4. divize

Wilhelm Gure

Na shledanou. usmál jsem se a věděl jsem, že pokud mi něco nebude, tak sem už znova kvůli prohlídce nepůjdu. Taky jsem byl celkem dobrý doktor a kontrolu zvládnu sám. Každopádně jsem byl velmi natěšený na to, co (jestli něco) mezitím spáchaly Mina a Aka. Rozhodl jsem se, že se po nich podívám tam, kde jsem obě viděl naposledy...

---> Kasárny 3. divize

Stále ležal a počúval sestričku. Usmieval sa a bol rád že stretol konečne aj niekoho milého a to aj vtedy keď má tesne pred výplachom. Jeho pocit radosti netrval dlho. Započul ako tá prekrásna sestrička ktorá vyzerala a chovala sa ako aniel ktorý spadol z neba o ňom rozprávala ako o poslednom vyvrhelovi. Niečo mi tu nehraje. Pomyslel si a pomaličky sa posadil. Popukal si kosti a posnažil sa postaviť. Po pár zlyhaných pokusoch sa mu to podarilo a poriadne sa ponaťahoval. "Ja na žiadny výplach žalúdka nejdem, ten si môžete spraviť sebe a k tomu si aj poriadne vypláchnite tú vašu falošnú tváričku." Povedal bez zaváhanie a zo zamračeným výrazom v tváry pričom bolo na jeho hlase počuť ako keby mal z niečoho menší strach. Následne sa usmial a zobral sa preč pričom jej pri východe zakýval a poprial jej pekný deň.

Všetko videl rozmazane. Prehnal to. Nemal sa tak rýchlo postaviť a hnev mu v tom tak isto moc nepomohol. Išlo o tom že Tetsuo z duše nenávidel faloš. A z tej sestrička tá faloš priam striekala. Klesla v jeho očiach nižšie ako je samotné peklo. A to sa nestáva každý deň. Tetsuo má celkovo veľmi kľudnú a priateľskú povahu, no keď ho niekto sklame dokáže byť veľmi zákerný, nepriateľský a priam až zlovestný. Ležal späť na tej posteli a pozeral sa na nejaké mohutné obrysy tela. Musel to byť lekár. Počul ako niekto nadáva a následne ako na neho niekto hovorí. "Chápem, práve preto nevidím dôvod aby ste ma tu naďalej držali. Toto nie je prvý krát čo som takto dopadol a vždy som sa s toho dostal. Hlavnou prioritou je ako ste sám povedal starať sa o životy druhých a nie o ožranov ako som ja." Podotkol a mierne sa usmial. "Jediné čo moje telo potrebuje je poriadny spánok. Tak je to vždy." Povedal mu a zavrel oči.

Dorazil do nemocnice. Konečně. Byla to dlouhá a únavná cesta. Navíc ho bolela rána, kterou měl na hrudi. Nikdy by ho nenapadlo, že Kitsune bude rozdávat jeden silný útok za druhým. Hmm. Teď už jen zbývalo najít Genmu. 
Zamířil tedy k první sestřičce, kterou uviděl a zeptal se jí: "Dobrý den, nevíte, kde bych našel doktora Shiranuie? Potřeboval bych, aby se mi podíval na tohle." Ukázal na sečné zranění na hrudi. Samozřejmě se mu na to mohl mrknout i jiný doktor. Ale Genma byl prostě Genma. No a navíc síla bromance. Nedalo se bránit.

"Já si pořád nedokážu vysvětlit, jak je možný, že mě vždycky, za jakýchkoliv okolností, dokážeš najít, Genmo," řekl cestou. "Tys do mě vložil nějaký sledovací zařízení nebo co? Vůbec bych se nedivil. Pořád do mě něco strkáš." Kapitán mluvil dost nahlas a samozřejmě nad tím nepřemýšlel. Typické. Možná to bylo z toho, že několik hodin cestoval se zraněním a ztratil nějakou tu krev. Ne. Nač ho omlouvat. Prostě byl jen tupec.

Videl ako sa na neho sestra zamračilo, no teraz mu to vôbec nevadilo. Vypočul si čo mu povedala a len sa pousmial. Pri jej odchode ešte pozdvihol ruku na znak toho že ju zdraví. Nakoniec sa pozrel na onoho doktora. Keď videl že sa na neho usmieva cez fúzy, neváhal a úsmev mu opätoval. Všetko sa odohralo veľmi rýchlo, započul spev a zaspal. Po neznámom čase sa pomaličky začal prebúdzať. Mierne pootvoril oči a poobzeral sa navôkol seba. Všade bolo svetlo, slniečko svietilo, vyzeralo to tak že prišiel nový deň. Tetsuo sa konečne cítil lepšie. Cítil...ako do neho znovu prúdila sila. Chytil sa za hlavu a pretrel si oči. Potom sa opäť začal obzerať po miestnosti. No nevidel nikoho. Hľadal svoje veci a napokon ich našiel vo vnútri nočného stolíka. Pomali sa posadil a začal sa obliekať. Poriadne si ponaťahoval všetky kosti v tele. Bol celý stuhnutý s toho ležania. Nechápal prečo tak nikto nebol, bol s toho prekvapený. Postavil sa a rozhodol sa že pôjde domov. Pristúpil ku dveriam a chcel odísť.

Genma

se jen uchechtl. Nebude přece Ruyichimu prozrazovat svá tajemství. Když byli v pokoji, už jen čekal, až si Yoshiro vyskočí na lůžko, zatímco si nasazoval gumové rukavice a cinkal nějakými skleničkami ve skříni. Věřil, že mu nemusí dávat instrukce. Yoshiro si mohl všimnout, že v jeho "oblíbeném" pokoji bylo něco, co tam před tím nebylo - lednička.

Yoshiro si nejdříve sundal haori, se kterým hodil kamsi do rohu místnosti, a pak se posadil na postel. Ledničky si všiml a ačkoliv jsem řekl, že kapitán deváté divize byl tupec (ve skutečnosti to není pravda), dokázal si i přes ten fakt dát jedna a jedna dohromady. "Genmo, opravdu si toho cením, ale nemůžu se k tobě nastěhovat," řekl špejložroutovi. Samozřejmě ho jen škádlil. Došlo mu, že po tom posledním incidentu už ho nikdy nenechá samotného v pokoji. Když mu naposledy šel pro jídlo, Yoshiro toho využil a utekl. 
"Kdyby jsi měl nějaký karamelový věnečky, možná bych to mohl zvážit, ale nic neslibuju." 

Genma


nic neřekl, pouze přehodil v puse špejli a otevřel ladným pohybem ledničku. V ní nebylo nic jiného než karamelové věnečky ve tvaru načechraných labutěk, od zhora až dolů. Genma hrdě stál vedle ledničky a byl zvědavý, co na to Ruyichi řekne.

Kráčal chodbami nemocnice a hľadal najbližší východ. Chcel sa odtiaľ dostať čo najskôr preč. Čakal ho misia. Misia na ktorú sa nesmierne tešil pretože bola jeho prvou od vtedy čo nastúpil do 2. divízie. Prešlo pár minút a Tetsuo sa pomalím krkom dostal von z toho pekelného labyrintu. Kráčal preč smerom do druhej divízie keď v tom sa pri ňom zastavil pekelný motýľ. Na Tetsuovej tváry sa objavil obrovský úsmev. Vedel že je to tu. Konečne nastal ten čas. Rozbehol sa smerom do druhej divízie aby si mohol pobaliť tie najnutnejšie veci a mohol sa vydať ku Severnej bráne.

>>> Kasárne 2. divízie

Kaneyama Inari

Kasárny 7. divize --->

Cestu do kasáren 4. divize již znala a tak jí bloudění po Seireitei nezabralo příliš času. Jakmile vešla do prostor kasáren, začala se rozhlížet kolem sebe, zda někde náhodou nezahlédne Sayuri. Nezdálo se však, že by se tu zrovna v tuto chvíli pohybovala, a tak pokračovala až do hlavní budovy. Zde si to namířila rovnou k recepci, u které se zastavila. "Přeji dobrý den, můžu vás na chvíli vyrušit?" Optala se osoby na recepci. Snad bude mít Sayuri chvíli volno, mohla by ji vzít do té cukrárny, kde byly před nástupem do divize.

(kapitán asi spí )
Inari -> Na recepci seděl nějaký postarší muž. Byl plešatý a vypadal hodně vysoký. Otočil se vážně na tebe a zadíval se ti hlubokým pohledem do očí. "Jistě, slečno, co potřebujete?" pronesl rozvážným hlasem a pokynul u toho zvláštně rukou směrem k tobě, jako by ti předával slovo.

Kaneyama Inari

"Hledám slečnu Kaneyama Sayuri. Mohl byste mi prosím říct, kde bych ji mohla právě teď najít? Pokud teda nemá v tuto chvíli něco důležitého na práci, nerada bych jí rušila při jejích povinnostech." Odvětila a prohlédla si muže stojícího za recepcí. Trochu ji znervózňoval jeho pohled... jako by se snažil ji ním probodnout. I kvůli tomu doufala, že ji co nejdříve nasměruje za její sestrou. Snad nejde v nevhodnou chvíli.

Inari -> Muž chvíli vážně přemýšlel. Potom se podíval do nějakých složek. Nakonec hlavu opět obrátil rozvážně k tobě. "Kaneyama-san momentálně provádí se svou jednotkou úklid kanalizačního systému po Seireitei, takže se obávám, že než se vrátí, bude téměř nemožné ji kontaktovat. Mám se pokusit poslat jí nějakou zprávu?" mluvil pomalu s podivnou intonací, která tě ale svým rytmem nějak zvláštně uklidňovala.

Kapitánovi z pusy vytekla slina při pohledu na poklad, který lednička obsahovala. Potom se podíval na Genmu prosebným pohledem. Pak opět na ledničku. "Můžu?" zeptal se a chystal se vstát, aby si mohl vzít svou lahodnou karamelovou lásku. Nejdřív ale musel obejmout ledničku.

Genma

"Prosim," zamručel skrz senbon v puse a vypadal trochu zamračeně, možná se urazil, že Ruyichi začal objímat ledničku místo něho, ale možná to byl prostě jeho klasický cool výraz, kdo ví.