6. divize

Nacházíte se v kasárnách šesté divize.

Mají bazén.

Důležité:

*Sen Kagami

Kagami vkročil na pozemky šesté divize, svého nového působiště. Konečně se dostal pryč z akademie. Připadal si teď tak dospěle, jako dítě, které dokončilo školu a vydává se do poprvé práce. Natěšený a tak...prozatím. Už se nemohl dočkat, co ho tady potká a hlavně až pozná svou kapitánku a ostatní krásné členky této divize zaměřené na zábavu. Tak to alespoň Kagami slyšel a on rád zábavu. 
Postupně zaškrtával políčka ve svém imaginárním seznamu cílů: 
Dokončit akademii - splněno 
Dostat se do čtvrté divize šesté divize - splněno 
Seznámit se s kapitánkou 
Vybalit si
Udělat dojem... 
Pustil se tedy do dalšího bodu. Kráčel po pozemcích spolu se svým zavazadlem a snažil se najít kapitánčinu kancelář.

Eshen

Eshen si to štrádoval po kasárnách divize, do které patřil. Ano, vyloženě štrádoval. Bylo to tak strašně super, být zase v jednom kuse, zdravý a ne mrtvý, jako byl na té zatracené misi... teda, víte jak, ne až tak mrtvý, ale stejně..
No, vyšel ze svého osobního pokoje a mířil směrem ke kapitánčině kanceláři. Věděl přesně, kde to je, a tak věděl, kam jít. Netrvalo to ani trochu dlouho, a stál přede dveřmi, které hledal. Jemně zaklepal.
"Noo, jak se asi má kapitánka, dlooho neviděl.. Doufám, že je doma..teda, ne doma.. tady.." byl jeho proud myšlenek. Tak nějak se usmíval a čekal, jestli někdo otevře, nebo ho alespoň přivolá dovnitř.

Sen Kagami

Toulal se po kasárnách šesté divize a hledal kancelář kapitánky. I když cestou potkal několik lidí, nezeptal se jich na cestu. Přeci jen to byl chlap a chlapi se na cestu nikdy neptají, ne? A tak byl odkázaný sám na sebe a svůj orientační smysl/nesmysl. 
Nakonec po dlouhém bloudění narazil na nějakého modrovlasého týpka stojícího přede dveřmi. Nejprve chtěl kolem něj prostě jen projít a nevšímat si ho, dokud mu nedošlo, že zrovna míjí kapitánčinu kancelář. Nacouval zpátky a pořádně si toho modrovlasa prohlédl. Zatím v něm viděl možnou konkurenci. A tak si jen stoupl vedle něho a čekal, jestli kapitánka otevře. Pak se ale otočil k tomu týpkovi vedle. "Zdravím. Sen Kagami, zrovna mě sem přijali." představil se mu. Něco mu říkalo, že za těmi dveřmi budou stát ještě dlouho. Litoval ale, že modrovlas není holka.

Eshen

Nevadilo mu, že tam musel stát a čekat. Na čekání není nic špatného. Člověk si všechno může promyslet, může získat plné soustředění, nebo naopak myslet na něco úplně jiného, může pozorovat a užívat si chvilku klidu..
Ani si nevšiml, že se k němu v čekání přidal další člověk. Vypadal jako někdo, vedle koho teďka Eshen nechtěl stát. Zdál se být takovým tím klasicky namachrovaným týpkem s cool hárem, co loví holky jako pračlověk mamuty a nechává za sebou stejnou spoušť...
No, jeho spolučekač se ale rozhodl, že prolomí ticho, a Eshen neměl chuť se s někým hádat. Už na jeho představení chtěl odpovědět: "Já jsem Rai Eshen, a právě mě pustili z nemocnice," ale rozhodl se, že to není zrovna to, co by teďka chtěl říct.
"Rai Eshen. Rád tě poznávám." pronesl hlasem, ve kterém nebyly žádné emoce, ale lehce se usmál a malinko uklonil. Proč ne.

Taiketo Suki

Seděla za svým stolem a na tváři měla neurčitý výraz. Práce se ji poslední dobou kupila. To, co dřív stíhala zařídit za jedno odpoledne, se dnes táhlo. Přeci jenom ty dvě krásné děti Suki dávaly zabrat.
Dnešní den nebyl výjimka, Aiko a Keiko hlídala chůva doma a kapitánka seděla zde. Hodiny tikaly a hora papíru se jako by nezmenšovala...
Ty lejstra se mi tu snad množí...
Klepání na dveře Suki vyrušilo z práce. "Dále.." řekla hlasitě a dál byla skloněna nad papíry.

Eshen

Až když se kapitánka ozvala z kanceláře, Eshen si uvědomil, jak ideální je, že je tady s ním ten nováček. Koneckonců, on vlastně nešel za kapitánkou z jakéhokoli doopravdového důvodu - jen tak nějak chtěl vidět, jestli je všechno v pořádku a tak. A to nemohl přece jen tak říct. Proto otevřel dveře, a do kanceláře vešel první.
"Dobrý den, kapitánko." řekl s úsměvem a uklonil se. Tohle už byla mnohem hlubší poklona, než kterou předvedl před Kagamim přede dveřmi. "Přivedl jsem tady nováčka. Pojď dál!" pronesl Eshen se stále zvětšujícím se úsměvem na toho náhodného mladíka přede dveřmi.

Sen Kagami

Takže Eshen, zvláštní jméno, ale to je asi jedno. pomyslel si Kagami, když se mu modrovlas představil. A v tom se z kanceláře ozval hlas jeho nové kapitánky. 
Nejprve dal přednost Eshenovi, jelikož on byl u dveří přeci jen  první. Nakonec však vešel také, když ho modrovlas přizval, a zavřel za sebou dveře. Prej přivedl...došel jsem sem sám... blesklo mu hlavou. Kagami si všiml, jak se Eshenovi na tváři objevil široký úsměv a stále se rozšiřoval. Přišlo mu, že se tváří jako blbec. A hned mu to došlo, milý modrovlas jel po kapitánce. O tom nebylo pochyb. Pobaveně by se nad tím pousmál, kdyby tu nebyla kapitánka. Zaměřil na ní veškerou svou pozornost. Ta by stála za hřích. Vybral jsem si divizi dobře. pomyslel si, ale okamžitě tuto myšlenku zahnal. Kapitánka byla přeci jen mimo jeho ligu, zatím. 
"Dobrý den. Jmenuji se Sen Kagami. Těším se na vzájemnou spolupráci s Vámi i s divizí." pronesl nahlas a zdvořile se uklonil, přeci jen to byl slušně vychovaný mladý muž. Když se narovnal, mile se pousmál na kapitánku.

Taiketo Suki

Vzhlédla od papíru a začala se zubit. Eshena už dlouho neviděla a chtěla s ním probrat něco velice důležitého, takže byla ráda, když se k ní dostavil sám, aniž by musela něco vzkázat.
"Zdravím, Eshene-san, ráda vás vidím." Pousmála se Suki a ukázala na dvě křesílka, do kterých se mohl usadil on i nováček. "Nováčka? Výborně! Jen pojďte oba dál... S vámi, Eshene-san, bych ještě něco ráda probrala, je to dost důležitá záležitost, máte potom čas?" řekla mile.
Poté si prohrábla vlasy a vstala od stolu, zrovna dávala vařit vodu na čaj, takže pohotově vytáhla šálky a oběma nalila. Kapitánka byla pověstná svou mateřskou pohostinností. O své členy se chtěla starat.
Její kaštanové oči následně upřely svou pozornost do papíru, netrvalo dlouho než našly složky Sena Kagamiho. "Už vás tady mám... Takže, Kagami-san, moc mě těší. Jak už asi víte, já jsem Taiketo Suki a vítám vás v 6. divizi. Věřím, že budete rád, že jste se dostal zde. Jsme divize, která drží spolu. Často se tu pořádají různé večírky a oslavy. Máme dokonce bazén, kde se můžete po tréninku zchladit." Započala svou úvodní řeč Suki. "Jako první vám přidělíme pokoj, který se stane vašim útočištěm a určitě dostanete nějaký čas na rozkoukání, než se zapojíte do pracovního procesu." Suki mezitím vytáhla krabici s klíči a přemýšlela, co za pokoj by Kagamimu přidělila.

Eshen

Jo, tak to nevypadalo dobře. Po té dost nepovedené misi v Hueco Mundo..kapitánka o tom už musela slyšet. A to nikdy není dobré. Eshen byl jen rád, že se kapitánka rozhodla nezničit ho přímo před Kagamim, který by z toho měl určitě radost. Na jeho tváři ovšem zůstal úsměv.
"Určitě mám čas, kapitánko." pronesl, kývnutím poděkoval za místo a posadil se.
Než kapitánka našla Kagamiho dokument, tak už Eshen upil trochu ze svého čaje. Tuhle divizi měl fakt rád.
No, a mezitím, co se řešil nováček, Eshen jen tak poslouchal a trpělivě čekal. Byl už prostě takový. Trpělivý. A stejně neměl co na práci, a tak upíjel čaj, usmíval se a poslouchal, co se o nováčkovi ještě dozví. Protože troška informací nikdy neuškodí!

Sen Kagami

Kagami už v duchu měnil Eshenův status z možné konkurence na rivala, když kapitánka řekla, že chce s Eshenem pak o něčem mluvit. Vypadalo to, že má modrovlas nějaký průšvih. Kagami se v duchu škodolibě ušklíbl, aniž by věděl, o čem s ním bude kapitánka mluvit.  
"Děkuji." poděkoval za místo k sezení. Poté jim oběma kapitánka nalila šálek čaje. Čaj měl Kagami rád, ne tak jako saké, ale rád ho měl. Znovu poděkoval, tentokrát ale za ten čaj, a napil se. Když kapitánka našla jeho papíry, už se plně věnovala jen jemu. Doufal jen, že v nich nejsou nějaké trapné informace a že je tu nebude říkat nahlas před Eshenem. Ne, to už jsem. pomyslel si, když kapitánka řekla, že bude rád, že se dostal právě sem. Večírky a oslavy byly přesně pro něj. "Děkuji za přivítání, určitě máte pravdu." pověděl milým hlasem i s milým úsměvem. Pak už jen sledoval, jak se jeho nová kapitánka hrabe v krabici s klíči a hledá ten správný. Doufal, že bude mít krásný výhled...

Taiketo Suki

Suki rozvažovala na který pokoj Kagamiho umístit. "Ubytovala bych vás vedle někoho mužského pohlaví, abyste si mohl více popovídat... Ale bohužel už tu mám pokoje jen vedle samých dam. Snad to nebude vadit," řekla omluvně Suki a podala mu jeden z klíčů. "Měl byste to mít i kousek tady ke kanceláři, takže kdyby se vyskytl nějaký problém, tak se na mě určitě obratně. Ráda pomůžu. Máte pro začátek otázky? Něco čím bychom se měli zabývat, než vás pustím se podívat na váš pokoj?" S úsměvem dodala kapitánka a pak sama upila z modrého šálku.
Po celou dobu nezapomínala, že je v kanceláři Eshen, který čeká na to, až si na něj Suki udělá čas. Takže vytáhla z šuplíku sušenky a položila je před něj. "Dejte si, jsou dobré." Těžko říct, proč to tak dělala, ale Suki měla vždycky pocit, že když tomu druhému nabídne něco k jídlu, musí být spokojený. Takže sušenky byly podle ní dobrý důvod, proč čekat dál.

Eshen

"Jo, tak to mu bude hodně vadit.." pomyslel si Eshen, když tam tak v klidu seděl a popíjel svůj čaj. Pochopitelně rozhovor nijak nevyrušoval. On tady byl momentálně "ten navíc", a vůbec mu to nevadilo. Alespoň měl možnost se připravit na to, co přijde, až Kagami odejde. A to by mohlo být něco ne uplně pěkného...
Každopádně, když dostal sušenky, na tváři se mu ze soustředěného výrazu opět vyvinul jeho úsměv. "Moc vám děkuji." pronesl klidným, upřímným hlasem a jednu si vzal.
"Kdo má sušenky, neřáde, kdo má sušenky?!?" prolétalo mu hlavou, mezitím co dál trpělivě čekal.

Sen Kagami

Ale? Ale? Musí tam být nějaké ale...aaa, už je tam. Yesss!! honilo se Kagamimu hlavou, když mu kapitánka přidělovala pokoj. "Nějak se s tím smířím..." pronesl s milým jemným úsměvem a převzal si od ní klíč. V duchu se radoval za své štěstí. Takhle může navazovat nové známosti záminkou, jestli mu nepůjčí sůl nebo třeba jar... Taková ta sousedská výpomoc se vždycky hodí. 
Přemýšlel, jestli má nějaké otázky. Nechtělo se mu odtud moc odejít, přeci jen měl mít modrovlas malér a on ho chtěl nechat ještě chvíli na vážkách. Mezitím Eshen dostal sušenky. Kagami na něj trochu žárlil, taky chtěl sušenky, ale zase mohli být jen takovým tím cukrem, co předchází biči.
"Noo..jednu otázku bych měl." pověděl nakonec a dopil svůj čaj. "Co je to za čaj? Je moc dobrý." 

Taiketo Suki

Kapitánka se usmála na oba a zavřela Kagamiho složku. Nebylo v ní nic znepokojujícího, co by s Kagamim potřebovala probrat, takže nač tím plýtvat jejich volným časem.
"Sama jsem je dělala," řekla Suki ukazujíc na sušenky. Na tváři se ji mihl pyšný výraz, poté co se stala matkou její chování se přeci jen trochu změnilo. Dřív se ráda bila a toulala se po nocích, teď běhala kolem plotny a dětí.
Na Kagamiho otázkou se pousmála. "Takže otázky ohledně divize žádné, ale čaj vás zajímá.. No, tohle je Gyokuro - kvalitní, zelený čaj."

Eshen

Eshen jen obdivně pokýval hlavou, co se týkalo sušenek, a zakousl se do dalších. Byly vážně dobré. Tedy, ono bylo jedno, jaké byly, ale, o tom někdy jindy...
"To je ze slz vlezlých lidí. To chutná nejlíp." skoro pronesl, když se Kagami zeptal na čaj, ale nechal si to pro sebe. Kapitánce by se to nelíbilo, a bylo to zbytečné... ale byla by sranda to říct. Ale, aby to bylo fér - čaj byl doopravdy dobrý.
Eshen se svým čajem ani nespěchal.. byl tak v polovině. Stále se usmíval a čekal tak trpělivě, jak jen člověk dokáže trpělivě čekat. Hlavou se mu stále míhaly myšlenky o tom, jak moc ho kapitánka osmaží za tu misi. Vzhledem k tomu, jak se tam předvedl předpokládal, že nejméně na "well done".

Sen Kagami

Ty sušenky byly dokonce vlastnoručně dělané. Tak to Kagami žárlil ještě víc. Tak trochu Eshenovi přál, aby se jimi zadusil. Třeba by mu pak mohl dát Heimlicha a vytáhnout se tak před kapitánkou. Byl by za hrdinu na rozdíl od týpka, kterého by složila i sušenka...
"Mám čaj rád." pokrčil nad kapitánčinými slovy. "Takže Gyokuro, to si rozhodně zapamatuji." pronesl ještě a pomalu vstal. "Pokud je to tedy vše, rád bych šel najít svůj pokoj." pověděl a čekal, jestli má kapitánka ještě něco na srdci. 
Pokud ne, rozloučil se s ní a po cestě ke dveřím s menším úšklebkem chlapsky poplácal Eshena po rameni.Chtěl mu tím říct něco v tom smyslu "Užij si to" Poté odešel z kanceláře a vydal se vstříc novému dobrodružství s názvem: 'Hledání pokoje'.

Taiketo Suki

"To já taky, i když ho občas nahradím saké." zasmála se Suki pobaveně. Když viděla, že už se Kagami chystá k odchodu, promýšlela jestli mu ještě něco nechce povědět. "Kdybyste cokoliv potřeboval, tak se na mě nebo třeba i tady na Eshena-san obraťte, věřím, že vám všichni rádi pomůžou. K vašemu pokoji se dostanete tak, že půjdete na konec chodby a doprava. Myslím, že vaše spolubydlící jsou na pokoji, slyšela jsem jejich hihňání, jak jsem šla do kanceláře."
Po rozloučení s Kagamim se Sukiina pozornost obrátila na Eshena. Na tváři se ji rozlil úsměv. "Jak bych jenom začala, Eshene-san, mám závažnou věc na srdci... Nejprve začnu trochu oklikou, máte rád humbuk nebo jste spíše introvertní typ?"

Kagami --> Když ses ocitl na chodbě sám a tvé kroky směřovaly k přidělenému pokoji. Slyšel jsi přesně to, co popisovala kapitánka. Vesele hihňání, dívčí zpěv a smích. Zdá se, že to tady poměrně žilo. Pokud si zahnul za roh, jak ti říkala kapitánka. Naskytl se ti pohled na blonďaté děvče, které v ruce drží polštář a se smíchem ho hází do otevřeného pokoje, kde se smějí další dvě stvoření ženského pohlaví.

Sen Kagami

"Tak to jsme dva." také se zasmál. Saké měl snad ještě raději než čaj, ale to už říkat nechtěl. 
"Dobře. Děkuji a na shledanou." byla Kagamiho poslední slova, než vyšel z kanceláře.


Jak tak kráčel po té chodbě, sám a to všechno. Opravdu uslyšel dívčí hihňání a dokonce i zpěv. Kagami rád zpíval. Pokračoval tedy dál a podle kapitánčiných instrukcí zahnul...za roh samozřejmě. Ani se nemusel moc rozhlížet a všiml si blonďaté smějící se dívky. V rukou měla polštář...tedy jen chvilku, než ho hodila po někom v pokoji. Podle smíchu, který se odtamtud ozýval tam byly dvě další holky. Joo..tady se mi bude líbit. pomyslel si. 
"Tak polštářová bitva....můžu se přidat?" ozval se, aby upoutal pozornost. Pobaveně se při tom usmíval. Docela ho taky zajímalo, kde přesně má ten svůj pokoj, ale to teď zrovna pro něj nebylo důležité.

Eshen

Když ho Kagami plácal nenápadně po rameni, a kapitánka zrovna mluvila o tom, jak se může ke komukoli kdy obrátit, Eshen se jen usmál.
"Jasně, někdy přijď. Rád...pomůžu." pronesl s úsměvem do obličeje Kagamimu, s takovou tou správnou jiskrou v oku. Hlavně byl rád, že tenhle lovec už odchází. Skoro svým pohledem vykoukal do kapitánky díru.
A pak už se konečně ocitli s kapitánkou sami. "No.. já asi budu spíše ten introvertní typ.." pronesl klidně, ale v srdci si nebyl úplně jistý. Byla to.. zvláštní cesta, jak začít smažit. Na tváři se mu ale objevil hezký úsměv. Když se na něj usmívala kapitánka, prostě to jinak nešlo.

Na dveře se ozvalo v tu chvíli zaklepání. Pak se bez vyzvání otevřely. Celou místnost naplnil dětský pláč.

Murasaki Himiko

Ufuněně před sebou tlačila kočár. Děti jí obvykle nevadily, ale to je vídala s několikametrovým odstupem a jakmile to začalo řvát, tak se hold přesunula na poněkud klidnější plac. Nyní ale dostala od kapitánky bojový úkol. Tedy kdyby věděla o jakou bojovku jde, asi by si dobrovolně stoupla na drhnutí divizních latrín, ale bylo pozdě. Dostala na starost hlídání kapitánčiných dcerek, zatímco ona zařizovala věci okolo divize. Zpočátku do bylo celkem v klidu, jenže Aiko se v polovině cesty podělala a k tomu ještě dostala hlad. Vyžahla sice celou flašku, ale zdálo se že jí to nestačilo a dávala to patřičně najevo. Její mala sestra v tom hluku spala klidně jako zabitá, nejspíš si už na tu požární sirénu zvykla, ale Himiko to rvalo uši.
Zaklepala na dveře, ani nečekala na vyzvání a vtrhla dovnitř.
Taichou, Aiko se posrala! Vykřikla ztrápeně. Tohle malé dítě ji přivedlo na myšlenku, nechat se sterilizovat.

Kagami --> "Jasně, že můžeš!" zasmála se bloncka a mrštila po tobě rovnou jeden z polštářů. Smála se vesele, doslova od ucha k uchu. V duchu tě mohlo napadat plno věcí... Jedna z nich možná byla: Takhle to v 6. divizi chodí pořád?

Taiketo Suki

Soustředila se na Eshena, přece jenom to byla velká věc. Chtěla ho pověřit zodpovědností a vyložit mu všechno, co se od něj bude očekávat. Zrovna když se sehnula do šuplíku, kde byl ukrytý podkapitánský odznak, aby ho Eshenovi vtiskla do dlaně, vřítila se do kanceláře Himiko a na to, že byla dívka, měla poměrně nevhodnou slovní zásobu.
"Ehm... No a co?! Dostala jste úkol a náhradní pleny sebou!" odsekla Suki pobouřeně. Kapitánčina tvář zrudla, připadala si najednou před Eshenem hloupě. Je kapitánka a musí řešit pleny a vůbec ty věci kolem toho... "Vy se zaleknete pokakaného dítěte?! Žádná odvaha? zasyčela mezitím, co vzala kočárek a převezla ho ke stolu, aby tam své dítko mohla přebalit.

Eshen

Nic nedokázalo zničit atmosféru tak, jako správně podělané dítě.
Eshen se musel zasmát, když se pro něj neznámá dívka objevila ve dveřích. Vypadala mnohem víc jako Shinigami než chůva, a vzhledem k tomu, jak se k ní kapitánka chovala, to tak pravděpodobně doopravdy bylo.
Nu, kapitánka se dala do nutné práce. Upřímně, jemu takové pokakané dítě přišlo taky zatraceně děsivé, ale, zvládl by to, kdyby ho kapitánka požádala.. akorát by jí za to potom nepoděkoval. Každopádně, i teď odmítal jen tak sedět a čekat, až kapitánka všechno udělá, i když to tak pravděpodobně skončí..
"Chcete... nějak pomoci?" zeptal se v klidu a s úsměvem, i když nenápadně doufal v nějakou zápornou odpověď. Dívky, která malou Aiko přivezla, si nijak moc nevšímal.

Sen Kagami

Dobře, tohle Kagami nečekal. Očekával spíš vyplazení jazyka, mrsknutí polštáře a únik do pokoje. Rozhodně ho ani nenapadlo, že by souhlasila. Ale tak byla to příležitost navázat nějaké ty divizní vztahy. Bloncka vypadala, že si to užívá. Smála se s širokým úsměvem a tak. Kagami si rád užívá a teď si dokonce může užívat se třemi krásnými, alespoň doufal, že ty dvě další jsou taky krásné. A to už na něj letěl polštář. Alespoň část té jeho představy se stala skutečností.
Jestlipak to tady takhle chodí pořád? pomyslel si, když chytal polštář před tím, než se s ním stihl seznámit blíže. V očích se mu pobaveně a zároveň lstivě zalesklo. Tohle bude zábava. pomyslel si a hodil polštář zpět po jeho majitelce. Nehodil ho ale příliš tvrdě, přeci jen to byla dívka a nechtěl jí ublížit. I když...polštářem se zraňuje těžko, pokud jím tedy nechcete někoho zadusit.

Yato

Pomalu jsem přicházel do kasáren 6.Divize. Když stojím před bránou do 6.Divize tak se koukám jak to je nádherná divize docela plná shinigami. "Dokončil jsem Akademii a teď se musím zařadit do 6.Divize...", pomyslel si a pomalu vstupoval do kasáren, když udělal krok dopředu tak už se nacházel v kasárnách a začalo na něj pražit slunce. Podívá se nahoru na slunce a zakryje si oči tak aby mu světlo nelezlo do očí. "To je ale vedro" řekne a jde pomalu dál "Slyšel jsem že by měly být v kasárnách někde bazén", pomyslel si a snažil se ho najít. Pomalu kráčel po cestě a snažil se zahlédnout bazén ale nemá zájem plavat.