13. divize

Zde se nachází kasárna 13. divize.

Akisha Shihomaru

Seděla jsem v kanceláři a probírala se hromadou papírů. "Nejraději bych to hodila do krbu!" Zavrčela jsem. Nebavilo mě to, všude samé papíry. Podívala jsem se na hromadu před sebou a vstala. Nebudu přece trávit odpoledne zavřená v tomhle kanclu. Nechala jsem papíry ležet a vyšla ze dveří. Hned na prahu ke mě přiletěl pekelný motýl a oznámil mi poradu. Čtyři hodiny??? Času dost... Rozhlédla jsem se po kasárnách. Nikde, nikdo. Otočila jsem se a zamířila na střechu kasáren, kde jsem se posadila a zadívala se na nebe. Po chvíli mi na klíně přistála černá kočka s neobvyklými červenými proužky. "Ahoj, Kure." Pohladila jsem ji. Byla jsem jediná, koho měla ráda, když zmizel její páníček. Seděla jsem tam s ní dlouho, než jsem se vypravila na poradu kapitánů.

Haruka Kasumi

Při cestě Seireiteiem nabyla dojmu, že Akisha není jediná, za kým by měla zajít. Ovšem, tohle teď bylo aktuální. A tak se octla před branami pozemků 13.divize. Vešla, ale ať se snažila, jak se snažila, nemohla vycítit přítomnost zdejší kapitánky. Že by tady nebyla? tázala se Kasumi sama sebe a rozhlížela se. Nějací shinigami, co prošli kolem, se na ní vyjevěně dívali. Možná jen nečekali, že se tu ukáže i někdo jiný, krom jejich nadřízené. Hm... že by tu vážně nebyla? Když jsem tu nebyla takovou dobu já, pak se nemám nejspíš co divit, pomyslela si a chvíli váhala, zda nemá zkusit alespoň chvilku počkat. A při tom přemýšlení tam vlastně stála a čekala...

Haruka Kasumi

Strávila celkem dlouhou dobu čekáním. Nechtěla moc pochodovat do nitra kasáren, takře se vážně zdržovala více méně u vchodové brány a u vstupu do budovy kasáren. Ale ať se snažila, jak je snažila, mohla chtít sebevíc, ale Akishu nezahlédla, ani nevycítila. Nakonec nad tím pokrčila smířeně rameny. Práce kapitána holt nikdy nekončí, pomyslela si a otočila se k odchodu. Moment, co to povídám? zarazila myšlenkový pochod sama sobě. Její kroky však směřovaly dál a vedly jí pryč od těchto kasáren. Zpět to její divize jí však nohy nevedly, to v žádném případě.

Spoiler:

Informace: Začal druhý den cvičení

V kasárnách třinácté divize zavládl neskutečný chaos. Kapitánka třinácté divize nebyla k nalezení, do toho někdo říkal, že tu spatřil kapitánku druhé divize, což vyvolalo podezření, že by se tu mohl skrývat onen artefakt.

Natsuki

Sedela som v menšom parku, ktorý sa nachádzal na územi našej divízie. Opierala som sa o čerešňu v klasickom úbore shinigamiho. Rukou som sa pozvoľna opierala o pokrčenú nohu v kolene a s tvárou obrátenou k oblohe mi neostávalo nič iné, len tú modrú vec nado mnou sledovať. Poslednú dobu sa mi to čím ďalej, tým viac prestávalo páčiť. Ja som patrila k tým pokojným človekom a strata kapitánky.. plus nejaká tá hra, no nevedela som si to moc dobre vysvetliť. Vlastne som jej sama nechápala a tak som sa rozhodla, že sa nebudem nijak zapájať. Nezaujímal ma názor nejakého týpka o tom, či som pripravená alebo nie.. pripravená vlastne na čo ? Neprišlo by mi to tak, že by sme práve čelili nejakým silným útokom nejakého záhadného nepriateľa. Moje úvahy však naďalej ostávali len v mojej hlave a ja som si až do nejakého rozkazu plánovala užívať neplánované voľno.

Kyouhei

se vypotácel z prádelny. Jak se tam dostal, to nevěděl ani on sám. Od té doby, co tu nebyli kapitán Ukitake a bývalá jeho zástupkyně, šlo to s Kyouheiem od desíti k pěti. Nebo spíš od pěti k desíti, pokud to míníme jako počet denně vypitých flašek alkoholu. Nebyl tu nikdo, kdo by ho postavil do latě, takže byl už rok prakticky neustále v lihu. Vypadal hrozně. Oblečení měl pomačkané a smradlavé, byl celý zarostlý a rozcuchaný. Nějaká hra vrchního kapitána ho úplně minula. Všechny tyhle novoty se mu vůbec nelíbily, takže se prostě rozhodl je ignorovat. Teď se rozhodl, že si zajde do zahrádky, aby ulevil svému močovému měchýři. Bylo to zakázané, ale kdo ho mohl zastavit? Beztak tam ani nikdo nebude, všichni pobíhají po kasárnách a vyšilují. Pche. Kyouhei se tedy dopotácel k nejbližšímu stromečku a začal si kasat kalhoty.

Natsuki

Uvidela som pre mňa známu tvár. Z jeho postoja.. a clekového vzhľadu ma napadla len jedna jediná príčina.
"Alkohol.." Pootočila som hlavu na stranu a s lenivým úsmevom som čakala, či si ma všimne no.. asi si ma naozaj nevšimol. No.. každopádne nechať ho pokračovať v tom čo asi išiel spraviť by nebolo práve podľa mojich predstáv.
"Tiež som rada.. že ťa znova vidím Kyouhei-kun.. aj keď eh.." Trocha som sa začervenala a odvrátila som pohľad niekam bokom.
"..až tak nadšená.. zasa nie som." Poukázala som smerom k jeho nohaviciam a čakala som, kým sa aspoň otočí alebo niečo v tom zmysle.

Kyouhei

Chvíli trvalo, než si uvědomil, že na něj někdo mluví. Po té chvíli se otočil směrem k hlasu a s přimhouřenýma očima se snažil najít jeho zdroj. Uviděl nějaké postavy, asi tak tři nebo čtyři, ale pořád se tak nějak točily a lítaly dokola... Kalhoty tedy nechal na místě a vrávoravým krokem se vydal k těm postavám. Postupně si byl čím dál tím víc jistý, že jsou to postavy jen dvě nebo dokonce možná jen jedna. Přišel až k dívce, kterou už dlouho neviděl, a naklonil se nad ní. Obličej přiblížil až těsně k ní a pach alkoholu, který se z něj na tuto vzdálenost linul, by porazil i bývalého kapitána 11. divize (OK, to možná ne, ale byl hodně silný).
"Nas... Nask.. Naci..." začal mumlat s námahou, když konečně zjistil, na koho se kouká.

Natsuki

Zo starosťami som sa pozerala na jeho počínanie. Teda, bol to ten typ človeka ktorý by ma prepil aj keby som mala posilu desiatich takých ako ja no dnes to oćividne troška prehnal. Možno to však preháňal už dlhší čas, kto vie. Ostala som sedieť a čakala som, až kým podíde úplne ku mne. Keď na mňa prehovoril, mala som pocit, že som na pár sekúnd stratila vedomie. Našťastie som však už bola naučená z podobnými ľuďmi vychádzať a tak som aspoň dokázala zadržať dych, keď prehovoril. Keď som znova začala dýchať tak to ešte stále bolo dosť cítiť no čo s tým.. Mierne som zakašľala a len som podvihla ruku, ktorou som mu mierne roztrapatila vlasy.
"Natsuki, je to.. Natsuki." Zachechtala som sa a pomaly som sa postavila. Zanpakuto som si automaticky priviazala znova k pásu. Pýtať sa ho na to, ako sa má, by bolo asi zbytočné. Stačil pohľad .. a tieź mať aspoň mierne ochromený čuch a človek by na to hneď prišiel.
"Ah.. ty teda vyzeráš." Šepla som trocha sklesnuto no nebola osm tu od toho, aby som ho kritizovala.
"Nechceš aby som ťa odprevadila ? Teda.. týmto tempom pravdepodobne skončíš niekde pod stromom a myslím že by ti to nijak neprospelo." Navrhla som mu. Hovorila som potichu, pomaly a zreteľne. Aj tak som typovala že mi polovicu slov nerozumel.

Kyouhei

se zamračil a hleděl na holčinu před sebou. Než odpověděl, napil se z flašky, kterou držel v ruce. Tedy... napil by se, kdyby v ní ještě něco bylo. Takhle na ni jen chvíli smutně hleděl a potom zaostřil zpět na Natsuki.
"A ssso je špatnýho na sromách jako?!" otázal se pohoršeně.

Natsuki

Po tvári mi prešiel výraz menšieho zdesenia. Ja.. som mu vôbec nerozumela.
"He?" Zamumlala som a začala som sa smiať trocha neistým hlasom. Došlo mi to až potom.
"Zničia ti chrbát." Vyplazila som na neho jazyk.
"Ak mi to dovolíš, ďalší drink ti platím ja.. ale nie dnes. Až.. zajtra.. radšej." Povihla som ukazovák a s týmto návrhom som začala uvažovať, či pod sromáchmi nespáva poslednú dobu až príliš často.

Kyouhei

"Héhéh," udělal, když slyšel, že mu Natsuki nabízí pozvání na drink. Potom se skácel za nosem přímo na ni.

Natsuki

"Na čom sa sm.." Nedopovedala som otázku, keď na mňa začal padať. Nečakala som to a tak ma viac menej povalil na zem. On si dopadol pekne na mäké. To len ja som zasa dopadla na tvrdé kachlićky !
"B..baka." Zamumlala som, na čo som sa ho oboma rukami snažila tak nejak odtlačiť. Nebol najťažší no ja som nebola práve najsilnejšia. Bola som však.. viac menej shinigami.. po chvíľke sa mi s ním podarilo aspoň posadiť.
"Si v poriadku?" Nebola som si istá či je mimo úplne, alebo len neudržal rovnováhu.

Kyouhei

něco neurčitého zamumlal, ale jinak byl úplně mimo. Ležel a moc se nehýbal, když pomineme to, že se poškrábal na zadku. Buď omdlel nebo usnul. Nebo kombinace.

Natsuki

"To si zo mňa robíš..." Nedopovedala som. Rukou som si prehrabla vlasy a na malú chvíľku som sa zamyslela.
"Nom.. nič sa nedá robiť." S menším vypätím síl sa mi podarilo postaviť ho a prehodiť mu jednu ruku cez moje rameno. Pár krát som zabalansovala no nakoniec som si udržaním rovnováhy bola istá. Išla som len pomalším tempom, inak by som asi spadla. Moje menšie obidlie sa nenachádzalo moc ďaleko. Teda.. viac menej v kasárňach trinástky jedna z tých menších jednoizbových izieb v ktorej bolo miesto tak pre jedneho nenáročného človeka. Radšej som ani nerozmýšľala nad tým, aký tam mám bordel.. teda Kyouheiovi to bolo aj tak asi šumák keďže bol mimo. Došla som až k dverám ktoré som nohou otvorila a vtedy prišla strata rovnováhy. Vrútila som sa dovnútra, potkla som sa o nejaké haraburdy na zemi a Kyouheia som upustila... mal však šťastie, letel priamo na celkom uprataný gauč.
"Tsch.. s tebou sú problémy." Uchechtla som sa. Zavrela som za sebou dvere a išla som mu do kuchynky spraviť poriadne horkú kávu s čiernym čajom. Samé nepríjemné veci..

Kyouhei

se mezitím probral. Vůbec se mu nespalo dobře, bylo to, jako kdyby ho někdo vláčel a házel s ním o zem! Když se mu podařilo otevřít oči, rozhlédl se kolem sebe. Vůbec netušil, kde je. Prohlížel si s námahou místnost. Všechno měl v hlavě tak nějak rozmazané a ten bordel tomu taky nepomáhal. Takže napůl ležel na cizím gauči, koukal nechápavě kolem sebe, mračil se a nevěděl, co si má myslet.

Natsuki

Priśla som z kuchynky a v rukách som držala dve šálky, pri čom bola v oboch čierna tekutina.
"Tak, už si sa prebral.." Skonštatovala som a s karhavým úsmevom som pred neho položila obe šálky.
"Mal by si to vypiť, bude ti lepšie." Sadla som si do pohovky, ktorá bola vedľa gauča a s rukami založenými na operadlách som ho pozorne sledovala.

Kyouhei

málem vyskočil, když do místnosti vešla dívka. Nepamatoval si totiž, že se s ní dneska potkal. Ale měl dojem, že ji poznává!
"Ha! Nacu...něco!" znova si nevybavil její jméno. "Co tady děláš? A co tady dělám já? A kde to vlastně jsme? Ouu..." zavrávoral a zase si radši sedl, jelikož jeho hlava na tom stále nebyla dobře. Tupě zůstal koukat na to, co před něj postavila.

Natsuki

"Ah.. Natsuki.. je to Natsuki.." Uchechtla som sa a ukázala som prstom na šálku na pravo.
"Káva, to druhé je čaj." Vysvetlila som mu, na čo som sa sama pohodlnejšie oprela do kresla.
"Chmm odniesla som ťa sem. Pôvodne som ťa chcela zobrať k tebe domov ale neviem kde bývaš. No ehm.. stretli sme sa dnes.. už.. iśiel si vtedy z baru a nebol si na tom najlepšie." Oprela som si hlavu o ruku, na čo som ho lentrocha unavene sledovala.

Kyouhei

si vyposlechl vysvětlení, které mu sice neřeklo, kde tedy je, ale domyslel si, že u Natsuki doma. Už to bylo hodně dlouho, co ho nějaká žena přivedla k sobě domů! Prohlédl si dva šálky před sebou, potom ze záhybů shihakushou vytáhl láhev a přihnul si z ní.
"Teda na holku jseš strašné bordelář," poznamenal, když se znova porozhlédl kolem. Potom se zaměřil na Natsuki. No, nebylo to podle jeho měřítek zrovna kráska... hlavně ji tedy moc dobře neviděl... ale co, člověk by si neměl vybírat! Začal na ni házet rádoby svůdné pohledy. Vypadalo to asi jako alpaka, která má žaludeční problémy.

Natsuki

Povzdychla som si, keď si vytiahol flašku. Mala som ho skontrolovať, takto sa znova hodí do laty a nebude si pamätať ani to, ako sa volá.
"Nemal by si tolko piť.." Zamumlala som a následne som len mierne pokrčila ramenom.
"Môj dom, môj bordel." Vyplazila som na neho jazyk. Neunikli mi jeho pohľady, chvíľku som sa z nich snažila niečo vyčítať a následne mi to došlo. Len som sa milo pousmiala.
"Heh uhm.. neboj, určite tu mám niečo na trávenie." Postavila som sa a o chvíľku som mu už podávala nejaké tabletky.

Kyouhei

nechápal, co měla s těma tabletkama. Vůbec nepochopila jeho sexy pohledy! Usoudil, že to není žena pro něho, protože mu nerozumí. A to v mnoha ohledech.
"A co už mám jinýho dělat, než pít? Kapitána nemáme, zástupce nemáme, v divizi je to jak v Huecu Mundu na Vánoce, nikdo neví, co se děje... bych se zbláznil, kdybych byl střízlivej!" začal obšírně řečnit a u toho se zvedl a vrávoravě začal obcházet pokoj přičemž dělal ještě větší bordel v Natsukině bordelu.

Natsuki



"Zober si príklad zo mňa, trebárs." Pokrčila som ramenom, pozrela som sa na môj "vianočný" bordel a následne som si uvedomila, čo za blbosť som to povedala. 
"No.. radšej nie." Dodala som no následne niekto zaklopal. Ten zvuk ma tak prekvapil, že som spočiatku uverila tomu, že to bol výplod mojej fantázie. Ja som bola Natsuki.. ružovovlasý magor ktorému nikto.. NIKTO.. neklopal. S pootvorenými ústami som sa zahľadela na dvere.
"Ueh?".. vyšlo z nich nakoniec, páč ma nejak nenapadlo ako normálnym spôsobom povedať áno.