3. divize

Kurai Waru


Kurai se otočila a vyhnula se nejdřív klukovi, potom slečně a potom tomu davu lidí, otočila se podívala se v "klidu" na ně a naštvaně se rozeběhla za nimi, né že by jí zajímalo co se tam děje, nebo kam běží, ona má takový vztek že jim chce něco udělat! Mezitím co běží v její hlavě: Dneska si ze mě někdo snaží asi dělat srandu nebo já už nevím, nejdřív si můžu zaplatit pronájem na rohožce u kapitána třetí divize, potom mě málem srazí nějaký mladík, potom dokonce nějaká slečna, a aby toho nebylo málo tak mě málem rozdupe skupinka lidí, nejsem náhodou v ústavu pro duševně choré ? 

Kurai -> Jak jsi tak utíkala za nimi, tak tím víc jsi mohla slyšet jedno se stále opakující slovo. "Boj. Boj. Boj. Boj. Boj...." Nakonec jsi dorazila do zahrad 3. divize, kde už se v kolečku lidí schylovalo k boji. "Kapitán nás opustil schválně." řval jeden v tom kolečku. "To není pravda." odporoval na to druhý v kolečku lidí.

Kurai Waru

Kurai se procpe na tolik, aby viděla co se děje a mohla si to všechno srovnat v hlavě, rozhlídne se po zahradách, aby si je dobře zapamatovala, potom si prohlídne ty dva, ty kteří na sebe řvali, a zeptá se:Já se do toho nechci nějak motat, ale nevíte kde je zástupce kapitána ?
Pro jistotu, kdyby na ní chtěl někdo zaútočit si během řeči dá ruku za hlavu, nenápadně aby to vypadalo jako když se škrábe ve vlasech aby to ke své zbrani potom měla blíž.

Jako dobrý, ale zkus dát přímou řeč do uvozovek a tučně. To jak jsi napsal ty řeč, se normálně píšou myšlenky. Všem to pomůže.

Pardon za edit, ale jen chci dodat, že je to velice základní pravidlo, takže to poukazuje na to, že sis pravidla nepřečetl. Udělej to, je to podmínka pohybu ve hře. Miss_Atlantis


Kurai -> Na okamžik se na tebe všichni podívali, ale opravdu jen na okamžik. Pak se všichni vrátili opět k hádce a připravenému boji, který taky vypukl. Oba dva se do sebe zuřivě pustili v pěstním boji.

Kurai Waru

Kurai chvíli sleduje souboj, potom jí to omrzí a jde dál hledat zástupce kapitána třetí divize a dál si něco brumlá, protože jí přijde, že si z ní někdo už doopravdy dělá srandu, bude se rozhlížet po okolí a důkladně si prohlížet osoby, jestli náhodou nenarazí na Akashiyu Masamune.

Kurai -> Bohužel jsi na nikoho nenarazila. Všichni byli na zahradě a sledovali souboj. Možná, že se do něho přidali i další, protože řev byl hlasitější, i když jsi se vzdalovala.

Kurai Waru


Kurai se po nějaké době toho chození a rozmýšlení otočí a půjde se vrátit na místo boje aby se podívala jak to probíhá, a co se děje, aby také popřípadě se poptala po zástupkyni

Kurai -> Bylo zvláštní, jak za takovou krátkou dobu, se udělalo ticho. Už jsi neslyšela žádný hluk od rvačky. A když jsi se vrátila na místo rvačky, tak už tam dokonce i žádná rvačka nebyla. Viděla jsi jen, jak nějaká žena drží oba bojovníky za jejich uši a vytahuje je do výšky. Ostatní přihlížející jen tiše mlčeli. Žena těm dvou hrozně nadávala.


Akashiya Masamune

Člověk se sotva vrátí do divize a už tu musí řešit potyčku. A to jsem si odběhla jen na pár minut. Vytahala jsem ti vzbouřence za uši a uložila práci uklízeček, což by jim na nějakou dobu mohlo vystačit a oni tak ukojí svou zuřivost. Při tom hubování jsem si všimla nějaké nové dívky, kterou jsem v divizi ještě nepotkala. Nechala jsem jí, ať se ozve jako první.

Akashiya Masamune

V divizi jsem to celkem rychle srovnala bez větších potíží. Dokonce jsem připravila i nějaký ten základ pro oslavu stylem, že jsem rozdala práci. Řekla bych, že mi to vedení divize šlo velice pěkně. Klidně bych se to přípravy pustila i sama, ale měla jsem ještě něco v plánu.


--------------------------> 8. divize

Wilhelm Gure
---> Kasárny 4. divize


Když jsem se vrátil, sledoval jsem, jak se okolo motají lidé a připravují věci na oslavu. Ty bylo celkem fajn, ale já si chtěl ještě s někým promluvit. Zastavil jsem tedy jednoho ze členů svojí divize a zeptal jsem se: Prosím vás, nevíte kde je teď Akashiya-sama, nebo Minami-chan?

Wilhelm -> "Aaaa, nazdar Wilhelme!" pozdravil tě zvesela Jomei. Párkrát už jste spolu byli něco zapíjet. "Hele, vo Minami nic nevím, ale podkapitánka říkala, že brzy přijde. No a samotná podkapitánka rozdala práci a sama se někam poděla. Masakr co?" plácnul tě přátelsky Jomei při odpovídání do zad.

Wilhelm Gure

Jen jsem pokýval a na Jomeiho promluvu odvětil: Ano... masakr... nikdy jsem jeho mluvu nepochopil, ale na druhou stranu on mě taky ne a jinak mi připadal jako sympaťák. Je tu něco, s čím můžu pomoct? zeptal jsem se opatrně až stydlivě. Něco, kde je třeba velká síla, nebo kde mají málo lidí, nebo tak něco? mile jsem se usmíval. 
Vypadalo vtipně, když se někdo tak hůlkovitý ptal na práci, kde je potřeba síla, ale ti kdo mě z divize už znali, věděli... Co třeba děláš ty? zeptal jsem se a oplatil mu plácnutí do zad. Přátelsky, ale ne až tak moc jemně.

Wilhelm -> Po plácnutí do zad trochu zakašlal."Hele, jako nevím no. Podkapitánka to prostě nějak rozdala." pokrčil Jomei rameny. "Třeba já jdu rozestavět stoly do tý velký místnosti, jak si pokaždé chodíme vyslechnout nějakou řeč. Klidně se přidej." prohlásil Jomei.

Wilhelm Gure

Jen jsem pokýval a šel jsem s Jomeiem do auly a začal mu pomáhat rozestavět stoly. Kam to mám dát? zeptal jsem se a opatrně si na každé rameno položil jeden stůl. Holt jsem to chtěl udělat rychle, ať se můžeme vrhnout na něco jiného a práce hezky odsýpá. 
Až budou přípravy na oslavu hotové, pozvu tě na skleničku. navrhl jsem, protože ačkoliv jsem moc nepil, Jomei byl muž, se kterým jsem si dal vždycky rád. Navíc jsem chtěl, aby se taky trošku snažil...

Wilhelm ->Jomei ti ukázal plánek rozmístění stolů, takže jsi věděl, že jeden stůl patří doprava, druhý do leva, několik stolů k sobě doprostřed a pár stolů okolo nich. Složitý plánek. "Mnooo, tak taková nabídka se neodmítá." rozzářil se Jomei. Jomei se ti snažil pomáhat, ale ty jsi to zvládl strašně rychle, takže brzo jste vše měli rozestaveno.
"Ještě nikam." zarazila vás jedna z členek 3. divize a vrazila ti do náruče několik ubrusů. "Ještě tohle." řekla, otočila se a jak se objevila, tak i zmizela.

Wilhelm Gure

Usmál jsem se na Jomeie a pokrčil rameny. Neboj, dostaneme se tam. lehce jsem se na něj usmál a začal rozmisťovat ubrusy. Dával jsem si záležet, konec konců, byla to oslava pro našeho bývalého kapitána. 
Pěkně na střed Jomeii! houkl jsem na něj. Ať to je pro kapitána jako pro boha. Nebo si přestav, že je to kvůli ženský! zasmál jsem se.

Wilhelm -> Jomei chtěl ubrusy odfláknout, ale pod dozorem Wilhelma se mu to nedařilo. "Ty ole, taková ženská, ta by byla. No..... ale bejvalej kapitán je taky důležitej no." komentovaj Jomei.
Rozprostření ubrusů trvalo mnohem déle, než stoly, ale nakonec jste to měli skvěle udělané. Mohl jsi být na svou práci pyšný.

Wilhelm Gure

Usmíval jsem se, když jsem dohlížel na Jomeie. Bylo to mezi námi vždy takové zvláštní, občas jsem si připadal, jako jeho strážný anděl. A občas jako malé dítě, které se krčí u něj a doufá, že se něčemu přiučí.
Tak co teď? zeptal jsem se a ještě jednou překontroloval všechny ubrusy. Půjdeme někam na jedno saké, nebo na něco ostřejšího? Nebo ještě někde pomůžeme? nadhodil jsem nenápadně, protože vím, že Jomei byl už myšlenkami v baru. Možná už i namol.

Wilhelm -> "Blázníš! Svojí práci jsme udělali. Určitě víc než dobře." vystrašil se Jomei. "Jak se říká: Po tvrdé práci následuje sladká odměna. Takže jdeme. Na cokoliv." rozhodl Jomei.

Wilhelm Gure

Usmál jsem se. Nečekal jsem, že by Jomei odpověděl jinak a tak jsem s ním vykročil pryč z Auly. Kam půjdeme? zeptal jsem se ho hned jak jsme opustili Aulu. Do nějakého podniku? Nebo máš něco zašitýho tady v divizi? dobře jsem věděl, že Jomei má vždycky něco schovaného, takže otázka byla spíš: Jdeme do podniku, nebo se přiznáš k tý lahvi někde v divizi?

Wilhelm -> Jomei tě hystericky odhodil na zeď chodby a zacpal ti pusu. "Sakra chlape, nevíš, že tady mají i stěny uši." vynadal ti a začal se rozhlížet kolem sebe. Když zhodnotil, že tě nikdo neslyšel, oddechl si a pustil tě. "Ty ole, tys mi zase dal." začal šeptat. "Jasně že mám něco exkluzivního, ale nesmíš tu řvát." ještě jednou ti Jomei šeptem vynadal.

Wilhelm gure


Vyděšeně jsem se na něj podíval, když mi to došlo. Promiň... Jomei byl v tomhle starý mazák a už věděl, jak schovávat a ututlávat různé záležitosti. Dost často jsem s tím nesouhlasil, ale rozhodně jsem ho neměl v plánu podrazit. Tož k tobě na pokoj... na šálek čaje? zeptal jsem se opatrně. Obvykle to sice nemíval na pokoji, ale občas si dovolil i to.

Wilhelm-> Jomei se ještě jednou rozhlédl na obě dvě strany. Pak se opět podíval na tebe. "Jo. Do pokoje!" přikývl a vyrazil. Cestou jste potkali pár lidí, takže bylo potřeba se tvářit hrozně upracovaně.

Wilhelm Gure

Šel jsem za Jomeiem a snažil jsem se jít shrbeně a aby mi nebylo moc vidět do tváře. Nebyl jsem takový simulant, jako můj společník i když jsem dokázal tělem vykazovat únavu, nakonec mě vždy prozradila tvář. Prostě jsem se jen kvůli saké nedokázal přetvařovat. 
Na druhou stranu výjimečně by mě snad neprozradila ani ta tvář, protože jsem skutečně byl celkem strhaný. Proslov kapitána, začátek zařizování slavnosti, trénink s Akirou, nemocnice, příprava Auly... tak nějak jsem nemohl uvěřit, že jsem to všechno zvládl v tak krátkém čase.

Wilhelm -> Jomei tě konečně dovedl do svého pokoje. Zamkl a pořádně si oddechl. "Tak, tady nás snad nikdo rušit nebude." zvesela se usmál. Pak začal chodit kolem stěny a ťukal do ní prstem. "Nic. Nic. Nic.....A tady to je." řekl konečně. Byl hrozně natěšený. Lžící, kterou měl v kapce vyloupl ten kus falešné zdi. Za tou zdí bylo konečně to, co hledal. Krásně tvarovaná flaška. Na ní bylo několik pavučin. Vnitřek flašky se leskl tmavě hnědou tekutinou. "Ummm. To si dáš. Skovával jsem to dlouho. Je to z roku 1755." řekl pár nejdůležitější informací. Vzal dvě skleničky, nalil a jednu ti podal. "Nech to chvíli dýchat. Ale pozor, je to silný." ještě tě Jomei raději varoval.