10. divize

Kasárna 10. divize Gotei 13

Reizo Kami

Vrátil se ze své obchůzky do kasáren. Hned u dveří si ho všiml prostí členové jeho divize, která jen pozdravil mávnutím ruky. Měl to namířeno přímo do svého pokoje aby si udělal něco dobrého k zakousnutí. Přišel do své malé kuchyňky kterou má vzadu a začal si kuchtit klasické rýžové nudle s kuřecím masem, jako vždy si to udělal trochu více ostřejší, tak to má rád nejvíce. S hotovým jídlem pospíchal ke stolu, nemohl se dočkat až se do toho pustí, vonělo to opravdu úžasně. S lehkým úsměvem na tváři se pustil do jídla.

Hiiragi Kyoya

Seděl jsem uprostřed jídelny a posouval po talíři jídlo. Neměl jsem nějak na nic chuť, ale přesto jsem měl celkem hlad. Zrovna jsem se vrátil z několikadení mise v Rukongai, byla to nuda. Společně se dvěma staršími členy divize jsem pobíhal po Rokongai a naháněl nějaké zloděje. Nakonec se před námi schovali do kanálů, kde jsme je honili ještě několik hodin. Nechtěl jsem nad tím ani přemýšlet, ale ani po 3 sprchách jsem se pořád necítil jako dřív...

Yoko Sodoa

Přivalila se k Hiiragiho stolu jako hurikán na Severní Karolínu. Dlaněmi bouchla do stolu a rázným pohledem se na Hiiragiho koukla. Poté ho pravou rukou chytla za tvářičku a donutila ho k přímému očnímu kontaktu.
Krátce a rychle hlášení z mise a tvůj další úkol..!
Řekla skoro tak rychle, že si nerozuměl. Takže povídky o bláznivé workoholičce z desítky byly pravdivé.

Hiiragi Kyoya

Z jídla mě vytrhl nějaký blesk. Natáhl mi obličej a něco zahulákal. Rychle jsem polkl sousto. "Ehh?" prohlásil jsem zcela zřetelně. Ti dva, se kterýma jsem byl na misi slíbili, že podají hlášení. Já jsem se chtěl alespoň v klidu najíst. Ale zřejmě mi nebylo dopřáno ani to. "Ehh, chytli jsme je?" řekl jsem

Yoko Sodoa

Vytahala Hiiragiho za tvářičku jak klasický babičky špunty jejich špuntů.
Výborně chlapče!
Mluvila rychleji, než AK-47 střílí. A taky dost hlasitě.
A po jídle už máš nějaký úkol?
Zeptala se a pustila Hiiragiho tvář. Opravdu vypadala jako člověk, co nerad ztrácí čas. A to nejspíš čekala i od ostatních a nyní ses stal její obětí ty.

Hiiragi Kyoya

"Já ten obličej budu budu ještě potřebovat..." řekl jsem ublíženě. Promnul jsem si tvář a radši si dal další sousto. Dal jsem si načas abych ho rozžvýkal a polkl. "Ne, mám zbytek dne volno..." řekl jsem a radši pokračoval v jídle. Velice pomalu, měl jsem citlivej žaludek. Nebyl důvodd kamkoliv spěchat.

Yoko Sodoa

Evidentně nesdílela tvé nadšení z toho, jak pomalu papáš. Pohlédla na tebe a nadzvedla pravé obočí.
V-volno..?
Pravila. Vypadala, jako by měla každou chvíli vybouchnout a chrlit tuny žhavý lávy a popela.
Pro takového šikovného kluka se určitě něco najde..!!
Řekla nakonec už trochu klidněji a ještě jako na potvoru tě jednou štípla do tváře.

Hiiragi Kyoya

"Ano, volno..." odpověděl jsem jí a v klidu si dal další sousto. Chvíli jsem žvýkal, než mě zase štípla. "Au! To docela bolí. Já se snažím jíst, když nebudu jíst pravidelně můžu dostat hypoglykemický šok! A vsadím se, že práce se tu najde fůru, ale víte čeho se tu najde taky fůra? Dalších shinigami..." řekl jsem a taktně jí naznačil aby si hledala jinou oběť

Yoko Sodoa

Moc řečí, málo práce..!
Dodala a na zbytek zřejmě ani nepotřebovala odpovídat. Zřejmě ho ani neposlouchala, slyšela něco jako: blabla, !VOLNO!, blablablabla.
Takže koukej dožvejkat a hledej další arbááájt mladéj!
Pravila dost drsným hlasem, zároveň si přitom prostředníček upravila brýle.

Hiiragi Kyoya

"Jo, snažím se..." odpověděl jsem jí. A nelhal jsem, fakt jsem se snažil mít hodně řečí a málo práce. A hlavně co nejmíň těch protivných misí, protože z těch bylo jen a jen utrpení. "Uvidím co se dá dělat" řekl jsem a doufal, že tím tenhle protivnej rozhovor skončí. Chtěl jsem se aspoň v klidu najíst, než začnu přemýšlet, jak se vyhnout další zdlouhavé misi

Yoko Sodoa

Sedla si ke stolu naproti tobě. Nejspíš ti příliš nedůvěřovala v tom, že uděláš opravdu vše, co je v tvých silách. No a tak tam seděla, lokty opřené na stole a zírala přímo na tebe. S občasným mrknutím, aby jí neslzely oči.

Hiiragi Kyoya

V klidu jsem jedl svůj oběd. Důkladně jsem přežvykoval každé sousto. Dával jsem si na tom extra záležet. Občas jsem úplně odložil příbor (nebo hůlky, pořád nevím čím tu jíme) a pečlivě to zapil. Asi po 20 mintách jsem konečně dojedl. Zvedl jsem se a tác s věcmi jsem odnesl... za chvíli jsem se opět vrátil s dalším tácem plným jídla. "Sakra, z té mise mi ale vyhládlo..." řekl jsem

Yoko Sodoa

Koukala na tebe a vypadalo, že jí to příliš netrápí. Poté lehce natočila hlavu doleva a podezřele mile se usmála.
To jsem ráda, že si takhle nabíráš energii na další misi. To aspoň pojedeš pěkně dlouho vkuse.
Pravila a promnula si dlaně.

Hiiragi Kyoya

"Právě jsem z jedné přišel. Nejsem sice lenoch, ale jsem si jistej že tu máte někoho dalšího, kdo by šel dobrovolně na misi ne?" řekl jsem a jedl dál. Při nejhorším se hodím marod. S tím jsem problém neměl. To jsem dělal celkem často. Měl jsem i další metody, jak se vyhnout práci, ale tam nebyl asi zatím důvod je používat

Yoko Sodoa

Chlapče, máš vůbec tušení, kdo jsem?
Zeptala se a nadzvedla lehce pravé obočí. Poté se k tobě lehce naklonila, přímo k pravému uchu.
Být to za minulého kapitána a ty mi odporovat, tak visíš za uši na tyči..
Pravila docela chladně.
A kapitán tu není, aby tě ddes chránil, takže si určitě dneska najdeš rád nějakou práci. Mohl by si třeba vytřít společenskou místnost. A utřít prach.

Pravila a lehce se usmála.

Hiiragi Kyoya

"Jasně, protože jsem malej tak jsem blbej. Problém je ale v tom, že předchozí kapitán je zavřenej v base za velezradu... blbý co?" řekl jsem a pokrčil rameny. "A nepotřebuju kapitána aby mě chránil. Náhodou jsem si ale všiml, že shinigami má po splněná mise nárok na minimálně 1 den odpočinku pokud není krize. A ta zatím není... a mimochodem, mám od doktora potvrzenou alergii na prach, takže nemůžu pracovat v zaprášeném prostředí" dodal jsem. Tahle ženská si o sobě moc myslela. A asi mě neměla moc ráda. Ale to bylo v pohodě, já jí taky ne

Yoko Sodoa

Až příliš moc se spoléháš na pravidla chlapče. A vyhejbáš se práci, copak nejsi týmovej hráč?
Pravila a odfrkla si. Zbytek jí asi opět nezajímal. Alergie brala většinou jako výmluvičky pro hypochondry.
Tak takhle chlapče. Půjdeš se mnou do knihovny a pomůžeš mi alespoň přendat pár knih do zakázaného sektoru. Pro tebe to bude dobrodružství a pro mě usnadnění práce. Pak už ti dám pokoj..
Celé to zakončila mrknutím.

Hiiragi Kyoya

"Jo, znám pravidla dobře. Zvlášť ty, které mě maj chránit před útiskem ze strany nadřízených." řekl jsem bez obalu. Přesně tyhle lidi jsem neměl rád. "Jo, knížky jsou super, když je člověk čte a má na to chuť. Stěhovat knížky je asi stejný dobrodružství jako stěhovat kredenc... ale oba víme, že mi nedáte pokoj dokud to neudělám... " řekl jsem a vzdychnul a zvedl se ze židle...

Reizo Kami

po výtečné jídle vše umyl a uklidil tam kam vše patří. Podíval se na svůj stůl a uviděl pár knih naskládaných na sobě která ještě zapomněl vrátit.
"Ajj, to bude asi maličko problém, ty jsem měl vrátit už minulý týden."
řekl si sám pro sebe s malým úsměvem. Opláchl asi a usušil si ruce a vydal se na pouť za vrácení knih, samozřejmě i s knihami. Cestou pozdravil pár shinigami, poté se zastavil přímo před knihovnou a zíral na dveře.
"Moc se mi tam teda nechce, zase poslouchat ty řeči.

Yoko Sodoa

Bystrej hošík..!
Pravila a lehce ti rukou propleskala tvářičku. Sice tě očividně moc nemusela, ale jako dítě tě úplně žrala! Tedy, co se vzhledu týče.
Tak můžeme jít?
Pravila a vstala od stolu.


Itsumo Sodan

Jako by vycítil příchod Reiza. Hned co si se zastavil před dveřmi, se dveře rozrazili dokořán a mezi nimi stál král knihovny, opřený o svou hůl a s velmi nepříjemným výrazem na tváři.
To je strašný!! Uvědomuješ si vůbec, jak velké máš zpoždění chlapče..?! To vás nikdo v dnešní době neučil, jak se máte krucinál u všech proklatých chovat! Dnešní mládež! Budoucnost Gotei 13! Kam to spěje..
Vypadal, že mu každou chvíli praskne cévka.

Hiiragi Kyoya

"Za čí hříchy já trpím..." postěžoval jsem si ještě. Byl jsem ale připravenej jí zadupat do země pokud mi ještě jednou sáhne na obličej. Štvala mě s tím hrozně moc. Nejspíš to bylo i jejím cílem. Anebo byla vážně úchylná, to jsem taky nemohl zcela vyloučit. 10. divize byla plná divných lidí... ale možná že to byli i ostatní...

Reizo Kami

Když se konečně odhodlal že půjde dovnitř. tak se z ničeho nic ozvala děsivá rana a otevřeli se dveře těsně před ním. Uskočil několik kroku vzad až málem nenarazil do zdi za sebou.
"A-ahh... Dobrý den přeji, jaký to nádherný den dneska že?"
Pousmál se a odklonil trochu pohled, bylo mu docela trapně. Snažil se nějak odvést pozornost od knih které měl u sebe. "Krále knihovny" celkem respektoval, šel z něho občas i docela strach ale o knihovnu se staral opravdu velice dobře a nějakou dobu už tu také byl.

Yoko Sodoa

Tak jdeme ty vtipálku..
Pravila a zamířila si to přímo ke knihovně. Ve dveřích se pozdravila s Králem knihovny, ten jí s úsměvem odpověděl na pozdrav a pokračovali dál, až do místnosti, kde byl zákaz vstupu ostatním členům. Yoko však ukázala nějakou kartičku pánovi ve dveřích a ten jí i s malým pustil dovnitř. Tam ukázala na stůl plnej knih.
Tak tyto knihy musíme vzít a abecedně naskládat do normální knihovny. Měl je tu náš nebožtík ex-kapitán, nechtěl, aby si je půjčoval někdo jiný. Tak je tu měl schované..
Pravila a rozdrbala ti vlasy.


Itsumo Sodan

Já tento den moc krásným neshledávám!
Pravil dost rozzuřeně. Poté však kolem prošla Yoko s malým klučinou. Najednou nahodil úsměv podobný staříkovi, co právě vyhrál kolo v Bingo! a podobně jí pozdravil. Poté ovšem nahodil výraz, za který by se nemusel stydět ani ex-kapitán.
Takže co bude s tou knihou?
Začal podupávat pravou nohou.

Amaru

Houpal jsem se na židli a četl knížku. Jenže v knihovně jsem neměl klid a to sem byl v části kam lidi moc často nechoděj. Přišla tam nějaká paní s klukem a začali něco brblat. Neruším vás tím jak si čtu? zeptal jsem se. V knihovně mělo být ticho. A fakt tu chtěli pracovat a rušit mě dál?