Severní Rukongai

Kagami, Eyuurin -> Vyrazili jste tedy severní branou ven ze Seireitei. Severní Rukongai je dost široký pojem, takže nezbývalo než jít a doufat, že narazíte na nějaké známky nepokojů. A pokud ne, taky dobře - mise splněna, nepokoje zažehnány! Zatím jste procházeli hezkou čtvrtí blízko Seireitei, kde se málokdy něco dělo, domy byly opravené a lidé žili na dobré úrovni.

Sen Kagami


Rin-chan naštěstí nechtěla pokoušet náhodu a střetnout se znovu s tou černovlasou fůrií, takže se s Kagamim co nejrychleji zdekovali z blízkosti kasáren a potom i Seireitei. Vydali se směrem na sever do severní části Rukongaie. Kagami netušil, kam přesně mají jít a tak šel prostě stejným směrem jako Rin. Zatím to všude vypadalo klidně, bez jakéhokoliv náznaku nepokojů. Kagamimu to nijak nevadilo, pokud žádné nepokoje nebo něco podobného nenajdou, bude mise splněna, no ne? Alespoň tak si to představoval, něco jako kontumační výhru. A tak si prostě užíval procházku ve společnosti roztomilé dívky. 
"Jsi v divizi už dlouho, Rin-chan?" zeptal se jí po chvíli. Kázání nerad mlčel před dívkami.

Eyuurin

Šli tam, kam je ta fúrie poslala. Tedy na sever Rukongaie. Cestou se rozhlížela po okolí a snažila se to tu zapamatovat, kdyby sem zase někdy musela jít. Nevěděla, kam přesně mají jít a proto šla prostě rovnou za nosem. Buďto někam dojdou, nebo se ztratí. Zatím to ale vypadalo v pořádku. Domky byly pěkné a celkově to vypadalo, jako kdyby se tu lidem žilo dobře. Když na ní Kagami promluvil, otočila na něj tvář, kterou musela trochu zaklonit, aby na něj viděla. "Jak dlouho? Něco přes měsíc. Takže moc dlouho ne." odpověděla popravdě. Když si teď ten uběhlý měsíc promítala zpětně, trochu se zachvěla. "A ty jsi v divizi jak dlouho?" optala se. Bylo možný, že je v divizi dýl jak ona, nebo naopak nováček. Tak či tak, doteď ho nikdy nepotkala, ale to se dá říct o skoro většině členů divize.

Sen Kagami

Hmm..takže víc jak měsíc? To taky není zrovna dlouho. pomyslel si Kagami. "Tak to bych ti měl říkat senpai, ne?" pověděl. Celkem ho pobavilo, když musela zaklonit hlavu, aby mu viděla do obličeje. Odjakživa byl Kagami vyšší než většina holek a dokonce i mezi kluky patřil k nejvyšším. Na akademii to patřilo k jeho přednostem. Vždy, když se nějakým zázrakem objevil v knihovně, mohl se seznamovat s děvčaty tím, že jim podal knihu, kterou zrovna chtěly z nějaké z vyšších polic.
Když se ho zeptala, jak dlouho je v divizi on, trochu se ušklíbl. "Pár hodin." odpověděl popravdě.

Eyuurin

"Pokud chceš... Je mi to jedno." odvětila na jeho pounámku o senpai. Zadívala se opět po okolí, neboť se jí již nelíbilo, jak musela mít zakloněnou hlavu. Připadala si tak nějak... menší. Teda, ještě menší, než byla.  Rozhlížala se po domcích a po ulicích, kde toho moc k vidění nebylo. Poté se ale na Kagamiho opět otočila. Prozměnu překvapeně. "Pár hodin? Tak to teda moc dlouho není." podotkla se zazubením. byl to příjemný pocit, že je v divizi dýl než on. Pak si vzpomněla na toho nováčka, kterého potkala u kapitánky v kanceláři. Stále nemohla přijít na to, čím dokázal kapitánku naštvat. "Jaký je vlastně tvůj názor na divizi? A na kapitánku? Co členové divize? Narazil jsi na někoho zajímavého?" optala se ze zvědavosti. Ona sama si moc lidí nepamatovala. Jen kapitánku a Eshena, teda podkapitána.

Sen Kagami

Kagami rozhodně neměl v plánu říkat Rin Rin-senpai nebo něco podobného. Možná to někdy použije, aby jí pošťouchl, ale raději bude běžně používat Rin-chan. "To není no." odvětil na její slova o jeho délce pobytu v divizi. 
"Názor? No, za těch pár hodin jsem si nestihl pořádně nějaký názor udělat. Ale zatím se mi tam líbí, i když jsem zatím viděl jen svůj pokoj a kancelář kapitánky." začal Kagami. "Kapitánka mi příjde jako skvělá kapitánka. A navíc vaří výborný čaj. Je to taková...mamča, podle mě." pověděl svůj názor na kapitánku. Ani nemyslel na modrovlase, který tam byl s ním a div se neudávil sušenkami. "Potkal jsem jen své tři nové sousedky a jednoho modrovlase milujícího sušenky. A teď tebe." odpověděl jí Kagami a usmál se na ní.

Eyuurin

"Jo, kapitánka je skvělá. Neřekla nic na, když jsem k ní do kanceláře přišla v plavkách, když si mě zavolala... Mamča?" optala se s úsměvem. "Jo, to by i odpovídalo." Nevěděla, zda Kagami ví  o tom, že má kapitánka dvě krásné dcerušky, ale rozhodla se mu to zatím neříct. "Modrovlas? Pokud měl brejle, tak to mohl být Eshen, náš podkapitán." uvažovala nahlas. "Jinak někdy si budeš muset zajít do bazénu, je naprosto luxusní. Teda, pokud v něm samozřejmě nenarazíš na rybu..." vzpomněla si na vtípek nějakého člena. Musela se tomu zasmát. Byla ráda, že zatím nenarazili na žádné problémy, alespoň si mohli takhle hezky popovídat.

Sen Kagami

"Odpovídalo?" zeptal se trochu nechápavě Kagami. Netušil, že má kapitánka děti a tak nechápal, co to Rin říká. 
"Cože? Podkapitán?" vyhrkl překvapeně. "Když jsem ho viděl naposledy, tak neměl takovou tu podkapitánskou pásku, kterou nosí podkapitáni." dodal ještě. Kdy k tomu došlo? Bylo možně, aby místo seřvání od kapitánky dostal povýšení? Takže nejen, že dostal ručně dělané sušenky od kapitánky, ale navrch ještě povýšení. Kagami začal trochu žárlit. Hlavně na čas, který teď bude modrovlas s kapitánkou trávit kvůli divizním věcem. Jediné, co mu dodávalo pocit uspokojení byl fakt, že Eshena čeká velká spousta nekončícího papírování.
"Tak pokud to není piraňa nebo mi nebude chtít lézt pod plavky, tak mi vadit nebude." odvětil s úsměvem na její poznámku o rybě v bazénu a také se zasmál. Nikdy by ho nenapadlo, že by někdo mohl narazit v bazénu na rybu. Ale tak mohl to být divizní maskot, nebo něčí žertík, popřípadě mazlíček. Kagami měl pocit, že někde četl o bývalém kapitánovi šestky, který choval kapříky...
Kagamimu nevadilo, že je okolo klid, vlastně byl za to rád, jelikož si mohl povídat s Rin.

Eyuurin

"Ty to asi ještě nevíš, ale kapitánka je doopravdy mamča." řekla po chvíli ticha a podívala se na ně něj, by viděla jeho výraz. "Neměl?" podivila se v duchu. "Když přišel k bazénu, tak hlásal něco o tom, že je nový podkapitán. Abych byla upřímná, trochu jsem žárlila, neboť jsme nastoupili do divize prakticky nastejno." Byla to pravda, i teď ještě cítila lehkou závit. "Ale to papírování by se mi nelíbilo." řekla se zasmáním.
Jak postupovali stále hlouběji do Rukongaie, domy postupně řídly a hlavně již nebyly v tak pěkném stavu, jak ty předešlé. "Vypadají, jako kdyby měli za chvíli spadnout." pomyslela si. I pohled a chování lidí bylo jiné. Jako kdyby je tu ani nechtěli. Ovšem nic jiného, krom nevraživých pohledů, tu nebyl. Opět se otočila na Kagamiho. "Piraňa to nebyla. Jen obyčejný kapřík, který byl nakonec víc vylekaný, než já." navázala se smíchem tam, kde přestali.

Sen Kagami

Kagamimu chvilku trvalo, než zpracoval tuhle novou informaci. Kapitánka a mamča. Upřímně nedivil se, jen mu to bylo trochu líto. "Tak to jsem opravdu nevěděl." dostal ze sebe a raději se věnoval dalšímu tématu jejich rozhovoru, modrovlasovi. A nebo taky ne. Pomalu mu docházelo, jak na první pohled skvělý den jde najednou od desíti k pěti. Kapitánka zadaná a s dětmi, modrovlasý typan jeho nadřízeným...Pomalu se mu v hlavě začala rodit šílená představa o kapitánčiných modrovlasých dětech, kterou okamžitě zahnal. Místo toho se soustředil na Rinina slova. "Jo, to je pravda. To papírování musí být děsný." odvětil a také se zasmál. 
Když se Kagami rozhlédl okolo, usoudil, že se dostali do chudší oblasti Severního Rukongaie. Netipoval by to ale na nejchudší část, spíš takovou tu typu 'nežije-se-tu-špatně-ale-mohlo-by-být-i-lépe'. Nejvíce se mu nelíbili lidé. Hlavně jejich výrazy a pohledy. 
"Kapříci jsou fajn." poznamenal Kagami a široce se na Rin usmál.

Eyuurin

Jen se lehce zasmála. "Jo, tos nemohl vědět. Má dvojčátka a pokud se nepletu, tak jsou to holčičky." řekla zasněně. Měla děti ráda, teda krom toho neustálého breku, kadění a bordelu všude okolo.
Na jeho souhlas s otravným papírováním jen nepřítomně kývla. Myšlenky se jí totiž zatoulali k debatě před touto misí. Hlodal v ní červíček, jestli se jí kapitánka vážně ptala na post třetího důstojníka nebo ne. Dokonce se do svých myšlenek zabrala natolik, že zakopla, s největší pravděpodobností  o vlastní nohu, a málem spadla. Pak už raději opět vnímala cestu pod nohama a Kagamiho slova.
"Jsou fajn... asi. Pokud tě teda nevyděsí tak, že se nalokáš vody, to pak moc příjemný není." řekla opět s úsměvem.

Eyuurin, Kagami -> Vtom jste uslyšeli hlasitou ránu přicházející odněkud před vámi. Bylo to daleko a byly tam domy, takže jste neviděli, co se stalo. Hned potom se ozval i křik nějakých lidí v dálce.

Sen Kagami

"Dokonce dvojčata?" pověděl Kagami překvapeně a v mysli se mu najednou objevil obrázek dvou malých modrovlasých holčiček. Zatřásl hlavou, aby vyhnal podivné myšlenky, a raději se díval kolem. 
V tom Rin zakopla a Kagami se jí už chystal chytit. Naštěstí bělovlasá dívka znovu nabrala rovnováhu. Ne, že by jí Kagami chytat nechtěl, jen byl rád, že si neublížila.
"Nepadej..." řekl jen s úsměvem. 
"To asi ne..." odvětil na slova o rybách, když tu se ozvala nějaká rána a křik lidí. "A to ta mise vypadala tak poklidně..." povzdychl si a vydal se směrem, odkud slyšeli lidský křik.

Eyuurin

Usmála se na Kagamiho, když ustála to své nešikovné zakopnutí. Za to, že se jí chystal chytit, i když to nebylo potřeba. "Budu se snažit..." odvětila se smíchem.
Na jeho podotknutí o kapřících jen přikývla. Osobně to zažila. Klidně se čvachtala v bazénu, když se lekla kapra a nalokala si. Chtěla k tomu ještě něco dodat, ale v tom se ozvala hlasitá rána a křik lidí
"Už jsem doufala, že ta mise skončí jako příjemná procházka.". pronesla. Teda, spíš si to jen tak zamumlala pro sebe. A stejně jako její společník se vydala vstříc tomu křiku lidí a hlasitým ranám.

Kagami, Eyuurin -> Když jste přiběhli blíž, uviděli, že část jednoho bloku domů je poničená, jako by tamtudy projel tank. Lidé panikařili, křičeli a utíkali pryč. Najednou se další dům rozvalil, jako by jím projel tank, ale bylo to zvláštní, protože jste žádný tank neviděli, vlastně vůbec nic, co by mohlo tu škodu působit. Jako by se snad domy rozpadaly samy od sebe.

Eyuurin

Když přiběhli blíž, uviděla jen spoušť. Lidé panikařili, křičeli a domy.... Domy byly zničené, jako po zemětřesení. Rozhlížela se po okolí, když se náhle zřítil další barák. Jenže neviděla a ani necítila nic, co by mohlo dům srovnat se zemí. Žádný zemětřesení necítila a neviděla tu ani buldozer.
"Co se to tu, sakra, děje?" optala se polohlasně, spíš jen sama pro sebe. Nebylo to normální. Buďto se bouchla do hlavy a nebo tu padají domy samy od sebe. Nešlo jí to do hlavy.
Otočila se na Kagamiho. "Napadá tě, co by se tu mohlo dít? Mě totiž absolutně ne." optala se a opět se otočila na zničené domy. Ruku měla připravenou na jílci svojí zanpakuto.

Sen Kagami

Kagami  Rin doběhli na místo a uviděli zničené domy a lidi, kteří panikařili a křičeli. Ty domy jaksi vypadaly jako by do nich něco pořádně narazilo. Jenže co? Nikde nebylo nic k vidění. V tom se "něco probouralo?" skrz další dům. Ať se Kagami rozhlížel sebevíc, neviděl nic, co by mohlo něco takového způsobit. "Taky bych rád věděl." pronesl také polohlasně a stále se snažil najít nějakou stopu. Dokonce se snažil i vycítit nějaké reiatsu...
"Neviditelní obři? Neviditelné demoliční koule? Neviditelní růžový obří sloni? Mimozemšťani? Bomby?..." začal ze sebe Kagami sypat jeden šílený nápad za druhým. I on měl připravenou jednu ruku na zanpakuto. Druhou byl připraven kdykoliv použít nějaké to kido.

Eyuurin, Kagami -> Zatímco jste obhlíželi situaci, kolem vás utíkali lidé od nebezpečného místa, někteří z nich zranění a nebo pomáhající zraněným se odtamtud dostat. Za tu malou chvíli, co jste přemýšleli, co by se tam mohlo dít, se rozvalil další dům. V okolí se začal zvedat velký oblak prachu ze zničených budov.

Eyuurin

Čekala, co jí Kagami odpoví. Jak se ukázalo, měl velmi zajímavé teorie, co by se mohlo dít. Nejvíc se jí zamlouvala teorie s mimozemšťany. Musela se tomu lehce ušklíbnout.
Ovšem neztrácela na pozoru. Při zkoumání dění si všimla zraněných lidí. A dalších, co se snažili zraněným pomoct. Podívala se na Kagamiho a poté se otočila na další budovu, která se zrovna zřítila.
"Musíme něco udělat. Pomoct zraněným se odsud dostat." začala uvažovat nahlas. Dál se dívala po okolí, ale čím dál tím víc jí začal vadit zvedající se prach, který se rozvířil tím, jak budovy padaly jedna za druhou.

Sen Kagami

Jak tak Kagami obhlížel okolí a snažil se zjistit, co se to tu vlastně děje, neviditelný tank převálcoval další dům. Všude běhali panikařící lidé a útočník stále nebyl k vidění. 
"To je dobrý nápad. Měli bychom to tu evakuovat, než se zraní více lidí." pronesl Kagami. Zvedající se prach kolem rozhodně nebyl příjemný, ale neviděl ho jako příliš velký problém. Poté se svým nepříliš rychlým, ale stále rychlejší než běžná chůze, shunpem dostal k prvnímu ze zraněných. Pokud to nebylo nic vážného přenesl ho do bezpečné vzdálenosti a šel za dalším. Pokud šlo o něco vážnějšího, chopil se své lékařské povahy a po přenesení ho rovnou ošetřil.

Kagami -> Naštěstí nikdo z utíkajících vážná zranění neměl, což nebylo zas tak překvapivé, lidé s vážnými zraněními většinou nemůžou utíkat ani se moc belhat. Pár odřenin, nalomených kostí, natlučených hlav a podobně... nic zásadního, i když trochu léčení to mohlo chtít.

Eyuurin -> Ty ses zatím rozhlížela, ale do očí se ti dostal prach, takže jsi je chtě nechtě musela zavřít. Jakmile jsi stiskla víčka k sobě, zazdálo se ti, že se ti za nimi objevil nějaký pohybující se tvar. Bylo to docela strašidelné, nikdy před tím, když jsi zavřela oči, jsi nic podobného neviděla, i když mohly to být mžitky z toho prachu.

Eyuurin

Sledovala Kagamiho, který vrhnul ke zraněným. Chtěla se k němu přidat, ale do očí se jí dostal prach. Bylo to dosti nepříjemný. "Proč pokaždé oči..?" zaúpěla v duchu. Nejprve se snažila prach z očí dostat tím, že si je promnula, ale moc to nepomohlo. A ani mrkání. Prostě jej bylo až moc. Instinktivně proto zavřela oči, aby se jí do nich nedostalo ještě víc prachu. Ovšem nečekala, že jakmile stiskne víčka, začne mít pocit, jako by se tam něco pohybovalo. Jako kdyby měla za víčku nějakou potvoru a ta se pohybovala. Bylo to děsivý. Možný však bylo, že to byly jen mžitky, které způsobil ten prach.

Eyuurin -> Nezbylo ti ale moc času na to, abys o tom přemýšlela. Byl docela zmatek, mrkala jsi a nemohla sis být jistá, co vlastně vidíš, a najednou tě nějaká obrovská síla nabrala a hodila tě stranou, na což jsi nebyla úplně připravená, i když všeobecně ve střehu jsi samozřejmě byla.

Sen Kagami

Nikdo naštěstí nebyl vážně zraněn, i když doktor by jim neuškodil. Kagami se rozhlížel kolem po dalších zraněných a naváděj je do bezpečné vzdálenosti od bořících se domů. Jak se tak rozhlížel, zachytil, jak Rin-chan něco odhodilo pryč. Jenže nikoho neviděl. Nebyl tam nikdo kromě Rin a ta se přece sama neodhodí. Teď už se mu ta jeho teorie o neviditelných růžových slonech nezdála tak moc nereálná jako před chvílí. Dostal se k Rin, jak nejrychleji mohl. "Jsi v pořádku, Rin-chan?" pronesl k ní a přimhouřenýma očima sledoval okolí, jestli neuvidí nějaký náznak o poloze neviditelného nepřítele.