4. divize

Wilhelm Gure

Doufám, že je to aspoň placebo efekt a i přes ten zápach to nakonec bude chutnat, jako nějaké ovocné bonbony, nebo tak něco. řekl jsem s lehkým úsměvem. Placebo efekt byl, je a bude uznáván skoro všemi doktory světa, ale měl jsem takový pocit, že tohle nebude ten případ léčby. Vložil jsem jednu kuličku do úst zeptal se: Obě najednou? a rozkousl tu první.

Genma

se široce usmál. Už z toho bylo jasné, že to nebude chutnat o nic líp, než to vonělo... Byla to pravda. Chutnalo to strašně, až ti začaly slzet oči a chtělo se ti hned to vyzvracet. "Bylo by to nejlepší," pokývl a sledoval, jak ti chutná jeho specialita.

Wilhelm Gure

Druhou kuličku jsem si do úst doslova hodil, rychle rozdrtil mezi stoličkami a spolkl. Pak ze sebe jedním dechem vychrlil rychlostí mexického drogového dealera: Mohl byste mi prosím dát trochu vody? vypadal jsem, že to potřebuji.
Pak mi ale došlo, jaký typ lékaře tohle je a jaké já mám dnes štěstí v neštěstí (nebo naopak) Akirou počínaje a léčbou konče: Tyto léky se nesmí zapíjet tak po dobu 30 minut, že? zeptal jsem se oddaně.

Genma

"Ale kdepak..." pronesl rozvážně a velice volným krokem došel k umyvadlu, kde natočil vodu do sklenice a stejně se zase vrátil. Podal ti vodu. "Pijte, kolik potřebujete!" zazubil se. "Dám vám jich pár do zásoby a zanedlouho budete zase fit!" dodal a už odsypával kuličky do menší láhve.

Wilhelm Gure

Moc vám děkuji. usmál jsem se a nejdřív jsem vodu trochu vykloktal a pak až začal pít, pomalými doušky, kterými jsem si vypláchl celou ústní dutinu. Stejně to moc nepomohlo. Sledoval jsem, jak mi Genma připravuje kuličky a povzdechl si. Nejsem si úplně jistý, jestli je to třeba. Ale... vy jste tu doktor.

Genma

"Přesně tak!" vrhl po tobě přísný pohled. Když naplnil lahviču do půlky, zavřel ji a podal ti ji. "Takže dvakrát denně, dokud je nedoberete. Nemůže vám to uškodit!" dodal a založil si ruce na prsou.

Wilhelm Gure

Jistě. usmál jsem se na doktora a vzal si od něj tu láhev. Pak si začal oblékat svrchní část shinigami pyžama. Celou dobu jsem si v duchu opakoval, jak si doma odpočinu, vytáhnu stehy a doléčím se pomocí kida...
Budu se snažit nijak nevysilovat, pokud to nebude nezbytně nutné. Prohodil jsem ještě k Genmovi, když jsem si na záda zavěsil svůj jedenapůlmetrový meč.

Genma

"A za dva dny přijďte na kontrolu," dodal ještě, když byl Wilhelm na odchodu. Nevěděl sice, jestli tady bude, ale rozhodně to byl obvyklý postup, který by se měl dodržet. Prohlídku zvládne určitě i sestra, pokud to bude nutné. Aby případně věděla, co a jak, začal Genma hledat Wilhelmovu složku, do které chtěl napsat, co s ním prováděl a proč. Najít ji samozřejmě měl hned na začátku, ale jeho na papírování nikdy moc neužilo.

Wilhelm Gure

Na shledanou. usmál jsem se a věděl jsem, že pokud mi něco nebude, tak sem už znova kvůli prohlídce nepůjdu. Taky jsem byl celkem dobrý doktor a kontrolu zvládnu sám. Každopádně jsem byl velmi natěšený na to, co (jestli něco) mezitím spáchaly Mina a Aka. Rozhodl jsem se, že se po nich podívám tam, kde jsem obě viděl naposledy...

---> Kasárny 3. divize

Stále ležal a počúval sestričku. Usmieval sa a bol rád že stretol konečne aj niekoho milého a to aj vtedy keď má tesne pred výplachom. Jeho pocit radosti netrval dlho. Započul ako tá prekrásna sestrička ktorá vyzerala a chovala sa ako aniel ktorý spadol z neba o ňom rozprávala ako o poslednom vyvrhelovi. Niečo mi tu nehraje. Pomyslel si a pomaličky sa posadil. Popukal si kosti a posnažil sa postaviť. Po pár zlyhaných pokusoch sa mu to podarilo a poriadne sa ponaťahoval. "Ja na žiadny výplach žalúdka nejdem, ten si môžete spraviť sebe a k tomu si aj poriadne vypláchnite tú vašu falošnú tváričku." Povedal bez zaváhanie a zo zamračeným výrazom v tváry pričom bolo na jeho hlase počuť ako keby mal z niečoho menší strach. Následne sa usmial a zobral sa preč pričom jej pri východe zakýval a poprial jej pekný deň.

Všetko videl rozmazane. Prehnal to. Nemal sa tak rýchlo postaviť a hnev mu v tom tak isto moc nepomohol. Išlo o tom že Tetsuo z duše nenávidel faloš. A z tej sestrička tá faloš priam striekala. Klesla v jeho očiach nižšie ako je samotné peklo. A to sa nestáva každý deň. Tetsuo má celkovo veľmi kľudnú a priateľskú povahu, no keď ho niekto sklame dokáže byť veľmi zákerný, nepriateľský a priam až zlovestný. Ležal späť na tej posteli a pozeral sa na nejaké mohutné obrysy tela. Musel to byť lekár. Počul ako niekto nadáva a následne ako na neho niekto hovorí. "Chápem, práve preto nevidím dôvod aby ste ma tu naďalej držali. Toto nie je prvý krát čo som takto dopadol a vždy som sa s toho dostal. Hlavnou prioritou je ako ste sám povedal starať sa o životy druhých a nie o ožranov ako som ja." Podotkol a mierne sa usmial. "Jediné čo moje telo potrebuje je poriadny spánok. Tak je to vždy." Povedal mu a zavrel oči.

Dorazil do nemocnice. Konečně. Byla to dlouhá a únavná cesta. Navíc ho bolela rána, kterou měl na hrudi. Nikdy by ho nenapadlo, že Kitsune bude rozdávat jeden silný útok za druhým. Hmm. Teď už jen zbývalo najít Genmu. 
Zamířil tedy k první sestřičce, kterou uviděl a zeptal se jí: "Dobrý den, nevíte, kde bych našel doktora Shiranuie? Potřeboval bych, aby se mi podíval na tohle." Ukázal na sečné zranění na hrudi. Samozřejmě se mu na to mohl mrknout i jiný doktor. Ale Genma byl prostě Genma. No a navíc síla bromance. Nedalo se bránit.

"Já si pořád nedokážu vysvětlit, jak je možný, že mě vždycky, za jakýchkoliv okolností, dokážeš najít, Genmo," řekl cestou. "Tys do mě vložil nějaký sledovací zařízení nebo co? Vůbec bych se nedivil. Pořád do mě něco strkáš." Kapitán mluvil dost nahlas a samozřejmě nad tím nepřemýšlel. Typické. Možná to bylo z toho, že několik hodin cestoval se zraněním a ztratil nějakou tu krev. Ne. Nač ho omlouvat. Prostě byl jen tupec.

Videl ako sa na neho sestra zamračilo, no teraz mu to vôbec nevadilo. Vypočul si čo mu povedala a len sa pousmial. Pri jej odchode ešte pozdvihol ruku na znak toho že ju zdraví. Nakoniec sa pozrel na onoho doktora. Keď videl že sa na neho usmieva cez fúzy, neváhal a úsmev mu opätoval. Všetko sa odohralo veľmi rýchlo, započul spev a zaspal. Po neznámom čase sa pomaličky začal prebúdzať. Mierne pootvoril oči a poobzeral sa navôkol seba. Všade bolo svetlo, slniečko svietilo, vyzeralo to tak že prišiel nový deň. Tetsuo sa konečne cítil lepšie. Cítil...ako do neho znovu prúdila sila. Chytil sa za hlavu a pretrel si oči. Potom sa opäť začal obzerať po miestnosti. No nevidel nikoho. Hľadal svoje veci a napokon ich našiel vo vnútri nočného stolíka. Pomali sa posadil a začal sa obliekať. Poriadne si ponaťahoval všetky kosti v tele. Bol celý stuhnutý s toho ležania. Nechápal prečo tak nikto nebol, bol s toho prekvapený. Postavil sa a rozhodol sa že pôjde domov. Pristúpil ku dveriam a chcel odísť.

Genma

se jen uchechtl. Nebude přece Ruyichimu prozrazovat svá tajemství. Když byli v pokoji, už jen čekal, až si Yoshiro vyskočí na lůžko, zatímco si nasazoval gumové rukavice a cinkal nějakými skleničkami ve skříni. Věřil, že mu nemusí dávat instrukce. Yoshiro si mohl všimnout, že v jeho "oblíbeném" pokoji bylo něco, co tam před tím nebylo - lednička.

Yoshiro si nejdříve sundal haori, se kterým hodil kamsi do rohu místnosti, a pak se posadil na postel. Ledničky si všiml a ačkoliv jsem řekl, že kapitán deváté divize byl tupec (ve skutečnosti to není pravda), dokázal si i přes ten fakt dát jedna a jedna dohromady. "Genmo, opravdu si toho cením, ale nemůžu se k tobě nastěhovat," řekl špejložroutovi. Samozřejmě ho jen škádlil. Došlo mu, že po tom posledním incidentu už ho nikdy nenechá samotného v pokoji. Když mu naposledy šel pro jídlo, Yoshiro toho využil a utekl. 
"Kdyby jsi měl nějaký karamelový věnečky, možná bych to mohl zvážit, ale nic neslibuju." 

Genma


nic neřekl, pouze přehodil v puse špejli a otevřel ladným pohybem ledničku. V ní nebylo nic jiného než karamelové věnečky ve tvaru načechraných labutěk, od zhora až dolů. Genma hrdě stál vedle ledničky a byl zvědavý, co na to Ruyichi řekne.