaneme nějakou práci víš." dodala ještě slečna.

Po chvíli se ozvala jedna slečna a řekla že se nic nekoná a ještě k tomu si užívají volno ve frontě ... no co už. "Děkuji" řekl mile a hned se otočil. Šel jsem k lavičce aby si sedl a popřemýšlel co bych mohl tak asi dělat, na misi se mi moc zatím nechtělo. Usmál jsem se a díval se na nebe a užíval si krásný den ale chtělo by to nějakou akci.

Taiketo Suki

se pomalým krokem vydala do kasáren. Když už byla na pozemcích 6. divize pustila se opět do usilovného přemýšlení. Poslední dobou měla Suki pocit, že se snad ničím jiným nezaobírá. Všechno muselo mít svůj řád a plán, jinak by nestíhala. Takže bylo vše třeba do detailu zorganizovat. Jako matka a zároveň kapitánka to neměla  v Gotei 13 zrovna jednoduché.
Mávnutím ruky a úsměvem pozdravila členy své divize, kteří kolem ni prošli a pak už ničím nerušená, dorazila až do své kanceláře.

Yato -> Jak ses tak nudil na lavičce, tak ti ve vlasech přistála papírová vlaštovka se vzkazem: Pomoc. Pomoc. Dostal mě omámený shinigami a drží mě v mém pokoji." Nic víc ve vzkazu nebylo.


Suki -> Ano, život je namáhávý a pro matku ještě víc, než by si kdo dokázal představit. Po otevření dveří do kanceláře totiž nebylo vidět nic jiného, než stůl zaplněný papíry, které čekaly na vyřízení.

Na hlavu mi přiletěla papírová vlaštovka a byl tam zkaz o pomoc. Nějak se mi do toho nechtělo ale taky jsem počítal s tím že to je žert. Vstal jsem a podíval se okolo abych mohl tak zjistit od kut ta vlaštovka přiletěla. Na chvíli jsem se zastavil a přemýšlel co budu dělat, jsem v divizi nový a hned mít nějaký problém kvůli tomu že jsem někoho zmlátil by nebylo hezké. Taky se docela teď nudím takže bych to mohl zkusit pro mrknout i když se dostanu do nějakého malého problému. Šel jsem do budovy kde byly pokoje členů divizí a každý z nich jsem kontroloval.

Yato -> Jak jsi vpadnul do jednoho z pokojů, tak tam byla mladá slečny, která se zrovna převlékala. Když zjistila, že jsi v pokoji, tak ti přilétla pořádná facka na tvář, až jsi se zatočil. "VEN!" řvala.

Taiketo Suki

se mocně zašklebila. Vypadala asi stejně jako kdyby si do pusy natlačila citron. Ty papíry ještě nezmizely... Divné.. Doufala, že když kolem nich bude několik dní chodit, tak je to samotné přestane bavit a dají si odchod. Bohužel tomu tak nebylo.
Suki si proto odevzdaně sedla na svoje křesílko a zahleděla se do papíru. Nic jiného ji nezbývalo... Cítila se vyčerpaně.

Když jsem šel do divize kde jsou pokoje tak jsem vešel do jednoho pokoje, ze začátku to vypadal jako normální pokoj ale pak když jsem uviděl slečnu jak se převléká tak jsem rychle zavřel oči ale stejně mi dala facku. Udělal jsem třistašedesát, omluvil jsem se a rychle vyletěl ven z pokoje a zabouchl za sebou dveře. "Ach jo dneska není můj den" vzdychl a pomalu si začal myslet že to je jenom falešná zpráva. "Měl bych jít asi za kapitánkou a dát jí to protože se nechci do ničeho namočit" šel jsem dál po chodbě přímo ke dveřím kapitánky a doufal že tam bude.

Taiketo Suki

v kanceláři samozřejmě byla, stačilo jen zaklepat...
Ty hory papíru byly nekonečně, Suki si až po chvilce uvědomila, že na ně vrčí. Nepomáhalo to. Rozhodla si uvařit šálek dobrého čaje, ten přece musí zlepšit náladu. Mezitím co běhala mezi horou papíru a chystala si čaj, její myšlenky stále odbíhaly jiným směrem. Už dlouho neměli s Akiem chvilku pro sebe... Měla dojem, že se ji vyhýbá. To Suki trápilo.