5. divize

Zde se nachází kasárny 5. divize


Uplynul nějaký čas od bitvy s Reimei. Seireitei se pomalu zase začalo stavět na nohy, stejně jako většina v bitvě zraněných. Bylo běžné vídat na ulicích shinigami ještě stále obvázané nebo dokonce z berlemi, ale důležité bylo, že dychtili se vrátit do práce. Nemocnice byla stále ještě plná, ale většina z těch, co tam nyní leželi, se těšila na uzdravení v brzké či vzdálené době. Nejhorší bylo za nimi, ale ještě mnoho je toho čekalo. Město bylo poničené, lidé se stále ještě pohřešovali, stále hrozilo nebezpečí, že se tu někde skrývá nepovšimnutý nepřítel. Ovšem vzduch byl teplý a napětí z něj pomalu vyprchávalo... Byl konečně po dlouhé době čas takéna odpočinek.

Renmaru Houkazaki

Ako vždy som vyspával opretý o stenu hľadiac z balkóna na nádvorie. Je tam pokoj a.....teplo. Zase ten neznesiteľný hic. Ale bol som rád, že nemusím nič robiť. Som rád, že sa ten boj skončil a ja mám nateraz pokoj. Vydriduchovia ale nikdy nespia. Obzvlášť u nás.

Firel
Měl jsem dost času dočíst knihu o ledových kido. Na konci všech těch přeškrtaných textů, barevných poznámek a šílených experimentů jsem knihu zaklapl a hluboce vzdychl. Našel jsem ve svém dost neuklizeném pokoji něco jako fixu, kterou se malují znaky při tenteikuře.
Položil jsem knihu na hromádku dalších a tlustou čárou přeškrtl velký světle modrý nápis.
Ledové Kida pro úplné amatéry.
A černou barvou napsal do velkého obdélníku.
Manuál pro kamikadze. Aneb zmražte všechno a všechny
Je tam toho tolik že úprava názvu nebude vadit....
Spokojen s úpravou titulu jsem nechal knihu tam kde je, měl jsem v hlavě pár možností jak vylepšit dosud nevyskoušený bojový postoj na velkou vzdálenost a rozhodl jsem se vyzkoušet si to na čerstvém vzduchu.

Renmaru Houkazaki

Nedarilo sa mi spať. Asi to bolo tým hlukom a nárekmi ranených v neďalekej nemocnici. Sotva som bol rád, že je konečne pokoj, odrazu som chcel, aby sa niečo dialo. Videl som ako náš podkapitán opúšťa svoju chyžu a kamsi sa poberá. Nech si ide kam chce. Kam ale pôjdem ja?

Firel
Dorazil jsem na zahradu za kasárnami, zřejmě většina členů byla v nemocnici jelikož jsem nikoho neviděl.
Postavil jsem se značný kus od kasáren k nějakým okrasným balvanům a začal tleskáním vytvářet bariéry. Po chvíli byla okolo mě malé chodba z bariér. Potom jsem začal zkoušet vytváření bariér pouhým zatnutím pěsti.
Jediné co mi chybí je někdo venku. Někdo kdo se to pokusí zničit.

Renmaru Houkazaki

Spozoroval som, že náš podkapitán je tam len tak sám na nádvorí. Asi ani nedúfa, že tu niekto je. Ani ja som si to najskôr nemyslel. Ale rozhodol som sa ho spýtať, čo robí.
"Zdravím." pozdravil som ho "Čo porábate?"

Firel
Zdravím. Odpoveděl jsem Renmarovi když si našel cestu skrz ke mě.
Snažím se vylepšit bojové postavení uživatele kido. Natáhl jsem levou ruku před sebe, zatnul v pěst a pokusil se vytvořit bariéru. Vytvořila se jenom ohromě tenká a navíc se hned rozpadla.
Kdyby to šlo tak lehce jako toto.... Luskl jsem prsty a vytvořila se klasická kido zed nažloutlé barvy.
Potom jsem pokračoval v pokusech o vytváření bariér zatnutím pěsti.

Renmaru Houkazaki

Videl som, o čo sa pokúša. Ja som však chcel pokračovať ďalej. Nebolo by odveci trochu tréningu aj mne. Ale najskôr by som rád prehodil s Uyokukazem pár slov.
"Tak veľa zdaru." doložil som.

Firel
Byl jsem celkem dlouho schovaný v různobarevných bariérách, ty ale začínali postupně mizet.
Potom už tam jenom problikávali ty, které jsem vytvářel pěstmi.
Už to zbývá jen otestovat v praxi.
První místo, které mě napadlo bylo cvičiště u akademie. Vydal jsem se pomalu k akademii.
Kdokoliv mě ještě mohl v kasárnách páté divize odcyhtit.

Lus Ayazaki

Již uplynul nějaký čas od bitvy s Reimei. Většinu času jsem strávila odpočíváním nebo ve společnosti členů páté divize. Je však čas se začít pomalu vracet do starých kolejí a tudíž k práci, která na nás všechny čeká.
Pomalými kroky se procházím po nádvoří kasáren. Momentálně toho nemám mnoho na práci a tak se posadím k jednomu ze stromů na zahradě, vytáhnu knihu a nechám se unášet příběhem v ní psaným.

Renmaru Houkazaki

Okolnosti ma donútili trénovať. Síce to zvyčajne nerobievam ale aj Uyokukaze potrebuje trochu prevetrať.
"Hej, starý brácho, ako sa máš?" spýtal som sa svojho zanpakutou dosť neobvyklú otázku.
"Neviem, či by som sa to nemal opýtať skôr ja teba. Alebo sa len tak nudíš?"
"Ja len že ako to zvládaš po tom poslednom boji?"
"To bola parádna akcia! Už dávno som sa tak neosviežil. Najmä popri takom čaptákovi, ktorý ma ovládal."
"Vieš čo? Zavri hubu!" utíšil som ho, nakoľko náš rozhovor, ako vždy, skončil podľa očakávaní. Miesta som mal dosť, tak bol čas rozvíriť prach. Musím popracovať na svojich technikách.

Proběhl časový posun o jeden den.

Seireitei se celkem uklidnilo, většina zraněných byla v kasárnách 4. divize, kde o ně pečovali doktoři. Pořád ale nebylo vše tak, jak by mělo. Kapitánka první divize a kapitán třinácté divize byli nezvěstní. A nebyli sami. Shinigami, kterých nebylo k nalezení pořád přibývalo. A navíc tu ještě někde byl ten chlápek, který to všechno způsobil.

Sho Sagara
Vyrazil jsem z akademie a pokusil se dostat ke kasárnám páté divize do které jsem byl zařazen.
Ale netrvalo dlouho a zabloudil jsem do kasáren divize třetí,ale naštěstí jsem potkal dva shinigami,kteří mě dovedli až ke kasárnám páté divize. Byla to docela zajímavá cesta a tak jsem se docela dlouhou dobu usmíval.
Snad si to už budu pamatovat.Řekl jsem si v duchu a pokračoval do budovy,která mi připadala jako budova ve které by mohl sídlit kapitán nebo alespoň zástupce kapitána.Když jsem se tam konečně doloudal tak jsem zjistil že jsem se znovu ztratil,ale netrvalo dlouho a našel jsem kancelář zástupce kapitána na kterou jsem vzápětí zaklepal a čekal jestli se někdo neozve.

Sho Sagara
Kdosi tam někdo hulákal a tak jsem se otočil k osobě,pak říkal něco o nějákém kapitánovi.O kapitánovi? co se mohlo stát?Přišel k hulákající osobě.
Počkej,počkej uklidni se a pověz mi co se tomu kapitánovi stalo.Třebabychom mohli něco udělat.

Osoba

"No prostě... tam stáli, kapitánka, kapitán a ještě pár lidí, hlavně z druhý divize, stáli před kasárnama dvojky, no a najednou takový zemětřesení nebo co, chvíli se mi zatmělo, a pak tam už nebyli! A to nejsou jediný, spousta lidí říká, že viděli někoho zmizet nebo že nemůžou někoho najít! Co se to děje? Co budeme dělat?!" panikařil.

Sho Sagara
Vyslechl jsem si to a připadalo mi to opravdu hodně divné.Lidi mizí?Už zase začal panikařit tak jsem ho znovu uklidnoval.Když se uklidnil mohl jsem zase pokračovat v získávání informací.A neviděl jsi tam něco zvláštního...například osobu,podivné věci atd? No půjdu se tam mrknout a ty můžeš sehnat pár schopných lidí a poptat se zúčastněných jestli taky něco neviděli a když tak se mrknout po přeživších.
Pak už jsem jen čekal co odpoví.

Sho Sagara
Došel jsem na nádvoří a chvíli přemýšlet co se mohlo stát.Ale z přemýšlení mě docela brzy vytrhla přicházející skupinka shinigami z páté divize v čele s tím mužem ze kterým jsem se před chvilkou bavil.
Už jste připraveni...můžeme vyrazit?Nečekal jsem na odpověď a vyběhlz pozemku páté divize směrem ke kasárnám druhé divize.
To nebude náhoda že ty lidi mizí,ale nezajímá mě odkud mizí spíš kam mizí.Že vy v tom měl prsty někdo z Hueco Mundo?Nebo třeba dokonce někdo ze světa lidí?Upravil jsem si čepici.A máme alespoň počet zmizelých?!Stačilo by jen odhadem.Křikl jsem za sebe.

Sho Sagara
No,určitě zmizel alespoň jeden člověk z každý divize.Přál bych si taky zmizet abych věděl co nebo kdo ty lidi teleportuje ze seireitei.Tím by se to jednoduše vyřešilo,ale to by bylo moc jednoduchý.Ten člověk nebo ta věc má asi rád když jsou věci v pohybu...jako nějáká hra.seireitei musí bejt pořád v pohybu jako mlýn,nachvilku se přestane točit a neni nic jednodušího než jít a ten mlýn roztočit.Taky už mě napadlo že tady musí mít své lidi plnící fungci špehů,aby měl přehled o tom kde se co děje a spoustu dalších věcí.Talto jsem povídal celou cestu až ke kasárnám druhé divize.

Renmaru Houkazaki

V Seireitei bol zase zhon. Ako vždy. Mne je to však jedno. Pokiaľ sa opäť nevyrysuje nejaká misia, ostanem tu a budem žuť lízanku. Niet nad svätý pokoj.

Zpráva za pomocí kidou (slyší jí všichni Shinigami, i ti, co jsou u mě v druhé divizi.):
"Takže, všichni Shinigami Seireitei, co mne slyší, mluví k vám kapitán 11. divize, Hosentsu Ryuuka. Tímto nařizuji celé Seireitei shromáždění v 2. divizi u hlavní budovy. Jak už asi víte, v Seireitei se ztrácejí lidé, nikdo o tom skoro nic neví, takže musíme být pohromadě, vyslechnout svědky a zjistit kolik nás chybí. Po cestě do druhé divize si rozhodně najděte nějakého partnera, to znamená, nechodťe sami!" Prohlásil jsem a nějak se pokusil odpojit od kida.

Renmaru Houkazaki

Už som skoro spal, keď prišla tá správa. A prečo by ma to malo znepokojovať? Veď tu mizne niekto každý deň. Navyše ako chcú vypočuť svedkov, keď nikto aj tak nič nebude vedieť. Tak to už býva. A kto pôjde so mnou? Kapitánka je bohviekde, podkapitán taktiež a ostatní členovia...škoda reči. Nech je teda Uyokukaze môj partner. Pôjdem tam a zistím, čo je vo veci.